ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.69.2021.1
sp. zn. 7 Td 69/2021-651
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 2. 11. 2021 v neveřejném zasedání ve věci obviněných L. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, L. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, T. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a obviněných právnických osob F. v likvidaci , IČ XY, se sídlem XY, XY a R. , IČ XY, se sídlem XY, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 27/2021, o návrhu na určení místní příslušnosti a návrhu na delegaci takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud ve Znojmě.
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Znojmě neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Znojmě podala dne 9. 4. 2021 u Okresního soudu ve Znojmě obžalobu na obviněné L. L., L. L. a T. J. pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dále na obviněnou právnickou osobu F. v likvidaci, pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a na obviněnou právnickou osobu R., pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
2. Trestných činů se podle obžaloby měli obvinění dopustit v podstatě tím, že v úmyslu získat neoprávněně finanční prostředky v době nejméně od 12. 3. 2011 do 22. 5. 2014 (či v době kratší, uvedené v obžalobě u jednotlivých obviněných), prostřednictvím inzerátů zveřejňovaných v novinách Blesk, reklamním letáku supermarketu Kaufland, na teletextu a jinde, nabízeli pod záštitou obchodních společností F., R., M. R. a B., prostřednictvím předem úkolovaných operátorů zprostředkování nebankovních úvěrů a s příslibem jistého schválení úvěru nutili žadatele, aby telefonovali na tzv. duhové linky, telefonní čísla začínající na 900, s tarifem 95 Kč/min, volající byli následně přesměrováni na telefonní linky provozované společnostmi F., R., M. R. a B., přičemž hovor byl ze strany zjevně předem úkolovaných operátorek záměrně prodlužován a klienti byli opakovaně ujišťováni, že hovorné jim bude v případě schválení úvěru v plné výši proplaceno, a na závěr telefonátu byly žadatelům o úvěr předávány mylné informace, kdy a kde budou mít schůzku s fiktivním investorem, který jim předá finanční částku, na které se při vyřizování úvěru dohodli, což se nezakládalo na pravdě, protože slibované úvěry jim nebyly poskytnuty a provolané peníze jim nebyly vráceny, čímž poškozeným vznikla škoda konkrétně uvedená v obžalobě.
3. V podání ze dne 30. 9. 2021 vznesli obvinění L. L. a L. L. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Vaňka námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu ve Znojmě k projednání obžaloby. Podle obviněných nebyl trestný čin spáchán v obvodu Okresního soudu ve Znojmě ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. Jednalo se o distanční delikt a s ohledem na §18 odst. 2 tr. ř. by měl být příslušný k projednání obžaloby soud podle místa bydliště obviněných, tedy Okresní soud v Kolíně, což je současně i v souladu se zásadou ekonomiky řízení.
4. Nejvyššímu soudu byl následně dne 15. 10. 2021 Okresním soudem ve Znojmě předložen trestní spis sp. zn. 17 T 27/2021 ve věci obviněných L. L., L. L., T. J., F. v likvidaci a R., s návrhem na odnětí věci a její přikázání Okresnímu soudu v Kolíně.
5. Okresní soud ve Znojmě uvedl, že neshledal námitku místní nepříslušnosti důvodnou, neboť jedna z poškozených, již zemřelá poškozená J. S., měla, byť jako jediná z poškozených, bydliště na území okresu Znojmo. Z obsahu vyjádření obviněných však dovodil potřebu změny místní příslušnosti formou delegace podle §25 tr. ř. Okresní soud popsal dosavadní průběh řízení po podání obžaloby, mimo jiné že již bylo nařízeno hlavní líčení na dny 22. 11., 24. 11., 6. 12. a 8. 12. 2021 a v návaznosti na zjištění, že někteří z poškozených zemřeli, bylo vyřešeno právní nástupnictví podle §45 odst. 3 tr. ř. Okresní soud ve Znojmě rovněž uvedl, že obviněným, obhájci a opatrovníkům zaslal výzvu, aby se vyjádřili zejména k návrhu státní zástupkyně na čtení protokolů o výpovědi svědků či úředních záznamů o podaných vysvětleních. V reakci na to obviněný T. J. nesouhlasil se čtením úředních záznamů o podaných vysvětleních ani výpovědí slyšených svědků, obdobně se vyjádřil obhájce JUDr. Vladimír Vaněk, obvinění navrhovali provést i další výslechy dalších doposud neslyšených operátorek, statutárních zástupců a společníků žalovaných korporací i dalších společností.
6. Okresní soud dále s odkazem na soudní praxi konstatoval, že důvody pro odnětí a přikázání nelze mechanicky dovozovat z pouhého porovnání počtu útoků spáchaných v obvodu toho kterého soudu, ani z počtu tam bydlících svědků. Hledisko hospodárnosti nelze nadřazovat nad požadavkem náležitého objasnění věci, který je základním předpokladem pro správné rozhodnutí soudu. Zároveň však Okresní soud ve Znojmě poukázal na stanovisko Nejvyššího soudu, publikované pod č. 19/1972 Sb. rozh. tr., ze kterého citoval, že zákon pamatuje i na zvláštní situace, kdy řízení v konkrétním případě může provést účelněji jiný soud, než ten, který přichází v úvahu. Nelze přehlížet ani požadavek, aby řízení nezpůsobovalo nadměrné náklady, tedy požadavek úspornosti nákladů trestního řízení, lze-li jej ovšem dosáhnout při dodržení ostatních zásad trestního řízení. Vzniknou-li však s projednáním věci u jiného soudu nepoměrně menší náklady a u svědků či obviněných dojde k podstatně menším ztrátám pracovní doby, bude za těchto podmínek a z tohoto důvodu možno odejmout věc soudu místně příslušnému a přikázat ji k projednání soudu jinému. Je poukázáno na takovou časovou ztrátu, jež by mohla nepříznivě ovlivnit plnění významnějších pracovních úkolů.
7. V případě jednání u Okresního soudu ve Znojmě lze na straně obviněných očekávat časové ztráty s ohledem na nutnost jejich cestování z Kolína či Prahy do Znojma. S ohledem na požadavek výslechu potenciálních svědků je podle soudu předpoklad četnějších počtů jednacích dnů, přičemž pracovní doba Okresního soudu ve Znojmě je do 15:30 či 16:00 hodin, tedy lze očekávat jednání až do cca 16:00 hodiny. Ačkoli si obvinění nesou náklady trestního řízení sami, jejich vina doposud nebyla pravomocně vyslovena. Podle okresního soudu je třeba učinit spravedlivého uvážení, zda je na místě po nich požadovat, při respektování práva na obhajobu, aby opakovaně cestovali do Znojma. S přihlédnutím k listinám zařazeným ve spisu mělo k jednání docházet v Kolíně, kde mělo být Call centrum. Lze tak dovodit s vyšší mírou intenzity místní příslušnost Okresního soudu v Kolíně oproti místní příslušnosti Okresního soudu ve Znojmě. Připomněl možnost realizovat videokonference při výslechu svědků, což může snižovat náklady na svědečné, avšak nesníží náklady obviněných ani jejich časovou ztrátu, navíc čas hlavních líčení může, oproti přímému výslechu svědků v jednací síni, prodlužovat technická proveditelnost videokonferencí. Dopravní obslužnost Kolína je z různých míst České republiky vhodnější než dopravní obslužnost Znojma. Opětovně zdůraznil, že jediná svědkyně (poškozená), žijící na území okresu Znojmo v době spáchání trestného činu, již zemřela. Podle soudu nelze ani pominout komunikaci mezi státními zastupitelstvími ve Znojmě a Kolíně, odvíjející se od toho, že šetření v části věci probíhalo původně i orgánem činným v trestním řízení v Kolíně.
8. Okresní soud dodal, že k jeho výzvě se vyjádřil obviněný T. J. tak, že by uvítal delegaci k Okresnímu soudu v Kolíně spíše než jednání u Okresního soudu ve Znojmě, zejména z důvodu špatné dopravní obslužnosti, ještě více by mu vyhovovala Praha, což by měl v místě bydliště i v místě zaměstnání. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Znojmě sdělila, že má za to, že je dána místní příslušnost Okresního soudu ve Znojmě, ale nemá námitek ohledně předložení spisu Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu na delegaci. Opatrovník P. N. sdělil, že s ohledem na celorepublikový rozsah trestné činnosti se mu přikázání k Okresnímu soudu v Kolíně jeví jako možné a v určitých aspektech vhodné.
9. Okresní soud ve Znojmě tedy z uvedených důvodů shledal delegaci k Okresnímu soudu v Kolíně účelnou a vhodnou. Dodal, že již stanovené termíny nebyly prozatím odvolány a bude vyčkáno rozhodnutí Nejvyššího soudu.
10. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu ve Znojmě a Okresnímu soudu v Kolíně zhodnotil důkazy použitelné k posouzení věci a dospěl k následujícímu závěru.
11. Především Nejvyšší soud konstatuje, že obsahem předloženého trestního spisu je námitka místní nepříslušnosti Okresního soudu ve Znojmě k projednání věci, vznesená obviněnými L. L. a L. L. prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Vaňka v podání ze dne 30. 9. 2021. K tomu je nutné zdůraznit, že o delegaci lze uvažovat jen v případě, že je dána nepochybně příslušnost soudu. Nejvyšší soud se proto nejprve zabýval otázkou místní příslušnosti Okresního soudu ve Znojmě k projednání věci.
12. Podle obžaloby, jak již bylo výše řečeno, se měli obvinění L. L., L. L. a T. J. dopustit zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, obviněná právnická osoba F. v likvidaci, přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a obviněná právnická osoba R., zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
13. Podle §20 odst. 1 věta první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle §21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. Nejtěžším trestným činem, který je v uvedené věci obviněným kladen za vinu, je zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kladený za vinu obviněným L. L., L. L. a T. J. (srov. §31 odst. 1 t. o. p. o.).
14. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle §18 odst. 2 tr. ř. pak nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Ustanovení §18 tr. ř. tak v odst. 1 a 2 uvádí tři hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek. Nejvyšší soud shledal, že v projednávané věci lze místo spáchání trestného činu bezpečně určit podle §18 odst. 1 tr. ř., a není proto na místě postup podle §18 odst. 2 tr. ř., jak uvedli obvinění ve své námitce místní příslušnosti.
15. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.). Místem spáchání trestného činu podvodu, je-li v konkrétním případě distančním deliktem, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. rozhodnutí publikované pod č. 53/1994 Sb. rozh. tr.).
16. Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je zřejmé, že se v dané věci jedná o distanční delikt, v jehož rámci měli obvinění L. L., L. L. a T. J. podle obžaloby s úmyslem sebe a jiného obohatit vůči poškozeným jednat klamavě a uvést je v omyl při realizaci telefonátů, které museli v případě zájmu učinit žadatelé o rychlé půjčky, v nichž byli předem úkolovanými operátory utvrzováni o bezplatnosti telefonních hovorů, přičemž hovory měly být následně záměrně prodlužovány, k poskytnutí žádných půjček nedošlo a poškozeným bylo účtováno hovorné uvedené v obžalobě, čímž jim byla způsobena škoda. Obvinění měli takto jednat vůči 126 poškozeným, uvedeným v obžalobě, jejichž bydliště jsou na různých místech České republiky. Poškození měli být tedy uvedeni v omyl na různých místech České republiky, na místech, kde zejména uskutečňovali hovory s operátory obviněných, byli utvrzování o jejich bezplatnosti, a kde jim vznikla škoda jako následek jednání obviněných. V jednom případě, a to v jednání popsaném v obžalobě pod bodem 13., měla být uvedena v omyl poškozená J. S. (dnes již zemřelá), trvale bytem ve Znojmě, komunikující z jí užívané pevné linky, přičemž na tomto místě poškozené měla také vzniknout škoda.
17. Lze tak ve smyslu §24 odst. 1 tr. ř. najisto postavit, že obžaloba byla podána u místně příslušného Okresního soudu ve Znojmě, neboť v jeho obvodu mělo dojít ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř., byť mimo jiné, ke spáchání trestného činu.
18. Nejvyšší soud se dále zabýval návrhem obviněných na delegaci. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
19. Nejvyšší soud především konstatuje, že z obsahu trestního spisu vyplývají skutečnosti podrobně popsané Okresním soudem ve Znojmě. Trestní věc obviněných se u příslušného Okresního soudu ve Znojmě nachází ve stadiu řízení po podání obžaloby. Z trestního spisu je zřejmé, že okresní soud učinil řadu kroků ke konání hlavního líčení.
20. Nejvyšší soud dále uvádí, že v dané trestní věci byla obžaloba podána proti pěti obviněným, třem fyzickým osobám a dvěma právnickým osobám. Žádná z obviněných osob nemá bydliště nebo sídlo v obvodu příslušného Okresního soudu ve Znojmě, obviněné právnické osoby pak mají ustanovené opatrovníky – advokáty, sídlící v obvodu příslušného soudu. Je však nutno zdůraznit, že skutečnost, že obviněný má bydliště mimo obvod soudu příslušného k projednání věci, obecně není důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Z trestního spisu nejsou zřejmé (a ani obvinění v návrhu na delegaci neuvádí) žádné důležité důvody, proč by se obvinění nemohli účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Praze. Na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. Ani jeden z obviněných neuvádí žádná taková omezení, která by odůvodňovala průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Lze doplnit, že příslušnost soudu v trestním řízení není dána na výběr, a není možné ji odvíjet pouze a bez dalšího od pohodlnější dostupnosti pro obviněné, ani z jejich do budoucna předjímaných možných potíží dostavit se ve své věci k příslušnému soudu, aniž by jim v tom bránily závažné důvody. Nejvyšší soud proto nemůže v naznačených argumentech shledat důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
21. Nejvyšší soud pak za důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř. nepovažuje ani argumenty okresního soudu, který zmínil zejména rychlost a hospodárnost řízení. Je nutno trvat na tom, že delegace je postupem zcela výjimečným, a tedy odůvodněným zcela výjimečnými okolnostmi. Skutečností, která založila místní příslušnost Okresního osudu ve Znojmě k projednání věci, bylo bydliště jedné ze 126 poškozených J. S., která v roce 2015 zemřela. Bydliště ostatních poškozených jsou však na různých místech České republiky, aniž by byli např. koncentrováni v rámci jednoho okresu. Navíc mnohost poškozených a rozptýlenost jejich bydlišť není žádná výjimečná skutečnost, zvlášť u trestného činu podvodu páchaného prostřednictvím telefonních či jiných dálkových způsobů komunikace a nemůže, jak již bylo řečeno, založit delegaci např. soudu nejblíže obviněným.
22. Skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, tedy také není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. Takovou výjimečnou okolnost, dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu, totiž nelze založit na srovnání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu, a tedy není možné dovozovat potřebu delegace v případě, kdy ve věci vystupují svědci či poškození z velké části území České republiky, do nějakého přirozeného centra, typicky, i s ohledem na dopravní dostupnost, v obdobných případech soudům v Praze nebo v bezprostředním okolí.
23. Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu tedy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odnětím trestní věci Okresního soudu ve Znojmě nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení. Postup podle §25 tr. ř. je zcela výjimečný a musí tedy být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi. Je nepochybné, že trestní věc obviněných bude u příslušného Okresního soudu ve Znojmě řádně objasněna a nestranně a zákonně projednána.
24. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 2. 11. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu