ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1002.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1002/2021-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce, podaném v neprospěch obviněného M. O. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 44 To 169/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 13/2021, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 44 To 169/2021.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené unesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 4. 2021, č. j. 24 T 13/2021-88, byl obviněný M. O. uznán vinným ze spáchání přečinu schvalování trestného činu podle §365 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 3 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců.
2. Zmíněného přečinu se měl obviněný dopustit podle skutkových zjištění nalézacího soudu tím, že dne 18. 8. 2020 v 13:23 hodin prostřednictvím celosvětové sítě Internet v diskuzi na webových stránkách www.novinky.cz pod článkem s názvem „Na louce na Havlíčkobrodsku někdo postřelil motorkáře, je těžce zraněný“, který pojednává o postřelení motorkáře projíždějícího po louce, jenž byl následně transportován s vážným zraněním do nemocnice, zveřejnil pod uživatelským jménem M. O., Praha příspěvek ve znění: „Děkujeme statečnému střelci!!! Smrt a pekelná muka všem motorkářům! Za donebevolající teror páchaný na bezbranných (tedy ty hlučící bestie jsou přesvědčeny, že ostatní živé bytosti jsou bezbranné, ale zjevně se najdou neohrožení bojovníci)“, kterým veřejně schvaloval jednání neznámého pachatele, které bylo kvalifikováno jako pokus zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1 tr. zákoníku.
3. K odvolání obviněného do všech výroků odsuzujícího rozsudku Městský soud v Praze podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupil věc Úřadu Městské části Praha 9 s odůvodněním, že se nejedná o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce dovolání, směřující v neprospěch obviněného a opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Poukázal na skutkovou podstatu přečinu schvalování trestného činu podle §365 odst. 1 tr. zákoníku. Zdůraznil, že informace uvedené v článku svědčily o tom, že jiná dosud neznámá osoba spáchala právě zločin. Obviněný se zjevně domníval, že o pokus vraždy šlo, neboť to jednoznačně vyplynulo z použitých slovních spojení v jeho příspěvku. K trestnosti jednání obviněného se nevyžaduje zjištění, že pachatel schvalovaného zločinu byl trestně stíhán a pro takový zločin odsouzen. Z provedeného dokazování je zřejmé, že obviněný měl alespoň základní povědomost o tom, co mohl neznámý pachatel svým útokem poškozenému způsobit, neboť v samotném příspěvku píše o smrti a pekelných mukách, které přeje všem motorkářům. Nelze pochybovat o tom, že pokud je někdo terčem střelby, může mu to způsobit smrt nebo velmi vážné zranění.
5. V návaznosti na posuzovaný případ nejvyšší státní zástupce zdůraznil, z hlediska subjektivní stránky, že již samotné uveřejnění komentáře bylo projevem vůle obviněného prezentovat svůj souhlas s jednáním, které naplňovalo skutkovou podstatu zločinu, tak aby bylo působeno na jednotlivce či neurčitý okruh lidí. Z celkového přístupu obviněného v dané věci, který nepokrytě hájil útok, dával ho do různých souvislostí s místní historií, situací v dané lokalitě a problémy s jednostopými vozidly, nebylo možné dospět k závěru, že by se jednalo pouze o nevhodné nekompetentní a emotivní osobní výlevy, jak se snažil dovodit soud odvolací.
6. Podle nejvyššího státního zástupce nebylo možné se ztotožnit ani se závěrem odvolacího soudu, že všelijaké, i nevhodné, komentáře různých společenských událostí jsou na internetu standardní rutinou a společnost to bere jako běžnou samozřejmost. Takové úvahy týkající se společenské škodlivosti činu nejvyšší státní zástupce odmítl a naopak zdůraznil, že i vyjádření na internetu má svá pravidla. Poukázal na to, že v současné době je internet plnohodnotnou platformou pro vyjádření názorů a není tudíž důvod nahlížet v prostředí internetu na názory a komentáře liberálněji než například v tištěných médiích. I v prostředí internetu by se proto měl každý člověk vyjadřovat uvážlivě, neboť svoboda projevu není bezbřehá. Nic na tom nemůže změnit ani snadná dostupnost a anonymita uživatelů na internetu. Za překročení únosných hranic, šíření lží, pomluvy, případně právě i schvalování zločinů, existuje i na internetu plná právní odpovědnost. Komentáře schvalující jednání vedoucí ke smrti či těžké újmě na zdraví jiného jsou v právním státě nepřípustné a pachatelé by za ně měli být postihováni, a to i prostředky trestněprávními.
7. Závěrem nejvyšší státní zástupce shrnul, že skutek spáchaný obviněným naplňoval bezezbytku všechny znaky žalované skutkové podstaty přečinu schvalování trestného činu podle §365 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací Městský soud v Praze uvedený skutek obviněného nesprávně právně posoudil, pokud dospěl k závěru, že se o trestný čin nejedná. V návaznosti na to nesprávně rozhodl o postoupení věci jinému orgánu, ač pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil, a to včetně rozhodnutí na ně obsahově navazujících, a aby mu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. Obviněný ve svém vyjádření k tomuto dovolání polemizoval s jednotlivými námitkami nejvyššího státního zástupce. Má za to, že slovní spojení, které použil ve svém příspěvku, lze stěží považovat za důkaz úmyslu schvalovat pokus o vraždu, zvlášť pokud se takový názor neopírá o vyjádření znalce. Podle jeho názoru nelze schvalovat neexistující zločin, jelikož za předmětnou střelbu nebyl nikdo odsouzen, tento skutek doposud nebyl řádně vyšetřen. Obviněný zmínil, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a v konkrétním případě ho nejvyšší státní zástupce podal bez adekvátního důvodu, neboť nesprávné právní posouzení skutku odvolacím soudem nepřichází u této bagatelní věci v úvahu, jelikož již státní zástupce v úvodu hlavního líčení nabídl, že trestní stíhání zastaví, pokud projeví obviněný účinnou lítost. Naopak obviněný má za to, že kauza motorkářských gangů v lesích je celospolečenský problém, který orgány činné v trestním řízení odmítají řešit. Dále poukázal na jím podané a odložené trestní oznámení. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podané nejvyšším státním zástupcem zamítl, neboť není důvodné.
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
11. Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání předložil argumentaci, podle níž Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obviněného postoupil věc k projednání jinému orgánu, ač již v řízení před ním došlo k vadě spočívající v tom, že skutek byl nesprávně kvalifikován (jako nikoli trestný čin) a v návaznosti na to bylo chybně rozhodnuto o postoupení věci k projednání přestupkovým orgánem. Takové námitky jsou podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody. Nejvyšší soud dále shledal, že je namístě jim přisvědčit.
12. Podle §365 odst. 1 tr. zákoníku se přečinu schvalování trestného činu dopustí, kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele.
13. Objektem trestného činu je zde zájem na potlačování zločinnosti tím, že zákon stíhá projevy, které jsou způsobilé vytvořit podmínky a nálady příznivé pro spáchání trestných činů (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3353 a násl.).
14. Ve vztahu k objektivní stránce trestného činu není pochyb o tom, že vytýkaného jednání se obviněný dopustil „veřejně“. Veřejně se pachatel dopustí trestného činu mimo jiné tím, že jej spáchá veřejně přístupnou počítačovou sítí [§117 písm. a) tr. zákoníku]. Veřejně přístupnou počítačovou sítí se rozumí funkční propojení počítačů do sítí s cílem vytvořit informační systém pracující s tzv. dálkovým přístupem, jakým je především internet a jiné podobné informační systémy. Z technického hlediska je veřejně přístupná počítačová síť soustavou serverů, datových komunikací a k nim připojených počítačů (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1300). Webová stránka je elektronický dokument, který se nachází na určitém serveru, jeho obsah je propojen (indexován) pomocí hypertextových odkazů na jiná místa tohoto dokumentu, nebo v jiných dokumentech na tomto serveru nebo na zcela jiných serverech nacházejících se v síti Internetu (Smejkal, V. a kol. Právo informačních systémů. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 401). Zejména pomocí www stránek může nejčastěji docházet ke spáchání činu veřejně jiným obdobně účinným způsobem. Pokud se tedy obviněný jednání dopustil publikací svého komentáře k článku, který se nacházel na www.novinky.cz , pak se vytýkaného jednání dopustil veřejně. Tuto skutečnost nakonec žádná ze stran trestního řízení nezpochybnila.
15. Nejvyšší soud na rozdíl od soudu odvolacího má za to, že je možné dovodit i znak „schvalování zločinu“. Trestnost veřejného schvalování trestného činu je od 1. 1. 2010 v §365 odst. 1 tr. zákoníku omezena pouze na spáchaný zločin (§14 odst. 3 tr. zákoníku). Veřejné schvalování přečinů (§14 odst. 2 tr. zákoníku) není trestním právem sankcionováno. Městský soud v Praze svou argumentaci postavil na skutečnosti, že věc, ke které se obviněný vyjadřoval, je pouze ve stadiu prověřování, a právní kvalifikace jednání neznámého pachatele je stanovena policejním orgánem prvotně a předběžně. Navíc není ani vyloučeno, že jednání bude následně právně kvalifikováno jako jiný zločin, případně jen jako přečin. S tímto závěrem nelze souhlasit. Z judikatury, byť starší, vyplývá, že skutková podstata přečinu schvalování trestného činu nevyžaduje zjištění, že pachatel, jehož zločin byl vychvalován nebo výslovně schvalován, byl pro onen zločin soudně stíhán a rozsudkem pro něj odsouzen (rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 5176/1935 Sb. rozh. tr.). Ve shodě s tímto závěrem je i současná komentářová literatura, navíc je nutné konstatovat, že čin je trestný i tehdy, když pachatel schvalovaného zločinu nebude vůbec stíhán, např. z důvodů promlčení nebo imunity. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §140 až 451. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3354). Lze tedy stíhat obviněného i za situace, kdy doposud vyšetřování schvalovaného trestného činu ještě nebylo ukončeno a pachatel tohoto činu nebyl zjištěn. Stěžejní je představa pachatele, kterou si učinil nebo si měl učinit poté, co se seznámil se schvalovaným jednáním, a když činil schvalovací jednání. V tomto případě to tedy znamená, že se jedná o představu, kterou obviněný získal poté, co se seznámil s předmětným článkem (že by měl informace i z jiných zdrojů totiž nebylo prokázáno), a napsal k němu svůj komentář.
16. Správně tedy městský soud zdůraznil, v souladu s tím, co bylo uvedeno výše, že právní kvalifikace z policejního prověřování obviněnému známa nebyla, a proto si mohl jen laicky právně kvalifikovat „schvalovaný“ trestný čin pouze na základě informací z internetu. Nicméně už se nelze ztotožnit s pokračováním jeho tvrzení, že obviněný takto učinil na základě „…nekvalifikovaných a nesprávných“ informací z internetu. Předně nebylo prokázáno, že by článek nesprávné nebo nekvalifikované informace obsahoval, a kromě toho stěžejní je představa, kterou si obviněný na základě konkrétního článku (informací v něm obsažených) učinil, ať už by byly nebo nebyly pravdivé, samozřejmě s výjimkou toho, že by šlo o zjevnou nesprávnost (např. nadsázku atd.).
17. Městský soud dále dovodil, že jelikož byl motorkář zasažen pouze jednou, a to do hýždí, není vyloučena ani právní kvalifikace trestného činu neznámého pachatele jako trestný čin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, tedy právní kvalifikace přečinem, což by z hlediska žalované skutkové podstaty trestného činu bylo beztrestné. S tímto závěrem se nemůže Nejvyšší soud ztotožnit, navíc obviněný v době, kdy jednal (psal svůj komentář), neměl tyto informace – jedno zasažení motorkáře a lokalizace střelného zranění. Na subjektivní stránku obviněného, tedy zda věděl, že schvaluje zločin, je nutné usuzovat ve vztahu k době, kdy jednal (psal komentář), tj. jen z těch informací, které v tom okamžiku měl. V konkrétní věci tedy na ni můžeme usuzovat jen z předmětného článku a nikoliv z dalších informací, které byly zjištěny v rámci vyšetřování a nebyly obviněnému (ani veřejnosti) známy v době, kdy se vytýkaného jednání dopustil.
18. Z předmětného článku vyplývá, že došlo k postřelení motorkáře za jeho jízdy po louce a způsobení zranění, které je označeno za vážné (v nadpisu se hovoří o těžkém zranění), a jeho převezení záchrankou do nemocnice. Z výše uvedených informací tedy i laický čtenář musí dospět k závěru, že pachatel schvalovaného trestného činu se dopustil či pravděpodobně mohl dopustit jednání, které svými znaky (v hrubých rysech) odpovídá závažnému trestnému činu proti životu a zdraví, slovy zákona minimálně zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku (přičemž není nutné, aby pachatel znal přesně tuto právní kvalifikaci), a nikoliv jen přečinu, jak uvádí Městský soud v Praze. Lokalizace poranění, počet výstřelů i počet střelných zranění obviněnému nebyl znám. Navíc o představě obviněného o schvalovaném trestném činu a skutečnosti, že měl za to, že šlo o zločin, vypovídá i znění jeho komentáře, ve kterém uvádí „smrt a pekelná muka všem motorkářům“. Není samozřejmě nutné, aby pachatel přečinu schvalování trestného činu podle §365 odst. 1 tr. zákoníku znal všechny okolnosti schvalovaného činu ani výsledné právní posouzení justičními orgány (k němuž ani mnohdy nemusí – například právě v důsledku zmíněného promlčení či imunity – vůbec dojít). Nejvyšší soud se tedy nemohl ztotožnit s právním závěrem Městského soudu v Praze, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přečinu schvalování trestného činu podle §365 odst. 1 tr. zákoníku.
19. Nejvyšší soud se dále zabýval i otázkou materiálního korektivu upraveného v §12 odst. 2 tr. zákoníku – subsidiaritou trestní represe. Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí poukazuje na skutečnost, že obviněný je muž již ve zralém věku, který nikdy neměl žádný problém se zákonem, ke svému činu (žalovanému skutku) se „hrdě“ hlásí, ale zároveň připouští že „to řešení není“. Jeho výroky soud považoval za nevhodné, nekompetentní a emotivní osobní „výlevy“. Dále tento soud dospěl k závěru, že všelijaké, i nevhodné komentáře různých společenských událostí jsou na internetu, standardní rutinou, společnost to bere jako běžnou samozřejmost a zřejmě by příspěvek obviněného nikoho nepohoršil či nezaujal, pokud by se „nedotkl osoby podávající trestní oznámení, která má na rozdíl od obviněného k motorkářům vřelý vztah“.
20. Zásadně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je v případě méně závažných trestných činů korigován zásadou subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenskou škodlivost je třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe nemá být trestněprávně postižen z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem ultima ratio , z něhož vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
21. S ohledem na způsob, jakým obviněný v nyní posuzované věci jednal, případně názory na své jednání, které zastával během celého trestního řízení, je zjevné, že se nejedná o nějaký „hraniční“ případ, který by nevykazoval potřebnou míru společenské škodlivosti. Jak již uvedl nalézací soud, obviněný zjevně nechápe protiprávnost a škodlivost svého jednání, nemá nadhled na problematičnost vychvalovaného jednání ani jednání vlastního. Nebylo na místě proto uvažovat o uplatnění materiálního korektivu, neboť se rozhodně nejednalo o čin, který by neodpovídal ani nejméně závažným běžně se vyskytujícím případům a nějakým způsobem se vymykal typově podobným případům přečinu schvalování trestného činu podle §365 tr. zákoníku, naopak jednalo se o zcela standardní případ.
22. Subsidiaritu trestní represe nelze shledat ani v tom, že všelijaké, i nevhodné komentáře různých společenských událostí jsou na internetu standardní rutinou, jak uvádí Městský soud v Praze. V tomto směru je Nejvyšší soud v souladu s názorem nejvyššího státního zástupce uplatněným v dovolání, že i vyjádření na internetu má svá pravidla. Internet je plnohodnotnou platformou pro vyjádření názorů a není tudíž důvod nahlížet v prostředí internetu na názory a komentáře liberálněji než například v tištěných médiích. I v prostředí internetu by se proto měl každý člověk vyjadřovat uvážlivě, neboť svoboda projevu není bezbřehá. Zdánlivá anonymita online prostředí sice navádí k vyjádření emocí, které by si lidé nedovolili projevit tváří v tvář reálným osobám, je však třeba reflektovat, že zákony platí i v prostředí internetu. Za překročení únosných hranic, šíření lží, pomluvy, případně právě i schvalování zločinů, existuje i na internetu plná právní odpovědnost. Byť je internet svébytné prostředí, kde mají kritikové menší zábrany a jejich negativní projevy jsou výraznější než v praktickém životě, neboť v prostředí internetu nefungují obvyklé společenské zábrany, které uživatelům brání urážet, vyhrožovat, případně schvalovat nevhodné jednání, společnost by v žádném případě neměla brát vyhrocené komentáře na internetu za samozřejmost a zavírat před nimi oči. I pro prostředí internetu platí, že je třeba respektovat základní lidská práva a svobody, tedy zejména právo na život. Komentáře schvalující úmyslná jednání vedoucí ke smrti či těžké újmě na zdraví jiného jsou v právním státě nepřípustné a pachatelé by za ně měli být postihováni, a to i prostředky trestněprávními.
23. Nejvyššímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu schvalování trestného činu podle §365 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy zjištěné skutkové okolnosti rovněž svědčí o takové míře společenské škodlivosti, že uplatnění zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku nepřichází v úvahu.
24. Obiter dictum je namístě poukázat i na formální nedostatky v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 44 To 169/2021-102, o postoupení věci. Především je nutné zdůraznit, že soud může podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupit věc jinému příslušnému orgánu jen tehdy, má-li ve výsledcích provedeného dokazování dostatečný podklad pro závěr, že jednání, které není trestným činem, by mohlo být posouzeno jako přestupek. Musí tedy jít o společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin (§5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě soud musí obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. zprostit (rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 33/2015 Sb. rozh. tr.). Z usnesení Městského soudu v Praze však tyto skutečnosti nevyplývají. Především sám o svém závěru pochybuje, a současně ani obecně nevymezuje, o jaký druh přestupků by mělo jít, zda vůbec takový okruh přestupků existuje.
25. Dále je nutné, v souladu s dovolací námitkou nejvyššího státního zástupce, zdůraznit, že ve výroku, jímž se podle §222 odst. 2 tr. ř. postupuje věc jinému orgánu, se uvádí skutek, který vzešel z výsledků provedeného dokazování, a to i v případě, že jde o jiná skutková zjištění, než jsou ta, o něž se opírala obžaloba, aniž by však byla porušena totožnost skutku. Skutek, pro který se věc postupuje, musí odpovídat výsledkům soudem provedeného dokazování a zjištěným skutečnostem, protože jen tento skutek vytváří podklad pro orgán, jenž se má věcí dále zabývat. Takovým podkladem nejsou úvahy a závěry uvedené pouze v odůvodnění rozhodnutí (rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 5/2017 Sb. rozh. tr.). Městský soud však tímto způsobem nepostupoval a do skutkové věty, kterou formuloval nalézací soud jako trestný čin, vůbec nezasáhl.
26. S ohledem na výše uvedené skutečnosti bylo nutné napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušit. Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Městskému soudu v Praze pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
27. Věc se nyní vrací Městskému soudu v Praze, jehož úkolem bude po případném provedení potřebných důkazů (§2 odst. 5 tr. ř.) a po jejich řádném zhodnocení (§2 odst. 6 tr. ř.) skutková zjištění v souladu se zákonem za vázanosti vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu (§265s odst. 2 tr. ř.) právně posoudit, znovu ve věci rozhodnout a své rozhodnutí řádně odůvodnit (§125 odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 10. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.