ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1034.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1034/2021-126
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 10. 2021 o dovolání obviněné M. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 3 To 188/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 T 99/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2021, č. j. 18 T 99/2020-86, byla obviněná M. K. uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 48 měsíců.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustila obviněná v podstatě tím, že dne 10. 6. 2020 od přesně nezjištěné doby do 10:12 hodin v XY vědoma si svých povinností coby řidičky motorového vozidla záměrně nerespektovala ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, když řídila autobus na lince č. XY po předchozím požití návykových látek, přičemž byla posléze na zastávce MHD kontrolována hlídkou Policie ČR, kde jí byla po podrobení se testu přístrojem Drugwipe 5S zjištěna přítomnost látky amfetamin/metamfetamin, a z následného odběru krve provedeného v 11:25 hodin jí byla zjištěna přítomnost amfetaminu a metamfetaminu s koncentrací 357 ng/ml, což vylučovalo její schopnost bezpečně ovládat motorové vozidlo.
3. Odvolání obviněné, kterým napadla rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 2021, č. j. 3 To 188/2021-105, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná dovolání, kterým je napadla v celém rozsahu. Odkázala přitom na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedla, že podle ní šlo pouze o přestupkové jednání, na které měly být s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe aplikovány normy trestního práva správního. Míru ovlivnění návykovou látkou je nutno vztáhnout na dobu, kdy byla podrobena lékařskému vyšetření, nikoli na dobu řízení motorového vozidla. Návykovou látku si totiž aplikovala nosem a ústy až poté, co ukončila jízdu vozidlem na obratišti. Oba soudy sice označily obhajobu obviněné za nevěrohodnou, prakticky však neuvedly, v čem konkrétně tuto nevěrohodnost spatřovaly. Její prvotní způsob obhajoby nelze brát jako důkaz o spáchání trestného činu. Soudy vycházely ze svědecké výpovědi J. J., ten však neuvedl nic, z čeho by se dalo odvodit, že obviněná byla v době řízení motorového vozidla ovlivněna návykovou látkou v hodnotách vyšších než 150 ng/ml metamfetaminu. Mimoto je jeho svědectví v přímém rozporu s objektivními důkazy, tj. se záznamem jízdy odsouzené. Uzavřela, že míra ovlivnění v době řízení motorového vozidla nebyla objektivně prokázána v hodnotě vyšší než 150 ng/ml metamfetaminu. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné uvedl, že takto koncipované námitky pod vytýkaný dovolací důvod podřadit nelze. Její výhradu, že autobus ve stavu vylučujícím způsobilost neřídila, lze na první pohled označit za uplatněnou právně relevantním způsobem, nicméně je vybudována výlučně na odlišném hodnocení důkazů a na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů. V rozporu se skutkovými závěry totiž tvrdí, že si pervitin ve skutečnosti aplikovala až po jízdě. Zjevně nepravdivým je i její tvrzení, že soudy dostatečně nezdůvodnily, proč její obhajobě neuvěřily. Soudy učinily správná skutková zjištění a jednání dovolatelky podřadily pod odpovídající právní kvalifikaci. Uplatněné námitky pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Státní zástupce proto navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
6. Obviněná na toto vyjádření reagovala replikou, ve které uvedla, že nenapadá proces dokazování jako celek, namítá absenci subjektivní stránky, neboť ta nemá dostatečnou oporu v provedeném dokazování. Některé důkazy svědčící v její prospěch nebyly hodnoceny, resp. jejich hodnocení je povrchní. Týká se to úředního záznamu policistů o kontrole řidiče ze dne 10. 6. 2020, ze kterého je patrné, že policisté u ní nalezli 2x sáček s krystalickou látkou. Tento důkaz měl být hodnocen ve vztahu k její výpovědi, že si aplikovala návykovou látku nosem a ústy na obratišti. Dále z přehledu jízd je patrné, jakou rychlostí jela, jaký byl průběh jízdy apod., přičemž tyto údaje jsou v rozporu se svědectvím J. J. Soudy tento důkaz hodnotily zcela povrchně, pouze konstatovaly, že se obviněná neodchýlila od jízdního řádu. Obviněná rovněž namítla, že popis skutku obsažený ve výroku o vině je formulován tak, že obviněná řídila motorové vozidlo ve stavu vylučujícím bezpečné ovládání motorového vozidla, neboť byla v době 60 minut po skutku v krevním séru zjištěna hodnota 357 ng/ml metamfetaminu. Takto formulovaný výrok o vině neodpovídá použité právní kvalifikaci, neboť stavem vylučujícím způsobilost k určité činnosti je míněn stav v době vykonávání takové činnosti, nikoliv ex post.
7. S ohledem na obsah a dobu podání (ve lhůtě stanovené v §265f odst. 2 tr. ř.) považoval Nejvyšší soud repliku obviněné za součást, respektive doplněk dovolání. S ohledem na charakter námitek obsažených v této replice, které nejsou zásadní povahy, však už repliku nezasílal k opětovnému vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
9. Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
11. Dovolání obviněná z větší části založila na námitkách, které navazovaly na její dosavadní obhajobu založenou na zpochybnění hodnocení důkazů soudy a na tvrzení, že si pervitin aplikovala až po dokončení jízdy v okamžiku, kdy se nacházela na obratišti. Uvedené námitky mají vyloženě skutkovou povahu, čímž se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc jde o námitky, s nimiž se přesvědčivě a podrobně vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Nelze přisvědčit ani výhradě obviněné, že soudy nijak nevysvětlily, proč odmítly její obhajobu jakožto nevěrohodnou. Právě naopak, soudy obou stupňů ve svých odůvodněních podrobně rozebraly, proč nebylo možné přisvědčit tvrzení dovolatelky, jež stálo mezi důkazy zcela osamoceně, přičemž na tyto obsáhlé pasáže dovolací soud v zájmu stručnosti (a aby vyhověl zákonnému požadavku §265i odst. 2 tr. ř.) pouze odkazuje (srov. odstavce 26 až 31 odůvodnění rozsudku a odstavec 17 odůvodnění usnesení).
12. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
13. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
14. O žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. Obviněná ve vztahu k této námitce odkázala jednak na úřední záznam o kontrole řidiče ze dne 10. 6. 2020 a dále na přehled jízd s tím, že údajně tyto důkazy mají svědčit v její prospěch a nebyly vůbec hodnoceny. Již ze samotné argumentace dovolatelky je však zřejmé, že fakticky opět nesouhlasí pouze s tím, jaké skutkové závěry soudy z těchto důkazů dovodily. V prvém případě měla skutečnost, že u obviněné byl nalezen sáček z krystalickou látkou, podle jejího názoru implikovat závěr, že požila drogu až na obratišti. To však je logicky vadný závěr; je zřejmé, že tento důkaz její obhajobu ani nevyvrací, ale ani nepodporuje. Stejně tak dobře si totiž obviněná mohla drogu aplikovat ráno před započetím jízdy a sáček obsahující návykovou látku u sebe ponechat pro pozdější použití. Dále z tzv. přehledu jízd podle ní vyplývá, jakou rychlostí jela, jaký byl průběh jízdy apod., což má vyvracet výpověď svědka J. J. Tato námitka je opět pouze snahou o odlišné hodnocení důkazů (především výpovědi výše uvedeného svědka). Skutečnost, že obviněná jela podle předpisů, tj. nejela rychleji, neodchýlila se od jízdního řádu apod., není nijak v rozporu s tím, co tento svědek tvrdil. Ten pouze popsal, jak na něho obviněná v průběhu jízdy působila, že její pohyby byly těkavé a tzv. vykroucené, a jelikož má zkušenosti s chováním lidí, jež jsou pod vlivem návykové látky, oznámil celou věc na policii. Netvrdil však, že by obviněná jela např. nepřiměřeně rychle či jinak porušovala dopravní předpisy. Tyto důkazy tak nestojí proti sobě – obviněná se zvolenou argumentací očividně snažila znevěrohodnit výpověď tohoto svědka, jež byla zásadním důkazem pro závěr soudů, že byla pod vlivem návykové látky již v době řízení autobusu.
15. Lze tak shrnout, že obviněná svoji obhajobu opřela o jinou verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy, a zdůvodnila ji v podstatě pouze výhradami vůči hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů, zejména pokud jde o otázku věrohodnosti svědka J. J. K tomu lze říci, že soudy nevycházely jen z výpovědi tohoto svědka, ale z důkazů v jejich souhrnu. Své skutkové závěry logicky a přesvědčivě vysvětlily a jejich odůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Na rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně lze v tomto směru odkázat.
16. Uplatněnému dovolacímu důvodu lze podřadit dodatečnou námitku týkající se popisu skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná namítla, že soudy zvolená formulace tzv. skutkové věty je nesprávná, jelikož podle jejího názoru pouze říká, že byla ve stavu vylučujícím způsobilost v době 60 minut po spáchání skutku. Jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Dovolatelka opomíjí úvodní pasáž této tzv. skutkové věty, že po předchozím požití návykových látek záměrně nerespektovala ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích, když řídila autobus. Naplnění všech znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je proto z popisu skutkových okolností ve výroku rozsudku (a tím spíše ve spojení s jeho odůvodněním) dostatečně patrné.
17. Uplatněnému dovolacímu důvodu lze podřadit i námitku týkající se zásady subsidiarity trestní represe, byť ji obviněná blíže neodůvodnila, respektive v podstatě ji opět založila na popření skutkových zjištění soudů. Otázkou subsidiarity trestní represe se zabýval i soud prvního stupně v odstavci 33 odůvodnění svého rozsudku, kde správně poukázal na fakt, že obviněná ve stavu vylučujícím způsobilost řídila prostředek městské hromadné dopravy, kde je hrozba újmy na životě, zdraví či majetku enormní. Svým jednáním tak naplnila nejen základní skutkovou podstatu předmětného přečinu, ale rovněž skutkovou podstatu kvalifikovanou, vyjádřenou v druhém odstavci pod písmenem b), pro jejíž naplnění se předpokládá vyšší stupeň společenské škodlivosti, což se promítá ve stanovení vyšší trestní sazby.
18. Nad rámec konkrétních dovolacích námitek Nejvyšší soud připomíná, že ustanovení §274 tr. zákoníku zakazuje vykonávat určitou činnost ve stavu vylučujícím způsobilost, který si pachatel přivodil vlivem návykové látky. Přitom nebezpečí chráněným zájmům (život, zdraví lidí a majetek) nemusí konkrétně a bezprostředně hrozit, ale stačí i jen vzdálená možnost poruchy, daná již tím, že pachatel vykonal určitou činnost. Z toho důvodu závěru o naplnění znaků trestného činu podle §274 tr. zákoníku, např. nebrání ani skutečnost, pokud by vozidlo bylo v konkrétním případě řízeno jinak nezávadně a ve shodě s požadavky pravidel silničního provozu. K naplnění zvlášť přitěžující okolnosti podle §274 odst. 2 tr. zákoníku navíc postačuje nedbalostní forma zavinění, nevyžaduje se forma úmyslná. I když pro „stav vylučující způsobilost“ neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, tak podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina metamfetaminu v krvi hodnoty 150 ng/ml (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020). Obviněné byla cca hodinu po zadržení policejní hlídkou naměřena v krevním séru hladina metamfetaminu v hodnotě 357 ng/ml, tuto hranici tedy překročila více jak dvakrát. Míra společenské škodlivosti popsaného jednání dovolatelky očividně dosahuje parametrů předmětného přečinu.
19. K namítané absenci subjektivní stránky Nejvyšší soud pouze dodává, že dovolatelka žádné konkrétní námitky týkající se právního posouzení subjektivní stránky skutkové podstaty předmětného přečinu neuvedla. Nejvyšší soud není oprávněn dotvářet dovolací argumentaci za obviněnou, proto v podrobnostech odkazuje na odstavce 34 a 35 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který se zaviněním obviněné dostatečně zabýval.
20. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné M. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu