ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1035.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1035/2021-610
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 10. 2021 o dovolání obviněného J. S. , nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 12 To 97/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 21 T 107/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 3. 2021, sp. zn. 21 T 107/2020, byl obviněný J. S. uznán vinným v bodě 1 výroku o vině zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2 výroku o vině přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na čtyři roky, podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to čtyř pistolí specifikovaných ve výroku, a podle §73 tr. zákoníku (bez bližší citace) k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu držení a nošení střelných zbraní na sedm let. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že obviněný je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit poškozeným Generali České pojišťovně, a. s., částku 28 931 Kč a P. P. částku 56 450 Kč, přičemž poškozený P. P. byl podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Okresní soud Praha-západ skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako držitel zbrojního oprávnění skupiny E dne 18. 11. 2019 v době 8 – 9 hod. v XY, okr. Praha-západ, z oken domu na adrese XY v úmyslu přerušit a ukončit úklidové práce, které prováděli zaměstnanci technických služeb V. P., J. T. a V. Š. s použitím benzinových fukarů na listí a zametacího vozu, opakovaně vystřelil z legálně držené pistole do osídlené oblasti a do prostoru, v kterém se pohybovali tito pracovníci a kterým procházely K. Č., V. Č. a J. K., což provázel výkřiky „ticho!, ticho!“ a požadavkem, aby pracovníci technických služeb vypnuli stroje, a při střelbě zasáhl mimo jiné střechu osobního motorového vozidla zn. BMW 530 D zaparkovaného na pozemku u domu č. p. XY, čímž poškozenému P. P. způsobil škodu ve výši nejméně 28 931 Kč, kterou mu v této částce uhradila Generali Česká pojišťovna, a. s.
3. Jako přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Okresní soud Praha-západ skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný nejméně dne 18. 11. 2019 v XY, XY, okr. Praha-západ, bez povolení si opatřil a přechovával tři pistole specifikované ve výroku, přičemž šlo o pistole spadající do kategorie B podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, nebyly registrované a nebyly k nim vydány průkazy zbraní.
4. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 12 To 97/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
5. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uplatněné námitky zaměřil proti výroku o vině zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1 rozsudku) a proti výroku, jímž mu byla uložena povinnost k náhradě škody. Obsáhle pojatými námitkami zpochybnil skutková zjištění, která se stala podkladem těchto výroků. Vyjádřil nesouhlas s tím, že by provedené důkazy byly spolehlivým podkladem pro zjištění, že v rozhodnou dobu došlo na místě ke střelbě a že byl původcem střelby. Vytkl, že soudy vadně hodnotily provedené důkazy a neprovedly jím navrhované důkazy. Podle jeho názoru jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s důkazy, což označil za porušení práva na spravedlivý proces. Porušení tohoto práva spatřoval také v tom, že Krajský soud v Praze neměl k dispozici a neposuzoval celý rozsah podaného odvolání. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že dovolání je založeno na skutkových námitkách, které nejsou dovolacím důvodem. Konstatoval, že skutková zjištění soudů nevykazují žádný extrémní rozpor s důkazy a že tedy není důvodu, aby na nich Nejvyšší soud cokoli měnil. Navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo zasláno obhájcům obviněného k případné replice, čehož nebylo využito.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájců podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
8. Především musí Nejvyšší soud připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“ a který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, pokud mu konkrétní uplatněné námitky neodpovídají svým obsahem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, je zřejmé, že jde o důvody právní povahy. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudu při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Je tak patrno, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem a že dovolání není opravným prostředkem určeným k přezkumu skutkových zjištění představujících podklad pravomocného rozhodnutí.
9. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
10. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají zásadně jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Významné je, že předmětem hmotně právního posouzení tu je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel v jiné verzi, kterou se snaží prosadit tím, že napadá skutková zjištění soudů, hodnocení důkazů soudy, rozsah dokazování provedeného soudy apod.
11. V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutkový stav, který zjistil Okresní soud Praha-západ a z kterého v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, nenaplňoval znaky zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách, které mají vyloženě skutkovou povahu a které tím pádem nejsou dovolacím důvodem.
12. Nejvyšší soud z pozice soudu dovolacího zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivého výsledku, přičemž zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů má za cíl zajistit průchod tomuto právu. Jde o to, že předmětem právního posouzení může být pouze skutek, který byl zjištěn způsobem respektujícím základní ústavně garantovaná práva a svobody.
13. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy se demonstruje typicky tím, že skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, že nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, z nichž byla tato zjištění vyvozena, apod. Uvažovaný rozpor může vyvstat i tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů založena na nějakém procesním úkonu, který je zatížen tak podstatnou vadou, že je jako důkaz nepoužitelný, přičemž ostatní důkazy skutek nijak neprokazují.
14. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha-západ, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech potřebnou míru opory.
15. Především tu jsou svědecké výpovědi zaměstnanců technických služeb, kteří během úklidových prací konaných s použitím hlučných strojů zaznamenali akustické a optické jevy, které vnímali jako střelbu provázenou slovním projevem požadujícím, aby bylo ticho. To, že podle jejich vnímání šlo o střelbu, ostatně bylo důvodem, pro který ihned prostřednictvím tísňové linky 158 přivolali policii. Kromě toho také dvě chodkyně, které se poblíž místa úklidových prací pohybovaly, ve svých svědeckých výpovědích potvrdily, že v kritickou dobu slyšely neobvyklé rány, jejichž původ jim byl nejasný. Ve výpovědích svědků byly odlišnosti týkající se počtu ran, délky intervalů mezi nimi, povahy vnímaného zvuku apod., avšak tyto dílčí diskrepance soudy důvodně hodnotily jako logický důsledek vlivu okolností, za nichž svědci vnímali popisované jevy, zvláště pak ve spojení s jejich neočekávaností. Zmíněné nesrovnalosti ve výpovědích svědků, na které obviněný v dovolání podrobně odkazoval, nejsou důvodem k tomu, aby výpovědi svědků byly pokládány za nevěrohodné či dokonce přímo za nepravdivé. Věrohodnost výpovědí svědků je podporována kamerovým záznamem, který byl pořízen kamerou umístěnou v čisticím voze. Na záznamu byl v kritickou dobu zachycen v krátké vzdálenosti před vozem na povrchu vozovky záblesk s odlétajícími jiskrami a dále světlá stopa po vyštípnutém kousku dřeva na plotě přilehlého pozemku. Tyto jevy korespondují s tím, že svědkové z okruhu zaměstnanců technických služeb rány, které slyšeli, důvodně považovali za střelbu. Tito svědkové s určitou váhavostí označili dům obviněného za místo, odkud střelba vycházela. To, že střelba skutečně vycházela z domu obviněného, se nakonec potvrdilo tím, že jednak na několika místech na olepech hran oken a jednak na rukou, čele, vlasech a tričku obviněného byly jako povýstřelové zplodiny nalezeny částice GSR (gun shot residue) vykazující z hlediska chemického složení druhovou shodu s částicemi GSR nalezenými ve výtěru z hlavně zbraně obviněného a nalezené nábojnice. Také trajektorie střely, která zasáhla střechu automobilu poškozeného P. P. a betonový monolit nad vjezdem do jeho garáže, ukazuje na to, že střela vyšla z domu obviněného. Za situace, kdy v domě bydlí jen obviněný sám a z ničeho nevyplývá, že by v kritickou dobu byla v domě jiná osoba, je namístě i závěr, že obviněný byl osobou totožnou s pachatelem. Zjištění, že obviněný ze svého domu střílel do prostoru konaných úklidových prací a že tím chtěl přinutit zaměstnance technických služeb k přerušení prací, je plně přijatelným výsledkem provedeného dokazování. To platí i přesto, že v oblasti, do které směřovala střelba, nebyla nalezena žádná střela pocházející ze zbraně obviněného, což je vysvětlitelné značnou rozmanitostí a členitostí daného terénu.
16. Součástí skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině a zároveň podkladem výroku o vině obviněného přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a výroku o náhradě škody se stalo zjištění, že obviněný střelbou zasáhl a tím poškodil střechu motorového vozidla zn. BMW 530 D majitele P. P. Námitky obviněného proti tomuto zjištění se odvíjely od okolnosti, že poškození vozidla nebylo zjištěno bezprostředně po činu, ale s větším časovým odstupem, že poškozený mezitím vozidlo používal, parkoval s ním na veřejném parkovišti apod. Uvedené zjištění má podklad ve výsledcích ohledání vozidla, které bylo provedeno dne 2. 12. 2019 a při kterém byla na střeše vozidla nalezena proláklina hloubky 0,5 cm, délky 5 cm a šířky 1,5 cm s tím, že se jedná o třecí stopu vzniklou značnou silou působení. Vznik této stopy je vysvětlitelný jako účinek střely. S přihlédnutím k tomu, kde a jak bylo vozidlo zaparkováno v době činu, vyzněly výsledky ohledání v závěr, že trajektorie střely odpovídá střelbě ze střešního okna domu obviněného. Namítané okolnosti nejsou důvodem pro zpochybnění závěru, že příčinou poškození vozidla byla střelba obviněného. Sám poškozený na zvuky provázející střelbu v kritickou dobu nijak nereagoval a teprve po příjezdu přivolané policie, kdy byl dotázán, zda nemá na svém majetku nějakou škodu, obhlédl prostor kolem svého domu včetně vozidla zaparkovaného mimo garáž, aniž si jakéhokoli poškození všiml. Přitom sama policie v tu dobu žádné ohledání neprováděla, zejména ne ohledání vozidla. Teprve dne 30. 11. 2019, tedy 12 dnů po činu, poškozený poté, co vyjel s vozidlem z autoumývárny, zaznamenal poškození střechy vozidla a učinil o tom oznámení policii, která následně provedla ohledání. Vysvětlení, že poškozený si při obhlídce vozidla v době bezprostředně po činu nevšiml poškození střechy, lze akceptovat, zvláště když poškozený se na vozidlo podle své svědecké výpovědi díval přes plot. Přitom jeho pozornost byla rozptýlena na širší okruh objektů, takže je logické, že na vozidlo byla zaměřena jen zběžně, zejména např. z toho hlediska, zda není prostřelené sklo apod. Povaha poškození, které se projevilo třecí stopou zjištěného tvaru, vzniklou značnou silou působení, sotva mohlo být způsobeno jinak, např. odlétnutým kamenem, nehledě na to, že k tomu by muselo dojít nejspíše během jízdy a muselo by to upoutat pozornost poškozeného jako řidiče. Správnost zjištění, že obviněný střelbou zasáhl vozidlo poškozeného, není dotčena tím, že poškozený si všiml následku střelby až se zmíněným časovým odstupem.
17. Jinak není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily a že v tomto rámci náležitě zdůvodnily nadbytečnost dalšího dokazování, jak se ho dožadoval obviněný ve snaze zpochybnit věrohodnost stávajících usvědčujících důkazů. K výpovědím svědků z okruhu pracovníků technických služeb a k výpovědi svědka P. P. lze ještě dodat, že byť jim policejní orgán již v přípravném řízení umožnil vykonávat práva poškozených (nahlížení do spisu, prostudování spisu), nijak to nesnižuje jejich věrohodnost. Obsah výpovědí jasně svědčí o tom, že svědci popisovali to, co skutečně vnímali.
18. Skutková zjištění soudů nejsou v žádném zásadním, zjevném či extrémním rozporu s důkazy a nepředstavují tudíž porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Není tak důvod k tomu, aby Nejvyšší soud do těchto zjištění zasahoval.
19. Právo obviněného na spravedlivý proces nebylo porušeno ani namítanou okolností, že Krajský soud v Praze neměl k dispozici celý rozsah podaného odvolání. Odvolání obviněného bylo zahrnuto celkem do tří podání. První podání je ze dne 24. 4. 2021 a bylo Okresním soudem Praha-západ předloženo Krajskému soudu v Praze spolu se spisem dne 4. 5. 2021. Druhé podání je ze dne 3. 5. 2021, bylo učiněno u Okresního soudu Praha-západ, poté bylo opatřeno úředním záznamem ve znění „zasláno elektronicky KS v Praze“ s datem 5. 5. 2021, avšak ve spise není doklad potvrzující doručení Krajskému soudu v Praze. Třetí podání je ze dne 24. 5. 2021 a bylo téhož dne doručeno Krajskému soudu v Praze. Vyvstávají tedy pochybnosti o tom, zda Krajský soud v Praze měl k dispozici tu část odvolání, která je obsahem podání ze dne 3. 5. 2021. V této části odvolání jsou podrobně rozvedeny námitky týkající se výpovědí jednotlivých svědků, přičemž v podstatě jde jen o zevrubnější zpracování námitek obecněji uvedených již v podání ze dne 24. 4. 2021, nikoli o zcela nové námitky, které by svým obsahem přesahovaly rámec vymezený dřívějším podáním. Ve veřejném zasedání konaném dne 26. 5. 2021 před Krajským soudem v Praze byli přítomni oba obhájci obviněného. Z protokolu o veřejném zasedání vyplývá, že po zahájení veřejného zasedání předsedkyně senátu „podala zprávu o stavu věci zaměřenou na otázky, které je třeba řešit“ a že nebyly uplatněny žádné návrhy na doplnění. Oba obhájci pak postupně přednesli odvolání obviněného s odkazem na písemná odvolání a jejich doplnění. Přítomnost obhájců byla dostatečným prostředkem k zajištění obeznámenosti odvolacího soudu s obsahem odvolání včetně jeho doplňků a k přednesení všech podstatných odvolacích námitek. Ostatně to, jak se Krajský soud v Praze vypořádal s odvolacími námitkami včetně námitek týkajících se věrohodnosti svědků, zahrnuje i námitky rozvedené v podání ze dne 3. 5. 2021. Zmíněnému úřednímu záznamu o zaslání doplňku odvolání krajskému soudu lze důvěřovat.
20. Obviněný výslovně napadl také výrok o náhradě škody, avšak z hlediska aplikace hmotně právních ustanovení upravujících náhradu škody neuvedl nic, co by se dalo považovat za dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proti výroku o náhradě škody obviněný neuplatnil žádné jiné než skutkové námitky, které předtím primárně zaměřil proti výroku o vině a které nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z vázanosti této varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. na jiný dovolací důvod vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
22. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu