ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.107.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 107/2021-1810
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 3. 2021 o dovoláních, která podali obvinění M. M. I. , nar. XY v XY, občan Ruské federace, trvale bytem XY, Rakousko, a S. N. , nar. XY v XY, občan Ruské federace, stíhaný jako uprchlý podle §302 tr. ř., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 5 To 30/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 4/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. M. I. a S. N. odmítají .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2020, č. j. 46 T 4/2019-1546, byli M. M. I. a S. N. uznáni vinnými zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, za který byli shodně odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání sedmnácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byli zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou, a oba také k trestu vyhoštění na dobu neurčitou.
2. Zločinu vraždy se podle zjištění soudu prvního stupně dopustili obvinění v podstatě tím, že po vzájemné domluvě s úmyslem opatřit si finanční prostředky a cennosti i za užití násilí přijeli v nočních hodinách ze dne 26. 5. 2015 na 27. 5. 2015 osobním motorovým vozidlem Volkswagen s rakouskou poznávací značkou do obce Žabčice (okres Brno-venkov), kde vnikli nezjištěným způsobem do rodinného domu majitele A. P., nar. XY, kterému svázali ruce za zády pruhem froté látky, nohy mu svázali v oblasti kotníků podvlékacími kalhotami, přes ústa a kolem hlavy mu dali jako roubík pruh froté látky a opakovaně ho po delší dobu s velkou četností bili údery pěstí a kopy do hlavy, krku, hrudníku, břicha a dolních i horních končetin, čímž mu způsobili mnohočetná poranění, a poté ho nezjištěným způsobem působením tupého násilí na oblast krku a hrudníku udusili. Rodinný dům prohledali a odcizili přesně nezjištěné starožitnosti a další věci v nezjištěné hodnotě, načež v obývacím pokoji založili požár podpálením šatní skříně a odjeli do Vídně.
3. Odvolání obviněných (kterými napadli rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. 9. 2020, č. j. 5 To 30/2020-1716, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podali obvinění dovolání, kterými je napadli v celém rozsahu. Obviněný M. M. I. odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a obviněný S. N. na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný M. M. I. uvedl, že vraždu nespáchal a ve věci je dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými závěry. Obviněný má za to, že zásadními usvědčujícími důkazy byly v jeho případě výpověď svědka M. B. a nález DNA obviněného na místě činu. M. B. je však nevěrohodnou osobou, pachatelem mnoha trestných činů, a k obviněnému měl velmi negativní vztah. Na místě činu navíc nebyl, neboť měl čekat na autobusové zastávce v automobilu. Informace pak sdělil rakouské policii až patnáct měsíců po činu. Svou výpověď měnil a překrucoval. K argumentaci odvolacího soudu obviněný uvedl, že Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje funguje i v noci a cesta do Rakouska je na mnoha místech osvětlená a i v nočních hodinách hodně vytížená. Osoby jedoucí ve vozidle v kuklách by tak byly velmi nápadné a jistě by byly ohlášeny. DNA obviněného mohlo být na místo činu podstrčeno nebo přeneseno, neboť obviněný se s popisovanými účastníky často stýkal. Pokud by na místě činu byl, zůstává stále otázkou, kdo vraždil. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně a věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
6. Obviněný S. N., resp. jeho ustanovený obhájce, neboť obviněný je stíhán jako uprchlý, uvedl, že soudy nedostatečně a nesprávně zjistily skutkový stav a důkazy hodnotily tendenčně. Závěry soudu prvního stupně extrémně porušují zásadu in dubio pro reo a právo obviněného na spravedlivý proces. Vina je postavena pouze na parciálních výpovědích svědka M. B. a spoluobviněného, ačkoli tyto jsou v rozporu s dalšími důkazy. Spoluobviněný M. M. I. nevypovídal v průběhu řízení konstantně a jeho výpověď může svědčit pouze o jeho vlastní účasti na trestném činu. Svědek M. B. byl na území Rakouska nejméně sedmkrát odsouzen, včetně trestného činu křivé výpovědi. Jde o policejního informátora, což jeho okolí vědělo. Orgány činné v trestním řízení se nezabývaly otázkou, jakou roli v trestné činnosti sehrál on sám a co jej mohlo k jeho výpovědi motivovat. Jeho výpověď byla vyvrácena výpovědí spoluobviněného I. a svědka A. A. Sám svědek M. B. po delším časovém odstupu popisoval okolnosti zásadně odlišně. Nepodařilo se také prokázat, že se předmětné cesty do Žabčic měly účastnit další osoby, a to A. A., Z. I. a S. A. Vyjma dvou uvedených nepřímých výpovědí proti obviněnému nesvědčí žádný důkaz. Žádný z důkazů také neodpovídá na otázku, zda se na místě činu nacházeli právě dva pachatelé, a že jedním z nich měl být obviněný. Skutková zjištění jsou tak v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Závěrem obhájce obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněných uvedla, že uplatili argumentaci známou z jejich dosavadní obhajoby, s níž se však odvolací soud i soud prvního stupně řádně vypořádaly. Státní zástupkyně zopakovala podstatné skutkové závěry soudů, s nimiž se ztotožnila. Argumentace obviněných se podle jejího názoru zabývá výlučně skutkovými otázkami. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), byla však podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
9. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se přitom nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
10. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací v zásadě musí – s výjimkou případů zásadního, extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně. To znamená, že zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje právě onen zásadní, extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4 a čl. 90 Ústavy).
12. Takový zásadní nesoulad či rozpor mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním musí ovšem spočívat na zcela zásadních vadách v procesním a hodnotícím postupu soudů. Tehdy může Nejvyšší soud výjimečně napravovat i v dovolacích důvodech neuvedené vady procesní, avšak jen pokud měly za následek porušení základních postulátů spravedlivého procesu. Nejvyšší soud je v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy . Má-li takový exces spočívat v extrémním rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním, muselo by se jednat o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního logického základu, čímž by se výsledek dokazování jevil jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný. Taková situace v daném případě nenastala. Soud prvního stupně postupoval podle §2 odst. 5 tr. ř., svá skutková zjištění opřel o obsah provedených důkazů, které pečlivě zhodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Odsuzující rozsudek náležitě odůvodnil, jak mu ukládá ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud se přesvědčivě vypořádal s odvolacími námitkami obviněných a rovněž své rozhodnutí řádně odůvodnil.
13. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces, jež by odůvodňovalo zásah nejvyššího soudu. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
14. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná. Navíc dovolací námitky obou obviněných jsou z větší části opakováním námitek odvolacích i jejich předchozí obhajoby, s níž se však soudy již podrobně vypořádaly.
15. Obviněný M. M. I. (stejně jako jeho spoluobviněný) zpochybnil věrohodnost výpovědi svědka M. B., které však již soud prvního stupně věnoval velkou pozornost, hodnotil ji obezřetně z hledisek obecné i specifické věrohodnosti svědka a své úvahy podrobně rozvedl zejména v odst. 21 odůvodnění rozsudku, na jehož znění lze odkázat. Výpověď tohoto svědka, z níž soudy vycházely, je také v souladu s dalšími důkazy. Jednak s kamerovým záznamem z obce Žabčice, na němž bylo zachyceno vozidlo odpovídající popisu svědka a také pohyb dvou osob, které se na záběrech z dalších kamer neobjevily, tedy se musely vydat směrem k domu poškozeného. Je v souladu i s okolnostmi z místa činu, mechanismem usmrcení, pokusem o založení požáru a v případě tohoto obviněného pak zejména s nálezem jeho DNA na místě činu. Také této otázce věnoval velkou pozornost soud prvního stupně, přičemž možnost přenosu byla jednoznačně vyloučena. Vzorek DNA byl nalezen na látce, kterou byl spoután poškozený, která pocházela z domu poškozeného a na níž se jinak nacházela pouze DNA poškozeného. V případě, že by došlo k přenosu DNA prostřednictvím jiné osoby, musela by se na látce nacházet i DNA této osoby.
16. V rámci svého odvolání obviněný zpochybnil možnost svědka M. B., aby na obviněné čekal v automobilu na zastávce autobusu, neboť by byl podezřelý okolo procházejícím a vozidlo by překáželo řidičům autobusů. K tomu se odvolací soud vyjádřit tak, že v malé obci, jako jsou Žabčice, je autobusová zastávka v noci nevyužívaná. S tímto tvrzením obviněný nesouhlasí. Argumentaci odvolacího soudu je třeba upřesnit, neboť svědek M. B. nevypověděl, že by čekal v Žabčicích, ale že v České republice přijeli do obytné oblasti, kde zaparkovali na okraji ulice u staré autobusové zastávky. Tento údaj je nekonkrétní, ale i přesto lze dát odvolacímu soudu za pravdu. Je obecně známo, že do menších obcí poslední spoje přijíždějí zpravidla v podvečer a první ranní pak projíždějí okolo šesté hodiny. Na tvrzení svědka tak není nic nelogického. Kromě toho svědek netvrdil, že by s vozidlem parkovali přímo na zastávce a blokovali tak dopravu. Podobně se obviněný snažil zpochybnit tvrzení svědka, že až za hranicemi s Rakouskem si obvinění sňali černé látkové masky s otvory na oči a ústa s tím, že cesta do Rakouska je místy osvětlená, je na ní hustý provoz a maskovaní obvinění by museli způsobit velké vytržení, které by zaujalo i policejní orgány. V tomto směru se Nejvyšší soud ztotožňuje s odvolacím soudem. Možnost, že by si řidiči jiných vozidel v nočních hodinách povšimli dvou mužů v černých maskách uvnitř neosvětleného interiéru projíždějícího vozidla, je vysoce nepravděpodobná. I kdyby do vozidla, kterým obvinění jeli, bylo vidět, řidiči přijíždějící zezadu by stěží mohli rozeznat zakrytý obličej. Protijedoucí řidiči jsou pak do značné míry oslněni světlomety a do vozidla, které míjejí, nemohou vidět v podstatě vůbec, mají-li současně také sledovat silnici před sebou. Iluzorní je také předpoklad, že by o maskovaných osobách ve vozidle ihned někdo uvědomil policii (nošení masky samo o sobě není nezákonné).
17. Ke skutkovým zjištěním je pak třeba doplnit, že závěr o vině soud prvního stupně založil částečně i na vlastní výpovědi obviněného, který celý skutek popsal s tím, že se o něm doslechl od spoluobviněného S. N. Popisoval však i takové detaily, které pro vyprávění o události jinou osobou postrádaly význam, které se však shodovaly s obsahem kamerového záznamu, použitým vozidlem i dalšími okolnostmi. Jak dále vysvětlil odvolací soud, není až tak podstatné, který z obviněných konkrétně poškozeného udusil, neboť již před tím jeden nebo oba pachatelé způsobili poškozenému taková zranění, která jednoznačně svědčí minimálně o srozumění obou pachatelů s následkem smrti, přičemž pokud se násilí dopouštěl pouze jeden pachatel a druhý např. prohledával obydlí poškozeného, stále se tak dělo po vzájemné dohodě a bez známky toho, že by druhý z pachatelů proti použitému násilí jakkoli zasáhl. O úmyslu poškozeného usmrtit nakonec svědčí i na místě založený požár, který vedl k udušení psa poškozeného. Lze uzavřít, že obviněný uplatnil pouze námitky směřující proti skutkovým zjištěním, které zvolenému dovolacímu důvodu neodpovídají.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: Dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
19. Obviněný M. M. I. uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, kterou založil na existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v předchozím řízení. Jelikož svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tomu stejně i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
20. Také obviněný S. N. v dovolání uvedl pouze námitky směřující proti skutkovým zjištěním. K výpovědi svědka M. B. lze odkázat na výše uvedené. Ohledně obviněného navíc nebylo v řízení zjištěno, že by měl svědek nějaký důvod jej křivě obvinit. Obviněnému nelze dát za pravdu v tom směru, že by usvědčující výpovědi byly v jeho případě v rozporu s jinými důkazy. V případě svědka A. A. je zřejmé, že jistě nebylo v jeho zájmu říci nic, co by orgány činné v trestním řízení mohlo vést k závěru o nějaké jeho účasti na trestné činnosti. Jeho výpověď však koresponduje s výpovědí svědka M. B. i spoluobviněného M. M. I., pokud jde o použité vozidlo. Další osoby, které se měly cesty účastnit, nebylo možno vyslechnout, neboť jsou neznámého pobytu, jak vysvětlil soud prvního stupně. Skutečnost, že skutek byl spáchán dvěma pachateli, soud prvního stupně mimo výpovědi svědka M. B. dovodil i z kamerových záznamů. Kromě toho provedení činu svědčí o tom, že by pro jednoho pachatele bylo poměrně obtížné.
21. Jestliže při svém závěru o vině obviněného S. N. soudy vycházely z výpovědí svědka M. B. a spoluobviněného M. M. I., které řádně zhodnotily s přihlédnutím i k ostatním důkazům, nešlo o postup vykazující prvky libovůle, ocitající se v rozporu s postuláty spravedlivého procesu. Na tom nic nemění skutečnost, že obviněný se domnívá, že důkazy měly být hodnoceny jiným způsobem. Ani on neuplatnil námitky podřaditelné pod uplatněný či jakýkoli jiný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř.
22. Shrnuto, mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své závěry rovněž řádně odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněných na spravedlivé řízení nebylo porušeno.
23. Námitky dovolatelů nejsou podřaditelné pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů ani neodůvodňují závěr o porušení práva na spravedlivý proces z důvodu rozhodnutí o vině obviněných ve zjevném rozporu či nesouladu s obsahem procesně použitelných důkazů. Nejvyšší soud proto dovolání obviněných M. M. I. a S. N. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovoláních rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 3. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu