ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1078.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1078/2021-714
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný V. D. , nar. XY, občan Moldavské republiky, bytem XY, Moldavská republika, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 8 To 42/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 7/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. D. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 3. 2021, č. j. 2 T 7/2020-547, byl obviněný V. D. uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §140 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku, §58 odst. 6 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na sedm let.
2. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 8 To 42/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Jako pokus zločinu vraždy podle §21 odst. 1, §140 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Plzni spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 13. 4. 2020 mezi 15:00 hod. a 16:00 hod. v XY, XY, v bytě č. 3 po předchozí slovní rozepři udeřil S. K. skleněnou lahví do hlavy, a když se mezi ně postavila I. V., manželka S. K., ve snaze zabránit dalšímu útoku obviněného na jejího manžela, obviněný ji zbytkem rozbité lahve, a to hrdlem s ostrými střepy, řízl velkou silou do levé části krku, ač musel vědět, že ji může usmrtit, a způsobil jí hlubokou šikmo probíhající řeznou ránu na krku vlevo v délce 7-8 cm s protětím krčního svalu kývače, s protětím vnitřní hrdelní žíly v délce 2 cm a s částečným natětím bloudivého nervu, přičemž rána zasahovala až k páteři, bezprostředně ohrožovala život poškozené a vyžádala si hospitalizaci s urgentní operací.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §140 odst. 1 tr. zákoníku. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že skutková zjištění soudů považuje v zásadě za správná. Namítl, že skutek byl nesprávně posouzen jako pokus zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §140 odst. 1 tr. zákoníku, protože jeho jednání nebylo vedeno úmyslem usmrtit poškozenou I. V. Uvedl, že veškeré jeho jednání směřovalo proti poškozenému S. K. a že poškozenou I. V. zasáhl proto, že si z jeho hlediska nečekaně a nepředvídatelně „naběhla“ do jeho rozmáchlé ruky svírající ostrý střep. Ona sama uvedla, že jeho úmyslem nebylo ji napadnout. Zdůraznil, že k činu došlo za situace, která byla nepřehledná, chaotická, vyhrocená a tak extrémně rychlá, že nebyl časový prostor pro srozumění s tím, že zasáhne poškozenou I. V. Poukázal na to, že sama poškozená ve své výpovědi výslovně vyjádřila přesvědčení, že ji nechtěl napadnout. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání připomněla, že dovolací námitky obviněného jsou v podstatě opakováním jeho obhajoby uplatňované již v průběhu trestního stíhání, s níž se soudy vypořádaly. Extrémní rozpor mezi obsahem důkazů a skutkovými zjištěními státní zástupkyně neshledává. Vyložila dále, že vzhledem k použité zbrani, intenzitě útoku a míst, kam směřoval, bylo jen dílem šťastné náhody a včasné odborné pomoci, že nedošlo ke smrti poškozené. Toho si obviněný musel být vědom i při neukončeném vzdělání a údajně malých životních zkušenostech. Naplněna je proto i subjektivní stránka zločinu vraždy. Státní zástupkyně navrhla dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
6. Obviněný na vyjádření státní zástupkyně reagoval replikou, v níž zopakoval, že skutkový stav věci, jak jej konstatovaly soudy, považuje za správný, avšak nebylo jeho úmyslem zranit či ohrozit poškozenou I. V. Jednal-li vůči někomu úmyslně (což odmítá), tak výlučně proti poškozenému S. K., který jej však napadl jako první. Obviněný znovu vyjádřil svůj názor o nesprávné právní kvalifikaci skutku a setrval na návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
8. Zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí. Pokusem trestného činu je podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
9. Z citovaných ustanovení vyplývá, že z hlediska subjektivní stránky se k pokusu zločinu vraždy vyžaduje zavinění ve formě úmyslu. Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
10. V posuzované věci je výrok o vině založen na tom, že u obviněného je dán nepřímý úmysl podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu k hrozící smrti poškozené I. V.
11. Zavinění vyjadřuje vnitřní psychický vztah pachatele k činu. Autentickým zdrojem poznání tohoto vztahu je výpověď pachatele. Zavinění ovšem nachází svůj výraz také v okolnostech objektivní povahy a jejich prostřednictvím se projevuje navenek. Tyto okolnosti zpravidla reprezentují objektivní stránku trestného činu, zejména jednání pachatele, ale může jít i o další okolnosti vztahující se k činu. Proto není-li zavinění zřejmé z výpovědi pachatele nebo popírá-li pachatel zavinění, lze tuto otázku posoudit na podkladě oněch objektivních okolností a v závislosti na jejich povaze, rozsahu a významu dovodit z nich zavinění pachatele.
12. V posuzované věci soudy správně dovodily nepřímý úmysl obviněného ze souhrnu okolností, které byly zjištěny nezávisle na jeho výpovědi. Útok obviněného byl zaměřen do oblasti krku poškozené, s použitím ostrého předmětu, jakým je rozbitá skleněná lahev s hroty střepů, a byl veden velkou silou. Byl cílený, zesílený rozmáchnutím ruky svírající rozbitý zbytek skleněné lahve a rozhodně tedy nešlo jen o nějaké bezcílné mávání rukou, při němž by pouze náhodně a mimovolně byla zasažena poškozená. Velká razance útoku se promítla zejména do značné hloubky rány, která pronikla do těla poškozené. Zranění, které bylo následkem útoku, bezprostředně ohrožovalo poškozenou na životě, neboť bez okamžité vysoce kvalifikované lékařské pomoci by poškozená zemřela v důsledku vykrvácení. Přitom zranění, které utrpěla poškozená, co do své povahy a závažnosti včetně reálně hrozící smrti vykrvácením, je adekvátním a typickým následkem takového útoku, jaký podnikl obviněný. V tomto směru nehrály roli žádné jiné okolnosti než samotné jednání obviněného, míněny okolnosti nezávislé na vůli obviněného, např. nějaká zvláštní indispozice poškozené, síla spolupůsobící při vzniku zranění a pocházející z jiného zdroje než z jednání obviněného apod. Ze subjektivního hlediska obviněného bylo tudíž snadno předvídatelné, že z jeho útoku reálně hrozí smrtelný následek. Pokud obviněný přesto provedl útok posuzované povahy a intenzity, nelze to interpretovat jinak než jako projev jeho srozumění s hrozícím smrtelným následkem, zvláště když tím výrazně vystupňoval intenzitu předchozího napadení manžela poškozené. Posuzovaný útok svědčí o tom, že obviněný nepovažoval míru předchozího napadení manžela poškozené za dostatečnou, a proto přikročil k dalšímu útoku, který se vyznačoval výrazně vyšší razancí a vykazoval již jasnou způsobilost přivodit smrtelný následek.
13. Nic na tom nemění namítaná okolnost, že útok obviněného primárně směřoval proti manželu poškozené, s nímž obviněný měl slovní spor a jehož fyzicky napadl úderem lahví do hlavy. Před pokračováním v útoku se ovšem poškozená mezi ně postavila s cílem chránit manžela a v očekávání, že proti ní obviněný nezaútočí. Obviněný sice neměl důvod k útoku na poškozenou a původně ji nehodlal napadnout, nicméně v důsledku náhlé přítomnosti poškozené v prostoru mezi oběma aktéry sporu a v důsledku již zahájeného útoku obviněný v útoku pokračoval tak, že zasáhl (nikoli nevědomě) osobu bránící primárně napadeného (což není při podobných potyčkách nic výjimečného). Obviněný zasáhl v této fázi poškozenou místo jejího manžela a poté pokračoval v útoku na něho.
14. Závěr o úmyslném zavinění obviněného je dobře slučitelný také s namítanou částí svědecké výpovědi poškozené, v níž poškozená vyjádřila přesvědčení, že obviněný ji nechtěl napadnout a zranit. Poškozená tak svými slovy popsala skutečnost, že spor, který vyústil v posuzovaný čin, se odehrával mezi obviněným a jejím manželem, že sama nebyla účastníkem tohoto sporu, že obviněný neměl důvod ji napadnout a že ji původně ani napadnout nehodlal. Zároveň však poškozená uvedla, že v okamžiku útoku stála čelem proti obviněnému, zatímco její manžel seděl za ní na gauči. V této situaci vůbec ten úder nečekala, ale obviněný ji udeřil. Myslela si, že ji obviněný neudeří, ale on vzal tu lahev (střep) a udeřil ji.
15. Je namístě připomenout skutková zjištění soudů, že obviněný vedl útok proti krku poškozené. Ta stála před svým manželem a obviněný zaútočil vědomě. Musel si být zcela vědom, že poškozená I. V. přispěchala na obranu svého manžela, a přesto útočil dál (viz odst. 12 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). V útoku pokračoval, přestože musel zaregistrovat, že se mezi ně poškozená postavila. Útok nebyl bezděčným pohybem, ale byl veden velkou silou a byl veden proti hlavě poškozené (odst. 13 rozsudku). Rovněž odvolací soud uzavřel, že obviněný se snažil znovu napadnout poškozeného S. K., avšak vzhledem k tomu, že mu do cesty vstoupila poškozená I. V., směřoval svůj útok vůči ní (viz odst. 14 odůvodnění usnesení odvolacího soudu), přičemž útok zcela vědomě výškově směřoval do míst, kde se nachází životně důležité orgány. Tyto závěry soudů mají oporu v provedených důkazech.
16. Rozsudek Krajského soudu v Plzni je co do výroku o vině obviněného pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §140 odst. 1 tr. zákoníku evidentně v souladu se zákonem. Tím pádem je jasné, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o tom rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu