ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1125.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1125/2021-263
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 11. 2021 o dovolání obviněného T. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 5. 2021, sp. zn. 31 To 120/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 T 130/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 2. 2021, č. j. 7 T 130/2020-211, byl T. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. potom bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. Přečinu krádeže se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný tím, že v XY, ul. XY v blíže nezjištěné době ode dne 18. 4. 2019 do 8:00 hod. dne 19. 4. 2019 vnikl po vypáčení vstupních dveří do restaurace N., kde následně vnikl po vyražení cylindrické vložky zámku do trezoru, ze kterého odcizil finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, 130 Euro a kasírtašku, a dále odcizil z restaurace router ke kamerovému systému, čímž způsobil M. S., IČO XY, se sídlem XY, odcizením věcí škodu ve výši 24 242,50 Kč a zničením trezoru škodu ve výši 4 320 Kč, ačkoli byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 18. 8. 2014, č. j. 4 T 120/2014-3578, který ohledně něho nabyl právní moci dne 13. 11. 2014, mimo jiné pro zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, k trestu zákazu pobytu na území okresů Pardubice, Česká Lípa, Hradec Králové, Plzeň-město a Semily na dobu 5 let a k trestu propadnutí věci, přičemž v uvedené době uložený trest odnětí svobody vykonával.
3. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek v celém rozsahu, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 14. 5. 2021, č. j. 31 To 120/2021-236, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť provedeným dokazováním nebyl zjištěn skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro učinění spolehlivého závěru o tom, že se uvedený přečin stal. Argumentace obviněného byla založená na tom, že nebylo objasněno, z čeho měl pocházet odebraný vzorek DNA, co je to za vzorek a předměty, ze kterých byl odebrán, nejsou k dispozici, navíc pokud měl vzorek pocházet z otvíráku, takový nástroj je každodenně používán, kdežto na kabelech ke kameře, kterých se běžně nikdo nedotýká, jeho vzorek zjištěn nebyl. Namítl také nepřesnost shody se vzorkem v databázi CODIS IS, který mu byl již dříve odebírán, a s odkazem na odborné publikace měl za to, že provedeným zkoumáním nelze dospět k individuální identifikaci pachatele. Dále poukázal na zajištěný otisk obuvi na místě činu, který minimálně značkou odpovídal jeho obuvi, a na svou písemnou žádost soudu o prověření těchto bot, přičemž ten tak neučinil a pouze v rozsudku uvedl, že se jedná o stejnou značku bot. V odborném vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví trasologie ze dne 25. 6. 2019 však bylo uvedeno, že stopy odrážející vzor podešve obuvi nejsou v katalogu TRASIS vedeny. Obviněný namítl absenci jednoznačných přímých důkazů, uplatnění zásady oficiality (§2 odst. 4 tr. ř.) a zásady vyhledávací (§2 odst. 5 tr. ř.) a jako důsledek presumpci neviny obviněného (§2 odst. 2 tr. ř.). Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného v dovolání již byly uplatňovány od samotného počátku trestního řízení, a to včetně řádného opravného prostředku. Odmítla extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Argumentaci obsaženou v dovolání označila za polemiku s názorem soudů na to, jak je třeba důkazy posuzovat a jaký význam jim připisovat z hlediska skutkového děje. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Dále dovolací soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud zásadně musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
9. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, jsou zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces, resp. existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
10. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná. Dovolací námitky jsou navíc pouze opakováním námitek obviněného, které uplatnil v průběhu celého trestního řízení, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly.
11. Pokud jde o namítanou nepřesnost shody vzorku DNA odebraného na místě činu a vzorku v databázi IS CODIS, který byl obviněnému dříve odebrán, bylo prokázáno, že zjištěný genetický profil je profilem obviněného, a jeho námitky stran stanovené pravděpodobnosti již byly vyvráceny. Z výpovědi zpracovatele odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika vyplynulo, že není pochybnost o tom, že genetický materiál, který byl zajištěn na stopě č. 3 (otvírák nalezený na místě činu před trezorem) a stopě č. 4 (plastové části rozlámaného zámku trezoru), tedy na dvou různých místech, zanechal právě obviněný, neboť v rámci užívaných genetických testů se standardně zkoumá 16 markerů v sekvenci DNA, přičemž k dosažení pravděpodobnosti, kterou lze považovat za individuální identifikaci jednotlivce, většinou postačí shoda v 9 až 12 markerech. Právě tato skutečnost vedla zpracovatele odborného vyjádření k závěru, že pravděpodobnost, že genetický materiál na místě zanechal obviněný, lze stanovit na 99,999999 %, což je hranice blížící se jistotě.
12. Obviněný také namítl, že o jeho nevině svědčí i skutečnost, že na konektorech kabelů vedoucích ke kameře (stopa č. 6) nebyl nalezen profil jeho DNA, přestože zde biologický materiál zajištěn byl, a lze očekávat, že pachatel vytýkané trestné činnosti se právě těchto kabelů bude dotýkat. Ze zmíněného odborného vyjádření z oblasti genetiky vyplývá, že sice biologický materiál z konektorů kabelů zajištěn byl, ale tento biologický materiál není vhodný k individuální identifikaci, jelikož nebylo spolehlivě možné určit oněch 16 markerů. Nelze tedy dospět k závěru, že je na místě nezanechal obviněný, nebylo jen možné identifikovat osobu, která je zde zanechala, přičemž pouze není vyloučeno, že by to mohl být obviněný. Není možné tedy hovořit o důkazu neviny. Shodně s odvolacím soudem pak má Nejvyšší soud za to, že pro posouzení, zda stopu na místě zanechal právě obviněný, není nutné stanovit, z čeho biologický materiál pochází.
13. Stran námitky obviněného ohledně nevyhovění jeho písemné žádosti soudu o prověření bot je možné uvést, že pokud chtěl prostřednictvím této výhrady poukázat na vadu tzv. opomenutých důkazů, jak ji definoval ve své judikaturní činnosti Ústavní soud (tj. situace, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily), je nutno konstatovat, že o takovou situaci v daném případě nejde. Odvolací soud v odstavci 8 odůvodnění rozsudku vysvětlil, proč považoval doplnění dokazování o navrhovaný znalecký posudek za nadbytečné. V posuzovaném případě soudy dostatečně odůvodnily, proč považují skutkový stav za objasněný a proč proto není třeba provádět další dokazování. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která má význam pro zjištění skutkového stavu. Důkazní řízení proto vadou tzv. opomenutých důkazů netrpí a zmiňovaným postupem soudů tak nemohlo dojít ani k porušení ústavně zaručeného základního práva obviněné na spravedlivé řízení
14. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Liberci, z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil.
15. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
16. Obviněný uplatnil v dovolání pouze skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
17. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného T. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.