ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1153.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1153/2021-344
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 10. 11. 2021 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného R. V. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 61 To 94/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 140/2020 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 61 To 94/2021, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 21 T 140/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 11. 2020, č. j. 21 T 140/2020-250, byl obviněný R. V. uznán vinným v bodě I přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a v bodě II přečiny násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §326 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 10 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §84 tr. zákoníku podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu, přičemž zkušební doba byla podle §85 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na 24 měsíců a obviněnému bylo podle §85 odst. 2 tr. zákoníku, §48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku uloženo, aby se během zkušební doby podrobil vhodným programům psychologického poradenství za účelem zvládnutí agrese a afektu. Podle §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 20 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 20 000 Kč.
2. Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 9 se obviněný dopustil trestných činů v podstatě tím, že v XY, v budově Ú. m. č. XY
- dne 5. 6. 2019 v kanceláři pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí M. N. slovně urážel sociální pracovnici M. N. a vedoucí orgánu sociálně-právní ochrany dětí L. M., přičemž se domáhal změn jejich postupu ve svůj prospěch, přistoupil k L. M. a se zaťatými pěstmi z bezprostřední blízkosti na ni zařval „Chceš sejmout?“ (bod I/1 výroku o vině),
- dne 14. 10. 2019 v kanceláři M. N., kam se dostavil bez předchozího ohlášení, se dožadoval, aby mu bylo okamžitě umožněno nahlížet do spisu, neuposlechl výzvy M. N., aby vyčkal na chodbě, dokud nahlížení do spisu nepřipraví, proti její vůli setrval v kanceláři, z kapsy vytáhl pepřový sprej, čehož se M. N. v důsledku předchozích incidentů s obviněným lekla, zmáčkla tísňové tlačítko a v okamžiku, kdy do kanceláře vstoupily další osoby, obviněný pepřový sprej schoval (bod I/2 výroku o vině),
- dne 28. 8. 2019 v kanceláři L. M., vedoucí orgánu sociálně-právní ochrany dětí, kam se dostavil, aniž měl smluvenou schůzku, slovně zaútočil na L. M. a její nadřízenou J. D. Z., vedoucí sociálního odboru, opakovaně vyjadřoval nesouhlas s plánovaným psychiatrickým vyšetřením jeho osoby, odmítal obě pracovnice pustit z kanceláře, tělem a rukama jim bránil v odchodu, opakovaně zabouchl dveře, po příchodu pracovníka ostrahy F. Ř. nazval přítomné pracovnice kurvami a F. Ř. čurákem, odstrčil J. D. Z. na futra dveří, následně ji odhodil směrem z kanceláře na chodbu, takže spadla na zem a vznikl jí otok kolena, odstrčil také L. M., která dopadla na stůl, napadl F. Ř. údery pěstí do hlavy a kopy do trupu a nohou a dalšímu násilnému jednání obviněného nakonec zabránili J. K. a D. K., kteří ho předali policii (bod II výroku o vině).
3. Z podnětu odvolání obviněného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2021, č. j. 61 To 94/2021-277, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným dvěma přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na 5 měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil, přičemž podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu na 12 měsíců a podle §82 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil, aby se během zkušební doby podrobil vhodným programům psychologického poradenství.
4. Skutky, které Městský soud v Praze posoudil jako přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, byly v jeho rozsudku vymezeny v podstatě tak, že obviněný v XY, v budově Ú. m. č. XY jako orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který vedl opatrovnický spis ve věci nezletilého syna obviněného přidělené pracovnici M. N.
- dne 5. 6. 2019 v kanceláři M. N., kam se dostavil s asi půlhodinovým zpožděním oproti sjednanému počátku schůzky za účelem nahlédnutí do spisu a kam M. N. přivolala kolegyni H. a poté, co byl upozorněn na pozdní příchod a proto požádán, aby seznámení se spisem zkrátil, začal jmenovaným pracovnicím nadávat, odběhl do další kanceláře pro vedoucí oddělení L. M., kterou přivedl do kanceláře M. N., a když mu i ona zopakovala, že dohodnutý čas schůzky je nutno dodržet, křičel, že zmíněné pracovnice jsou nekompetentní, kradou děti a jsou pod vlivem alkoholu, pak se zklidnil a v rámci nahlížení do spisu měl k práci pracovnic orgánu sociálně-právní ochrany dětí připomínky, dožadoval se jiného postupu a nadával, po seznámení se spisem a po vyzvání, aby opustil kancelář, na tuto výzvu nereagoval, bránil sociálním pracovnicím opustit kancelář, a když se dostavili dva pracovníci ostrahy, přetahoval se s nimi o dveře, které zabouchl, aby se nemohli dostat dovnitř, přistoupil k L. M., natlačil ji na skříň a zařval „Chceš sejmout?“ (bod I výroku o vině),
- dne 28. 8. 2019 se dostavil do kanceláře L. M., aniž měl smluvenou schůzku, odmítal opustit kancelář přes opakované výzvy a přesto, že L. M. přivolala J. D. Z., v kanceláři setrval, opakovaně vyjadřoval nesouhlas s plánovaným psychologickým vyšetřením svého syna a psychiatrickým vyšetřením své osoby, a když mu bylo vysvětleno, že orgán sociálně-právní ochrany dětí není kompetentní takové vyšetření požadovat, svoje otázky opakoval, na odpovědi nereagoval, křičel, odmítal opustit kancelář s tím, že on určí, kdy jednání končí, a pracovnicím bránil tělem a rukama v odchodu z kanceláře, opakovaně zabouchl dveře, po příchodu pracovníka ostrahy F. Ř. nazval přítomné sociální pracovnice kurvami a F. Ř. čurákem, odstrčil J. D. Z. na rám dveří a následně ji odhodil směrem z kanceláře na chodbu, v důsledku čehož spadla na zem a vznikl jí otok kolena, zároveň odstrčil L. M., která dopadla na stůl, fyzicky zaútočil na F. Ř. údery pěstí do hlavy a kopy do trupu a nohou a nakonec obviněnému v dalším násilném jednání zabránili J. K. a D. K., kteří ho předali policii (bod II výroku o vině).
5. Změnu právního posouzení obou skutků odůvodnil Městský soud v Praze tím, že pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebyly za dané konkrétní situace v postavení úředních osob, protože nevykonávaly žádnou pravomoc, a tím, že jednání obviněného proti nim bylo motivováno momentální situací, ve které nešlo o výkon pravomoci.
6. Jednání obviněného, ke kterému podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 došlo dne 14. 10. 2019 a které je popsáno v bodě I/2 obžaloby a shodně s tím v bodě I/2 výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, Městský soud v Praze do nového výroku o vině obviněného nezahrnul a nerozhodl o něm ani jiným výrokem.
7. Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněného dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
8. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšší státní zástupce uplatnil námitky založené na tom, že pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, proti nimž směřovalo jednání obviněného, byly úředními osobami podle §127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Zdůraznil, že z hlediska zákona o sociálně-právní ochraně dětí tyto pracovnice disponovaly četnými oprávněními vrchnostenské povahy a že výkon těchto oprávnění měl povahu výkonu pravomoci. Uvedl, že výkon pravomoci nezáleží jen v samotném autoritativním rozhodování o právech a povinnostech jiných osob a že zahrnuje i další činnosti vymezené zákonem a potřebné k naplnění jeho cílů, přičemž jde o činnosti spadající jak do stadia přípravy, tak do stadia výkonu rozhodnutí. Poukázal na to, že motiv jednání obviněného proti pracovnicím orgánu sociálně-právní ochrany dětí nevyplýval pouze z jejich postupu v souvislosti s nahlížením do spisu v době činu, ale byl odezvou na celý předcházející úřední postup tohoto orgánu. Konstatoval, že jednání obviněného bylo pomstou zaměřenou na osoby, které v jeho očích reprezentovaly úřad, jenž mu v minulosti ublížil výkonem pravomoci vůči jeho synovi. Z toho nejvyšší státní zástupce dovodil, že Obvodní soud pro Prahu 9 posoudil zjištěný skutkový stav správně a že rozsudek Městského soudu v Praze je rozhodnutím spočívajícím na nesprávném právním posouzení skutku, pokud jednání obviněného dne 5. 6. 2019 a dne 14. 10. 2019 nebylo kvalifikováno jako přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a pokud jednání obviněného dne 28. 8. 2019 nebylo kvalifikováno jako přečin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
9. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nejvyšší státní zástupce spojil námitky, podle nichž Městský soud v Praze pochybil, když žádným výrokem nerozhodl o jednání obviněného dne 14. 10. 2019. Poukázal na to, že i když šlo podle obžaloby o dílčí útok pokračujícího trestného činu, měl z procesního hlediska povahu samostatného skutku, o kterém musí soud rozhodnout. Podle nejvyššího státního zástupce tak v rozsudku Městského soudu v Praze naznačený výrok chybí.
10. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
11. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř. a že není důvod ho odmítnout. Poté podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek i předcházející řízení a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
13. Z hlediska vztahu napadeného rozsudku a podaného dovolání je spornou právní otázkou, zda pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí měly v posuzované věci postavení úředních osob a zda tudíž požívaly ochrany podle ustanovení §325 tr. zákoníku, resp. §326 tr. zákoníku.
14. Úřední osobou je podle §127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku mimo jiné odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů.
15. Podle §127 odst. 2 tr. zákoníku k trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby se podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností.
16. Pracovnice Ú. m. č. XY v dané věci činné v orgánu sociálně-právní ochrany dětí zajišťovaly v obvodu své působnosti sociálně-právní ochranu dětí, což je činnost, kterou se podle §1 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, rozumí zejména a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, b) ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění, c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny, d) zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině. Z toho je zřejmé, že zmíněné pracovnice měly postavení „odpovědného úředníka orgánu veřejné moci“, přičemž v tomto postavení „plnily úkoly státu nebo společnosti“. Otázka, zda a jakou „svěřenou pravomoc“ v dané konkrétní věci, tj. ve věci péče o nezletilého syna obviněného, vykonávaly, však nebyla v dosavadním řízení řádně objasněna.
17. Podle §9a odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí nastane-li situace, která ohrožuje řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte, kterou rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte nemohou nebo nejsou schopni sami řešit, je nezbytné přijmout na ochranu dítěte a k poskytnutí pomoci rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte potřebné opatření sociálně-právní ochrany podle třetí části zákona. Část třetí cit. zákona upravuje opatření sociálně-právní ochrany, přičemž ne všechna tato opatření lze považovat za výkon pravomoci.
18. Pravomocí se rozumí oprávnění nějakého orgánu vykonávat veřejnou moc. Podstatou veřejné moci je, že autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech jiných subjektů. Přitom subjekt, o jehož právech a povinnostech je rozhodováno, není vůči rozhodujícímu orgánu v rovnoprávném postavení a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí na vůli takového subjektu. Výkon pravomoci ovšem nelze redukovat jen na samotný akt rozhodnutí v jeho formálním smyslu. Výkonem pravomoci je také činnost spočívající v kvalifikované přípravě rozhodnutí v tom smyslu, že je podkladem rozhodnutí a že bez ní by rozhodnutí nemohlo být učiněno, zvláště když dotčený subjekt je povinen tuto činnost respektovat, podřídit se jí, poskytnout k ní součinnost apod. Dále je výkonem pravomoci rovněž činnost spočívající v provedení toho, co je obsahem rozhodnutí (výkon rozhodnutí). Aby činnost, o kterou jde, měla povahu výkonu pravomoci, musí v ní být vždy obsažen prvek moci, a to i tehdy, když posuzovaná činnost nemá povahu samotného aktu rozhodnutí ve formálním smyslu. Není-li v posuzované činnosti obsažen prvek moci, nejde o výkon pravomoci.
19. Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, nelze učinit jiný závěr, než že v dosavadním řízení zůstalo neobjasněno, jaká opatření sociálně-právní ochrany byla učiněna ve věci nezletilého syna obviněného. To mělo být zjištěno z příslušného spisu vedeného orgánem sociálně-právní ochrany dětí, který si Obvodní soud pro Prahu 9 nevyžádal a neprovedl jím důkaz. Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku na str. 8 správně vytkl tento deficit provedeného dokazování, avšak nevyvodil z něj odpovídající závěr v tom směru, že by tento nedostatek sám napravil nebo že by po zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí s pokynem, aby zmíněným spisem doplnil důkazy. Obsah spisu vedeného orgánem sociálně-právní ochrany dětí měl zásadní význam pro zjištění, jaká konkrétní opatření sociálně-právní ochrany byla ve věci nezletilého syna obviněného učiněna, a následně pak pro posouzení, zda a která z těchto opatření měla povahu výkonu pravomoci. Jde o to, že některá opatření sociálně-právní ochrany podle třetí části zákona o sociálně-právní ochraně dětí, byť jsou náplní úřední činnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nevykazují žádný mocenský prvek, zejména opatření podle hlavy I (preventivní a poradenská činnost).
20. Trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo užije násilí a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo b) pro výkon pravomoci úřední osoby.
21. Trestného činu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením značné škody a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo b) pro výkon pravomoci úřední osoby.
22. Z hlediska zákonných znaků uvedených trestných činů je významné, že jednání pachatele buď je vedeno úmyslem působit na výkon pravomoci úřední osoby, anebo je motivováno výkonem pravomoci úřední osoby. Nezbytným předpokladem odsuzujícího výroku o vině je zjištění, jaká činnost úřední osoby měla být jednáním pachatele ovlivněna, resp. jakou činností úřední osoby bylo jednání pachatele motivováno. Na podkladě tohoto zjištění lze pak správně posoudit i právní otázku, zda ovlivňovaná činnost úřední osoby, resp. činnost úřední osoby, která byla motivem jednání pachatele, byla výkonem pravomoci.
23. V rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 je výrok o vině přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku založen v bodě I/1 na zjištění, že obviněný „se domáhal změn jejich postupu ve svůj prospěch“, míněno že se domáhal změn v postupu pracovnic orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Není ale jasné, jaký postup měl Obvodní soud pro Prahu 9 na mysli a zejména zda šlo o postup, který byl výkonem pravomoci a který tudíž odůvodňoval ochranu zmíněných pracovnic podle §326 tr. zákoníku. Výrok o vině přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v bodě II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 je založen na zjištění, že obviněný při jednání „vyjadřoval opakovaně nesouhlas s plánovaným psychiatrickým vyšetřením jeho osoby“. Není však jasné, na jakou pravomoc pracovnic orgánu sociálně-právní ochrany dětí měl obviněný v této spojitosti působit.
24. Pokud jde o dílčí útok pokračujícího přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jak je popsán v bodě I/2 rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, pak podle zjištění soudu obviněný „dožadoval se okamžitého umožnění nahlížení do spisu“, míněn patrně spis vedený orgánem sociálně-právní ochrany dětí ve věci nezletilého syna obviněného. V posuzované věci se evidentně nejednalo o nahlížení do spisu podle §38 odst. 1, 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nýbrž o postup podle §55 odst. 5, 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Podle §55 odst. 5 tohoto zákona nahlížet do spisové dokumentace vedené o dítěti, nejde-li o část týkající se správního řízení, je oprávněn na základě písemné žádosti mimo jiné rodič dítěte, kterému náleží rodičovská odpovědnost. Podle §55 odst. 6 cit. zákona obecní úřad obce s rozšířenou působností do 15 dnů ode dne, kdy rodič požádal o nahlédnutí do uvedené spisové dokumentace, a) sdělí, že se rodiči umožní nahlédnutí do spisové dokumentace, a určí termín k nahlédnutí, v tomto případě se nevydává rozhodnutí, nebo b) rozhodne o odmítnutí písemné žádosti (jsou-li pro to vyjmenované důvody). S nahlížením do spisu je tedy spojen postup, v němž je zjevný prvek moci orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Rodič dítěte nemá bez dalšího právo na to, aby se dostavil k orgánu sociálně-právní ochrany dětí a aby ten mu ihned umožnil nahlédnutí do spisu, ale musí se podrobit předepsanému postupu, jehož výsledkem je buď sdělení orgánu sociálně-právní ochrany dětí, že se nahlédnutí umožní, a určení termínu k nahlédnutí, anebo formální rozhodnutí, že se žádost o nahlédnutí odmítá. Pokud orgán sociálně-právní ochrany dětí vyhoví žádosti o nahlédnutí, nevydává o tom formální rozhodnutí, avšak materiálně má jeho postup vždy povahu rozhodnutí, zda žádosti vyhoví nebo ji odmítne. Jde o postup, v němž je očividně obsažen zřetelný prvek moci. Lze proto uzavřít, že postup orgánu sociálně-právní ochrany dětí vyvolaný žádostí o nahlížení do spisu je výkonem pravomoci. V návaznosti na to je namístě závěr, že pokud jednání obviněného uvedené v bodě I/2 rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 bylo reakcí na to, jak v záležitosti požadovaného nahlédnutí do spisu postupovaly pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, šlo z jeho strany o jednání motivované výkonem pravomoci úřední osoby. Nemůže tak obstát právní názor Městského soudu v Praze, podle něhož pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí v uvedeném ohledu nevykonávaly pravomoc.
25. Městský soud v Praze posuzoval motiv jednání obviněného omezeně jen z hlediska dané konkrétní situace, ve které k němu došlo, jako by bylo vyvoláno jen touto situací. Nejvyšší státní zástupce důvodně vytkl, že motiv jednání obviněného ve skutečnosti vyplýval z veškerého dřívějšího úředního postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí ve věci nezletilého syna obviněného. Ostatně Městský soud v Praze sám do výroku o vině obviněného jednáním dne 5. 6. 2019 (bod I rozsudku Městského soudu v Praze) pojal zjištění, že obviněný na pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí křičel, že „jsou nekompetentní, kradou děti a jsou pod vlivem alkoholu“, a zjištění, že „v rámci nahlížení do spisu … dožadoval se jiného postupu“, což lze sotva interpretovat jinak, než že tím slovně komentoval celkovou předcházející činnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Tento závěr lze podpořit i tou částí výpovědi obviněného v hlavním líčení, v níž uvedl, že na pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí byl nepříjemný „protože mu byl odebrán třikrát syn nelegálně“.
26. Tím, že jednání obviněného proti pracovnicím orgánu sociálně-právní ochrany dětí bylo motivováno celkovou předcházející činností tohoto orgánu ve věci jeho nezletilého syna, je jen zvýrazňována nutnost náležitého objasnění otázky, v čem konkrétně dřívější činnost tohoto orgánu ve věci nezletilého syna obviněného záležela a zda, resp. v jakém rozsahu měla povahu výkonu pravomoci. Pokud by případně tato činnost, byť činnost úřední, neměla povahu výkonu pravomoci a byla omezena jen na taková opatření, která nelze považovat za výkon pravomoci, nebylo by možné vyvozovat z dřívější činnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí právní závěr, že k jednání obviněného došlo „pro výkon pravomoci úřední osoby“ ve smyslu §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, resp. ve smyslu §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Ve vztahu ke zjištění, že obviněný se domáhal změn v postupu pracovnic orgánu sociálně-právní ochrany dětí, je obdobně třeba objasnit, zda ten postup, jehož změny se obviněný domáhal, záležel ve výkonu pravomoci. Jestliže by případně šlo o změnu postupu spočívajícího v opatřeních, která svou povahou nejsou výkonem pravomoci, nebylo by možné činit právní závěr, že k jednání obviněného došlo „v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby“ ve smyslu §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, resp. ve smyslu §326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Autentickým důkazním prostředkem v uvedeném směru je spis vedený orgánem sociálně-právní ochrany dětí ve věci nezletilého syna obviněného. Obvodní soud pro Prahu 9 měl tento spis opatřit (což mu umožňuje ustanovení §55 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí), provést jím důkaz a na tomto podkladě posoudit otázku, zda a v jakém směru se v dané věci jednalo u pracovnic orgánu sociálně-právní ochrany dětí o výkon pravomoci.
27. Nedostatkem náležitého objasnění věci z hlediska naplnění zákonného znaku „výkon pravomoci úřední osoby“ je zatížen nejen napadený rozsudek Městského soudu v Praze, ale i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9. V této otázce došly oba soudy k protichůdným právním závěrům, avšak žádný z nich neměl k svému závěru dostatečný podklad. Oba rozsudky tudíž spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
28. Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
29. V případě tohoto dovolacího důvodu jde o to, že soud rozhodnutím nevyčerpal v celém rozsahu předmět rozhodnutí. Ve vztahu k výroku o vině je třeba vzít v úvahu především to, že předmětem rozhodnutí soudu je skutek uvedený v obžalobě (§220 odst. 1 tr. ř.). Jde-li o pokračující trestný čin, považuje se z hlediska procesního práva každý dílčí útok takového trestného činu za samostatný skutek (§12 odst. 12 tr. ř.). Z toho vyplývá, že o každém dílčím útoku pokračujícího trestného činu uvedeném v obžalobě musí být rozhodnuto výrokem. Dojde-li soud k závěru, že je namístě uznat obviněného vinným jen některými dílčími útoky, pak vedle výroku, jímž uznal obviněného vinným, musí dalším výrokem (typicky zprošťujícím výrokem) rozhodnout i o těch dílčích útocích, které nepojal do odsuzujícího výroku o vině.
30. V posuzované věci Městský soud v Praze po zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 nově rozhodl na podkladě obžaloby, která v bodech I/1, 2 vinila obviněného z pokračujícího trestného činu spáchaného dvěma útoky provedenými ve dnech 5. 6. 2019 a 14. 10. 2019. Městský soud v Praze uznal obviněného vinným útokem provedeným dne 5. 6. 2019 (bod I/1 obžaloby), avšak žádným výrokem nerozhodl o útoku provedeném dne 14. 10. 2019 (bod I/2 obžaloby), a to ani zprošťujícím výrokem, jemuž by jinak odpovídaly důvody, pro které Městský soud v Praze nepojal, byť chybně, tento útok do odsuzujícího výroku.
31. V rozsudku Městského soudu v Praze tudíž chybí výrok, jímž mělo být rozhodnuto o dílčím útoku pokračujícího trestného činu uvedeném v bodě I/2 obžaloby. Rozsudek je tak zatížen vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
32. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil jak napadený rozsudek Městského soudu v Praze, tak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením obou rozsudků ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
33. Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodne poté, co doplní nezbytné podklady podle pokynů vyplývajících z tohoto usnesení Nejvyššího soudu, jehož právními názory bude vázán (§265s odst. 1 tr. ř.).
34. O podaném dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Závěrem pokládá Nejvyšší soud za nutné vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí (dne 11. 3. 2021) konstatovat, že věc mu byla s dovoláním nejvyššího státního zástupce předložena až dne 20. 10. 2021. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu