ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1158.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1158/2021-305
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 12. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce, podaném v neprospěch obviněného L. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 9 To 388/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 105/2019, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 9 To 388/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené unesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 8. 2020, č. j. 51 T 105/2019-196, byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a byl za to podle téhož ustanovení a za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 100 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému současně stanoven, pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v délce 4 měsíce. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl současně obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že dne 30. 7. 2019, nejméně kolem 2:00 hod. v Praze 10, ulici XY, kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Superb, r. z. XY, ačkoli věděl, že před jízdou požil alkohol, jehož užití mu bránilo v bezpečném ovládání vozidla, přičemž ve 04:50 hod. byl pomocí certifikovaného dechového analyzátoru Dräger 7510 zjištěn pozitivní výsledek na alkohol, kdy mu bylo naměřeno 1,71 g/kg alkoholu v krvi, a posléze při další dechové zkoušce v 05:30 hod. bylo naměřeno 1,66 g/kg a v 05:36 hod. 1,65 g/kg alkoholu v krvi.
3. Tento rozsudek následně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 5. 2021, č. j. 9 To 388/2020-283, napadený rozsudek podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a trestní stíhání obviněného pro předmětný skutek z důvodů podle §223 odst. 1 tr. ř. a §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. zastavil. Přitom odkázal na správní rozhodnutí o přestupku, konkrétně rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, Oddělení správního řízení ze dne 20. 9. 2019, č. j. S-MHMP 1672231/2019/Sla, které nabylo právní moci dne 26. 10. 2019, a které se týkalo shodného skutku, spáchaného shodnou osobou (obviněným), jehož vydání vedlo k nutnosti aplikovat zmíněný procesní postup.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce dovolání, směřující v neprospěch obviněného a opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Uvedl, že při aplikaci §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. jde o projev zásady ne bis in idem spočívající v založení překážky věci rozsouzené, pokud byla věc pravomocně meritorně vyřízena v trestním řízení. K takové situaci však v předmětné věci nedošlo, neboť překážku věci rozhodnuté mělo založit předchozí rozhodnutí správního orgánu o spáchání přestupku. Ostatně odvolací soud sám v odůvodnění svého usnesení uvedl, že měl užít důvod nepřípustnosti trestního stíhání uvedený v §11 odst. 1 písm. k) tr. ř. Avšak ani podmínky tohoto zdánlivě správného důvodu pro zastavení trestního stíhání ve věci zjevně splněny nebyly, neboť jimi je uplynutí lhůty pro zahájení přezkumného řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém může být takové rozhodnutí o přestupku zrušeno. Tato lhůta však doposud neuplynula, resp. ani nezačala běžet.
5. Podle §100 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), lze přezkumné řízení zahájit do 3 měsíců ode dne, kdy se správní orgán dozvěděl o důvodu pro zahájení přezkumného řízení, avšak nejpozději do 3 let od zahájení trestního stíhání nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o tom, že se skutek nestal, skutek nespáchal obviněný, že spáchání skutku se nepodařilo obviněnému prokázat nebo že skutek je trestným činem, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, trestní stíhání bylo zastaveno na základě schválení narovnání, bylo podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání nebo bylo odstoupeno od trestního stíhání mladistvého. Počátek běhu objektivní lhůty je v této věci dán zahájením trestního stíhání obviněného, tedy doručením návrhu na potrestání soudu, resp. obviněnému, k čemuž došlo nejdříve dne 23. 8. 2019. Objektivní lhůta k zahájení přezkumného řízení se tedy jeví jako zachovalá. Podle §95 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), vede přezkumné řízení správní orgán, který je nadřízený správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. V dané věci je tímto nadřízeným orgánem Ministerstvo dopravy. Vzhledem k tomu, že v této věci bude podnět k zahájení přezkumného řízení teprve podán, je zřejmé, že subjektivní lhůta k zahájení přezkumného řízení doposud ani nezačala běžet.
6. Důvod k zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost podle §11 odst. 1 písm. k) tr. ř. tedy nebyl ve věci dán, tím méně byl ve věci dán odvolacím soudem použitý důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. h) tr. ř., který odvolací soud užil. Pokud tedy Městský soud v Praze i přesto rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
7. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
8. Obviněný ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedl, že je zcela nedůvodné. Především odvolací soud na základě učiněných skutkových zjištění dospěl k závěru (v souladu s recentní judikaturou), že by skutek nemohl být posouzen jako trestný čin, ale pouze jako přestupek podle §125c odst. 1 písm. b), písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Pokud by za dané situace odvolací soud podal podnět k postupu podle ustanovení §100 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, pak by docílil pouze toho, že by musel po zrušení rozhodnutí o přestupku v každém případě obviněného zprostit obžaloby a věc postoupit přestupkovému orgánu, který by ho v důsledku zániku odpovědnosti pro uplynutí promlčecí doby již znovu shledat vinným přestupkem nemohl. Odvolací soud tedy rozhodl věcně správně, když ponechal pravomocné rozhodnutí přestupkového orgánu nedotčené. K této argumentaci se obviněný zabýval i problematikou výsledků orientačního vyšetření (dechové zkoušky) a odborného lékařského vyšetření, jehož součástí bylo i vyšetření toxikologické, z čehož vyvozoval, že v žalobním návrhu popsaný skutek není trestným činem (přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky).
9. Dále obviněný nesouhlasil s dovolací argumentací ohledně subjektivní tříměsíční lhůty. Bylo povinností státního zastupitelství jakožto orgánu veřejné moci již v řízení před soudem prvního stupně podat přestupkovému orgánu podnět k postupu podle §100 zákona o odpovědnosti za přestupky, nejpozději se tak mělo stát den následující po vyhlášení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021, jemuž byla státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze přítomna. Případnou nečinností orgánů veřejné moci státu nelze prodlužovat subjektivní promlčecí lhůty, neboť tato vědomost je přičitatelná státu. Státu, Ministerstvu dopravy, proto uplynula zákonná subjektivní tříměsíční lhůta dne 19. 8. 2021. Rovněž obviněný uvedl, že podané dovolání prizmatem ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku obsahuje kvalifikovanou vadu, když se nevypořádává s otázkou, proč s ohledem na stanovenou hladinu alkoholu v krvi cca 0,43 ‰ třemi znaleckými posudky nepostačovalo uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, tedy posouzení jakožto přestupku. Obiter dictum dodal, že tak neučinil ani soud prvního stupně, proto je jeho rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné.
10. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., případně podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl anebo podle §265j tr. ř. zamítl.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
13. Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání předložil argumentaci, podle níž Městský soud v Praze jako soud odvolací zastavil trestní stíhání obviněného z důvodu podle §11 odst. 1 písm. h) tr. ř., aniž by k takovému postupu byly splněny podmínky, resp. nebyly dány ani podmínky podle rovněž v úvahu připadajícího §11 odst. 1 písm. k) tr. ř., tedy tvrzené námitky jsou pod uplatněný dovolací důvod podřaditelné.
14. Podle §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. platí, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
15. Pokud tedy podle odvolacího soudu mělo představovat překážku věci rozhodnuté (res iudicata) správní rozhodnutí o přestupku, konkrétně rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, Oddělení správního řízení, ze dne 20. 9. 2019, č. j. S-MHMP 1672231/2019/Sla, které nabylo právní moci dne 26. 10. 2019, zmíněný zákonný důvod pro zastavení trestního stíhání aplikoval zcela nesprávně. Ustanovení §11 odst. 1 písm. h) tr. ř., jak bylo citováno, vyjadřuje pravidlo, že nikdo nesmí být opětovně stíhán pro týž skutek, pro který byl stíhán dříve a soud o něm již rozhodl, resp. takové stíhání bylo (státním zástupcem) zastaveno. Žádná taková situace ve věci obviněného nenastala (tzn. o jeho stíhání pro tentýž skutek soud ani státní zástupce nerozhodl), a tudíž závěru Městského soudu v Praze, uvedenému ve výroku jeho usnesení a posléze odůvodněnému v odstavci 8. a 9., nebylo možné přisvědčit.
16. Nejvyšší soud, stejně jako nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, se nicméně rovněž – a do jisté míry obiter dictum – zaobíral i tím, že Městský soud v Praze v odstavci 10. odůvodnění dodal, že výše zmíněný důvod nepřípustnosti trestního stíhání byl aplikován chybně, neboť se tak mělo stát z důvodu podle §11 odst. 1 písm. k) tr. ř. Je ovšem potřeba doplnit, že k tomuto svému závěru neuvedl žádné bližší úvahy, zejména stran splnění stanovených podmínek, běhu lhůt apod.
17. Podle §11 odst. 1 písm. k) tr. ř. platí, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo pravomocným rozhodnutím o přestupku a uplynula-li lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku zrušeno.
18. Jak již bylo řečeno, v době rozhodování soudů existovalo pravomocné rozhodnutí pro týž skutek proti téže osobě (obviněnému), a to rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, Oddělení správního řízení, ze dne 20. 9. 2019, č. j. S-MHMP 1672231/2019/Sla.
19. Pokud jde o podmínku uplynutí lhůt pro zahájení přezkumného řízení, v němž by mohlo být dané dřívější rozhodnutí o přestupku zrušeno, je v posuzovaném případě jiným právním předpisem míněn zákon o odpovědnosti za přestupky, který upravuje postup pro řešení nastíněné situace, tj. v nichž rozhodnutí o přestupku brání vedení trestního stíhání o totožném skutku, a umožňuje tuto překážku odstranit. Podle §100 odst. 1 tohoto zákona je možné zrušit pravomocné rozhodnutí o přestupku, vyjdou-li najevo skutečnosti, které odůvodňují posouzení skutku, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto jako o přestupku, jako trestného činu, a to v přezkumném řízení.
20. V zájmu právní jistoty je v rámci §100 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky stanovena lhůta, ve které je možné rozhodnutí o přestupku v rámci přezkumného řízení podle §100 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky zrušit. Jedná se o speciální lhůtu oproti §96 odst. 1 správního řádu, který uvádí, že usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci.
21. V rámci §100 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky lze rozlišit dvě lhůty pro zahájení přezkumného řízení, a to v odst. 2 písm. a) lhůtu subjektivní, která činí 3 měsíce ode dne, kdy se správní orgán dozvěděl o důvodu pro zahájení přezkumného řízení, a dále objektivní podle odst. 2 písm. b), neboť přezkumné řízení může být zahájeno nejpozději do 3 let od zahájení trestního stíhání nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o tom, že se skutek nestal, skutek nespáchal obviněný, že spáchání skutku se nepodařilo obviněnému prokázat nebo že skutek je trestným činem, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, trestní stíhání bylo zastaveno na základě schválení narovnání, bylo podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání nebo bylo odstoupeno od trestního stíhání mladistvého. Je namístě doplnit, že bez ohledu na uvedené skutečnosti nelze podle §100 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky přezkumné řízení podle §100 odst. 1 téhož zákona zahájit po uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí o přestupku. Pokud by některá z uvedených lhůt pro zahájení přezkumného řízení, které jsou prekluzivní, uplynula, nebylo by možné předchozí rozhodnutí správního orgánu, které představuje pro trestní řízení překážku rei iudicatae, odstranit a trestní řízení z tohoto důvodu dále vést a bylo by nutné je zastavit.
22. K běhu subjektivní lhůty Nejvyšší soud nejprve obecně uvádí, že správní orgán se dozví o důvodu pro zahájení přezkumného řízení například z podnětu účastníka řízení nebo z oznámení orgánu činného v trestním řízení. Takový podnět však může učinit kdokoli. Za den, kdy se správní orgán dozvěděl o důvodu zahájení přezkumného řízení, je třeba považovat den, kdy správní orgán získal poznatky, informace a důkazní prostředky, z nichž je možné usoudit, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Správním orgánem je přitom míněn orgán, v jehož pravomoci je dané přezkumné řízení provést (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 9 As 183/2014).
23. Příslušným orgánem k vedení přezkumného řízení ve vztahu k Magistrátu hlavního města Prahy, pokud konal jako správní orgán prvního stupně, je podle §118 odst. 3 písm. b) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, Ministerstvo dopravy. Ze správního spisu sp. zn. S-MHMP 1672231/2019/Sla, vedeného ve věci zmíněného jednání obviněného, posouzeného jako přestupek, žádná skutečnost v tom smyslu, že by se Ministerstvo dopravy dozvědělo o poznatcích či informacích pro zahájení přezkumného řízení, resp. že by se do jeho dispoziční sféry nějaká taková informace dostala, neplyne. Není tak dán podklad pro závěr o uplynutí subjektivní lhůty, a to i s přihlédnutím k tomu, že, jak již bylo řečeno, obvykle se správní orgán dozví o důvodech pro zahájení přezkumného řízení z podnětu účastníka řízení nebo orgánu činného v trestním řízení, přičemž obviněný, jak vyplývá z jeho vyjádření, takový podnět neučinil a ze strany státního zastupitelství, jak bylo uvedeno v dovolání nejvyššího státního zástupce, má být podnět teprve podán.
24. Nejvyšší soud doplňuje, že se nelze ztotožnit s argumentací obviněného, podle níž subjektivní lhůta uplynula dne 19. 8. 2021, neboť podnět mělo učinit nejpozději po rozhodnutí odvolacího soudu (ze dne 18. 5. 2021) státní zastupitelství. Z dikce zákona a závěrů soudní praxe jednoznačně plyne, že orgánem, který se musí dozvědět poznatky či informace, z nichž je možné usoudit, že určité správní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, je příslušný správní orgán, nikoliv např. orgán činný v trestním řízení. Podnět pak může učinit kdokoliv. Osoba, jíž se rozhodnutí a řízení vedená stran téhož skutku týkají, je potom chráněna vedle subjektivní lhůty i lhůtou objektivní (viz dále), která uplyne, a tím znemožní další procesní postupy, bez ohledu na zmíněný přenos poznatků či informací.
25. Co se pak týče dodržení objektivní lhůty, tato začala s ohledem na skutečnost, že v předmětné věci účinky zahájení trestního stíhání mohly nastat nejdříve doručením návrhu na potrestání soudu (§314b odst. 1 tr. ř.), k čemuž došlo dne 23. 8. 2019, běžet právě od tohoto okamžiku. Objektivní lhůta je proto zjevně zachována.
26. S ohledem na datum právní moci rozhodnutí o přestupku, tj. 26. 10. 2019, lze považovat za zachovanou i maximální délku obecné objektivní lhůty ve smyslu §100 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky.
27. Nejvyšší soud současně dodává, že je při posouzení zákonnosti a odůvodněnosti dovoláním napadených výroků vázán rozsahem jejich napadení a důvody uvedenými v dovolání (§265i odst. 3 tr. ř.). Proto je nutné k argumentaci obviněného, uplatněné v jeho vyjádření, poznamenat, že se v části netýkala podaného mimořádného opravného prostředku, ale obviněný v ní rozvíjel úvahy vlastní, nad rámec námitek nejvyššího státního zástupce. Podané dovolání se totiž, s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., týkalo nesprávného postupu Městského soudu v Praze ve vztahu k zastavení trestního stíhání obviněného z důvodu jeho nepřípustnosti. Jmenovaný soud přitom ve svém rozhodnutí nedospěl k závěru, že by skutek obviněného nemohl být trestným činem, a nebyly tudíž nijak vyvráceny závěry soudu prvního stupně o skutkových otázkách, např. o míře ovlivnění obviněného alkoholem. Zjevně proto se ani nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání [z důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.] nevypořádával s otázkou, proč nepostačovalo posouzení skutku jako přestupku podle §125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, resp. s hodnocením znaleckých posudků apod.
28. Lze tedy uzavřít, že Městský soud v Praze zjevně nesprávně zastavil trestní stíhání obviněného, podle §11 odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť pro takový postup nebyly dány podmínky. Pokud jde o možnost postupu podle §11 odst. 1 písm. k) tr. ř., Městský soud v Praze žádnou argumentaci nepředložil a ani nijak zřejmě z učiněných zjištění a souvisejících podkladů nevyplývá. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, současně zrušil podle §265k odst. 2 tr. ř. také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Městskému soudu v Praze pak podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
29. Věc se nyní vrací Městskému soudu v Praze, jehož úkolem bude řádně posoudit, zda je v předmětné věci skutečně dán některý důvod pro zastavení trestního stíhání ve smyslu §11 odst. 1 tr. ř., případně který, a podle učiněných závěrů bude dále v řízení postupovat. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud jednal z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, nejsou soudy dále činné ve věci vázány zásadou zákazu reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.).
30. Obiter dictum je namístě rovněž poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 18. 5. 2021, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne
21. 10. 2021 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu