ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1230.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1230/2021-195
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph. D., dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného L. F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2021, sp. zn. 9 To 159/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 73/2020, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2021, sp. zn. 9 To 159/2021.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že odvolání obviněného L. F. proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 2. 2021, č. j. 10 T 73/2020-123 se podle §256 tr. ř. zamítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 2. 2021, č. j. 10 T 73/2020-123, byl obviněný L. F. uznán vinným pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §146 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Současně byl obviněný zavázán podle §228 odst. 1 tr. ř. k náhradě škody ve prospěch poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ve výši 1 423 Kč.
2. Výše uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně měl obviněný dopustit v podstatě tím, že dne 1. 3. 2020 kolem 03:23 hodin v Jihlavě před bytovým domem na adrese XY poté, co se svou přítelkyní O. V. nastoupili na parkovišti vedle areálu Vysočina do vozidla taxislužby řízeného řidičem J. Š., nechali se jím odvést do místa jejich společného bydliště, kde z vozidla taxislužby vystoupila nejprve O. V., aniž by za přepravu řádně zaplatila, přičemž řidiči J. Š. i obviněnému vulgárně nadávala, načež vystoupil i obviněný, který při vystupování sdělil řidiči, že mu za přepravu nic nezaplatí, navíc mu vulgárně nadával, na což řidič J. Š. zareagoval tak, že na taxametru vytiskl účtenku na částku 105 Kč, se kterou šel za obviněným a O. V. odcházejícími ke vchodu do výše uvedeného bytového domu a dožadoval se po nich uhrazení této částky, tak obviněný začal poškozenému J. Š. vulgárně nadávat slovy jako „čuráku“ a „buzerante“, načež si poškozený vytáhl svůj mobilní telefon, a to za účelem přivolání policie na místo, na což obviněný zareagoval tak, že v úmyslu zabránění oznámení jejich předchozího jednání na policii vytrhl poškozenému mobilní telefon z ruky, odhodil jej 10 metrů od vchodových dveří a poškozeného uchopil za límec vesty, hodil ho na zem, opakovanými kopy a údery pěstí cílenými do oblasti obličeje a zadní části hlavy pokračoval v útoku na ležícího poškozeného, a to takovou intenzitou, že po jednom z těchto kopů poškozený ztratil na chvíli vědomí, přičemž poškozený ležel na zemi a útoku se pouze pasivně bránil krytím si hlavy a obličeje, načež obviněný po chvíli sám přestal a odešli spolu s O. V. do bytového domu. Popsaným jednáním poškozenému způsobil zranění spočívající v pohmoždění obličeje, pravého lokte a ukazováčku s mírnými otoky a odřeniny na týlu a na rukách, pro kterážto zranění poškozený vyhledal lékařské ošetření v Nemocnici Jihlava bez nutnosti hospitalizace. Zranění mu mimo bolestivost výrazně neznesnadnilo obvyklý způsob života, avšak zejména s ohledem na způsob a lokalizaci útoku nepochybně mohlo u poškozeného dojít ke vzniku závažnějších zranění, která by jej podstatně omezovala v obvyklém způsobu života po dobu přesahující jeden týden, přičemž k takovému následku nedošlo pouze shodou na vůli obviněného nezávislých okolností, zejména díky náhodnému místu zásahu hlavy poškozeného a jeho obraně.
3. Proti rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání do všech jeho výroků. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 5. 2021, č. j. 9 To 159/2021-138, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř nově rozhodl tak, že obviněného L. F. shledal vinným ze spáchání pokusu přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §146 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu nepodmíněný úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Současně byl obviněný zavázán podle §228 odst. 1 tr. ř. k náhradě škody ve prospěch poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ve výši 1 423 Kč. Popis skutku odvolací soud zcela převzal z rozhodnutí nalézacího soudu (viz odst. 2 tohoto rozhodnutí).
4. Nejvyšší státní zástupce podal proti tomuto rozsudku odvolacího soudu v neprospěch obviněného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil výhradně proti právnímu posouzení věci ve vztahu k trestným činům vydírání a ublížení na zdraví, jak je provedl odvolací soud. Namítl, že uvedený čin měl být posouzen jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a pokus ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §146 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (v souladu s tím, jak rozhodl soud prvního stupně). Dovolatel považoval za nesprávné, že odvolací soud ve skutku, jak byl zjištěn, neshledal naplnění kvalifikačního znaku, že čin byl spáchán na svědkovi. Pro výklad tohoto pojmu poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, z níž zdůraznil zejména rozhodnutí č. 15/2002 Sb. rozh. tr., a vyjádřil názor, že jednání pachatele uvedené v ustanovení §175 odst. 1 tr. zákoníku, které směřuje proti osobě, jež vnímala skutečnosti, které mohou být podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení (svědek v materiálním smyslu), a které je vedeno úmyslem odradit tuto osobu od řádného plnění jejích povinností svědka vyplývajících z trestního řádu, naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku.
5. Dovolatel považoval za nesprávný názor odvolacího soudu, že fakticky v jakémkoliv násilném jednání vůči druhé osobě by bylo třeba (pokud trestní zákoník ve vyšším odstavci připouští násilí proti svědkovi), vždy takovéto jednání posoudit podle přísnějšího ustanovení a fakticky první odstavce trestných činů ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku a vydírání podle §175 tr. zákoníku by byly zcela nefunkční, neboť každý fyzicky napadený či vydíraný, pokud věc dospěje do trestního řízení, se vždy následně stává svědkem.
6. Krajský soud dle názoru dovolatele zaměnil situaci jakéhokoli napadení osoby se situací osoby napadané právě proto, že hodlá předchozí jednání pachatele oznámit a následně řešit v souladu se svědeckou povinností, a proto jsou jeho právní závěry nesprávné. Přestože odvolací soud vzal za prokázaná skutková zjištění, že poškozený J. Š. poté, co byl materiálně svědkem minimálně přestupkového jednání obviněného, hodlal na místo přivolat policii a obviněný jej fyzicky napadl (použil násilí) právě proto, aby jej od přivolání policie odradil, resp. v úmyslu mu v takovém jednání přímo fyzicky zabránit, dospěl k nesprávným právním závěrům, když jednání obviněného neposoudil jako jednání, kterého se dopustil na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinností.
7. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že jednání pachatele uvedené v ustanovení §175 odst. 1 tr. zákoníku, které směřuje proti osobě, jež vnímala skutečnosti, které mohou být podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení (svědek v materiálním smyslu) a které je spácháno s úmyslem odradit tuto osobu od řádného plnění jejích povinností svědka vyplývajících z trestního řádu, naplňuje znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku bez ohledu na to, zda svědek již byl nebo nebyl formálně předvolán ke svědecké výpovědi. Osoba, která je v materiálním smyslu svědkem, požívá ochrany podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku od okamžiku, kdy svým vnímáním získala příslušné poznatky.
8. Proto, že se dovolatel neztotožnil s mírnější právní kvalifikací, podle níž odvolací soud rozhodl, navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za splnění podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2021, sp. zn. 9 To 159/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Obviněný, jemuž bylo dovolání nejvyššího státního zástupce v opise doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu písemně vyjádřil. Ve svém vyjádření nejprve argumentoval směrem k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu (především k rozporům mezi verzí poškozeného a obviněného), aniž by ve věci podal dovolání a aniž by o skutkový stav jakkoliv opíral své dovolání nejvyšší státní zástupce. Přičemž přehlédl, že v projednávané věci soudy obou stupňů dospěly k jednoznačnému závěru, pokud jde o průběh skutkového děje. Toliko v závěru svého vyjádření uvedl, že souhlasí se závěry Krajského soudu v Brně, když má za to, že souvislost fyzického útoku obviněného s výkonem svědecké povinnosti poškozeného týkající se tohoto jeho fyzického napadení není v posuzované věci opodstatněná. Navrhl tedy, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. zamítl.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. nejvyšším státním zástupcem [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
11. Vzhledem k tomu, že nejvyšší státní zástupce v dovolání vytkl nesprávnost právní kvalifikace podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a §21 odst. 1, §146 odst. 1 tr. zákoníku a požadoval, aby byl čin obviněného posouzen podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a podle §21 odst. 1, §146 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku namítal vadu, která spadá pod dovolatelem označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. S tímto vymezením označeného dovolacího důvodu vytýkaná vada koresponduje, a proto, když Nejvyšší soud neshledal okolnosti, pro něž by bylo nutné dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř. odmítnout, přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
12. Odvolací soud odůvodnil v napadeném rozsudku změnu právní kvalifikace poměrně stručně (odst. 10 odůvodnění rozsudku) a vágně. Konstatoval, že prakticky jakékoliv násilné jednání vůči druhé osobě by bylo třeba (pokud trestní zákoník jako znak kvalifikované skutkové podstaty uvádí násilí proti svědkovi) posoudit podle přísnějšího ustanovení a fakticky první odstavce trestných činů ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku a vydírání podle §175 tr. zákoníku by byly nefunkční, neboť každý fyzicky napadený či vydíraný, pokud věc dospěje do trestního řízení, se vždy následně stává svědkem. Doplnil, že takto široké pojetí nelze akceptovat. Odůvodnění odvolacího soudu tudíž chybí hlubší právní argumentace a případné vymezení k doposud publikované judikatuře.
13. Z námitek v dovolání uvedených je patrné, že nejvyšší státní zástupce se domáhal posouzení skutku i podle kvalifikované skutkové podstaty podle §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a §146 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, protože s ohledem na okolnosti, za nichž byl čin spáchán, shledal, že obviněný tento čin spáchal „na svědkovi“.
14. Nejvyšší soud se zřetelem na takto dovoláním vytknuté vady jen konstatuje, že podle učiněných skutkových zjištění nevznikají pochybnosti o tom, že obviněný posuzovaným činem naplnil skutkovou podstatu přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a pokusu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §146 odst. 1 tr. zákoníku. Přečinu vydírání se v této jeho základní skutkové podstatě dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Pokud jde o základní skutkovou podstatu přečinu ublížení na zdraví, tak tohoto se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví. Ve vztahu k pokusu, jako vývojovému stadiu trestného činu, jde o jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby pachatel jinému úmyslně ublížil na zdraví, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo. S ohledem na podané dovolání a v něm vznesené výhrady bylo nutné posoudit, zda je možné v tomto činu shledávat i kvalifikační znak „spáchání činu na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinností“ ve smyslu §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku [a §146 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku], podle něhož lze „čin uvedený v odstavci 1 spáchat na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti“.
15. Podmínkou trestnosti jednání pachatele podle §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku [§146 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] je, že trestný čin byl spáchán na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi z pohnutky zde uvedené, tj. v souvislosti s výkonem jejich povinnosti. Pojem v souvislosti je pojem širší než pojem pro výkon. Postačí jakákoli, byť vzdálená, souvislost. Nejčastěji půjde o vynucování násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy, aby svědek nevypovídal proti pachateli či jeho příbuznému v trestním nebo jiném řízení, nebo aby pozměnil již učiněnou výpověď, popř. aby znalec podal nepravdivý nebo zkreslený posudek či tlumočník zkreslil tlumočenou výpověď nebo jiný úkon pachatele nebo jiné osoby.
16. Z hlediska zavinění jde o jinou skutečnost, k níž se podle §17 písm. b) tr. zákoníku přihlédne i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl. To znamená, že pachatel u této zvlášť přitěžující okolnosti nemusí vědět, že jde o osobu s postavením svědka, postačí, že zná skutkové okolnosti, z kterých se vyvozuje, že jde o svědka, který má povinnosti z takového postavení vyplývající (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1532).
17. Za svědka ve smyslu §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku [§146 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] je třeba považovat nejen osobu, která již byla alespoň předvolána jako svědek a má tedy již procesní postavení svědka, ale i osobu, kterou pachatel vydírá pro budoucí výkon její svědecké povinnosti, neboť za svědka podle uvedeného ustanovení je třeba považovat svědka v materiálním smyslu, tedy osobu, která vnímala skutečnosti, které mohou být podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, přičemž jednání pachatele je vedeno úmyslem odradit takového svědka od řádného plnění jeho povinností vyplývajících z trestního řádu (srov. Šámal, P. a kol. S. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1750-1756). Ze shora uvedeného vyplývá, že svědek v materiální podstatě nemusí svůj poznatek o závadovém jednání pachatele nejprve sdělit orgánům činným v trestním řízení, přesto je od okamžiku, kdy událost vlastními smysly vnímal, považován za svědka – v materiálním slova smyslu. Opačný výklad by odporoval samotné podstatě a významu svědectví svědka, jakož i smyslu a účelu trestněprávní ochrany svědka, kterou svědek – v materiálním smyslu – požívá.
18. Na vyložení znaku „spáchání činu na svědkovi“ ve smyslu §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku [stejné závěry lze vztáhnout na ustanovení §146 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] byla již v minulosti soustředěna pozornost a bylo judikaturou Nejvyššího soudu dostatečně vysloveno, jak je zmíněný pojem u tohoto kvalifikačního znaku nutné chápat a vykládat, na což v obsahu podaného dovolání poukázal i nejvyšší státní zástupce. Bylo tak dostatečně jasně definováno, že jednání pachatele uvedené v §175 odst. 1 tr. zákoníku, které směřuje proti osobě, jež vnímala skutečnosti, které mohou být podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení (svědek v materiálním smyslu) a které je spácháno s úmyslem odradit tuto osobu od řádného plnění jejích povinností svědka vyplývajících z trestního řádu, naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku bez ohledu na to, zda svědek již byl nebo nebyl formálně předvolán ke svědecké výpovědi. Za svědka v materiálním smyslu lze pokládat osobu, která vnímala skutečnosti, jež mohou být podkladem pro rozhodování orgánů činných v trestním řízení, přičemž vyděračské jednání pachatele je vedeno úmyslem odradit ji od řádného plnění jejích povinností svědka vyplývajících z ustanovení §97 a násl. tr. ř. Osoba, která je v uvedeném materiálním smyslu svědkem, požívá ochrany citovaného ustanovení od počátku, to znamená od okamžiku, kdy svým vnímáním získala příslušné poznatky. V krajním případě přichází v úvahu i ochrana v době před jejich získáním, pokud by vydírání této osoby směřovalo k tomu, aby v budoucím řízení porušila svědeckou povinnost, a toto jednání bylo spácháno před tím, než vydíraná osoba poznatky získala (viz stanovisko č. 15/2002 Sb. rozh. tr.).
19. Ustanovení §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku používá pojem „svědek“ v jeho obecné podobě, a proto se za splnění dalších podmínek uvedených v §175 odst. 1 tr. zákoníku jedná o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, která se týká všech osob majících v materiálním smyslu postavení svědka (k tomu srov. č. 15/2002 Sb. rozh. tr.). To platí v každém typu řízení před orgány veřejné moci, v němž takový svědek vypovídá nebo má vypovídat např. v trestním řízení, v občanskoprávním řízení, ve správním řízení, před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky aj. (viz rozhodnutí 28/2013 Sb. rozh. tr.).
20. Zločin vydírání podle ustanovení §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku lze spáchat i vůči svědkovi, který ještě nevypovídal o určité události před orgánem činným v trestním řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1030/2016), což lze s ohledem na výše uvedené vztáhnout i na jiné orgány veřejné moci. Vymezení osoby svědka z hlediska ustanovení §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku by do značné míry ztrácelo smysl, pokud by uplatnění tohoto zákonného ustanovení zároveň vyžadovalo výhrůžky výslovně spojené s podáním svědecké výpovědi, k jejímuž podání příslušná osoba ještě ani nebyla předvolána. Prostřednictvím zvýšené ochrany svědků totiž mají být zajištěny podmínky pro objektivní rozhodování orgánů veřejné moci, které vycházejí mimo jiné i z různých svědectví osob, která budou teprve provedena ve formálním řízení. Ustanovení §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku se vztahuje i na období, kdy svědek ještě své povinnosti ve formálním řízení neplní, ale jeho jednání má k tomuto plnění povinností určitý vztah. Výše uvedené úvahy pak lze plně vztáhnout i na obdobný znak podmiňující použití vyšší trestní sazby též u přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
21. V projednávané věci poškozený předložil obviněnému vytisknutou účtenku z vozidla taxislužby a vyzval ho, aby za přepravu zaplatil, nebo že na místo přivolá hlídku policie. Za tímto účelem vyňal svůj mobilní telefon, který mu následně obviněný vytrhl z ruky a zahodil. Obviněný tedy věděl, že poškozený drží v ruce mobilní telefon a podle slov, která pronesl, bylo zřejmé, co hodlá učinit. Již v této chvíli měl poškozený materiální postavení svědka minimálně přestupkového jednání (mohlo jít o přestupek proti majetku podle §8 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb. zákon o některých přestupcích). Jednání obviněného následně gradovalo, poškozenému nadával, strhl ho na zem, mlátil ho pěstmi a kopal do něj. Je tedy nepochybné – i v souvislosti s vytrhnutím a odhozením telefonu – že obviněný chtěl poškozeného odradit od oznámení jeho jednání policii. Obviněnému muselo být zřejmé, že oznámení poškozeného by vedlo k zahájení přestupkového řízení, v jehož rámci by poškozený byl vyslýchán jako svědek, a tudíž by měl povinnost pravdivě popsat oznámené napadení. Útok obviněného nepochybně směřoval k tomu, aby poškozený proti obviněnému o takovém útoku nevypovídal.
22. Lze také souhlasit se závěrem nejvyššího státního zástupce, který reagoval na argumentaci odvolacího soudu, že tento si zjevně zaměnil situaci jakéhokoli napadení osoby se situací osoby napadané právě proto, že hodlá předchozí jednání pachatele oznámit a následně řešit v souladu se svědeckou povinností. Je tedy možné uzavřít, že J. Š. se v době napadení nacházel v postavení svědka v materiálním smyslu (přestupkového jednání obviněného), čehož si obviněný měl být vědom, a pokud se jej obviněný fyzickým napadením snažil odradit od plnění svědecké povinnosti, pak nutil jiného, aby něco opominul, a spáchal takový čin na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti.
23. Na základě všech těchto úvah Nejvyšší soud shledal, že čin obviněného, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině, vykazuje všechny znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a pokusu přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §146 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť poškozený poté, co byl materiálně svědkem minimálně přestupkového jednání obviněného, hodlal na místo přivolat policii a obviněný jej fyzicky napadl (použil násilí) právě proto, aby jej od přivolání policie odradil, resp. v úmyslu mu v takovém jednání přímo fyzicky zabránit a současně jeho jednání bezprostředně směřovalo k tomu, aby poškozenému úmyslně ublížil na zdraví, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo.
24. Ze všech těchto důvodů nebylo možné přisvědčit názoru, který odvolací soud vyjádřil v odstavci 10 napadeného rozhodnutí, podle něhož nebylo možné poškozenému přiznat postavení svědka ve smyslu předmětné kvalifikované skutkové podstaty.
25. Protože Nejvyšší soud na základě výše rozvedených důvodů nepovažoval uvedený názor odvolacího soudu za správný, neboť je v rozporu se shora popsaným výkladem, dospěl k závěru, že podané dovolání je důvodné, a proto z jeho podnětu podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2021, sp. zn. 9 To 159/2021, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265m odst. 1 tr. ř. nově rozhodl tak, že odvolání obviněného L. F. proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 2. 2021, č. j. 10 T 73/2020-123 se podle §256 tr. ř. zamítá.
26. Nejvyšší soud, podle jeho právního názoru uvedeného výše, napravil pochybení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že nalézací soud rozhodl správně, pokud jednání obviněného právně kvalifikoval jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, pokus přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem vydírání podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu tedy toliko zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a za odvolací soud rozhodl podle §256 tr. ř. a odvolání obviněného zamítl.
27. Toto své rozhodnutí přijal Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání, za souhlasu stran s takovým postupem.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 12. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.