ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1237.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1237/2021-426
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 12. 2021 o dovoláních obviněných J. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a R. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 8. 2021, sp. zn. 7 To 111/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 56/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. B. a R. B. odmítají .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech (nalézací soud, soud prvního stupně) ze dne 18. 3. 2021, č. j. 3 T 56/2020-365, byli obvinění J. B. a R. B. shledáni vinnými přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustili ve spolupachatelství. Za tento přečin a za sbíhající se přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterým byli oba dva uznáni vinnými trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 8. 2019, č. j. 2 T 132/2019-109, jim byly podle §209 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku uloženy souhrnné tresty odnětí svobody, a to obviněnému J. B. v trvání dvou roků a obviněné R. B. v trvání osmnácti měsíců, přičemž výkon trestu byl oběma podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z výše uvedeného trestního příkazu ohledně obou obviněných, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla oběma obviněným uložena povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradit škodu trestnou činností způsobenou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o odkázání poškozeného V. P. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech podali odvolání jak oba obvinění proti výroku o vině a trestu, tak i státní zástupkyně v neprospěch obviněných ohledně výroků o trestech. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. 8. 2021, č. j. 7 To 111/2021-395 (napadený rozsudek) tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výrocích o trestech ohledně obou obviněných a znovu rozhodl o trestech, přičemž prodloužil zkušební dobu podmíněného odsouzení u obou obviněných ze tří na čtyři roky a stanovil nad obviněnými dohled. Jinak rozhodl o výši trestů stejně jako soud prvního stupně. Odvolání obviněných podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
3. Přečin podvodu spočíval podle skutkových zjištění nalézacího soudu stručně řečeno v tom, že v úmyslu získat pro sebe automobil a další finanční prostředky obvinění zamlčeli dne 6. 6. 2017 poškozenému V. P. svou finanční situaci a projevili zájem o koupi jeho vozidla Škoda Octavia za kupní cenu 120 000 Kč s tím, že budou každý měsíc splácet částku 10 000 Kč, ačkoli si byli vědomi, že to neodpovídá jejich možnostem, neboť byli v rozhodné době nemajetní, měli omezené finanční příjmy ze sociálních dávek a navíc měli oba řadu exekucí, přičemž za automobil uhradili pouze první splátku 10 000 Kč a žádnou další již neuhradili, dále si od poškozeného postupně zapůjčili celkem v pěti případech pod smyšlenými záminkami další finanční hotovost v celkové výši 195 000 Kč (každá dílčí zápůjčka byla zajištěna směnkou), avšak žádnou ze zápůjček ani částečně neuhradili, přičemž vzhledem ke svým finančním závazkům a příjmům si museli být od počátku vědomi své neschopnosti takovým závazkům dostát, a výše popsaným jednáním způsobili poškozenému škodu v celkové výši 305 000 Kč.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadli obvinění J. B. a R. B. ve společném podání dovoláními odkazujíce na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. ř. Namítli, že uložení souhrnného trestu bylo procesní chybou, jelikož před datem vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Klatovech došlo k ukončení běhu zkušební doby stanovené trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 a jednání, které bylo předmětem výše zmiňovaného rozsudku, se měli dopustit v době předcházející jednání, jež je předmětem zrušeného trestního příkazu.
5. Nesouhlasili se závěrem soudů, že poškozený nevěděl o jejich exekucích, naopak s nimi neměl žádný problém, neboť s obviněným J. B. realizoval „různé kšefty“, z jejichž výnosů následně docházelo ke splátkám kupní ceny automobilu. Žádné peníze si od něho nepůjčovali. Existenci směnek vysvětlili tím, že když obviněný J. B. přebíral od poškozeného zboží k prodeji v rámci jejich vzájemného obchodování, tak poškozený trval na tom, aby mu za tím účelem vystavil směnku či vypsal uznávací prohlášení o dluhu a jeho výši. Rovněž popřeli, že by nebyli schopni splácet peněžní prostředky, jelikož obviněný J. B. měl jako řidič taxislužby příjem cca 40 000 Kč měsíčně a obviněná R. B. měla příjem ze sociálních dávek celkem cca 27 300 Kč. Pokud jde o zakoupený automobil, kupní cenu celou splatili – první splátka byla poslána na bankovní účet, další platby probíhaly v hotovosti. Podle názoru obviněných soud prvního stupně zcela chybně vycházel ze svědectví R. K. a „záznamu o sdělení“ M. J., přičemž podrobně rozvedli vlastní hodnocení těchto důkazů.
6. Další námitku dovolatelé založili na hypotetickém tvrzení, že pokud by došlo k doručení rozsudku soudu prvního stupně do datové schránky Okresního státního zastupitelství v Klatovech stejného dne, jako bylo doručeno jejich společnému obhájci (tj. dne 1. 4. 2021), bylo odvolání státního zástupce podáno opožděně a mělo být odmítnuto. Na této hypotéze následně postavili existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jenž uplatnili v jeho první alternativě. Tím, že tento rozsudek byl okresnímu státnímu zastupitelství ve skutečnosti odeslán později, došlo podle dovolatelů k porušení jejich práva na spravedlivý proces (konkrétně zásada rovnosti účastníků), jelikož státnímu zástupci tak byla „uměle vytvořena odvolací lhůta k rozhodnutí“ podle případného odvolání obviněných. Z těchto důvodů považovali rozhodujícího soudce Okresního soudu v Klatovech za podjatého, čímž měl být naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
7. Závěrem oba dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a věc vrátil Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení a vydání nového rozhodnutí a aby byl soudce Okresního soudu v Klatovech Mgr. Jan Kasal z rozhodování o této věci vyloučen.
8. Nejvyšší státní zastupitelství se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřilo.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou v této věci přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými, a prostřednictvím (společného) obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. Obvinění uplatnili mj. dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, především trestního zákoníku, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotněprávního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky, kterými se dovolatel snaží dosáhnout změny skutkových zjištění soudů, proti nimž staví svou vlastní verzi skutkového stavu, jsou mimo rámec ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takové námitky se týkají aplikace procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, a již tím se míjejí s hmotněprávní povahou zmíněného dovolacího důvodu. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
11. Obvinění založili část dovolání výlučně na námitkách, které vztahovali nikoli ke skutkovým zjištěním soudů, nýbrž ke zcela jiné verzi skutkového stavu. Popřeli prakticky všechna zásadní skutková zjištění soudu s tím, že oni celou kupní cenu automobilu splatili a že si žádnou finanční hotovost od poškozeného nepůjčili – směnky se týkaly zcela jiných „kšeftů“ mezi obviněným a poškozeným. Jejich námitky tedy v podstatě směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů a spočívaly v jiném hodnocení provedených důkazů (např. svědeckých výpovědí V. P. a R. K.). Jde o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Nesouhlas s hodnocením důkazů je podstatou i té námitky, že v předmětné době byli schopni pokrýt splátky automobilu, jelikož oba měli vyšší příjmy, než zjistily soudy. K tomu dovolací soud připomíná, že výši tvrzeného příjmu obvinění v průběhu trestního řízení měnili (viz jejich výpověď učiněná u hlavního líčení versus jejich tvrzení obsažená v podaných opravných prostředcích). Kromě toho v rámci této argumentace vycházeli opět z jiného skutkového stavu – tj. že spláceli pouze zakoupený automobil, a zcela přešli ta skutková zjištění nalézacího soudu, že si rovněž od poškozeného postupně (celkem v pěti případech) zapůjčili i finanční hotovost v celkové výši 195 000 Kč. S ohledem na množství exekucí a jejich reálně zjištěný příjem potom není sporu o tom, že nemohlo být v jejich možnostech všechny tyto zápůjčky v dohodnuté době splatnosti vrátit.
13. Lze shrnout, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy logickým a přesvědčivým způsobem, nijak nevybočily z rámce ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a jejich rozhodnutí nevykazují prvky libovůle, což jedině by zde mohlo odůvodnit zásah Nejvyššího soudu, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy). Nic na tom nemění krajským soudem provedená nevýznamná korekce okruhu přípustných důkazů týkající se úředního záznamu o vyjádření M. J. a M. S. (viz odst. 6 odůvodnění napadeného rozsudku).
14. Co se týče výhrady obviněných vztahující se k výroku o trestu, nutno souhlasit, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat i pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest. Oba dovolatelé jsou přesvědčeni, že v jejich případě neměl být souhrnný trest ukládán, jelikož před datem vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Klatovech došlo k ukončení běhu zkušební doby stanovené trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 2 T 132/2019. Byť je zvolená argumentace obviněných neúplná, lze z ní dovodit, že nemožnost uložení souhrnného trestu spatřovali ve smyslu §43 odst. 4 tr. zákoníku v tom, že dřívější podmíněné odsouzení bylo zahlazeno podle §83 tr. zákoníku.
15. V projednávané trestní věci byli oba obvinění trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 2 T 132/2019, pravomocným u obviněného J. B. dnem 11. 9. 2019 a u obviněné R. B. dnem 22. 10. 2019, uznáni vinnými přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za který jim byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 14 měsíců.
16. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. Podle §43 odst. 4 tr. zákoníku se ustanovení o souhrnném trestu neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, nebo jestliže byl dřívější odsuzující rozsudek vydán soudem jiného členského státu Evropské unie. Z ustanovení §43 odst. 4 tr. zákoníku tedy plyne, že soud nebude ukládat souhrnný trest v případech, když k předchozímu odsouzení, které by jinak bylo důvodem k postupu podle §43 odst. 2, nelze přihlížet, protože se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, tj. nastala u něj fikce neodsouzení, ať již tento účinek vyplývá ze zákona nebo z určitého rozhodnutí (o zahlazení odsouzení, o osvědčení pachatele, o amnestii, o udělení milosti).
17. Jak výše uvedeno, v trestní věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 132/2019 byl obviněným uložen podmíněný trest odnětí svobody. Pokud jde o fikci neodsouzení ve vztahu k podmíněnému trestu odnětí svobody, jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil (§83 odst. 1 tr. zákoníku, věta první před středníkem). Neučinil-li soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil (§83 odst. 3 tr. zákoníku). Bylo-li vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen (§83 odst. 4 tr. zákoníku). Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán přibližně čtyři měsíce po uplynutí zkušební doby podmíněného odsouzení (ta uplynula obviněnému J. B. dne 11. 11. 2020 a obviněné R. B. dne 22. 12. 2020), tedy v době, kdy podmínky pro fikci neodsouzení nebyly dosud splněny. Soud prvního stupně proto rozhodl v souladu se zákonem, pokud postupoval podle §43 odst. 2 tr. zákoníku a uložil souhrnné tresty. Odvolací soud se s touto námitkou obviněných správně vypořádal v odst. 7 odůvodnění napadeného rozsudku.
18. Dovolací námitka týkající se uložení souhrnných trestů je tedy pod uplatněný důvod dovolání podřaditelná, avšak zjevně neopodstatněná.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatelé dovodili naplnění tohoto dovolacího důvodu s odkazem na tvrzení, že odvolání státní zástupkyně mělo být odmítnuto jako opožděně podané. Netvrdili tedy, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem věcně přezkoumán, přičemž pouze takové námitky by bylo možné obsahově podřadit pod namítaný dovolací důvod. Fakticky tak nesouhlasili pouze s tím, že Krajský soud v Plzni dal argumentům státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Klatovech za pravdu, rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil a nově rozhodl o trestech obviněných v jejich neprospěch. Kromě toho je zřejmé, že tuto námitku obvinění vystavěli na hypotetickém scénáři, tj. na situaci, že k doručení rozsudku soudu prvního stupně státnímu zastupitelství došlo dne 1. 4. 2021. Vůbec přitom nereflektovali skutečný stav věci, tj. že k tomuto doručení došlo později – dne 6. 4. 2021, kdy si státní zástupce osobně rozsudek vyzvedl na Okresním soudě v Klatovech (viz doručenka na č. l. 372 trestního spisu).
20. Dovolatelé ve skutečnosti, že jejich obhájci byl rozsudek soudu prvního stupně doručen dne 1. 4. 2021 a státnímu zastupitelství „až“ dne 6. 4. 2021, shledali porušení jejich práva na spravedlivý proces, jelikož podle jejich názoru mělo státní zastupitelství v důsledku tohoto pozdějšího doručení údajně výhodnější postavení díky pozdějšímu běhu odvolací lhůty. K tomu lze pouze stručně uvést, že jednak Nejvyšší soud na okolnosti, že státnímu zastupitelství začala plynout odvolací lhůta o několik dnů později než obviněným, neshledává nic nestandardního a nesouhlasí s názorem dovolatelů, že by to mohlo zásadním způsobem zvýhodnit procesní postavení druhé strany. Kromě toho je takový názor (že státnímu zástupci počala později plynout odvolací lhůta) zřejmě nesprávný, jelikož – jak sami připouští v dovolání – oběma obviněným byl rozsudek soudu prvního stupně doručen do vlastních rukou dne 12. 4. 2021. Jak vyplývá ze zákonného znění §248 odst. 2 tr. ř., jestliže se doručuje jak obžalovanému, tak i obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději, tj. v daném případě od doručení rozsudku jednotlivým obviněným. Oběma obviněným počala plynout odvolací lhůta téměř o týden později než státnímu zastupitelství, jejich námitka tak opět stojí na nesprávných faktech, resp. nesprávném výkladu trestně-procesních norem.
21. Ze stejné argumentace potom vychází i poslední námitka dovolatelů opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán. Konkrétně se mělo jednat o samosoudce Okresního soudu v Klatovech Mgr. Jana Kasala. Závěr o jeho údajné podjatosti přitom založili pouze na výše uvedené okolnosti, že státnímu zastupitelství byl rozsudek soudu prvního stupně doručován o několik dnů později než obhájci obviněných. Vzhledem ke strohé argumentaci dovolatelů lze rovněž pouze stručně uvést, že tato skutečnost by nemohla být sama o sobě důvodem pro vyloučení soudce z úkonů trestního řízení podle §30 tr. ř. Kromě toho – jak plyne z referátu samosoudce Mgr. Jana Kasala určenému trestní kanceláři (viz č. l. 372 trestního spisu), ten nařídil rozeslat rozsudek jak obviněným, tak Okresnímu státnímu zastupitelství v Klatovech, včetně obhájce obviněných a zmocněnce poškozeného ve stejný den, tj. 31. 3. 2021. Následný postup, kdy rozsudek soudu prvního stupně nebyl jednotlivým adresátům rozesílán ve stejný den, nýbrž s několikadenním rozestupem, byl již v gesci trestní kanceláře (nikoli samosoudce Mgr. Jana Kasala). Kromě toho je taková situace zcela běžná a v žádném případě z ní nelze dovozovat snahu upřednostnit některou ze stran trestního řízení, jak zdůraznil již odvolací soud v odstavci 10 odůvodnění rozsudku. Dovolací námitka, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, je proto zjevně neopodstatněná.
22. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. O dovoláních rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu