ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1280.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 1280/2020-313
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 1. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného E. B., narozeného XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 3 To 475/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 T 93/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 16. 7. 2020, č. j. 4 T 93/2020-281, bylo podle §188 odst. 1 písm. c) a §172 odst. 1 písm. e) trestního řádu zastaveno trestní stíhání obviněného E. B., pro skutek, v němž byl spatřován přečin opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, a kterého se měl dopustit tak, že
přestože je dlouholetým uživatelem alkoholu a byl si proto vědom jeho účinků, dne 4. 8. 2019 v době od 00:00 hod. do 00:50 hod. na parkovišti u BČS MOL v XY, XY čp. XY, okres Český Krumlov, poté, co po požití většího množství alkoholu, které ve spojení s duševní poruchou, a to kognitivně mnestickým deficitem, o jehož přítomnosti však v té době nevěděl, se u něho rozvinul psychotický stav v podobě halucinózy, v jejímž důsledku byly jeho rozpoznávací schopnosti sníženy měrou podstatnou a schopnosti ovládací vymizelé, nejprve opakovaně přistoupil k zaparkovanému NA tov. zn. DAF, rz: XY (PL), bouchal na jeho dveře a po řidiči, poškozeném S. K., nar. XY, st. příslušnost BLR, požadoval, aby propustil dívku, o které se domníval, že se nachází uvnitř kabiny jeho vozu, kdy poškozený jej nechal i nahlédnout dovnitř vozu, aby se přesvědčil, že je zde sám, a následně, když potřetí přistoupil k vozidlu poškozeného s žádostí o propuštění dívky, a poškozený z vozu vystoupil, aby mu opět umožnil nahlédnout dovnitř, jej ihned po vystoupení z vozidla z bezprostřední blízkosti udeřil jedním úderem pěstí, v níž svíral nůž o délce 21,5 cm s čepelí o délce 12 cm do břicha a způsobil mu bodnořeznou ránu břicha lokalizovanou vlevo od pupku délky 2 - 5 cm s výhřezem omenta a poškozující tenké střevo v délce 1 cm, které si vyžádalo urgentní operativní ošetření v Nemocnici XY s následnou hospitalizací do 9. 8. 2019 a léčením v trvání asi 4 týdnů.
2. Toto usnesení následně napadla státní zástupkyně stížností, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. 8. 2020, č. j. 3 To 475/2020-296, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
3. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupce na rozdíl od soudů obou stupňů má za to, že skutková zjištění svědčí pro závěr, že obviněný E. B. se zaviněně, a to ve formě nevědomé nedbalosti, přivedl do stavu nepříčetnosti, v němž spáchal činy jinak trestné - výtržnictví a těžké ublížení na zdraví. Jemu za vinu kladené jednání, proto mělo být posouzeno jako zločin opilství podle §360 odst. 1 trestního zákoníku.
4. Nejvyšší státní zástupce argumentoval tím, že vyvinění z důvodu nepříčetnosti ve smyslu §26 tr. zákoníku nepřichází v úvahu za podmínky, že se pachatel zaviněně, tedy buď úmyslně, nebo alespoň z nedbalosti, přivedl do stavu nepříčetnosti požitím návykové látky. Jestliže je zde zavinění pachatele, potom je nutno zkoumat formu a obsah zavinění, na nichž závisí, zda bude pachatel trestně odpovědný v plném rozsahu (§360 odst. 2 trestního zákoníku), nebo jen za trestný čin opilství (§360 odst. 1 trestního zákoníku). Jedině při nedostatku zavinění nebude pachatel pro nepříčetnost trestně odpovědný. Je proto třeba při posuzování konkrétních činů spáchaných pod vlivem návykové látky vždy zjišťovat, jaký byl stav pachatele před aplikací návykové látky a jaký vliv na příčetnost pachatele měla právě aplikace návykové látky. Byl-li pachatel původně příčetný či zmenšeně příčetný a až vlivem návykové látky se stal nepříčetným, jako tomu bylo i v případě obviněného E. B., je zapotřebí prokazovat, zda znal nebo měl a mohl znát vliv této návykové látky na svůj organismus, konkrétně na rozpoznávací a ovládací schopnosti. Zavinění (úmyslné či nedbalostní) přitom zahrnuje už i pouhé vyvolání si stavu nepříčetnosti požitím alkoholického nápoje nebo aplikací jiné návykové látky, je-li pak v takovém stavu spáchán čin jinak trestný (kvazidelikt), ke kterému není dáno zavinění.
5. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že obviněný E. B. se již v minulosti v intoxikovaném stavu dopustil protiprávního jednání, byl si vědom účinků alkoholu na svou osobu, přičemž znal také situace, kdy měl výpadky paměti a tzv. alkoholová okénka. V projednávané věci se požitím alkoholu přivedl do stavu intoxikace těžkého stupně, proto měl a mohl vědět, jakým způsobem na něho bude alkohol působit, a tedy jaký vliv bude mít na jeho chování, jakož i na ovládací a rozpoznávací schopnosti. Do stavu nepříčetnosti se tudíž přivedl z nevědomé nedbalosti. Sama skutečnost, že obviněnému nebylo známo, že trpí kognitivně mnestickým deficitem, který rovněž ovlivnil (snížil) jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, přitom není pro závěr o jednání ve stavu zaviněné nepříčetnosti ve smyslu §360 odst. 1 trestního zákoníku zásadní.
6. Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Dovolání bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
8. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, 2 písm. c), h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
9. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolací důvod zde spočívá v okolnosti, že nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 2 písm. c), d), f) a g), kterým soud přesto rozhodl. Nejvyšší státní zástupce v tomto případě namítl, že nemělo dojít k zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř., jak učinily soudy, ale jednání mělo být posouzeno jako zločin opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku. Své závěry pak opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.
12. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
13. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
14. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
15. Námitku nejvyššího státního zástupce spočívající v nesprávném právním posouzení skutku lze pod výše uvedený dovolací důvod podřadit. Nejvyšší státní zástupce na rozdíl od soudů obou stupňů má za to, že skutková zjištění svědčí pro závěr, že obviněný E. B. se zaviněně, a to ve formě nevědomé nedbalosti, přivedl do stavu nepříčetnosti, v němž spáchal činy jinak trestné - výtržnictví a těžké ublížení na zdraví, a toto jednání by proto mělo být posouzeno jako zločin opilství podle §360 odst. 1 trestního zákoníku.
16. Trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného. Podle §360 odst. 2 tr. zákoníku se ustanovení odstavce 1, jakož i §26 tr. zákoníku (o nepříčetnosti) neužije, přivedl-li se pachatel do stavu nepříčetnosti v úmyslu spáchat trestný čin, nebo spáchal trestný čin z nedbalosti, která spočívá v tom, že se přivedl do stavu nepříčetnosti.
17. U trestného činu opilství se rozlišuje uvedení se do stavu nepříčetnosti (první „fáze“ jednání – actio praecedens) a samotné jednání ve stavu nepříčetnosti, tj. spáchání tzv. kvazideliktu – činu jinak trestného (actio subsequens). Nepříčetnost je definována v §26 tr. zákoníku (ve spojení s §123 tr. zákoníku). Čin spáchaný v nepříčetnosti nemá všechny znaky trestného činu (čin „jinak trestný“). Chybí příčetnost pachatele a zavinění, protože zavinění se vztahuje pouze na přivedení se do stavu nepříčetnosti, nikoli na spáchání kvazideliktu v tomto stavu (je zde pouze jakési kvazizavinění, dovozované spíše podle objektivního průběhu kvazideliktu, z něhož se určuje, zda byl „kvaziúmyslný“ či „kvazinedbalostní“).
18. Po subjektivní stránce je u trestného činu opilství (ve vztahu k jeho první fázi) vyžadován úmysl nebo nedbalost („byť i z nedbalosti“). Na kvazidelikt se zavinění nevztahuje – případy, kdy tomu je jinak, jsou popsány ve druhém odstavci §360 tr. zákoníku, v nich by pachatel odpovídal podle zásady actio libera in causa (jednání svobodné ve své příčině).
19. V projednávané věci není sporné, že obviněný byl v době činu nepříčetný, spor je pouze o to, zda proto není trestně odpovědný (tento názor zastávají soudy obou stupňů) nebo je odpovědný za trestný čin opilství (tento názor zastává nejvyšší státní zástupce).
20. Podstatné pro rozhodnutí je zjištění, z jakého důvodu obviněný jednal ve stavu nepříčetnosti. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, jakož i výslechu znalkyň vyplývá, že obviněný v době spáchání činu trpěl duševní poruchou - deficitem kognitivně mnestických funkcí středně těžkého stupně, ale také bylo u něj zjištěno škodlivé užívání alkoholu. V době činu trpěl halucinózou rezultující z organických změn ve smyslu kognitivně mnestického deficitu a z požití alkoholu, kdy se v předmětné době nacházel ve stavu akutní intoxikace alkoholem těžkého stupně. Jeho schopnosti rozpoznávací byly sníženy podstatnou měrou a jeho schopnosti ovládací byly vymizelé. Na vzniku psychotického stavu se podílely obě tyto složky, tedy jak duševní porucha, tak alkohol. Pouze požitím alkoholu, tedy při absenci zjištěné duševní poruchy, by psychotický stav nevznikl. Psychotický stav by ale nenastal ani tehdy, pokud by alkohol užit nebyl a byla by přítomna pouze duševní porucha. Pokud by se obviněný dopustil jednání bez ovlivnění alkoholem, jeho ovládací schopnosti by byly snížené podstatně, nikoliv však vymizelé.
21. Ve vztahu k vlivu alkoholu na obviněného bylo z výše uvedených důkazů zjištěno, že obviněný znal účinky alkoholu na svůj organismus, ale nebyl dosud obeznámen s kognitivně mnestickým deficitem. Znalkyně rovněž rozvedla, že byť obviněný byl znalý účinku alkoholu na svou osobu, v minulosti měl opilecká okénka, tak nemohl předvídat, že po požití alkoholu se dostane do takového psychotického stavu, kdy nebude schopen své jednání kontrolovat, a to z toho důvodu, že nebyl seznámen s přítomností duševní poruchy a nemohl ji v žádném případě předvídat.
22. Nalézací soud dospěl k nepříčetnosti obviněného, pro kterou není trestně odpovědný na základě závěru, že obviněný nebyl obeznámen s tím, že po požití alkoholu, a to klidně i menšího množství, za situace, kdy je u něj přítomna duševní porucha (o které nevěděl), se může do stavu nepříčetnosti přivést. Lze tedy vyloučit, že by se obviněný do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil projednávaného jednání, přivedl úmyslně, ale ani z nedbalosti, a to ani nevědomé. Obviněný dle nalézacího soudu nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem a vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům o tom ani vědět nemohl. K tomuto závěru dochází soud zejména s ohledem na to, že obviněný byl v jiné jeho trestní věci v dubnu 2019 vyšetřen soudním znalcem psychiatrem, který u něj duševní poruchu neodhalil a byla zjištěna až v rámci znaleckého zkoumání v této věci. Soudní znalkyně rovněž uvedla, že obviněný sám počátek duševní poruchy odhalit rozhodně nemohl, nemohl rovněž vědět, že kombinace duševní poruchy a alkoholu u něj vyvolá stav nepříčetnosti. Stěžejní je pro nalézací soud i to, že znalkyně uzavřela, že pokud by u obviněného nebyla přítomna duševní porucha, pouze v důsledku požití většího množství alkoholu by psychotický stav nenastal. Dle názoru soudu lze tedy jednoznačně vyloučit, že by se obviněný do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil projednávaného jednání, přivedl, byť z nedbalosti, požitím návykové látky.
23. Ke shodným závěrům pak dospěl i stížnostní soud, když připustil, že na vzniku zjištěného stavu obviněného v době spáchání skutku měl podíl i alkohol, ale bez přítomnosti psychické poruchy by požití alkoholu nevedlo u obviněného ke stavu, že by jeho ovládací schopnosti byly vymizelé. Jinak řečeno, obviněný mohl požívat alkohol, nic mu v tom nebránilo, neměl to zakázané. To, že se po požití alkoholu dostal do stavu nepříčetnosti, bylo vlivem psychické poruchy, o které neměl ani tušení, kterou sám nemohl rozpoznat. Kdyby psychická porucha přítomna nebyla, stav nepříčetnosti by nevznikl. Konečně nediagnostikoval ji ani znalec při zpracování znaleckého posudku v jiné jeho věci v roce 2019. Jedno bez druhého by ke stavu nepříčetnosti u obviněného nevedlo. Také stížnostní soud jako jednoznačný faktor, proč je rozhodnutí nalézacího soudu správné, uvedl závěr znalkyně, že byť obviněný byl znalý účinků alkoholu na svou osobu, v minulosti měl opilecká okénka, tak nemohl předvídat, že po požití alkoholu se dostane do takového psychotického stavu, že nebude schopen své jednání kontrolovat, a to z toho důvodu, že nebyl seznámen s přítomností duševní poruchy a nemohl tak v žádném případě předvídat, že po požití alkoholu u něho vznikne ten stav, v němž se nacházel v době spáchání předmětného skutku.
24. Argumentace nejvyššího státního zástupce je postavená na tom, že zavinění v §360 odst. 1 tr. zákoníku pokrývá právě (a pouze) pachatelovo přivedení se do stavu nepříčetnosti bez dalšího. Z hlediska uvedené skutkové podstaty je nerozhodné, zda je nepříčetnost způsobena výlučně vlivem návykové látky, či např. kombinací psychotického stavu pachatele s menší dávkou návykové látky. Při zkoumání otázky, zda pachatel, který požil alkoholický nápoj, byl v době spáchání trestného činu příčetný, je proto třeba hodnotit celkový vývoj jeho alkoholismu, zda se v minulosti léčil či nikoli, jaký byl jeho postoj k léčbě, jaké konkrétní zkušenosti měl v minulosti s požíváním alkoholu, a podobně. Závěrem nejvyšší státní zástupce shrnul, že i návyková látka nadměrně zneužitá bezprostředně před činem měla vliv na konstatované vymizení ovládacích schopností obviněného a podstatné snížení schopností rozpoznávacích. Proto nelze přijmout závěr, že obviněný pouze pro duševní poruchu v době činu nemohl ovládat své jednání, a že proto jednal ve stavu nepříčetnosti vyvolaném duševní poruchou, jak to má na mysli §26 trestního zákoníku. Nepochybně to totiž nebyla samotná duševní porucha (kognitivně mnestický deficit), která by vedla k vymizení jeho ovládacích schopností, a tedy k jeho nepříčetnosti. Ke stavu nepříčetnosti naopak došlo až v návaznosti na aplikaci návykové látky, tj. alkoholu.
25. Nejvyšší soud uvádí, že nepříčetným podle §26 tr. zákoníku je ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, a proto není za tento čin trestně odpovědný. Abychom mohli hovořit o nepříčetném pachateli, měla by být jediným důvodem nepříčetnosti duševní porucha. Duševní porucha je vymezená v §123 tr. zákoníku a rozumí se jí mimo duševní poruchy vyplývající z duševní nemoci i hluboká porucha vědomí, mentální retardace, těžká asociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní nebo sexuální odchylka. Duševní porucha může být způsobena rozdílnými příčinami , a to samotnou duševní chorobou nebo jinou nemocí, která má takovou poruchu za následek, anebo může být vyvolána požitím návykových látek , např. alkoholu nebo omamných látek (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 371). Duševní porucha pachatele tedy může být vyvolána také vlivem alkoholu, omamných či psychotropních látek nebo i jiných návykových látek. V projednávané věci bylo znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie prokázáno, že u obviněného byly schopnosti ovládací zcela vymizelé, tudíž nemohl v době činu ovládat své jednání. Lze tedy dospět k závěru, že obviněný byl nepříčetný.
26. Dokazováním bylo zjištěno, že obviněný se do stavu nepříčetnosti neuvedl jen užitím návykové látky (alkoholu). Obviněný sice v době před vytýkaným jednáním pil alkohol, ale do stavu nepříčetnosti se uvedl až kombinací alkoholu a psychické nemoci, nikoliv pouze alkoholem. Samotným alkoholem by se do stavu nepříčetnosti neuvedl. Na vzniku psychotického stavu se podílely obě tyto složky, tedy jak duševní porucha, tak alkohol. Pouze požitím alkoholu, tedy při absenci zjištěné duševní poruchy, by psychotický stav nevznikl. Na druhou stranu je nutné dodat, že psychotický stav by nenastal, ani pokud by alkohol užit nebyl a byla by přítomna pouze duševní porucha. Ustanovení §360 odst. 1 předpokládá, že do stavu nepříčetnosti se pachatel přivede požitím nebo aplikací návykové látky. Nicméně návyková látka nemusí být jedinou příčinou stavu nepříčetnosti, případně příčinou, která by jen sama o sobě stav nepříčetnosti způsobila, ale může jít i o kombinaci zdravotního stavu pachatele a požití návykové látky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 1965, sp. zn. 3 Tz 14/65, uveřejněné pod č. 36/1965 Sb. rozh. tr.). Lze tedy uzavřít, že obviněný byl v době skutku nepříčetný a do tohoto stavu se přivedl i požitím návykové látky, která byla jedním z důvodu vzniku nepříčetnosti, ale nikoliv jediným, a současně jen požitím návykové látky by se do stavu nepříčetnosti nepřivedl, pokud by současně nebyla přítomná duševní porucha (deficit kognitivně mnestických funkcí).
27. Vyvinění z důvodu nepříčetnosti ve smyslu §26 tr. zákoníku nepřichází v úvahu za podmínky, že se pachatel zaviněně, tedy buď úmyslně, nebo alespoň z nedbalosti, přivedl do stavu nepříčetnosti požitím návykové látky. V takovém případě je nutno spolehlivě objasnit, zda tak učinil zaviněně či nikoliv. Jedině při nedostatku zavinění nebude pachatel pro nepříčetnost trestně odpovědný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 1998, sp. zn. 5 Tz 1/98, uveřejněný pod č. 10/1999 Sb. rozh. tr., rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 1970, sp. zn. 10 Tz 6/70, uveřejněný pod č. 32/1970 Sb. rozh. tr., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1989, sp. zn. 5 Tz 57/89, uveřejněný pod č. 49/1990 Sb. rozh. tr.). V obdobných případech je proto třeba při posuzování konkrétních činů spáchaných pod vlivem návykové látky vždy zjišťovat, jaký byl stav pachatele před aplikací návykové látky a jaký vliv na příčetnost pachatele měla právě aplikace návykové látky . Byl-li pachatel původně příčetný či zmenšeně příčetný a až vlivem návykové látky se stal nepříčetným, je zapotřebí prokazovat, zda znal nebo měl a mohl znát vliv této návykové látky na svůj organismus, konkrétně na rozpoznávací a ovládací schopnosti. Zavinění (úmyslné či nedbalostní) přitom zahrnuje už i pouhé vyvolání si stavu nepříčetnosti požitím alkoholického nápoje nebo aplikací jiné návykové látky, je-li pak v takovém stavu spáchán čin jinak trestný (kvazidelikt), ke kterému není dáno zavinění (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 373 až 375, s. 380 až 381).
28. Předmětnou situaci je možné posuzovat obdobně jako tzv. „patologickou (patickou) opilost“. Patologická opilost je porucha vědomí, která vzniká v souvislosti s konzumací alkoholu. Při patologické opilosti dochází k narušení vnímání reality, přičemž tento stav neodpovídá množství vypitého alkoholu, tedy v tomto směru je situace obdobná projednávané věci. Patologickou opilostí se již judikatura v minulosti opakovaně zabývala, když dospěla k závěru, že trestní odpovědnost je vyloučená jedině tehdy, když si pachatel předtím, než se rozhodl požít alkohol, nebyl a ani nemohl být vědom své dispozice pro podobné stavy po požití alkoholu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1989, sp. zn. 5 Tz 57/89, uveřejněný pod č. 49/1990 Sb. rozh. tr.), tedy že stav patologické opilosti nemohl předvídat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 1998, sp. zn. 5 Tz 1/98, uveřejněný pod č. 10/1999 Sb. rozh. tr.). Obdobně je pak nahlíženo na mrákotný stav, posuzování stavu nepříčetnosti vyvolaných požitím alkoholických nápojů k stavům vyvolaným epilepsií (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 1965, sp. zn. 3 Tz 14/65, uveřejněné pod č. 36/1965 Sb. rozh. tr.).
29. Vztaženo k aktuálně posuzované trestní věci, bylo nutné vyřešit otázku, zda obviněný E. B. předtím, než se dopustil vytýkaného jednání, měl a mohl vědět, jakým způsobem na něho bude alkohol působit, a tedy jaký vliv bude mít na jeho chování, jakož i na ovládací a rozpoznávací schopnosti. Tedy zda je možné u něj shledat zavinění alespoň ve formě nedbalosti nevědomé podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. V tomto směru se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, že obviněný nemohl předvídat, že po požití alkoholu se dostane do takového psychotického stavu, že nebude schopen své jednání kontrolovat, a to z toho důvodu, že nebyl seznámen s přítomností duševní poruchy a nemohl tak v žádném případě předvídat, že po požití alkoholu v uvedeném množství u něho vznikne ten stav, v němž se nacházel v době spáchání předmětného skutku. Tudíž, že zde není žádné zavinění ve vztahu k přivedení se do stavu nepříčetnosti, a proto nemůže být obviněný trestně odpovědný ani za trestný čin opilství podle §360 tr. zákoníku.
30. Obviněný nevěděl, že trpí duševní poruchou a ani o ní vědět nemohl, jak uvedla znalkyně. Sám nemohl počátek duševní poruchy odhalit, rovněž nemohl vědět, že kombinace duševní poruchy a alkoholu u něj vyvolá stav nepříčetnosti. Pokud by u obviněného nebyla přítomna duševní porucha, pouze v důsledku požití většího množství alkoholu by u obviněného psychotický stav nenastal. Je třeba zdůraznit, že na přítomnost této duševní poruchy obviněný nebyl upozorněn (nebyla diagnostikována) ani znalcem při zpracování znaleckého posudku v jiné jeho věci v době krátce předcházející, v roce 2019. Předmětný den vypil přibližně 0,5 litru tvrdého alkoholu (rum a vodka) a 1 litr vína nebo piva. U obviněného bylo zjištěno nedlouho po činu „jen“ 2,17 promile alkoholu a zhruba pět hodin po činu 1,65 promile. Sám obviněný poukázal na to, že pije alkohol více než 30 let, pije kontrolovaně, protože pracuje jako řidič z povolání, pije jen v době povinné přestávky mezi jízdami. Tedy tak, aby mohl s vozidlem po uplynutí přestávky (většinou následující den) opět vyjet. Protialkoholně se nikdy neléčil, byť v jednom případě byl umístěn na protialkoholní záchytné stanici. Obviněný tedy nemohl předvídat, že po požití alkoholu (ve výše uvedeném množství) se dostane do takového psychotického stavu, že nebude schopen své jednání kontrolovat. V tomto směru tedy účinky alkoholu na svou osobu neznal. Na tomto závěru nic nemůže změnit ani skutečnost, že v minulosti měl výpadky paměti „alkoholová okénka“ a předmětný den vypil přibližně 0,5 litru tvrdého alkoholu (rum a vodka) a 1 litr vína nebo piva.
31. Pokud obviněný nemohl předvídat, že po požití alkoholu se dostane do takového psychotického stavu, že nebude schopen své jednání kontrolovat, protože nebyl seznámen s přítomností duševní poruchy a nemohl tak v žádném případě předvídat, že po požití alkoholu u něho vznikne ten stav, v němž se nacházel v době spáchání předmětného skutku, není zde ve vztahu k trestnému činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku dána žádná forma zavinění, tedy ani nevědomá nedbalost podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku jelikož obviněný neměl a nemohl vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět, že množství vypitého alkoholu před skutkem na něj bude působit takovým způsobem. Je tedy možné uzavřít, že obviněný se dopustil vytýkaného jednání ve stavu nepříčetnosti, který si zaviněně nezpůsobil požitím návykové látky, tudíž není trestně odpovědný za přečin opilství podle §360 tr. zákoníku
32. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně neopodstatněné, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
33. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.