ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1309.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1309/2021-1716
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 12. 2021 o dovoláních obviněných M. N. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, a C. D. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Litoměřice, podaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 9 To 186/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 22/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. N. a C. D. odmítají .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 3. 2021, č. j. 6 T 22/2020-1532, byli obvinění M. N., J. N. a C. D. uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že zločin krádeže byl kvalifikován podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (způsobení značné škody). Za uvedené trestné činy byli podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzeni k úhrnným trestům odnětí svobody obviněný M. N. v trvání šesti let, obviněný J. N. v trvání tří let a obviněný C. D. v trvání pěti let, přičemž všichni byli podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. V dalším bylo výroky podle §228 odst. 1 tr. ř., podle §229 odst. 2 tr. ř. a podle §229 odst.1 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Části obžaloby byli obvinění J. N. a C. D. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni.
2. Trestné činy spočívaly podle zjištění Okresního soudu v Karlových Varech v podstatě v tom, že obvinění M. N., J. N. a C. D. společně provedli dne 28. 12. 2018 v obci XY, okr. Pelhřimov, vloupání do domu poškozených J. a M. P. (bod 1 výroku o vině rozsudku) a dne 26. 1. 2019 v obci XY, okr. Louny, vloupání do domu poškozeného J. E. a vloupání do domu poškozených M. a O. T. (body 2-3 výroku) a obviněný M. N. sám provedl v noci z 22. 6. na 23. 6. 2019 v obci XY, okr. Karlovy Vary, vloupání do domu poškozeného J. H. (bod 4 výroku), přičemž odcizením peněz a různých dalších věcí, mezi nimiž byly i střelné zbraně, způsobili celkovou škodu obviněný M. N. ve výši 4 025 306 Kč a obvinění J. N. a C. D. ve výši 1 684 934 Kč a na zařízení domů, do kterých se vloupali, způsobili celkovou škodu obviněný M. N. ve výši 33 380 Kč a obvinění J. N. a C. D. ve výši 30 910 Kč.
3. Odvolání obviněných M. N., J. N. a C. D., podaná proti všem výrokům odsuzující části rozsudku, byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 8. 2021, č. j. 9 To 186/2021-1616, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
4. Obvinění M. N. a C. D. podali dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni s tím, že každý z nich napadl jeho se týkající výrok o zamítnutí odvolání.
5. Obviněný M. N. podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. namítl, že v řízení před Okresním soudem v Karlových Varech byl zkrácen v právu na zákonného soudce, což vztahoval k osobám přísedících. Obviněný poukázal na to, že podle rozvrhu práce soudu věc připadla senátu č. 6, že z projednání a rozhodnutí věci byl vyloučen předseda senátu č. 6, takže na jeho místo nastoupil předseda senátu č. 3, přičemž věc projednal a rozhodl senát, v němž zasedali přísedící přiřazení k senátu č. 3, ačkoli rozhodnutí o vyloučení předsedy senátu č. 6 se netýkalo přísedících přiřazených k senátu č. 6. Podle obviněného měli být členy senátu přísedící přiřazení k senátu č. 6, a nikoli přísedící přiřazení k senátu č. 3.
6. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spojil námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem odsuzujícího výroku o vině v otázce jeho totožnosti s osobou jednoho ze spolupachatelů útoků uvedených v bodech 1-3 výroku o vině, resp. v otázce jeho totožnosti s osobou pachatele útoku uvedeného v bodě 4 výroku o vině, dále proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy došly k uvedeným zjištěním, a konečně proti tomu, že za důkaz jeho viny soudy považovaly úkony, které byly pro procesní vady nepoužitelné. Uvedl, že si je vědom povahy uplatněného dovolacího důvodu, který je primárně určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, a nikoli k přezkumu skutkových zjištění. Zároveň vyjádřil názor, že v dané věci se jedná o „situaci extrémního rozporu“, tedy o situaci zakládající uvedený dovolací důvod. Obviněný M. N. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
7. Obviněný C. D. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že „právní posouzení věci je chybné a neodpovídá … samotnému skutkovému stavu věci“ a že „s ohledem na popis skutkového děje se nejedná o jednání, které by bylo možno posuzovat jako trestný čin“. Následné námitky zaměřil proti skutkovým zjištěním představujícím podklad odsuzujícího výroku o vině v otázce jeho totožnosti s osobou jednoho ze spolupachatelů útoků uvedených v bodech 1-3 výroku o vině. Tato zjištění označil jednak za nepodložená relevantními důkazy, jednak za opřená o úkony, které byly provedeny nezákonně a jsou tedy jako důkaz nepoužitelné. Konstatoval, že řádné objasnění věci bylo podmíněno dalšími důkazy, jejichž provedení navrhoval, a vytkl, že jeho návrhům nebylo vyhověno. Obviněný C. D. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Karlových Varech věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podaným dovoláním uvedl, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a že obvinění v dovoláních jen opakovali námitky, které byly obsahem jejich odvolání. Státní zástupce se ztotožnil s tím, jak se Krajský soud v Plzni s těmito námitkami vypořádal. Jinak státní zástupce zdůraznil, že mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním není extrémní rozpor. Pokud jde o dovolání obviněného M. N. podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., státní zástupce vzhledem k roli přísedících vyjádřil souhlas s tím, že Krajský soud v Plzni učinil závěr, podle něhož nebylo porušeno právo obviněného na zákonného soudce. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného M. N. bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby dovolání obviněného C. D. bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
9. Nejvyšší soud shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., byla podána obviněnými jako oprávněnými osobami podle §265d odst. 1 tr. ř., prostřednictvím obhájců podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání byla zčásti podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud byla podána s námitkami, které lze považovat za dovolací důvod, jsou zjevně neopodstatněná.
10. Především musí Nejvyšší soud připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“, což se projevuje mimo jiné i tím, že na rozdíl od odvolání není možné podat dovolání z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého důvodu výslovně uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu pouze za předpokladu, že mu obsahově odpovídají. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. taxativně stanoveny, je zřejmé, že dovolání je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Jasně to vyplývá z toho, že žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Námitky zaměřené proti skutkovému základu pravomocného rozhodnutí tudíž jsou mimo taxativní výčet zákonných dovolacích důvodů.
K dovolání obviněného M. N. z důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat mimo jiné proto, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen.
12. Náležitým obsazením soudu se rozumí nejen to, zda rozhodl senát nebo samosoudce nebo zda byl senát správně složen z hlediska účasti soudců a přísedících. Zároveň jde i o to, zda složení senátu co do účasti konkrétních osob vyplynulo z předem stanovených pravidel. Ta jsou obsažena v rozvrhu práce soudu a jejich smyslem je vyloučit libovůli ve složení senátu z osob účelově vybraných nějakým opatřením směřujícím k případnému prosazení nelegitimního zájmu na tom, aby se určité osoby na rozhodnutí podílely nebo naopak nepodílely.
13. Soudem, který nebyl náležitě obsazen, je mimo jiné soud, který rozhodl za situace, kdy bylo porušeno právo obviněného na zákonného soudce. Toto právo vyplývá z ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Citované ustanovení se výslovně netýká přísedících. Podle čl. 94 odst. 2 Ústavy zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané. Těmito „dalšími občany“ jsou přísedící, jejichž podíl na rozhodování soudů upravuje zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Podle §34 odst. 2 cit. zákona rozhodovací činnost okresního soudu vykonávají soudci a přísedící (stejně je tomu podle §30 odst. 2 cit. zákona u krajských soudů). V zákoně je postavení soudců a přísedících upraveno v některých směrech odlišně. Z toho je zřejmé, že v pojmu „soudce“ není zahrnut pojem „přísedící“. Nicméně postavení přísedících při rozhodování je srovnatelné s postavením soudců. Například podle §79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích jsou soudci a přísedící při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem a podle §79 odst. 2 cit. zákona nikdo nesmí narušovat nebo ohrožovat nezávislost a nestrannost soudců a přísedících. Při hlasování o rozsudku jsou si soudci a přísedící rovni v tom směru, že každý z nich má jeden hlas a že při hlasování rozhoduje většina hlasů (§127 odst. 2 tr. ř.). Srovnatelnost v postavení soudců a přísedících je důvodem k tomu, aby se i na přísedící přiměřeně vztahovala zásada, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), přičemž „soudcem“ tu je třeba rozumět osobu podílející se na rozhodnutí soudu jak v postavení tzv. soudce z povolání, tak v postavení přísedícího coby laika. Přiměřenost, s níž se uvedená zásada vztahuje na přísedící, spočívá v tom, že aplikace uvedené zásady bere v úvahu zvláštnosti v postavení přísedících a není aplikována tak striktně jako u soudců. Přísedící nejsou zaměstnanci soudu, takže nutně musí být brán ohled na to, že zpravidla vykonávají nějaké vlastní zaměstnání či podnikání a že jejich možnosti působit jako přísedící jsou ovlivněny okolnostmi vyplývajícími z jejich osobního života, zájmů, zdravotního stavu, časových možností apod. V této spojitosti lze odkázat na ustanovení §65 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, podle něhož při stanovení počtu přísedících (pro příslušný soud) je třeba přihlížet k tomu, aby jednotliví přísedící zpravidla nezasedali více než 20 dnů v kalendářním roce. Smyslem citovaného ustanovení je zajistit, aby výkon funkce přísedícího nezasahoval nepřiměřeně do sféry profesního a osobního života toho, kdo tuto funkci vykonává.
14. V posuzovaném případě věc v době podání obžaloby dne 24. 2. 2020 připadla podle rozvrhu práce Okresního soudu v Karlových Varech senátu č. 6. Předseda tohoto senátu ve věci předtím činil některá rozhodnutí jako soudce v přípravném řízení, což vedlo k jeho vyloučení pravomocným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 6 T 22/2020. V návaznosti na to věc podle rozvrhu práce Okresního soudu v Karlových Varech připadla soudci, který jinak je předsedou senátu č. 3. Senát, který pak ve věci rozhodl rozsudkem, byl složen ze soudce, který jinak byl předsedou senátu č. 3, a ze dvou přísedících, kteří byli organizačně zařazeni do soudního oddělení č. 3. Rozvrh práce Okresního soudu v Karlových Varech nijak neupravoval postup týkající se přísedících pro případ vyloučení soudce jako předsedy senátu. Pokud soudce, který jinak byl předsedou senátu č. 3, nechal sestavit senát z přísedících organizačně zařazených do soudního oddělení č. 3, nelze v tom spatřovat porušení rozvrhu práce soudu. Naopak šlo o přijatelné opatření a Krajský soud v Plzni ho v napadeném usnesení výstižně odůvodnil i tím, že předcházelo případné kolizi s jednáním senátu č. 6 v jiných věcech, ke které mohlo dojít, pokud by předseda senátu č. 3 nechal senát sestavit z přísedících zařazených do soudního oddělení č. 6.
15. Z hlediska práva obviněného na zákonného soudce je podstatné, že sestavení senátu, jak k němu došlo při absenci výslovných pravidel v rozvrhu práce soudu, evidentně nebylo projevem libovůle směřujícím k nelegitimnímu prosazení zájmu na tom, aby se určitá osoba jako přísedící podílela na projednání a rozhodnutí věci místo jiné osoby, která se na tom měla podílet podle stanovených pravidel. Evidentně se nejednalo ani o nelegitimní prosazení nějakého zájmu na tom, aby se určitá osoba jako přísedící na projednání a rozhodnutí věci nepodílela, ačkoli se na tom podle stanovených pravidel podílet měla.
16. Je tedy jasné, že právo obviněného M. N. na zákonného soudce nebylo nijak dotčeno a že dovolání obviněného, pokud bylo podáno s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., je zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného M. N. podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a k dovolání obviněného C. D.
17. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
18. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se míní jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav zjištěný soudem, a nikoli na jinou verzi skutkového stavu, předkládanou dovolatelem. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak obsahově odpovídají dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky proti skutkovým zjištěním soudu nejsou dovolacím důvodem.
19. S uvedeným dovolacím důvodem obsahově koresponduje nanejvýš jen ta část dovolání obviněného C. D., v níž obviněný namítl, že „právní posouzení věci je chybné a neodpovídá …skutkovému stavu“ a že „s ohledem na popis skutkového děje se nejedná o jednání, které by bylo možno posuzovat jako trestný čin“. V této části lze dovolání obviněného (s určitou dávkou tolerance) interpretovat tak, že jím je namítáno nesprávné právní posouzení skutku zjištěného Okresním soudem v Karlových Varech. Povšechně formulovaná námitka nesprávného právního posouzení zjištěného skutku ovšem postrádá jakoukoli bližší argumentaci v tom smyslu, který nebo které ze zákonných znaků trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, nebyly naplněny zjištěným skutkem. Za tohoto stavu nemá Nejvyšší soud jinou možnost, jak se s uvažovanou částí dovolání obviněného vypořádat, než také jen obecně konstatovat, že zjištěný skutkový stav vykazuje znaky trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, a odkázat při tom na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech a usnesení Krajského soudu v Plzni. Dovolání obviněného C. D. je tudíž zjevně neopodstatněné.
20. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
21. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy se vyznačuje typicky tím, že skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, že nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Zmíněný rozpor může vyvstat i tehdy, když podkladem skutkových zjištění soudů je nějaký úkon, který je zatížen tak podstatnou vadou, že je jako důkaz nepoužitelný, přičemž tu jiné důkazy nejsou.
22. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karlových Varech, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce totožnosti obviněných s osobami pachatelů. Skutková zjištění soudů naopak z důkazů logicky vyplývají.
23. Obvinění využili svého práva nevypovídat a mezi důkazy není jejich případné doznání ani jiný přímý důkaz o jejich totožnosti s osobami pachatelů. Nicméně tu je dostatek nepřímých důkazů, které ve svém souhrnu jasně ukazují na důvodnost zjištění, že obvinění byli pachateli útoků uvedených ve výroku o vině.
24. Pokud jde o útoky uvedené v bodech 1-3 výroku o vině, měly soudy k dispozici důkazy o pohybu motorových vozidel, jejichž posádku tvořili všichni obvinění, směrem k místům, kde byla provedena vloupání, a o přítomnosti vozidel poblíž těchto míst a dále pak navazující důkazy o přítomnosti obviněných v domech, do kterých byla provedena vloupání. Těmito důkazy byly poznatky vyplývající z protokolu o sledování osob a věcí (§158d odst. 7 tr. ř.) a z kamerových záznamů zachycujících vozidla s obviněnými u benzínových čerpacích stanic, přičemž v rámci sledování osob a věcí byl použit chemický technický prostředek předem nanesený na kliky u dveří vozidel obviněných, který byl následně detekován na různých předmětech ve vyloupených domech. Důkazní význam použitého chemického technického prostředku je v tom, že prokazuje totožnost osob, které se dotýkaly klik u dveří vozidel, s osobami, které tento prostředek přenesly do vyloupených domů a tam ho zanechaly. V případě útoku uvedeného v bodě 1 výroku o vině k tomu přistupuje další důkaz v podobě některých věcí, které byly nalezeny u obviněného J. N. a které poškození identifikovali jako věci odcizené při vloupání.
25. Pokud jde o útok uvedený v bodě 4 výroku o vině, svědčí o pachatelství obviněného M. N. jednak nález odcizených věcí v jeho motorovém vozidla krátce po činu, jednak identita pachových stop na předmětech ve vyloupeném domě s pachovým vzorkem obviněného. Věcmi nalezenými ve vozidle obviněného byly mince, které samy o sobě byly jen druhově shodné s mincemi odcizenými v domě poškozeného, avšak porovná-li se nález ve vozidle obviněného se svědeckou výpovědí poškozeného ohledně kombinace druhů mincí, jejich množství a způsobu jejich balení, je zjevné, že ve vozidle obviněného byly nalezeny mince odcizené poškozenému.
26. Proti zjištěním uvedeným v bodech 1-3 výroku o vině obvinění namítali důkazní nepoužitelnost usvědčujících úkonů, pokud jimi byly sledování osob a věcí (§158d tr. ř.), domovní prohlídka (§83 tr. ř.) a prohlídka jiných prostor a pozemků (§83a tr. ř.). Podle těchto námitek nebyl dostatečně odůvodněn souhlas státního zástupce se sledováním osob a věcí ani příkaz soudce k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků. V tomto směru lze uvést, že souhlas státního zástupce i příkaz soudce vždy měly potřebné formální náležitosti a že stručnost či nedostatečná konkrétnost odůvodnění vyplývala primárně z toho, v jakém stadiu byly souhlas státního zástupce a příkaz soudce vydávány. Dělo se tak za situace, kdy policejní orgán měl v otázce osob pachatelů jen omezené poznatky vyplývající z pouhých indicií, které bylo třeba potvrdit, aniž to bylo reálné jiným dostupným způsobem. Materiálně vzato byly dány důvody k provedení zmíněných úkonů, jak to správně vysvětlily Okresní soud v Karlových Varech v rozsudku a Krajský soud v Plzni v napadeném usnesení.
27. Proti zjištěním uvedeným v bodě 4 výroku o vině obviněný M. N. namítal důkazní nepoužitelnost výsledků pachové identifikace. K tomu je třeba uvést, že pachový vzorek obviněného byl s pachovými stopami nalezenými na místě činu ztotožněn v souladu s interními předpisy Policie České republiky reflektujícími dosažený stupeň vědeckého poznání o metodě pachové identifikace. Soudy tento postup podrobně přezkoumaly, správně konstatovaly jeho korektnost a důvodně k jeho výsledku přihlížely ve spojení s dalším důkazem, jímž byl nález odcizených věcí ve vozidle obviněného.
28. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky přijatelně vysvětlily a že v tomto rámci zdůvodnily také nadbytečnost dalšího navrhovaného dokazování. Za tohoto stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která učinil Okresní soud v Karlových Varech a která v napadeném usnesení schválil Krajský soud v Plzni.
Závěrem k podaným dovoláním
29. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněná dovolání obviněných M. N. a C. D. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 12. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu