ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1320.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 1320/2020-743
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 1. 2021 o dovolání obviněného J. H. , nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 7 To 71/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 9/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2020, č. j. 2 T 9/2019-608, byl obviněný J. H. shledán vinným jednak zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu byl uložen podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy podle §228 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněný je povinen zaplatit poškozenému P. M. částku 44 256 Kč a se zbytkem nároku byl poškozený odkázán podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný J. H. tím, že
dne 15.7.2019 v době kolem 15.00 hod. v Ostrově, ve vnitrobloku mezi ulicemi XY a XY, v místě zvaném „XY" přistoupil k poškozenému P. M., narozenému XY, který seděl na lavičce a začal na něho křičet „jsi mrdka, dostal jsi mě do kriminálu, chcípneš", protože věděl, že poškozený vypovídal v procesním postavení svědka v trestní věci obžalovaného a to dne 18.1.2019 v přípravném řízení před policejním orgánem Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Územního odboru Karlovy Vary, 2.oddělení obecné kriminality, vedené pod č.j. KRPK-56454-154/TČ-2018-190372, a následně dne 29.4.2019 při hlavním líčení u Okresního soudu v Karlových Varech vedené pod sp.zn. 2 T 12/2019, následně obžalovaný poškozeného udeřil rukou sevřenou v pěst do levé spánkové krajiny a když se poškozený schoulil do klubíčka, udeřil jej opět rukou sevřenou v pěst do levé lícní kosti a do levé spodní části žeber a dále jej silou vysoké intenzity kopl kolenem do stejného místa, přestože vzhledem k fyzické převaze a intenzitě útoku proti části těla poškozeného, kde jsou uloženy důležité orgány, musel vědět, že může poškozenému způsobit závažná zranění a byl s tím srozuměn, a tímto jednáním způsobil poškozenému plošný výron v lícní čelní krajině vlevo, pohmatovou bolestivost nad dolními žebry v levé přední až zadní podpažní čáře, zlomeninu desátého žebra vlevo s minimálním posunem, rozhmoždění sleziny s přítomností velkého množství krve v dutině břišní a tato zranění si vyžádala hospitalizaci poškozeného v XY nemocnici a.s. od 15.7.2019 do 21.7.2019 a operativní odejmutí sleziny a tohoto jednání se obžalovaný dopustil přesto, že trestný čin výtržnictví již spáchal dne 23.11.2001 a přečin výtržnictví dne 8.7.2012 a dne 19.8.2018.
3. Zmíněný rozsudek následně napadl obviněný odvoláním zaměřeným proti všem výrokům. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2020, č. j. 7 To 71/2020-677, bylo odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřoval v tom, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávné právní posouzení skutku je dle obviněného důsledkem rozporu mezi fakticky provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudu, v důsledku čehož došlo k porušení zásady spravedlivého procesu. Důsledkem nesprávných skutkových zjištěni je pak nesprávná právní kvalifikace skutku. Obviněný namítá, že soud svůj závěr o vině opřel v podstatě o jediný důkaz, kterým byla svědecká výpověď poškozeného, a ostatní důkazy, které tento závěr vyvrací, pominul. Především z výpovědi svědkyně P. D. vyplývá, že poškozený byl napaden více osobami, tudíž nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že zranění odpovídající těžké újmě na zdraví způsobil poškozenému právě obviněný. Sám poškozený sice uváděl, že jej napadal toliko obviněný, nicméně ve své výpovědi rovněž uvedl, že byl při útoku schoulený do klubíčka a přicházející rány neviděl. Výše uvedená svědkyně také měla potvrdit, že důvodem incidentu nebyla výpověď poškozeného jako svědka v jiné trestní věci obviněného, ale motorka, kterou od poškozeného koupil bratr obviněného. Obviněný navíc zdůraznil, že svědecká výpověď poškozeného byla zcela v jeho prospěch a zbavovala jej viny ze spáchání konkrétního skutku. Navíc se poškozený s obviněným potkal několik dní před uvedeným incidentem (poté kdy byl obviněný začátkem července 2019 propuštěn z vazby), aniž mezi nimi došlo k nějakému konfliktu.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného, vyjádřila s tím, že v dovolací argumentaci se prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Je nutno konstatovat, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Nad rámec výše uvedeného k námitkám obviněného pak státní zástupkyně uvedla, že poškozený P. M. si je jist tím, že jej napadl právě obviněný J. H., což významově potvrdil i svědek B. Obviněný se jako pachatel sám identifikoval a popisu pachatele svědkyně P. D. nekoresponduje nikdo z dalších osob na místě přítomných vyjma obviněného. Vnímání pachatele svědkyní P. D. pak mohlo být dále ovlivněno i tím, že obviněný musel mít nad poškozeným drtivou převahu, což mohlo vzbudit dojem velkého a silného pachatele, což obviněný ovšem zjevně velmi osvaleným jedincem je a z jeho dobové fotografie založené ve spise je též zřejmé, že by mohl být vnímán částečně i jako plešatý.
7. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
8. Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda dovolací námitky odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
9. Obviněný dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumu, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v jeho odůvodnění. V rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
10. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný napadl výlučně správnost skutkových zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Námitky obviněného tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, přičemž se obviněný snažil provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.
11. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit jedině v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
12. V daném případě však taková situace vyžadující zásah Nejvyššího soudu zjevně nenastala. Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Plzni, z nichž vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudu prvního stupně mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soud prvního stupně řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku.
13. Na základě provedeného a dostatečného dokazování, po hodnocení důkazů byl tak následně dovozen průběh skutkového děje, jenž není domněnkou ani spekulací, ale vyplývá ze zmíněného procesního postupu. Na uvedeném ničeho nemění, že obviněný svoji vinu odmítl a podal svoji verzi skutkového děje.
14. Jen obiter dictum proto Nejvyšší soud konstatuje, že shodné námitky již byly uplatněny jako způsob obhajoby před soudem prvního stupně, i v rámci odvolacího řízení a krajský soud, potažmo vrchní soud se s nimi odpovídajícím způsobem vypořádaly. Nejvyšší soud s jejich odůvodněním souhlasí a pro stručnost na něj odkazuje, případně doplňuje.
15. Skutek je prokazován především opakovanou výpovědí poškozeného P. M. Jeho výpověď z hlediska času a místa napadení, osoby útočníka a způsobení zranění i důvodu napadení, je v souladu s výpovědí jeho partnerky svědkyně I. R., která sice nebyla přítomná konfliktu, ale informace má zprostředkované od poškozeného. S průběhem útoku pak zcela korespondují i zranění popsaná v rámci prohlídky těla poškozeného, vyplývají z lékařských zpráv a korespondují se závěry znaleckého posudku. Skutečnost, že došlo k incidentu a napadení poškozeného, potvrzuje i obviněný, byť jej popisuje jinak. Obviněný však nepopírá údery na hlavu a úder kolenem do oblasti žeber. Fyzické dispozice obviněného a poškozeného naprosto nedovolují úvahu, že by to byl poškozený, který by napadal a jako první zaútočil na obviněného. Poškozený vážil 50-60 kg, obviněný skoro 100 kg. Navíc i při samotném skutku by obviněný vůči poškozenému zjevně byl i v početní převaze (což ostatně byl, se svými známými), takže možnost, že by to byl (slabý) poškozený, který napadne (silného) obviněného před jeho třemi známými, je prakticky vyloučena. Výpověď poškozeného je však od počátku neměnná. Naopak svědci L. a B. vypovídají ve prospěch obviněného, zjevně až poté, co byli nějakým způsobem obeznámeni s tím, jak vypovídat (evidentně u svědka B.), který nejprve nevypovídal, následně považoval za nutné napsat obviněnému dopis, kde se vlastně o všem zmiňuje, v souladu s výpovědí obviněného). Stran věrohodnosti takových svědků nelze nepoukázat na jejich trestní minulost a dobrou známost s obviněným (svědek B. má 14 záznamů v rejstříku trestů, svědkem Ž. 13 záznamů, svědek M. H. 10 záznamů, obviněný 22 záznamů). Poškozený nemá záznam v rejstříku trestů. Primárním motivem jednání obviněného, který hlasitě a za použití nadávek na začátku útoku proklamoval, bylo svědectví poškozeného jako svědka v jiné trestní věci obviněného, týkající se drogové trestné činnosti. Nelze vyloučit, že sekundárním důvodem napadení, který však zazněl až v jeho závěru, byl požadavek obviněného na vrácení skútru či peněz. To však nic nemění na primárním motivu, který obviněný během útoku, od jeho počátku, hlasitě proklamoval. Soudy obou stupňů neshledaly žádné okolnosti, které by snižovaly věrohodnost výpovědi poškozeného P. M. Nebyl dosud soudně trestán, jeho opakované výpovědi jsou neměnné a korespondují i s ostatními důkazy. Skutečnost, že původně zatajoval pravou příčinu svého zranění, logicky vysvětlil strachem z odvety obviněného. Nemohla ani obstát obhajoba obviněného, že neměl důvod poškozeného svědka napadat kvůli jeho svědectví, neboť jeho výpověď v hlavním líčení u Okresního soudu v Karlových Varech mu pomohla. Obviněný nemohl předvídat výsledek takového řízení a nemohl vědět, zda i zmíněná výpověď takového svědka bude brána jako usvědčující důkaz.
16. Pokud jde o svědkyni P. D., tato neviděla celý incident od počátku a současně ho pozorovala ze vzdálenosti 20-30 metrů. Připustila, že na místě bylo více osob, které napadaly poškozeného, hlavně jej však napadala osoba, ve které byl identifikován obviněný. U něj popsala, že poškozeného mlátil pěstmi do obličeje a kopal do břicha. K útoku ostatních osob jen uvedla, že poté co poškozeného přestal mlátit obviněný, se další muž rozběhl a kopl poškozeného do hlavy. Další útok jinou osobou než obviněným, s výjimkou uvedeného kopu do hlavy, však nepopsala. Obviněný sám připustil, že dvakrát rukama udeřil poškozeného pěstí z boku do hlavy a jednou ho kopl kolenem na žebra levého boku. Útok kohokoliv dalšího na poškozeného nepopsal. Ostatní, kteří se nacházeli na místě konfliktu, svědkové J. B. a J. L. jakýkoliv konflikt s poškozeným popřeli a neuvedli, že by kromě obviněného někdo další poškozeného napadl. Těžká újma na zdraví byla způsobená poškozením důležitého orgánu podle §122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Jednalo se o slezinu, která je uložená v dutině břišní. Jediný útok, který byl veden na tuto oblast těla poškozeného, byl kop kolenem ze strany obviněného. Nikdo jiný, a to ani dle výpovědi svědkyně D., na tuto oblast neútočil. Navíc nelze ani pominout, že poškozený jako jediného útočníka označil obviněného, a to přesto, že po prvním útoku se schoulil do klubíčka. Uvedl, že i když se kryl, tak věděl, že dostával rány od obviněného, který stál u něj a celou dobu na něj mluvil. Nejvyšší soud tedy má za to, že bylo prokázáno, že zranění poškozeného, které naplnilo znaky těžké újmy na zdraví, poškozenému způsobil obviněný.
17. Souhrnně řečeno, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů, resp. jeho neztotožnění se se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Proto dovolání obviněného Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.