ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1398.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 1398/2020-240
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 1. 2021 o dovolání obviněného A. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 3 To 66/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 169/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2020, č. j. 8 T 169/2019-157, byl obviněný A. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu a o odkázání poškozených se zbytkem uplatněného nároku na občanskoprávní řízení.
Přečinu krádeže se obviněný podle zjištění okresního soudu dopustil v podstatě tím, že v blíže nezjištěné době od 15. 2. do 1. 3. 2019 v Ostravě – Radvanicích po vysazení uzamčených dveří garáže vnikl do neobydleného rodinného domu a odcizil zde ke škodě majitelů věci v celkové hodnotě 7 800 Kč a poškozením způsobil škodu 300 Kč.
Odvolání obviněného směřující do všech výroků rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2020, č. j. 3 To 66/2020-192, podle §256 tr. ř., tj. jako nedůvodné, zamítnuto.
Obviněný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podstatě zde zopakoval námitky, které uplatnil již v průběhu trestního stíhání, včetně odvolání. Namítal totiž, že soud prvního stupně (nalézací soud) neprovedl všechny potřebné důkazy, provedené důkazy nesprávně vyhodnotil a chybně zjistil skutkový stav, přičemž postupoval v rozporu se zásadou in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Uváděl, že závěr o jeho vině je opřen pouze o jediný nepřímý důkaz – ztotožněné DNA na šroubováku nalezeném v domě na místě krádeže. Výpovědi poškozených ohledně zajištěného šroubováku označil za nevěrohodné. Navrhoval zajištění daktyloskopických stop z místa činu. Postup soudů obou stupňů označil obviněný za nepřípustný a svévolný s tím, že na jeho základě byl nesprávně uznán vinným. Zdůraznil, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí krajského i okresního soudu a posléze uvedenému soudu aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací argumentaci nelze přiřadit pod uplatněný dovolací důvod. Nedošlo ani k extrémní vadě důkazního řízení ani k opomenutí důkazů. Výrok o vině se opírá o nezpochybnitelnou stopu DNA, kterou obviněný zanechal na místě činu. Tento důkaz zapadá i do dalších skutkových zjištění soudů. Státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení, založenou na zpochybnění hodnocení důkazů soudy a na tvrzení, že se uvedeného jednání nedopustil. Uvedené námitky mají vyloženě skutkovou povahu, čímž se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Totéž platí o dalších procesních námitkách, týkajících se rozsahu dokazování. Obviněný sice formálně deklaroval uvedený zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
O žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. Především nedošlo k opomenutí důkazů, neboť již soud prvního stupně se logickým a přesvědčivým způsobem vypořádal s důkazními návrhy. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech. Soudy své hodnocení důkazů řádně vysvětlily a své skutkové závěry velmi podrobně a přesvědčivě odůvodnily.
V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje, neboť k nim nemá co dodat. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Z uvedeného zároveň plyne, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje s rozsahem dokazování a se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 1. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu