ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.142.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 142/2021-1615
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 3. 2021 o dovolání obviněného I. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 7 To 186/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 36/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný I. P. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2020, č. j. 7 To 186/2020-1555, jímž bylo (mimo jiné) podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání podané do výroku o vině a trestu rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 3. 2020, č. j. 10 T 36/2012-1497. Odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl absenci zavinění s tím, že nebylo prokázáno, že by jednal v podvodném úmyslu, tj. že by měl úmysl uvést pojišťovnu v omyl. Poukázal na skutková zjištění, že byl na infolince pojišťovny informován, že výpis ze zdravotní dokumentace je možno nahradit aktuálním vyšetřením jiného lékaře, že formulář Z0015 procházel na pojišťovně kontrolou a pojišťovna v dotčeném období nikdy žádné nejasnosti u lékařských zpráv (resp. formuláře Z0015) neřešila. On jednal vždy přesně podle pokynů, které od pojišťovny obdržel, a nemůže být na něj přenesena odpovědnost za to, že pojišťovna rezignovala na kontrolu předběžně předložené dokumentace. Nelze mu ani klást k tíži skutečnost, že pojišťovna vymazala hlasové záznamy z infolinky prokazující, že jednal vždy podle jejích pokynů. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
2. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný použil argumentaci čistě skutkovou. Zpochybnění subjektivní stránky založil na tom, že provedené dokazování umožňuje stanovit dvě skutkové verze, přičemž ta pro dovolatele příznivější, jež měla být s ohledem na zásadu in dubio pro reo přijata, má zároveň implikovat, že jednal bez podvodného úmyslu. Argumentace založená na alternativním skutkovém ději však nemůže založit uplatněný hmotněprávní důvod. K trestní odpovědnosti pachatele v tomto případě není nutné, aby pojišťovna jednala v omylu, resp. aby jednání pachatele vedlo k omylu pojišťovny, na základě kterého by poskytla pojistné plnění. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl (alespoň nepřímý), který musí zahrnovat uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů či zamlčení údajů podstatných při sjednávání pojistné smlouvy, přičemž vše výše uvedené je vyjádřeno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
4. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
5. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
6. Obviněný byl odsouzen pro trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (spáchaný dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák). Tohoto trestného činu se dopustil stručně řečeno tím, že v období od 18. 1. 2009 do 12. 11. 2009 sjednával pro Pojišťovnu České spořitelny, a. s., jako její zástupce návrhy na uzavření pojistné smlouvy, přičemž v těchto návrzích uváděl u klientů (u některých i bez jejich vědomí) buď L. Č. nebo M. K. jako lékaře mající jejich zdravotní dokumentaci, i když věděl, že jí nedisponují, nechal u těchto lékařů potvrzovat (u některých klientů i bez jejich vědomí a u některých i přesto, že se k lékařům vůbec nedostavili) formulář č. Z0015, „Lékařská zpráva – výpis ze zdravotní dokumentace“, příp. své klienty za těmito lékaři posílal za účelem vyplnění tohoto formuláře, i když věděl, že ti nemají potřebné informace o zdravotním stavu klientů umožňující zpracování takového výpisu, a takto potvrzené výpisy rozhodné pro další posuzování ze strany pojišťovny spolu s dalšími doklady předkládal pojišťovně k uzavření pojistné smlouvy s vědomím, že se fakticky nejedná o výpisy ze zdravotní dokumentace. U části klientů tak jednal společně s těmito klienty, kteří vědomě uváděli nepravdivé údaje (jejich jednání bylo posuzováno samostatně), přičemž za pomoci L. Č. a M. K. uzavřel celkem nejméně 40 smluv a z důvodu vyplacení provizí za sjednané pojistné smlouvy na základě uvedení nepravdivých údajů způsobil této pojišťovně škodu v celkové výši 2 019 821 Kč.
7. V dovolání obviněný fakticky neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky trestného činu pojistného podvodu podle výše zmiňovaného ustanovení trestního zákona. Pouze takové námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Byť v úvodu dovolání namítl absenci zavinění, tuto výhradu dále postavil čistě na námitkách týkajících se zjištěného skutkového stavu. Uvedl, že závěr o jeho úmyslném jednání není podpořen jediným důkazem. Zdůraznil, že sama pojišťovna jej informovala, že výpis ze zdravotní dokumentace je možno nahradit aktuálním vyšetřením jiného lékaře. On se tedy pouze řídil pokyny pojišťovny. Kromě toho pojišťovna mu v dotčeném období nikdy žádné nejasnosti v předkládaných formulářích nevytkla, sama má proto nést odpovědnost za to, že rezignovala na řádnou kontrolu dokumentace. Takové námitky mají skutkovou povahu a směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy, čímž se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (to platí také o odkazu na princip in dubio pro reo ). Jde totiž o prezentování vlastní skutkové verze obviněného, odlišné od zjištění soudů.
8. Ty dospěly po zhodnocení důkazů k závěru odlišnému od tvrzení obviněného, že jednal podle pokynů pojišťovny. Ta ve skutečnosti primárně vyžadovala výpis ze zdravotní dokumentace, nikoliv lékařskou prohlídku a na jejím základě vyhotovenou aktuální lékařskou zprávu. Cílem bylo, aby pojišťovna získala skutečný přehled o zdravotním stavu klienta – a to nejen aktuální situaci, ale i jeho zdravotní historii – na jehož základě by si mohla učinit úsudek o rizikovosti klienta. Bylo zjištěno, že oba výše zmiňovaní lékaři žádnou zdravotní dokumentaci klientů k dispozici neměli, výpis z ní tudíž logicky pořídit nemohli. Soudy nezpochybňovaly, že sama pojišťovna připustila možnost nahradit výpis ze zdravotní dokumentace vyšetřením u jiného lékaře (to ostatně připustili i zaměstnanci pojišťovny ve svých výpovědích). Zásadní zde však bylo, aby se pojišťovna vůbec dozvěděla, že se jedná o aktuální vyšetření zdravotního stavu a nikoli o výpis ze zdravotní dokumentace. Přitom – jak vypověděla svědkyně J. J. – pojišťovna by byla na takovou variantu také připravena, učinila by další opatření a byla by u posuzování takového klienta obezřetnější. V krajním případě by takový klient nemohl být pojištěn. Z dokladů, které obviněný I. P. předložil, však taková okolnost (že se fakticky nejedná o výpisy ze zdravotní dokumentace) nebyla vůbec zřejmá, ba byl tvrzen opak. Přitom oběma lékařům ani obviněnému I. P. nic nebránilo v tom, aby jasně, explicitně a jednou větou dali ve formuláři najevo, že se nejedná o výpis ze zdravotní dokumentace. Takovým postupem byly zastřeny pravdivé informace a pojišťovna byla uvedena v omyl (srov. odstavce 57, 59, 60, 64 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
9. Podstatou pro toto řízení rozhodných informací vyplývajících z návrhu na uzavření pojistné smlouvy a připojeného formuláře (lékařské zprávy) bylo to, aby pojišťovna byla pravdivě a úplně informována o skutečnosti, zda lékař formulář vyplnil na podkladě klientovy zdravotní dokumentace (a že klient se k němu dostavil a byl vyšetřen). Podle zjištění soudů pojišťovna takto informována nebyla, neboť byla informována neúplně a nepravdivě. Obviněný to popírá a namítá, že pojišťovna jím byla informována úplně, respektive v souladu s jejími požadavky, a že pokud ji informoval neúplně, nečinil tak záměrně. Tato tvrzení ale soudy vyvrátily a své závěry řádně odůvodnily. Je ostatně zřejmé, že jiný závěr – tj. že pojišťovně nezáleželo na tom, aby před uzavřením smlouvy byla úplně informována o tom, zda je návrh a formulář podáván skutečně na podkladě zdravotní dokumentace klienta a nikoli pouze na základě aktuálního vyšetření (pokud k němu vůbec došlo) – by byl nejen v rozporu s důkazy, ale i zjevně nelogický. Soudy nepochybily tím, že neuvěřily obhajobě obviněného, že pouze jednal podle pokynů pojišťovny. Skutečnost je taková, že jednal s podvodným záměrem proti zájmům pojišťovny. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud odkazuje na dostatečné a logické odůvodnění soudů týkající se jednotlivých útoků.
10. Skutečnost, že popsané jednání dovolatele bylo vedeno podvodným úmyslem, je zřejmá mj. z okolnosti, že někteří klienti na lékařské vyšetření ani nepřišli, a přesto lékaři – aniž by je viděli či měli k dispozici jejich zdravotní dokumentaci – předmětný formulář Z0015 vyplnili. Fakt, že vše řídil obviněný I. P., je evidentní, neboť to byl právě on, kdo navzdory své vědomosti o tom, že lékaři L. Č. a M. K. nemají zdravotní dokumentaci ohledně žádného jeho klienta, k nim tyto klienty posílal za účelem vyplnění předmětného formuláře (výpisu ze zdravotní dokumentace), či jim tento formulář předkládal k vyplnění ohledně některých klientů, ačkoli věděl, že se tito klienti k nim vůbec nedostavili. Vyplněné podklady následně předkládal pojišťovně s tím, že se jedná o řádný výpis ze zdravotní dokumentace tvořící součást návrhu na uzavření pojištění.
11. Odmítnout je třeba i zcela irelevantní námitku obviněného ohledně údajné nedostatečné kontroly ze strany pojišťovny. Jak uvedl soud prvního stupně v odstavci 60 odůvodnění jeho rozsudku, skutečnost, že na činnost obviněných nepřišla pojišťovna ihned, v žádném případě neznamená, že byl tento postup správný. Pojišťovna neměla důvod a priori lékaře podezřívat, neboť nepředpokládala, že by výpisy ze zdravotní dokumentace vyplnili, aniž by měli k dispozici zdravotní dokumentaci jednotlivých klientů, či dokonce že by psali zprávy bez reálného vyšetření klientů.
12. Lze shrnout, že argumentace obou soudů i jejich závěry o skutkovém stavu věci logicky vyplývají z provedeného dokazování. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
13. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného I. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 3. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu