ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.208.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 208/2021-573
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2021 o dovolání obviněného M. Č. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 9 To 314/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 9/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 9 To 314/2020, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 12 T 9/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2020, č. j. 12 T 9/2020-511, byl obviněný M. Č. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu dva a půl roku.
2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil tím, že
v období od srpna 2008 do října 2017 včetně v Brně neoprávněně pobíral peněžitou dávku – příspěvek na péči ve smyslu ustanovení §7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách přiznaný na základě rozhodnutí Magistrátu města Brna odboru sociální péče ze dne 7. 9. 2007 č.j. 148738/2007/BBA, včetně dalších navazujících rozhodnutí o zvýšení příspěvku, žadatelce M. Č., narozené XY, jeho matce, o kterou se staral a tudíž věděl, že zemřela dne 28. 7. 2008, a tuto skutečnost příslušnému orgánu vyplácejícímu tuto dávku neoznámil, a proto byla tato peněžitá dávka po celé období ze strany Magistrátu města Brna a později ze strany Úřadu práce České republiky zasílána na bankovní účet č. XY vedený v Československé obchodní bance, a.s., jehož je majitelem a jediným disponentem, a svým jednáním tak poškozenému Úřadu práce České republiky, Krajská pobočka v Brně, způsobil celkovou škodu ve výši 1 338 000 Kč. Obviněný následně na výzvu poškozeného vrátil částku ve výši 426 000 Kč, a poté v průběhu civilního řízení dne 2. 6. 2020 i částku ve výši 912 000 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020, č. j. 9 To 314/2020-533, bylo odvolání obviněného podané do výroku o vině i trestu podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Existenci dovolacího důvod spatřoval v neprokázání vědomosti o tom, že uvedený příspěvek byl přiznán a že Úřad práce ČR posílal peníze na jeho bankovní účet, a to ani před úmrtím jeho matky, ani poté. Má za to, že nebyl prokázán jeho úmysl přisvojit si finanční prostředky, které byly zasílány na jeho bankovní účet. Soudy v rámci hodnocení důkazů zjevně porušily princip presumpce neviny, ze kterého pramení zásada in dubio pro reo. Předmětný bankovní účet založil již v roce 2000, dávno předtím, než jeho matka o příspěvek na péči požádala (v roce 2007). Na účtu se kromě příspěvku na péči nacházely i další finanční prostředky v řádech miliónů korun. Částku ve výši 426 000 Kč zaslal dobrovolně Úřadu práce ČR dne 6. 12. 2017 ihned poté, co byl na vznik přeplatku telefonicky upozorněn svědkyní J. H. Zbytek částky zaslal následně po ukončení civilního řízení. Dále namítl, že v projednávané věci nemůže být objektivní stránka zároveň naplněna oběma znaky, tzn. „zamlčením podstatných skutečností“ a současně „využitím omylu jiného“. Nic zamlčet nemohl, když nevěděl, že jeho matce je příspěvek na péči vyplácen. Nemohl využít ani omylu jiného – pracovníků příslušného orgánu, který vyplácel příspěvek na péči, protože nevěděl, že jsou mu tyto prostředky neoprávněně na účet zasílány, a v okamžiku, kdy tuto skutečnost zjistil, začal jednat o vrácení těchto finančních prostředků. Skutkové závěry, které soudy přijaly, nejsou výsledkem žádného komplexu provedených důkazů, nýbrž výsledkem nepodložených domněnek, smyšlenek a dezinterpretace výpovědi obviněného. Důrazně odmítl, že by se jakéhokoli místního šetření se svědkyní J. Č. zúčastnil. Na zápisu z tohoto šetření není podepsán a není na něm k jeho osobě uveden ani žádný bližší identifikační údaj. Informace, které měl údajně svědkyni sdělit, jsou nesprávné. Jeho matka v předmětné době neměla za sebou dvě operace, ale nejméně operací pět. Matku nemohl navštěvovat 2x denně, zajišťovat nákupy a praní prádla, jelikož byl často pracovně mimo domov. Matku navštěvoval jen 2x týdně. Ani celková částka postupně vyplacených příspěvků, přesahující 1 milión korun, nesvědčí o tom, že by – s ohledem na neobvykle vysoké zůstatky na tomto i dalších jeho bankovních účtech – musel registrovat tyto příjmy. Obviněný svou obhajobu uzavřel, s tím, že 1) skutek neobsahuje potřebné relevantní závěry o naplnění subjektivní stránky trestného činu; 2) v napadeném rozhodnutí chybí relevantní závěr, o který nalézací a odvolací soud opřel své přesvědčení o existenci úmyslu na straně obviněného; 3) oba nižší soudy hodnotily důkazy v rozporu se zásadou in dubio pro reo.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se v písemném vyjádření k dovolání s žádnou ze vznesených námitek neztotožnil. Má za to, že dovolací argumentace je v převážné míře pouhým opakováním obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, na kterou oba soudy reagovaly a bezezbytku se s ní vypořádaly. Naprostá většina námitek obviněného stojí mimo rámec vytýkaného dovolacího důvodu. Dovolání je postaveno především na výhradách proti hodnocení provedených důkazů, potažmo proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu. Městský soud v Brně provedl úplné dokazování, provedené důkazy řádným způsobem vyhodnotil, přičemž dospěl k takovým skutkovým závěrům, které z nich logicky vyplývají. Pod vytýkaný dovolací důvod lze podřadit jen námitku, že soudy pochybily, kladly-li v rámci vymezení objektivní stránky trestného činu podvodu obviněnému za vinu jak využití omylu jiného, tak i zamlčení podstatných skutečností. Tuto námitku však státní zástupce shledává neopodstatněnou. Skutková zjištění svědčí spíše závěru, že obviněnému byla pochybením (resp. omylem) příslušného orgánu zasílána peněžní částka, o které věděl, že mu nenáleží. Takové jednání zakládá znaky trestného činu podvodu ve smyslu §209 trestního zákoníku, v jehož rámci se pachatel ke škodě cizího majetku obohatil využitím omylu jiného. Uvedení obou alternativ však na faktické správnosti odsuzujícího rozsudku nic nemění. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
8. Protože Nejvyšší soud nezjistil důvody k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozsudku předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
9. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
10. Pod takto uplatněný dovolací důvod lze podřadit námitku obviněného, že objektivní stránka trestného činu podvodu nemůže být zároveň naplněna tím, že pachatel využil něčího omylu, a tím, že zamlčel podstatné skutečnosti. Takové situaci však obecně nic nebrání. V daném případě ze skutkových závěrů, které soudy učinily, vyplývá, že obviněný se obohatil a zároveň způsobil škodu v uvedené výši tím, že - s vědomím toho, že je mu na jeho účet vyplácen příspěvek na péči pro jeho matku a že se tak děje i po její smrti - nesdělil příslušnému orgánu informaci o úmrtí matky a zároveň po celou uvedenou dobu využíval toho, že příslušný orgán (jeho pracovník) v mylném přesvědčení, že matka obviněného žije, činí majetkovou dispozici spočívající v pravidelném zasílání příspěvku. Námitka je zjevně neopodstatněná.
11. Dále pod citovaný dovolací důvod spadá námitka, že popis skutku v rozsudku neobsahuje údaje odpovídající znakům subjektivní stránky trestného činu podvodu. Této námitce lze přiznat určitou oprávněnost. Ve výroku se uvádí, že příspěvek byl vyplácen, že se tak dělo bez právního důvodu, respektive že obviněný příspěvek pobíral neoprávněně, a dále že obviněný věděl, že jeho matka zemřela, a že to neoznámil vyplácejícímu orgánu. Nic z toho ovšem obviněný nepopírá, nýbrž tvrdí, že neměl důvod úmrtí matky oznamovat, protože nevěděl o tom, že příspěvek (neoprávněně) pobírá, tj. že mu tyto platby na jeho účet přicházejí. V popisu skutku ve výroku rozsudku (v jeho tzv. skutkové větě) není obsaženo to, co je pro právní posouzení subjektivní stránky podstatné, tj. že obviněný věděl o přiznaném příspěvku a o tom, že je dále vyplácen i po úmrtí jeho matky, i když z formulace „neoprávněně pobíral“ v kontextu celé skutkové věty se určité implicitní vyjádření úmyslu naznačuje. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že toto skutkové zjištění (o vědomosti obviněného) nalézací soud učinil a jednoznačně to uvedl v odst. 14 odůvodnění rozsudku. Za této situace mohl odvolací soud tento chybějící údaj doplnit i na podkladě odvolání obviněného (viz rozh. č. 38/2006-II. Sb. rozh. tr.), aniž by to v tomto konkrétním případě odporovalo judikatuře Ústavního soudu týkající se aplikace zákazu reformace in peius z hlediska práva obviněného na spravedlivý proces.
12. Důvodem zrušení napadeného rozhodnutí je však především zásadní nesoulad skutkových zjištění soudů (konkrétně zjištění o vědomosti obviněného o přiznaném a pobíraném příspěvku) s obsahem důkazů, z nichž soudy vycházely. I když dovolací námitky týkající se této otázky nejsou přímo podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, Nejvyšší soud je nemohl pominout z hlediska ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces, zejména ve smyslu uplatněných námitek porušení zásady presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného).
13. Nejvyšší soud totiž z pozice dovolacího soudu sice v zásadě nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, avšak je povinen tak učinit, pokud tato zjištění jsou v natolik zásadním nesouladu s obsahem (procesně použitelných) důkazů, že by tím bylo dotčeno zmíněné základní právo obviněného. Tehdy má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a 90 Ústavy. V posuzované věci jde o jeden z případů vad důkazního řízení, které uvedený důsledek mají a které definovala judikatura Ústavního soudu. Odůvodnění soudních rozhodnutí totiž nerespektují plně obsah provedeného dokazování a došlo k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení, přičemž odůvodnění soudních rozhodnutí ani rozsah dokazování v dané věci principům spravedlivého řízení neodpovídají. Nalézací soud při souhrnném hodnocení vycházel jen z některých důkazů a hodnotil je nejasným způsobem, neumožňujícím učinit jednoznačné skutkové závěry. I když námitky dovolatele týkající se hodnocení důkazů a skutkových zjištění jsou do značné míry shodné s námitkami uplatněnými již v odvolání, soud druhého stupně se s nimi adekvátním způsobem nevypořádal.
14. Nalézací soud svůj závěr o vědomosti obviněného o inkasovaných příspěvcích na péči opřel v první řadě o dobu neoprávněného pobírání příspěvku a celkovou výši takto vyplacených finančních prostředků. To je bezpochyby důležitá okolnost, avšak ani nalézací soud netvrdí, že by sama o sobě pro závěr o vině obviněného postačovala.
15. Za druhé nalézací soud poukázal na zápis ze dne 5. 2. 2008 o šetření pracovnice Magistrátu města Brna paní J. Č. v bydlišti žadatelky o příspěvek, tj. matky obviněného. Podle tohoto zápisu mělo poslední sociální šetření proběhnout dne 4. 2. 2008 o takovém šetření však soudu ze strany Magistrátu města Brna nebyl poskytnut záznam o šetření. Poslední záznam o šetření je ze dne 4. 1. 2008, z něj však není patrné, kdo jej provedl. Nalézací soud správně nepřehlédl, že podle zprávy byl šetření přítomen obviněný a že ze záznamu je evidentní, za jakým účelem byl zpracován a za jakým účelem byla paní M. Č. pracovnicí magistrátu navštívena. Jestliže však nalézací soud považoval tento důkaz za zásadní pro vyvrácení obhajoby obviněného, neměl se spokojit s podaným neúplným vysvětlením J. Č. z přípravného řízení, ale měl ji vyslechnout v hlavním líčení jako svědkyni. I pokud si jmenovaná na konkrétní okolnosti nevzpomene, měla by se vyjádřit jednak k tomu, zda chodila na šetření ještě s další pracovnicí a o koho se jednalo, jestli byla přítomna ošetřovatelka žadatelky a o koho se jednalo, a dále zda při šetřeních bylo sdělováno či bylo z okolností jasné, co je jejich předmětem. Dále by se tato svědkyně měla vyjádřit obecně k okolnostem sepisování zápisů o šetření, konkrétně zda zápis psala s jistotou ona, jaký byl přesný postup a zda byly zápisy sepisovány až s nějakým časovým odstupem od šetření a zejména zda je možné, že by o tak zásadních okolnostech jako je přítomnost syna při šetření a jeho sdělování podstatných skutečností byly údaje v zápise uvedeny zcela bez podkladu a nepravdivě (obviněný namítá, že s paní J. Č. nikdy nehovořil, nic jí nesděloval, zcela zpochybňuje a odmítá obsah uvedeného zápisu).
16. Dále nalézací soud závěr o vědomosti obviněného o příspěvku dovodil ze dvou okolností. Obviněný uvedl, že účet (uvedený v žádosti), kam dávky přicházely, si vybral pro platby v zahraničí z důvodu ekonomické výhodnosti (převodové kurzy měn). Z toho soud dovodil, že inkasování celkem 1 338 000 Kč na příspěvcích nebylo až tak pod „rozlišovací schopnost“ obviněného. To je úvaha logická, nicméně jde o argument spíše doplňkový. S tím do určité míry souvisí argument, že obviněný původně odmítal uhradit i zbylou část neoprávněně inkasovaných dávek (tj. i za dobu předcházející posledním třem rokům) ve výši 912 000 Kč a uhradil ji až v rámci občanskoprávního soudního řízení po zahájení trestního řízení. I to je jistě skutečnost, kterou nalézací soud správně neponechal bez povšimnutí, avšak tím v podstatě končí jeho relevantní argumentace.
17. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku také rozvedl, že obviněný o svou matku pečoval pravidelně. Není zřejmé, proč soud tuto okolnost zvlášť zdůraznil. V zásadě z této faktické péče nelze nijak dovozovat, že obviněný věděl o zasílané dávce (příspěvku na péči). Není tím vyvrácena jeho obhajoba, že péči matce poskytoval (jako movitý člověk) z vlastních zdrojů. Významný není ani fakt, že v jednotlivých žádostech o příspěvek na péči je obviněný uveden jako osoba, která bude péči poskytovat, neboť to nevyvrací obhajobu, že žádost mohla za matku obviněného vyplnit a podat (patrně na její přání) jiná osoba než obviněný. Je třeba pracovat i s verzí, která sama o sobě není zcela nesmyslná, že matka obviněného podání žádosti zařídila bez vědomí obviněného, například proto, že mu nechtěla být finančně na obtíž.
18. Za významný důkaz nalézací soud zjevně považoval písemnou žádost o příspěvek na péči z ledna 2007. Vlastním pozorováním uzavřel, že písmo, jímž byla žádost (v převážném rozsahu) vyplněna, je diametrálně odlišné od podpisu žádosti a zároveň je podobné s textem přípisu, který měl obviněný zaslat Městskému soudu v Brně dne 15. 8. 2018. To je však jen laický názor, který může poskytnout pouze podpůrně určitou orientaci, nemůže však nahradit písmoznalecké zkoumání a vést k závěru, že je prokázáno, že žádost vyplnil obviněný. Kromě toho soud vycházel jen ze srovnání s jedním konkrétním přípisem, jehož napsání obviněný navíc zpochybňuje. Ostatně sám nalézací soud na jiném místě rozsudku uvádí, že je otázkou, kdo předmětný formulář vyplnil a podal na úřad. Ani vyplnění žádosti obviněným tedy soud nepostavil najisto a nemohl o tento důkaz závěr o vině opřít. Lze dodat, že z odůvodnění rozsudku není zcela zřejmé, proč byly vyplněny (a podány) postupně žádosti dvě a zda se uvedený pravděpodobnostní závěr soudu týká obou, případně zda byly podány i další žádosti.
19. Tím argumentace nalézacího soudu v podstatě končí. Odvolací soud připojil argument, že nebyla zpochybněna výpověď svědkyně J. H. Je třeba připomenout, že tato svědkyně uvedla, že obviněný jí při osobním jednání řekl, že účet, na který příspěvek chodil, byl zřízen, případně sloužil pouze pro tento účel. Dále uvedla, že když se obviněného ptala, proč nesdělil informaci o úmrtí matky, on odpověděl, že si myslel, že to udělá někdo jiný. Obviněný namítá, že výpověď této svědkyně naopak zásadním způsobem zpochybněna byla, a to tím, že ve skutečnosti předmětný účet u ČSOB založil dávno předtím, v roce 2000, což lze snadno ověřit. Žádný ze soudů se hodnocením výpovědi jmenované svědkyně blíže nezabýval, ačkoli lze souhlasit s tím, že rozhodně není bez významu. Nalézací soud ji zmínil pouze ve výčtu důkazů, a to přesto, že svědkyně byla vyslechnuta soudem v hlavním líčení dne 20. 5. 2020.
20. Soud prvního stupně nevyvodil žádný závěr ze skutečnosti, že i v době po smrti paní M. Č. byla doručována sdělení o úpravě výše příspěvku a v podstatě rezignoval na důkazní potenciál této skutečnosti s tím, že nebylo prokázáno, kdo zásilky převzal, „i když to mohl být mimo jiné obviněný“. Bylo však třeba hodnotit, kolik takových sdělení za celé stíhané období doručováno bylo a komu jinému než obviněnému, případně z jakých důvodů, se obsílky vhozené do schránky mohly dostat do rukou. I pokud by se dostaly do dispozice jiné osoby, jaký důvod by tato osoba mohla (opakovaně) mít k tomu, aby obsílku nepředala obviněnému, případně k tomu, aby zatajovala úmrtí M. Č., když z toho tato neznámá osoba nemohla mít žádný prospěch (omylem vyplácené příspěvky chodily na účet obviněného).
21. Především se však měl nalézací soud blíže zabývat pohyby na předmětném účtu obviněného a znalostí obviněného o těchto pohybech. Poměrně vysoké zůstatky na účtu soud sice zmínil, uvedl také, že na tento účet bylo připisováno například nájemné, avšak rozsudek neobsahuje v tomto směru žádné jasné úvahy ani závěry. Bylo namístě konkrétněji se zabývat pohyby na účtu (případně i v porovnání s ostatními účty obviněného), zhodnotit, jestli mohl být tento účet a pohyby na něm pro obviněného v podstatě bezvýznamné natolik, že mu nestály za alespoň občasné ověření (nahlédnutí). Zejména se měly soudy zabývat informovaností obviněného o platbách docházejících na účet. K tomu účelu bylo třeba vyžádat zprávu banky, zda a jak často byly obviněnému zasílány výpisy z účtu a v jaké podobě. Z konkrétní podoby výpisu by pak bylo možné učinit závěr, do jaké míry je výpis přehledný a zda lze z něho bez obtíží zaznamenat připsání (navíc pravidelné) například částky několika tisíc Kč. Pokud nebyly zasílány písemné, „papírové“ výpisy z účtu, zda byly zasílány výpisy elektronické s uvedením konkrétních pohybů na účtu. Nebude bez významu ověřit rovněž tvrzení obviněného, že neměl zřízeno internetové bankovnictví. Nelze totiž vyloučit, že na základě některého z takto opatřených důkazů bude jasné, že by si obviněný připisování nikoli zcela zanedbatelné částky na účet po tak dlouhou dobu musel všimnout (a v takovém případě by se logicky musel zajímat, o jakou platbu se jedná).
22. Z výše uvedeného je zřejmé, že rozsah, v jakém nalézací soud provedl dokazování, není dostatečný a ani provedené důkazy nebyly řádně zhodnoceny jednotlivě i v jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Tím vznikla situace, že soud učinil skutkový závěr o vědomosti obviněného o existenci a zasílání přiznaného příspěvku na péči pro jeho zemřelou matku, aniž by jej opřel o souhrn provedených důkazů a jejich řádné zhodnocení. Uvedenou vadu rozsudku nenapravil ani odvolací soud. Ačkoli závěru o vině obviněného zjištěné skutečnosti nasvědčují, byl soudy učiněn bez dostatečných podkladů a zhodnocení, bez vypořádání obhajovacích námitek obviněného, čímž vznikl zásadní nesoulad mezi soudy použitým obsahem důkazů a jejich skutkovými zjištěními. Nejvyšší soud přitom nemůže za této situace v řízení o dovolání sám doplňovat dokazování a na základě vlastního hodnocení souhrnu všech provedených důkazů vytvářet vlastní skutkové závěry.
23. Proto nezbylo, než rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, tj. že se zrušují napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně včetně rozhodnutí na ně navazujících a soudu prvního stupně se přikazuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.
24. Městský soud v Brně bude postupovat podle §265s odst. 1 tr. ř. a doplní dokazování v naznačených směrech tak, aby obsah důkazů v jejich souhrnu byl dostatečný jako podklad pro rozhodnutí ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Nelze vyloučit, že bude třeba provést i případná další doplnění dokazování, jehož potřeba v průběhu řízení vyvstane. Podstatné bude zejména vyžádání zprávy ČSOB o výpisech z účtu a internetovém bankovnictví, svědecký výslech paní J. Č., případně opatření znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání ručního písma. Jen pro úplnost lze dodat, že nalézací soud může rovněž zvážit výslech osob T. a P. J., které jsou zmíněny v protokolu o šetření dne 17. 1. 2007 jako „spolupracující osoby“. I když smlouva o poskytování pečovatelské služby z roku 2007 byla skartována, přichází v úvahu rovněž zaměření dokazování na otázku, kdo tuto službu platil a z jakých prostředků (z jakého účtu), jak služba probíhala a které osoby ji vykonávaly, případně zda je jim známo něco o vyplnění a podání žádosti o příspěvek na péči. Přesný rozsah dokazování bude na úvaze nalézacího soudu, který bude pozornost především věnovat informovanosti obviněného o podání žádosti a o platbách na předmětný účet a který veškeré podstatné provedené důkazy zhodnotí v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. A pro úplnost je namístě připomenout, že v případě uznání obviněného vinným by bylo nutno upřesnit popis skutku i z hlediska skutečností charakterizujících subjektivní stránku činu, jak bylo rozebráno výše.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 3. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.