ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.252.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 252/2021-307
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 4. 2021 o dovolání obviněného V. H. , nar. XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 5 To 292/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 6 T 200/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 6. 2019, č. j. 6 T 200/2016-203, byl obviněný V. H. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Tento souhrnný trest mu byl uložen rovněž za sbíhající se přečin pomluvy podle §184 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 3. 2019, č. j. 6 T 18/2017-280. Okresní soud v Chomutově současně zrušil výrok o trestu uloženém v této předchozí trestní věci včetně rozhodnutí navazujících.
2. Zločinu loupeže se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil tím, že po předchozí slovní výhrůžce při jednání ohledně péče o dítě, dne 4. 5. 2016 v době od 10:20 do 10:50 hodin v XY, na ulici XY, na chodníku v blízkosti činžovního domu č. p. XY, v době, kdy šel vedle své tehdejší manželky, poškozené M. H., s níž byl v rozvodovém řízení, uchopil rukou a začal silou brát poškozené mobilní telefon zn. LG G2 Mini, bílé barvy se SIM kartou mobilního operátora zn. Vodafone, tel. č. XY, který poškozená držela v rukách, a když ho nechtěla pustit, tak se s ní o něj přetahoval, poté poškozenou rukou odstrčil směrem k přilehlému křoví na travnaté ploše vedle chodníku a při pádu poškozené do křoví jí vytrhl telefon z ruky a ponechal si jej, čímž poškozené způsobil škodu v celkové výši 3 375 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2019, č. j. 5 To 292/2019-225, bylo odvolání obviněného podané do výroku o vině i trestu podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutková zjištění jsou v rozporu s provedenými důkazy, soudy nesprávně zhodnotily výpovědi poškozené a svědků. Vytkl i nesprávné právní posouzení skutku, který nenaplňuje znaky trestného činu, jelikož předmětný telefon nebyl ve výlučném vlastnictví poškozené. Navíc podle jeho zjištění se telefon tzv. hlásil z místa konfliktu ještě 7 hodin po incidentu. Namítl, že soudy neprovedly jím navržené důkazy, konkrétně neopatřily znalecké posudky na zjištění případné hodnověrnosti poškozené. Má za to, že se soudy nevypořádaly s probíhajícím opatrovnickým řízením, když díky trestnímu řízení se poškozená domohla svěření jejich společné dcery do své péče.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a sám rozhodl o zproštění obžaloby v plném rozsahu.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolací argumentace obviněného jím zvolenému dovolacímu důvodu odpovídá pouze částečně. Za jedinou námitku právní je možné označit, pokud dovolatel zpochybnil naplnění obligatorních znaků objektivní stránky skutkové podstaty zločinu loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku, a to znaku cizí věci. Společné jmění manželů bylo zúžené, a jestliže si poškozená mobilní telefon koupila, byť za přispění finančního daru ve výši 1.000 Kč ze strany bývalého manžela, nelze pochybovat o tom, že její mobilní telefon do společného jmění manželů nespadal. Mobilní telefon by do společného jmění manželů nespadal ani v případě, pokud by jejich jmění zúženo nebylo s ohledem §709 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Jelikož předmětný mobilní telefon sloužil osobní potřebě jen jednoho z manželů. V dalším však již námitky obviněného pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu podřadit nelze, neboť obviněný napadá skutková zjištění soudu.
7. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
8. V replice na vyjádření státního zástupce obviněný toliko setrval na svém návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
11. Dovolání obviněného bylo založeno převážně na námitkách, které jsou mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť směřují proti skutkovým zjištěním soudů, případně proti tomu, jak byly hodnoceny důkazy. To se týká výhrad obviněného k hodnocení výpovědí poškozené a svědků. Obviněný se v podstatě domáhá toho, aby soud označil výpověď poškozené za nevěrohodnou a uvěřil jeho tvrzení. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
13. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
14. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná a dovolací námitky jsou více méně opakováním námitek odvolacích. Porušení svého práva na spravedlivý proces obviněný spatřuje v hodnocení důkazů, s nímž nesouhlasí, a předkládá vlastní verzi skutkového děje. Jeho námitky se tak ocitají mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
15. Nalézací soud všechny provedené důkazy náležitým způsobem ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. zhodnotil a vyvodil z nich skutková zjištění tak, jak jsou popsána ve výroku o vině napadeného rozsudku. V odůvodnění napadeného rozsudku podrobně, logicky a přesvědčivě rozvedl, proč neuvěřil obhajobě obviněného, a z kterých důkazů a proč při zjišťování skutkového stavu a závěru o vině obviněného vycházel. Za základ skutkových zjištění vzal svědeckou výpověď poškozené M. H., která popsala, jak ji obviněný napadl, přetahoval se s ní o mobilní telefon, který držela v rukách, poté ji odstrčil směrem k přilehlému křoví a při pádu do křoví jí vytrhl telefon z ruky. Pochybnosti o věrohodnosti poškozené neměl ani soud odvolací. V průběhu trestního řízení nezjistily soudy žádné skutečnosti, které by věrohodnost poškozené zeslabovaly, vypovídala velmi podrobně a spontánně. Navíc její výpověď podporují také svědectví M. Š., zaměstnankyně Magistrátu města XY, které se poškozená bezprostředně po činu svěřila, H. P., strážnice Městské policie XY, která byla přítomna vylíčení napadení poškozenou krátce po činu, a B. P., která popsala vzájemnou komunikaci s poškozenou před útokem obviněného a její přerušení s tím, že jí poškozená následně sdělila, že se jí obviněný snažil vytrhnout z ruky mobilní telefon, že se o něj přetahovali, spadli do křoví a poté byla bez telefonu.
16. Ve vztahu k tvrzení obviněného, že se mobilní telefon poškozené hlásil z místa konfliktu ještě 7 hodin po daném incidentu, je nutné konstatovat, že tuto skutečnost nijak nedoložil a nevyplývá ani ze spisu. Jde tedy jen o ničím nepodložené tvrzení obviněného, jehož verzi skutkového děje soudy neuvěřily. Jeho tvrzení se navíc nejeví reálné, když prostor, kde ke konfliktu došlo, byl krátce po incidentu prohledán poškozenou a svědkyní H. P. Telefon na místě nebyl nalezen, a to přesto, že jej svědkyně na místě prozváněla ze svého mobilního telefonu.
17. Pokud obviněný namítl, že soudy neprovedly jim navržené důkazy - znalecké posudky na zjištění věrohodnosti poškozené a chtěl prostřednictvím této výhrady poukázat na vadu tzv. opomenutých důkazů, jak ji definoval ve své judikaturní činnosti Ústavní soud, je nutno konstatovat, že o takovou situaci v daném případě nejde. Odvolací soud v odstavci 14 odůvodnění usnesení vysvětlil, proč považoval doplnění dokazování o navrhovaný znalecký posudek za nadbytečné, přičemž zdůraznil, že závěr o věrohodnosti svědka je závěrem, k němuž je oprávněn výhradně soud, nikoli znalec. Důkazní řízení vadou tzv. opomenutých důkazů netrpí.
18. Nedůvodná je i námitka, že soud prvního stupně neprovedl v hlavním líčení důkaz opatrovnickým spisem, jelikož, jak již uvedl odvolací soud v odstavci 16 svého rozhodnutí, v hlavním líčení 19. 6. 2019 byl totiž proveden důkaz spisy Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 13 Nc 806/2016 a sp. zn. 13 Nc 5/2016.
19. S určitou mírou tolerance lze považovat za podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod námitku, že skutek uvedený v rozsudku nenaplňuje znaky trestného činu, jelikož předmětný telefon nebyl ve výlučném vlastnictví poškozené. Obviněný tedy namítá, že nemohlo jít vůči němu o věc cizí, když tento byl v jejich společném jmění manželů.
20. Zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Předmětnou skutkovou podstatu by tedy nenaplnil ten, kdo by se zmocnil věci nikoliv cizí, ale věci vlastní. K tomu je nutné uvést, že sice předmětný mobilní telefon byl pořízen za doby trvání manželství obviněného s poškozenou, nicméně se jedná o věc sloužící osobní potřebě jednoho z manželů (poškozené). Taková věc pak podle §709 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není součástí společného jmění manželů. Předmětný mobilní telefon užívala toliko poškozená, jak vyplývá z výpisů o uskutečněném telekomunikačním provozu, ona učinila objednávku, faktura za tento mobilní telefon je na její jméno. Jak vyplývá z výpovědi poškozené, telefon si zakoupila sama, když obviněný ji na koupi přispěl tím, že ji dal 1 000 Kč jako dárek k svátku. Je tedy možné vyjít ze závěru nalézacího soudu, že předmětný mobilní telefon byl vůči obviněnému věci cizí. Námitka obviněného je zjevně neopodstatněná.
21. Námitky uvedené v dovolání obviněného zčásti nejsou podřaditelné pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod, zčásti sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
22. Nad rámec uvedeného je namístě doplnit, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 24. 10. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 10. 3. 2021 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 4. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.