ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.275.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 275/2021-347
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3 2021 o dovolání obviněného R. R. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 13 To 418/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 82/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. R. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 9. 2019, č. j. 2 T 82/2019-282, byl obviněný R. R. uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let.
2. Trestné činnosti se podle zjištění okresního soudu obviněný dopustil v podstatě tím, že
dne 9. 12. 2015 v Přelouči, v kanceláři Wüstenrot - stavební spořitelna a.s. pod jménem svého bratra J. R., nar. XY, jakožto žadatele, zažádal o překlenovací úvěr ze stavebního spoření od obchodní společnosti Wüstenrot - stavební spořitelna a.s. ve výši 500 000 Kč, současně předložil občanský průkaz svého bratra a uvedl nepravdivé údaje o jeho zaměstnání a příjmu a to, že bratr pracuje u spol. SIMIX HR s. r. o. s příjmem 16 089 Kč, ačkoli v té době u uvedené společnosti J. R. nepracoval a neměl takový příjem, přičemž si obviněný byl vědom toho, že jeho bratr J. R. je vzhledem ke svému závažnému nevyléčitelnému onemocnění již od ledna 2015 neschopen verbální komunikace a samostatného pohybu, žádost byla ve schvalovacím procesu předschválena, a následně dne 30. 12. 2015 sepsal opět pod jménem svého bratra J. R. smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. 47230401 ve výši 500 000 Kč a platební příkaz k výplatě peněžních prostředků z poskytnutého úvěru na účet č. XY vedený na R. R., k vyplacení úvěru však již nedošlo.
3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 1. 2020, č. j. 13 To 418/2019-304, bylo odvolání obviněného podané do výroku o vině i trestu podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl jen stručně, že jemu za vinu kladené jednání nemělo být posouzeno jako trestný čin. Svědek M. S. zastupující stavební spořitelnu, s ním přede dnem 9. 12. 2015 jednal asi desetkrát, velmi dobře ho znal a několikrát měl k dispozici i jeho občanský průkaz. Věděl, že je mu předkládán občanský průkaz J. R., měl zavolat policii a nesepisovat žádnou úvěrovou smlouvu. Dále namítl, že jemu osobně nebyla známa skutečnost, že svědek M. S. k předmětnému úvěru předložil právě občanský průkaz jeho bratra J. R. Nevěděl a nebyl si vědom toho, že žádost o překlenovací úvěr je protiprávní, a tedy nejednal zaviněně. Dále jen odkázal na §19 tr. zákoníku. Obviněný posléze dovolání doplnil dalším podáním, ve kterém však není uvedeno nic nad rámec shora uvedené argumentace.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že námitky obviněného se s uplatněným dovolacím důvodem věcně rozcházejí. Dovolání je postaveno výlučně na výhradách proti hodnocení provedených důkazů, potažmo proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu, se kterými se neztotožňuje. Státní zástupce je přesvědčen, že soud realizoval komplexní a bezvadné dokazování, v jehož rámci provedl všechny důkazy, jež mohly napomoci náležitému objasnění věci. Provedené důkazy řádným způsobem vyhodnotil, přičemž dospěl ke skutkovým závěrům, které z nich logicky vyplývají. V rámci formování skutkového děje přitom akcentoval především výpovědi svědků M. S., M. Š., M. R., T. P. a F. V., dále znalecké posudky vyjadřující se ke zdravotnímu stavu J. R. a kriminalistickou expertízu z odvětví zkoumání ručního písma, stejně jako listinné materiály předkládané k žádosti o překlenovací úvěr. V návaznosti na jejich vyhodnocení pak dospěl k závěru, že osobou, která se při žádosti o překlenovací úvěr úmyslně vydávala za J. R., předložila jeho občanský průkaz a nepravdivé potvrzení o bratrově zaměstnání, byl právě obviněný.
7. Státní zástupce se dále vyjádřil k obecné námitce obviněného, podle které nevěděl ani si nebyl vědom skutečnosti, že jeho čin je protiprávní, a tedy nejednal zaviněně. Státní zástupce zdůraznil, že i tato dovolací argumentace je postavena výlučně na výhradách proti hodnocení důkazů a na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů. Dále se zabýval otázkou omluvitelného právního omylu podle §19 tr. zákoníku a dospěl k závěru, že obviněný byl za předmětného stavu věci bezesporu schopen bez jakýchkoli obtíží rozpoznat, že jedná protiprávně.
8. Závěrem proto státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
10. Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se liší od odvolání kromě jiného i tím, že ho nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Jde o taxativní výčet zákonných dovolacích důvodů, takže podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu, jen pokud obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení.
11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, především trestního zákoníku, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotněprávního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný. Námitky, kterými se snaží dosáhnout změny skutkových zjištění soudů, proti nimž staví svou vlastní verzi skutkového stavu, jsou mimo rámec ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takové námitky se týkají aplikace procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, a již tím se míjejí s hmotněprávní povahou zmíněného dovolacího důvodu. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
12. Zdánlivě formálně relevantní námitkou by se na první pohled mohla jevit výše uvedená obecná výhrada obviněného, že nevěděl ani si nebyl vědom skutečnosti, že jeho čin (podání žádosti o překlenovací úvěr) je protiprávní, a tedy nejednal zaviněně. Obviněný totiž sice tvrdí, že jednal v právním omylu, což je obecně vzato námitka, kterou by za jiných okolností pod vytýkaný dovolací důvod bylo možno podřadit, v posuzované trestní věci je však podstatné, že jeho dovolací argumentace je postavena výlučně na výhradách proti hodnocení důkazů a na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů. Tvrzení o jednání v právním omylu staví obviněný na odlišných skutkových zjištěních, než jsou ta, k nimž dospěl okresní soud. Uvedená námitka je čistě skutkové povahy a jako taková není pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod podřaditelná.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
14. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal.
15. Pokud jde o hodnocení důkazů, není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry, natož pak závěry, jichž se v očividném rozporu s důkazy dožadoval obviněný svou vlastní skutkovou verzí postavenou proti skutkovým zjištěním soudů. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů.
16. Lze shrnout, že soudy se důsledně zabývaly všemi dostupnými důkazy a důvodně hodnotily výpověď svědka M. S. jako věrohodnou, přičemž ta byla podložena dalšími důkazy. Svědek M. S. identifikoval obviněného jako osobu, která žádala o překlenovací úvěr, vydávala se za J. R. a předložila jeho občanský průkaz a nepravdivé potvrzení o zaměstnání. Potvrdil, že obviněného sice z pobočky od vidění znal, nicméně přede dnem, kdy došlo ke spáchání trestného činu, ho viděl jen dvakrát či třikrát, nemůže si však pamatovat každého člověka, se kterým jednal. Až na policii se přitom dozvěděl, že obviněný není tím, za koho se při jednání vydával. Ze znaleckých posudků vypracovaných k osobě J. R. a z výpovědí svědkyň M. Š. a M. R. pak vyplývá, že J. R. s ohledem na svůj nedobrý zdravotní stav nemohl být osobou, která o překlenovací úvěr ze stavebního spoření žádala. Výpovědi svědků M. S. a T. P., jakož i závěry kriminalistické expertízy z odvětví zkoumání ručního písma, pak vylučují, že by byla pachatelem jiná osoba odlišná od obviněného.
17. Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
18. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
19. Nad rámec uvedeného je namístě doplnit, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 28. 1. 2020, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 17. 3. 2021 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.