ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.280.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 280/2021-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 4. 2021 o dovolání obviněného P. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, sp. zn. 7 To 369/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 34/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 8. 2020, č. j. 33 T 34/2020-186, byl obviněný P. D. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Samostatnými výroky bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
2. Uvedeného přečinu se obviněný podle zjištění soudu dopustil stručně řečeno tím, že dne 13. 8. 2019 v Praze 4 na cyklostezce označené jako „stezka pro chodce a cyklisty společná“ ve směru jízdy od XY k XY při řízení jízdního kola se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, ani svůj vlastní, a při objíždění chodců vybočil ze směru své jízdy, přejel do protisměrné části cyklostezky, kde ohrozil protijedoucí cyklistku V. Ž., nar. XY, jedoucí na jízdním kole a čelně se s ní střetl. Způsobil jí tak pohmoždění obličejové části skeletu, lehký otřes mozku a zlomeninu hrbolu kosti týlní vpravo, přičemž tato zranění ji omezovala v obvyklém způsobu života po dobu delší než šest týdnů.
3. Odvolání obviněného podané do všech výroků rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, č. j. 7 To 369/2020-221, zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve podrobně zopakoval jednotlivé výpovědi svědků a ty části odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, s nimiž nesouhlasil. Podle jeho názoru nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci a došlo k porušení zásady in dubio pro reo . Namítl, že nebyly zjištěny okolnosti, jež by mohly vyloučit podle něj zcela zásadní spoluzavinění poškozené. Má za to, že poškozená jela nepřiměřeně rychle, nevěnovala se řízení, nedívala se před sebe a nezabrzdila, i když věděla, že obviněný ji nevidí. Rovněž soudy neaplikovaly symetricky princip tzv. omezené důvěry v dopravě, jelikož jej vyhodnotily pouze ve prospěch poškozené. V závěru dodal, že existují celkem tři různé verze možného průběhu nehody, základní okolnosti tak bylo nutno objektivně ověřit empirickými prostředky – znaleckým posudkem. Návrh na jeho provedení však soudy opakovaně odmítly, o vině obviněného tak stále existují důvodné pochybnosti. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že tu část dovolání, která směřuje do oblasti hodnocení důkazů a skutkových zjištění, nelze přiřadit pod uplatněný dovolací důvod. Konstatoval, že obviněnému nic nepřekáželo v tom, aby při vynaložení běžné opatrnosti registroval v protisměru jedoucí poškozenou cyklistku. Pokud ji přehlédl, je zřejmé, že nevěnoval dostatečnou pozornost tomu, co se děje v protisměru, do kterého neopatrně vjel. To také bylo jedinou právně relevantní příčinou nehody. Sama poškozená přitom neporušila žádnou právní povinnost. Nemůže obstát námitka spoluzavinění poškozené či výtka nesprávného užití principu omezené důvěry v dopravě. Jestliže soudy nevyhověly návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem, byl takový postup správný, jelikož šlo o důkaz zcela nadbytečný, jak uvedly v odůvodnění svých rozhodnutí. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné.
7. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
8. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
9. V dovolání obviněný převážně neuplatnil námitky v tom smyslu, že by soudy zjištěný skutek nenaplňoval znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku. Většina jeho výhrad vycházela z odlišného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn soudy, a spočívala na jeho vlastním hodnocení důkazů (tj. že poškozená měla jet příliš rychle, nesledovala provoz před sebou). Takové námitky mají skutkovou povahu a směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy, čímž se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (to platí také o odkazu na princip in dubio pro reo ). Jde totiž o prezentování vlastní skutkové verze obviněného, odlišné od zjištění soudů.
10. Nalézací soud uzavřel, že poškozená spatřila obviněného na vzdálenost zhruba 10 metrů, očekávala ovšem, že se obviněný zařadí zpět do svého jízdního pruhu. Neuvěřil tvrzení obviněného, že se díval, zda v protisměrném jízdním pruhu někdo nejede, a že poškozenou neviděl pravděpodobně proto, že jela před chodci, které chtěl předjet. Soud naopak zjistil, že obviněný nevěnoval dostatečnou pozornost kontrole protisměrného jízdního pruhu, do kterého vjel. I když nalézací soud připustil, že poškozená nebrzdila a před střetem nezpevnila tělo, uzavřel, že k tomu ani neměla důvod. Odvolací soud, který se důkazní situací podrobně zabýval a rozsudek nalézacího soudu přesvědčivým způsobem argumentačně doplnil, označil skutková zjištění nalézacího soudu za správná a úplná a výpověď obviněného za nevěrohodnou a účelovou, vyvrácenou svědeckými výpověďmi poškozené a S. Ch. Tvrzení obviněného, že z mechanismu pádu poškozené a z intenzity jejího zranění je zřejmé, že musela jet nepřiměřenou rychlostí a neovládla proto řádně své kolo, považoval odvolací soud za důkazy nepodloženou spekulaci. Odvolací soud nezjistil (i s ohledem na charakter místa nehody) žádný důvod ani pro závěr, že by poškozená nesledovala, co se děje před ní. Přisvědčil i tvrzení poškozené (jejíž výpověď soudy hodnotily jako věrohodnou), že se snažila střetu vyhnout doprava, což bylo výrazně omezeno šíří jízdního pruhu a betonovou zábranou. Obviněný byl ve vyhýbání doprava zase omezen výskytem chodců. Odvolací soud také zdůraznil, že obviněný narazil do poškozené rozhodně více, než jím v odvolání tvrzených 20 – 30 cm v jejím jízdním pruhu.
11. Skutkové závěry soudů mají oporu v provedených důkazech, které soudy zhodnotily v souladu s ust. §2 odst. 6 tr. ř., aniž by tento jejich postup vykazoval prvky libovůle. Zjištění soudů nejsou v rozporu s obsahem důkazů a jsou také řádně odůvodněna.
12. Ve svém mimořádném opravném prostředku se obviněný opakovaně zaměřil na zamítnutí návrhu obhajoby na provedení důkazu – znaleckého posudku z oboru dopravy, odvětví silniční dopravy, jenž měl prokázat pochybení na straně poškozené a její spoluzavinění. Pokud chtěl prostřednictvím této výhrady poukázat na vadu tzv. opomenutých důkazů, jak ji definoval ve své judikaturní činnosti Ústavní soud (tj. situace, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily), je nutno konstatovat, že o takovou situaci v daném případě nejde. Předně je nutno odmítnout názor obviněného, že bylo nezbytné přibrat znalce, jelikož existovaly tři různé verze možného průběhu nehody. Skutkový stav věci byl provedenými důkazy zjištěn bez důvodných pochybností. Odvolací soud na straně 5 odůvodnění svého usnesení logicky vysvětlil, proč bylo doplnění dokazování o navrhovaný znalecký posudek nadbytečné. Vzhledem k tomu, že důkazní řízení vadou tzv. opomenutých důkazů netrpí, zmiňovaným postupem soudů nemohlo dojít ani k porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení.
13. Pod uplatněný dovolací důvod lze s určitou dávkou tolerance podřadit námitky vztahující se k aplikaci tzv. principu omezené důvěry a ke spoluzavinění poškozené. Skutková zjištění soudů však neposkytují podklady pro závěr o porušení právní povinnosti poškozenou a jejím spoluzavinění nehody. Kromě toho, pokud se obviněný domnívá, že by případné spoluzavinění poškozené vylučovalo jeho trestní odpovědnost, jde o názor mylný.
14. Nejvyšší soud dodává, že soudy obou stupňů se výhradami obviněného stran namítaného porušení povinností poškozenou a jejího případného spoluzavinění na způsobeném následku dostatečně zabývaly, přičemž uzavřely, že nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by vyplynulo porušení jakékoli povinnosti poškozenou. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyložil, že obviněný se dopustil té zásadní chyby, že v okamžiku, kdy při předjíždění chodců vjížděl do protisměrného jízdního pruhu, nevěnoval tomuto jízdnímu pruhu, v němž proti němu jela poškozená, náležitou pozornost, neboť se nesprávně ohlédl dozadu, což měl učinit již před vjetím do protisměru. Poškozená, ačkoli spatřila obviněného ve svém jízdním pruhu ve vzdálenosti cca 10 metrů, důvodně předpokládala, že se obviněný zařadí zpět do svého jízdního pruhu, tj. že buď uskuteční předjetí chodců teprve poté, co ona projede, nebo že se po předjetí chodců obviněný stihne zařadit zpět do svého jízdního pruhu. Podle odvolacího soudu aplikoval nalézací soud správně při posuzování případu tzv. princip omezené důvěry v dopravě, podle kterého poškozená mohla důvodně spoléhat na to, že obviněný, který při předjíždění chodců vybočil ze svého pruhu, ji neohrozí ani neomezí v jízdě, neboť se mu podaří se srážce vyhnout.
15. Pokud dovolatel namítal, že uplatnění principu omezené důvody v dopravě aplikovaly soudy asymetricky čistě v jeho neprospěch, je možné dodat, že zde obviněný odhlíží od podstaty věci. Lze připomenout obsah jeho námitky, že naopak on důvodně očekával od poškozené, že ta pojede přiměřeně rychle, bude sledovat provoz a jemu se stačí vyhnout, přičemž ona všechny tyto povinnosti podle jeho tvrzení porušila. Předně to byl právě obviněný (a nikoli poškozená), který shora uvedeným způsobem porušil své povinnosti uvedené v §4 písm. a), b), §16 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (toto porušení dovolatel ani přímo nezpochybňuje). K tomu, že zkřížil poškozené, která se v tomto protisměrném pruhu zrovna nacházela, směr jízdy, došlo výlučně v důsledku jeho pochybení. Porušení zmíněných povinností řidiče – cyklisty bylo právně relevantní příčinnou způsobeného následku – tj. že došlo ke kolizi obou cyklistů a zranění poškozené. A nad rámec uvedeného je třeba pro úplnost znovu zdůraznit, že i v případě, že by poškozená jela rychlostí poněkud vyšší než přiměřenou poměrům na cyklostezce a na situaci objevení se dozadu otočeného obviněného nereagovala zcela optimálně, na právním posouzení jeho jednání by to nic neměnilo, tudíž je dovolání v tomto směru založeno na zjevně nesprávném právním názoru.
16. Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného P. D. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 4. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu