ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.30.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 30/2021-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 44 To 290/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 62/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 7. 2020, č. j. 24 T 62/2020-179, byl obviněný J. K. shledán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod I.) a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku (bod II.). Za tyto přečiny a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterým byl shledán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 3 T 28/2020, byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §75 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 3 let a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti.
2. Podle učiněných skutkových závěrů se obviněný dopustil uvedených přečinů jednáním spočívajícím v tom, že:
I. dne 10. 4. 2020 do svého zadržení v 18:00 hod. v Praze 7, XY, pobýval na území hlavního města Prahy, ačkoliv si byl vědom, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 46 T 98/2018, který nabyl právní moci téhož dne, uložen mj. trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 2 let, který dosud nevykonal s ohledem na výkon nepodmíněných trestů odnětí svobody v období od 3. 12. 2018 do 3. 6. 2019 a od 2. 7. 2019 do 29. 3. 2020,
II. dne 10. 4. 2020 v době kolem 17.30 hod. v Praze 7, XY, vstoupil neuzamčenými dvoukřídlými dveřmi do zámečnické dílny poškozeného M. K. a z prostoru dílny si do papírové tašky a plastového modrého přenosného boxu zn. Makita připravil frézku kombi zn. Makita RT0700CX2J v hodnotě 1 500 Kč, 5 ks nástavců do frézky kombi v celkové hodnotě 150 Kč, kotoučovou okružní pilu zn. Bosch GKS 55 GCE v hodnotě 1 700 Kč, sadu o 7 kusech vrtáků do dřeva zn. Bosch v hodnotě 50 Kč, pájecí stanici zn. Parkside PLS 48 D2 v hodnotě 120 Kč, patřící poškozenému M. K., a dále sběrnici na kamerový systém DWR zn. Hikwision DS-7104HQHI-K1 v hodnotě 800 Kč, pneumatickou sponkovačku a hřebíkovačku zn. Tacwise 2 in 1 v hodnotě 1 500 Kč, elektrický šroubovák zn. Bosch AKU GSR 12V-15 vč. 2 akumulátorů v hodnotě 1 500 Kč, elektrikářské krimpovací kleště zn. Powerfix PCZS 231 A1 v plastovém boxu s 231 dílnou sadou příslušenství v hodnotě 150 Kč, mobilní bezpečnostní kameru zn. Dahua HAC-HMW3200L v hodnotě 500 Kč, nízkotlaký regulátor tlaku plynu zn. GOK typ EN 71 30mbar v hodnotě 300 Kč, multimetr UNI-T UT120C v hodnotě 250 Kč, teflonovou izolační pásku zn. 3M v hodnotě 10 Kč, patřící poškozenému D. N., přičemž byl poškozeným D. N. na toaletě vyrušen a následně zadržen přivolanou hlídkou Policie ČR, čímž poškozenému M. K. způsobil škodu ve výši 3 520 Kč a poškozenému D. N. škodu ve výši 5 010 Kč, tedy škodu v celkové výši 8 530 Kč, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 12. 2015, sp. zn. 3 T 117/2015, k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 14. 6. 2017, a naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 46 T 98/2018, mj. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 3. 6. 2019.
3. Uvedený rozsudek napadl v celém jeho rozsahu státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 odvoláním v neprospěch obviněného, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 9. 2020, č. j. 44 To 290/2020-237, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že se v případě jednání popsaného v bodu II. výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 neztotožňuje s právním závěrem o nenaplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Soudy obou stupňů nezpochybnily, že se obviněný posuzovaného jednání dopustil v době tzv. nouzového stavu. Tento nouzový stav byl vyhlášen usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb. v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“). Článek 5 tohoto zákona mj. stanoví, že vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Takto ústavně vymezené podmínky pro vyhlášení nouzového stavu se ve své podstatě obsahově překrývají s okolnostmi podmiňujícími použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, které spočívají v jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Podmínka pro vyhlášení nouzového stavu je nastavena dokonce přísněji, neboť je možné jej vyhlásit až tehdy, když k události ohrožující život nebo zdraví lidí dochází ve značném rozsahu, proto pokud ohrožující situace, nutná k vyhlášení nouzového stavu, nastane, tím spíše ji pak lze považovat za událost naplňující znak výše uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Smyslem jejího užití (této okolnosti) je pak potřeba přísnějšího postihu trestných činů spáchaných v takových pro společnost obtížných a zátěžových situacích, ve kterých právě v relaci na danou situaci nebo v jejím důsledku nabývají na své vyšší závažnosti. Pro její aplikaci tedy není podstatný ani stav dostupnosti ani charakter věcí (v daném případě pracovních nástrojů a bezpečnostní elektrotechniky), které se konkrétně staly předmětem krádeže. Vyšší závažnost trestného jednání je odůvodněna již tím, že situace panující v České republice (pandemie koronaviru) v době spáchání posuzovaného skutku se zcela vymykala normálu, měla razantní dopad na život ve společnosti a bylo třeba směřovat lidské zdroje k odstranění či zmírnění této hrozby. Přijatá mimořádná krizová opatření cílila na minimalizaci následků nastalé zdravotní pandemie ohrožující zdraví lidí a kladla zvýšené nároky i na činnost Policie České republiky jako významné složky integrovaného záchranného systému, která tak vedle své obvyklé činnosti musela svoji pozornost navíc zaměřit i na respektování a dodržování aktuálně přijímaných vládních nařízení. Policisté, řešící majetkovou trestnou činnost spáchanou v uvedeném období, tedy nutně chyběli při kontrole dodržování opatření souvisejících s vyhlášeným nouzovým stavem. Podstata vyšší míry závažnosti stíhaného protiprávního jednání obviněného se tedy odvíjí od nebezpečného zatěžování systému, který by se měl v nouzovém režimu plně soustředit na odstranění krizových situací. Nejvyšší státní zástupce připomenul, že trestní zákoník je založen na formálním pojetí definice trestného činu a k naplnění zmiňované kvalifikované skutkové podstaty postačí, pokud obviněný spáchá daný čin za události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, aniž by bylo výslovně vyžadováno, aby zákonem předpokládaná a pro společnost mimořádně zátěžová situace pachateli spáchání trestného činu usnadnila. Z hlediska subjektivní stránky dostačuje k naplnění této kvalifikované skutkové podstaty nedbalostní zavinění, přičemž v posuzovaném případě neměly soudy u obviněného stran jeho zavinění žádné pochybnosti, neboť si byl v době páchání trestné činnosti podle svého vlastního vyjádření mimořádné situace v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu vědom. Spácháním předmětného skutku ze strany obviněného byly naplněny všechny zákonné znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
5. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Obviněný ve svém vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedl, že důvody dovolání dány nejsou, přičemž odkázal na odůvodnění napadeného usnesení Městského soudu v Praze, který přesně a důkladně vysvětlil, proč není namístě v tomto konkrétním případě použít vyšší trestní sazbu podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vedle zavinění by totiž bylo nutné najít objektivní souvislost mezi jeho trestnou činností a danou společenskou situací, vyjádřenou ve vládou vyhlášeném nouzovém stavu, tedy by musel vědomě této situace využít pro spáchání trestného činu, resp. by mu musela nějakým způsobem ke spáchání trestného činu napomoci. Takové okolnosti však dány nebyly, proto dovolání není důvodné a navrhl je zamítnout.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
8. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzený důvod odpovídá důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Nejvyšší státní zástupce své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože již rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
9. Nejvyšší státní zástupce stručně řečeno namítl, že jednání obviněného, popsané v bodu II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, mělo být posouzeno nikoli pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, ale jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Taková argumentace, napadající právní kvalifikaci, je pod uplatněný dovolací důvod zjevně podřaditelná, nicméně Nejvyšší soud jí nepřisvědčil.
10. Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zaobíral v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, existující na území České republiky v období asi od měsíce března 2020 (velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu se tak konkrétně vyslovil ke dni 9. 4. 2020, kdy se svého jednání dopustil pachatel v jím projednávané věci).
11. Dále Nejvyšší soud doplnil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
12. Především pak velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu konstatoval, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoník, musí zde být – vedle výše uvedené místní a časové – i určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
13. Nejvyšší soud doplnil, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
14. Zohlední-li se naznačené výklady v trestní věci obviněného J. K., je zřejmé, že se svého útoku (dne 10. 4. 2020) dopustil v době jiné události vážně ohrožující živost nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, byť v daném okamžiku nikoli zvlášť intenzivního, přesto natolik významného, že vyvolal reakci vlády České republiky, která již citovaným usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 zákona o bezpečnosti ČR nouzový stav na území České republiky, a poté nadále přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Pokud již stran naplnění tohoto kvalifikačního momentu (místní a časové souvislosti), uvedeného v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku vyslovil zejména Obvodní soud pro Prahu 7 určité pochybnosti (zda vůbec existovala potřebná událost), nebylo možné mu zcela přisvědčit.
15. Současně však Nejvyšší soud konstatuje, že mezi zmíněným útokem (popsaným v bodu II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně), posouzeným jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku, a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše shrnutých požadavků. Zmíněným vztahem se navíc již Obvodní soud pro Prahu 7 v podstatě z obdobných úhlů pohledu a se správným závěrem zaobíral (srov. odstavec 7 jeho rozsudku). Jak je zřejmé z učiněných zjištění, obviněný, navzdory předchozím odsouzením pro obdobnou trestnou činnost, víceméně náhodně při průchodu provozním areálem v Praze 7 vstoupil do neuzamčené zámečnické dílny, provozované poškozenými, využil jejich momentální nepřítomnosti a připravil si do tašky a plastového boxu k odcizení soubor nástrojů a elektrotechniky (pilu, frézku, sponkovačku, elektrický šroubovák apod.), avšak byl poškozenými zjištěn a byla přivolána hlídka Policie ČR, která ihned přijela a obviněného zdržela. Soud prvního stupně k tomu rovněž konstatoval, že provoz dílny nebyl v dané době přijatými opatřeními omezen, ze spisového materiálu (viz zejména úřední záznamy o zásahu policejní hlídky) nevyplývá, že by její úkony či akceschopnost byly z důvodu pandemie nějak zřetelně omezeny. Je tudíž zřejmé, že obviněný nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2 (byť o ní věděl), ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila, a také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný v podstatě jednoduchým, běžným a jiným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem učinil jednání, kterým se zmocnil cizí věci tím, že si ji přisvojil. Jednalo se současně o věc, která nesouvisela s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohla být užita při její eliminaci. Při tomto jednání byl odhalen a bezprostředně na to zadržen policejní hlídkou, která se dostavila na místo.
16. S ohledem na popsané závěry je namístě přisvědčit soudům činným dříve ve věci, pokud jednání obviněného, popsané v bodu II. výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, posoudily jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, a nikoli jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (která ze zde zařazených alternativ jako jediná připadala v úvahu a nejvyšší státní zástupce ji také tvrdil) byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod. Argumentaci nejvyššího státního zástupce, podle níž pro aplikaci zmíněné kvalifikované skutkové podstaty stav dostupnosti ani charakter odcizovaných věcí, resp. další věcné souvislosti nejsou podstatné (a tedy je pro užití předmětné kvalifikované skutkové podstaty v zásadě postačující existence události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí bez dalšího), naopak nebylo možné, s přihlédnutím ke shora citovanému rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu, akceptovat.
17. Námitky nejvyššího státního zástupce, podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, tak shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnými. Proto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel