ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.332.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 332/2021-375
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 4. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného K. A. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 7 To 92/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 2/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. A. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2020, č. j. 1 T 2/2020-292, byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1, §140 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jedenáct let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Kromě toho mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného pokusu zločinu v podstatě tím, že dne 12. 12. 2019 kolem 18:00 hod. v Mostě, ul. XY, v bytě, který užíval s poškozenou P. Š., ve stavu prosté opilosti středně těžkého stupně, kdy si musel být vědom nebezpečnosti svého jednání a možného ohrožení života poškozené, po předchozí hádce, poškození vybavení bytu, urážkách a výhrůžkách pobodáním a zabitím a fyzickém napadání poškozené, ji natlačil na zeď v předsíni bytu, levou rukou ji chytil a pravou rukou, ve které držel kuchyňský nůž s délkou čepele 20 cm, jí tímto nožem rozřízl triko a poté nůž přiložil k jejímu krku a tahem nožem po krku jí způsobil zranění – šikmou řeznou ránu krku 12 cm zasahující do podkoží, s patrným průběhem řezné rány od jazylky směrem dozadu vlevo, přičemž poškozená byla bezprostředně ohrožena na životě vykrvácením ze zevní hrdelní žíly, která se v řezné ráně nacházela a k jejímuž přetětí či poranění nedošlo pouze shodou okolností.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 2020, č. j. 7 To 92/2020-342, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně, a to pouze ve výroku o náhradě škody.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů učinily na podkladě skutkových zjištění nesprávný právní závěr. Znakem skutkové podstaty pokusu předmětného trestného činu je zavinění ve formě úmyslu. Soud prvního stupně učinil závěr, že se tohoto jednání dopustil v úmyslu nepřímém, tedy že musel být srozuměn s tím, že poškozené může svým jednáním způsobit smrt. Povinnou náležitostí výroku o vině přitom je, aby popsané jednání naplňovalo všechny znaky dané skutkové podstaty. Z výroku o vině nelze dovodit volní složku jeho jednání ve vztahu k úmyslnému zavinění. Soudy měly povinnost uvést konkrétní okolnost, ze které by bylo možné jednoznačně dovodit, že jeho jednáním mohla být poškozené způsobena smrt. Napadený výrok o vině se přitom omezuje toliko na prostý popis následku, který nastal, ale neuvádí, která okolnost nebo shoda okolností měly vést k tomu, že k přetětí či poranění hrdelní žíly nedošlo. Z obecného popisu skutku lze pouze usoudit, že se jednání dopustil ve formě vědomé nedbalosti, což vylučuje použitou právní kvalifikaci.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a konstatoval, že obviněný totožné námitky, jako námitky dovolací, uplatňoval v rámci své obhajoby již od počátku trestního řízení, včetně odvolání, přičemž soudy se jimi dostatečně zabývaly. Plně se ztotožnil s názorem odvolacího soudu, že to byl obviněný, kdo v době říznutí do krku poškozené držel nůž. Rovněž byly náležitým způsobem objasněny i podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a závažnosti činu a umožňující definovat hrozící následek. Vina obviněného byla jednoznačně prokázána především závěry znaleckého zkoumání, ze kterých vyplynulo, že k poškození nebo přetětí zevní hrdelní žíly, která byla v řezné ráně obnažena a jejíž přetětí by vedlo ke smrti vykrvácením, nedošlo toliko shodou náhod. Dále uvedl, že k tomu, aby k zasažení žíly došlo, stačila pouze náhoda, jiný sklon či intenzita řezu, které nemusely být o moc větší, než obviněným provedený řez. Jestliže pachatel v úmyslu usmrtit jiného jej bodne nebo řízne nožem do míst, kde jsou uloženy životně důležité orgány, avšak k jejich zasažení nedojde z příčiny nezávisle na vůli pachatele, jde o pokus trestného činu vraždy. Obviněný by musel disponovat vysoce odbornými znalostmi, aby při zjištěné intenzitě použitého násilí vědomě vedl řez tak, aby se této žíle, popř. jinému důležitému orgánu v krku vyhnul, což i s ohledem na jeho ovlivnění alkoholem bylo zcela vyloučeno. Musel si tedy být vědom, že smrtelný následek může nastat a s takovým následkem musel být přinejmenším srozuměn, když z jeho strany šlo o cílený útok zaměřený právě do oblasti krku poškozené. S ohledem na okolnosti útoku se obviněný nemohl důvodně domnívat, že při objasněném použití nože poškozenou zasáhne jen do té míry a natolik, aby ji způsobil pouhé ublížení na zdraví bez ohrožení jejího života. Právní kvalifikace je tedy zcela přiléhavá.
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
10. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
11. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
12. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
13. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Stěžejní dovolací námitkou obviněného je, že se uvedeného jednání nedopustil v úmyslu přímém, ani nepřímém, a tudíž nemohl naplnit znak subjektivní stránky pokusu trestného činu vraždy. Takto koncipovanou námitku lze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Obviněný především namítl, že v rozhodnutí soudu prvního stupně absentuje vyjádření volní složky jeho jednání a nelze tak dovodit, že by byl srozuměn s tím, že by poškozené mohl způsobit smrt. Naopak uvedl, že se v jeho případě mělo jednat spíše o zavinění ve formě vědomé nedbalosti. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný chytil poškozenou a tahem kuchyňským nožem s délkou čepele 20 cm po krku jí způsobil zranění, a to šikmou řeznou ránu krku dlouhou 12 cm zasahující do podkoží, s patrným průběhem řezné rány od jazylky směrem dozadu vlevo, přičemž poškozená byla bezprostředně ohrožena na životě vykrvácením ze zevní hrdelní žíly, která se v řezné ráně nacházela, a došlo až k jejímu obnažení. K přetětí či poranění této žíly nedošlo pouze shodou okolností. Podle závěrů soudu prvního stupně se obviněný činu dopustil v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, tedy věděl, že svým jednáním může poškozenou usmrtit, a pro případ, že jí usmrtí, s tím byl srozuměn.
15. Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Způsobení takového následku však není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Přitom je však pachatel vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je nechtěným, pouze vedlejším následkem jednání pachatele, s kterým je však srozuměn. Na takové srozumění pak usuzujeme z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 222). K dovolací argumentaci obviněného je i s poukazem na ustálenou rozhodovací praxi namístě dále akcentovat, že dokonce i pokud by provedeným dokazováním nebylo zjištěno, jakou pohnutkou byl veden pachatel trestného činu vraždy, nelze z toho usuzovat, že chybí jeho úmysl způsobit poškozenému smrtelný následek ve smyslu §140 odst. 1 tr. zákoníku, je-li takový úmysl – přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] – dostatečně zřejmý z okolností a intenzity vykonaného útoku, zejména použije-li pachatel zbraň, o které ví, že svou povahou je způsobilá jiného usmrtit, a vede útok záměrně proti těm částem těla poškozeného, kde jsou uloženy životně důležité orgány (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1527/2010).
16. Podle zdravotnické dokumentace i závěrů znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Lucie Laclové, byla v řezné ráně na krku patrná zevní hrdelní žíla, která byla v místě rány obnažená, a tudíž stačila pouhá náhoda, jiný sklon či intenzita řezu k přetětí této žíly, což by vedlo ke smrti poškozené. Tyto okolnosti je přitom namístě pokládat za okolnosti náhodné a zcela nezávislé na vůli obviněného, kdy nelze předpokládat, že by obviněný vedl úmyslně přesný chirurgický řez takovým způsobem, aby se fatálnímu zranění poškozené vyhnul, a to i s poukazem na jeho výrazné ovlivnění alkoholem v době činu. Je přitom nutné zdůraznit, že každý člověk, tedy i naprostý laik bez lékařského vzdělání ví, že krkem probíhají významné žíly a tepny, jejichž přetětí znamená akutní riziko smrti vykrvácením. Pokud tedy obviněný výše uvedeným způsobem řízl ostrým nožem poškozenou do oblasti krku, a to nikoli náhodným máváním nožem, nýbrž cíleným řezem na krk zjevně směřovaným, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že při takto vedeném útoku existuje vysoká pravděpodobnost, že poškozené může způsobit smrt vykrvácením, přičemž ze skutkových zjištění nevyplývá jediná okolnost, na základě které by mohl důvodně spoléhat na to, že se tak nestane. Pro dokreslení úmyslu obviněného pak lze toliko na okraj rovněž připomenout, že podle skutkových zjištění obviněný před samotným útokem nožem poškozené mimo jiné vyhrožoval i tím, že jí zabije. Naplněním znaku subjektivní stránky ve formě úmyslného zavinění se přitom soudy obou stupňů dostatečně důsledně zabývaly, vypořádaly se s obhajobou obviněného a své závěry i řádně odůvodnily v souladu s §125 odst. 1 tr. ř., a Nejvyšší soud tak ani v odůvodnění jejich rozhodnutí neshledal namítaných pochybení (srov. str. 12 odst. 56-58 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2-3 odst. 9-11 usnesení soudu druhého stupně). S ohledem na uvedené se Nejvyšší soud plně ztotožnil s právní kvalifikací jednání obviněného tak, jak ji posoudil soud prvního stupně a následně potvrdil soud odvolací, a proto shledal dovolací argumentaci obviněného zjevně neopodstatněnou.
17. Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný námitky obsažené v dovolání uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
18. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu