ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.388.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 388/2021-2388
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 5. 2021 o dovolání obviněné D. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 11 To 242/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 67/2019 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 11 To 242/2020, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 6 T 67/2019.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2020, č. j. 6 T 67/2019-2253, byla obviněná D. F., uznána vinnou pod bodem 1 výroku přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 2 přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto přečiny byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou roků a šesti měsíců. Dále jí byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozenému M. O. nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byl tento poškozený odkázán (stejně jako poškozená AAAAA [pseudonym] s celým nárokem) na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Přečinu ohrožování výchovy dítěte (bod 1 výroku rozsudku) se obviněná podle zjištění nalézacího soudu dopustila v podstatě tím, že v době od 19. 1. 2015, kdy podal otec jejich nezletilé dcery AAAAA, nar. XY, M. O. návrh na změnu péče, do 5. 1. 2018, kdy byla nezletilá soudně svěřena do jeho péče, narušovala obviněná vztah nezletilé s otcem tím, že v důsledku svého podezíravého a obviňujícího přístupu k němu podrobovala jmenovanou nadměrným a stresujícím lékařským vyšetřením za účelem získání zpráv podporujících její představu o údajném sexuálním zneužívání nezletilé otcem, „kdy formou indoktrinace a emoční rezonance ovlivňovala nezletilou AAAAA v otcův neprospěch, a ohrožovala tak vytvoření jejich odpovídajícího emočního vztahu“, čímž porušila své povinnosti spočívající v řádné péči o nezletilou, zejména o její zdraví, její tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a v její ochraně, stanovené v §858 o. z. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
3. Přečinu křivého obvinění se podle výroku pod bodem 2 rozsudku dopustila stručně řečeno tím, že ve třech případech v období od března do listopadu 2017 při podání vysvětlení před policejním orgánem v úmyslu přivodit poškozenému M. O. trestní stíhání a znevýhodnit ho tak v řízení o péči o jejich nezletilou dceru AAAAA uvedla, že jí nezletilá sdělovala, že otec jí v době her posazuje genitálem ke svému obličeji, líže jí ručičky, dává francouzské polibky, tahá za bradavky, osahává a štípe na genitálu, zasouvá jí ruce pod spodní kalhotky a strká prsty do zadečku, v její přítomnosti masturbuje a močí, a dále popsala, v jak špatném psychickém stavu a traumatizovaná se nezletilá od svého otce vrací, přičemž tohoto jednání se dopustila přesto, že věděla, že sdělované skutečnosti nejsou reálnými prožitky nezletilé.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové podali odvolání obviněná (do všech jeho výroků), poškozená nezletilá AAAAA prostřednictvím opatrovníka i státní zástupce v neprospěch obviněné. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 12. 2020, č. j. 11 To 242/2020-2325, všechna odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
5. Usnesení odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítla, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci a soudy nerespektovaly zásadu subsidiarity trestní represe. Ze skutkových závěrů soudů nelze dojít k závěru, že se dopustila uvedených přečinů. Namítla i extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudů. Zejména ve vztahu k přečinu ohrožování výchovy dítěte uvedla, že nebyly provedeny žádné důkazy podstatné pro zjištění následků, které mělo její jednání na nezletilé zanechat. I když se jedná o ohrožovací trestný čin, lze povahu a závažnost jednání dovodit pouze z následků. Je tedy třeba zjistit četnost a intenzitu jednání a prokázat jeho následky.
6. Namítla dále, že z výroku rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, zda se indoktrinace a emoční rezonance měla dopouštět jen při podrobování nezletilé stresujícím a nadměrným vyšetřením, nebo také mimo lékařská vyšetření. Kromě toho pojem indoktrinace a emoční rezonance není v uvedeném kontextu blíže osvětlen. Emoční rezonance není jednáním předpokládaným v §201 tr. zákoníku. Podle slovníku cizích slov jde o citovou odezvu jedince na stavy nebo myšlenky jiných osob. Obviněná žádnou svoji rodičovskou odpovědnost neporušila, o nezletilé dítě řádně pečovala ve všech směrech. Mezi ní a nezletilou byl silný citový vztah. Jestliže bylo konstatováno, že její vztah k nezletilé byl hyperprotektivní a její péče nadměrná, připomíná obviněná (s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1469/2019) obtížnost určit tolerovatelnou hranici takového chování.
7. Popisované jednání nebylo způsobilé zasáhnout ani objekt předmětné skutkové podstaty, jelikož nevedlo k ovlivnění morálky nezletilé tak, aby jí mohlo v budoucnu přivodit závadové chování. Soudy nijak nekonkretizovaly, jaké následky nezletilé hrozily – z dokazování vyplynulo, že nezletilá k otci měla a stále má kladný vztah, a znalecký posudek Mgr. Nory Brátkové žádný konkrétní negativní dopad na vývoj osobnosti nezletilé neshledal. Přitom z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že případné narušení vztahu s otcem a nezletilou považuje za stěžejní důsledek jednání obviněné. Z provedených důkazů nic nenasvědčovalo tomu, že lékařská vyšetření byla pro nezletilou nepříjemná a stresující. Tvrzení, že si nezletilá spojovala kontakt s otcem s gynekologickými vyšetřeními, je pouze spekulativní a nemá oporu v důkazech. Dceru opakovaně brala na různá vyšetření na základě doporučení vydaných pediatrem V. Ch. Jelikož nedošlo k prokázání žádných dlouhodobých a konkrétních následků na morálce či chování poškozené, nemohlo dojít ke spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte.
8. Obviněná také namítla, že podle soudů byla úzkostná a hyperprotektivní. Kontaktům poškozeného s nezletilou však nikdy nebránila. Nelze vyloučit závěr, že byla o zdravotních problémech nezletilé skutečně přesvědčena. Nelze jí tak přičítat úmyslné jednání ani dovodit trestněprávní odpovědnost. Soudy upřely jakoukoli váhu tvrzením nezletilé o nevhodném chování otce, ačkoli je sdělovala při různých příležitostech ve školce, na kroužku mažoretek, u psycholožky, psychiatra i gynekoložky. Znalec PhDr. Pavel Kocián neshledal záměrnou manipulaci s nezletilou ze strany rodičů. Při posouzení znaku „po delší dobu“ je určující nejen celková doba jednání, ale i konkrétní stupeň provedení, intenzita, četnost apod. – nic takového není v napadeném rozhodnutí blíže zdůvodněno. Soudy se rovněž nezabývaly příčinnou souvislostí, tedy tím, zda příslušný následek byl způsoben právě a jedině jednáním obviněné. Přitom je zřejmé, že nezletilá AAAAA trpěla úzkostnou poruchou a odmítala u otce přespávat v době, kdy je obtížná separace dítěte od primárního pečujícího rodiče, a otec svým jednáním její situaci neusnadňoval.
9. Ve vztahu k přečinu křivého obvinění namítla obviněná, že nebylo prokázáno, že by jednala s úmyslem narušit rodinné vztahy poškozeného, přivodit mu trestní stíhání a v důsledku toho jej znevýhodnit v řízení o péči o nezletilou. Rovněž nebylo prokázáno, že by její sdělení týkající se poškozeného popsané v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně bylo nepravdivé a že by věděla, že popisované skutečnosti nejsou reálnými prožitky nezletilé. Trestněprávní odpovědnost by byla na místě, pouze pokud by bylo prokázáno, že jí nezletilá tyto skutečnosti nesdělovala. Nelze odhlédnout od nestandardního chování poškozeného (chatová komunikace s obviněnou a další ženou, zasílání jeho obnažených fotografií apod.), které v obviněné vzbuzovalo obavy o „standardnosti jeho sexuálního života“.
10. Obviněná dále vyjádřila přesvědčení, že v projednávané věci jde o civilní spor nijak nesouvisející s trestním právem. Není možné, aby byl rodinně-právní spor řešen nástroji trestního práva. Pokud se uvedeného jednání skutečně dopustila, nikdy tak nečinila v úmyslu své dceři ublížit nebo ji poškodit, naopak jednala v úmyslu ji chránit.
11. Obviněná zpochybnila i důkazní postup nalézacího soudu a namítla extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Soudy vzaly za svá skutková zjištění opatrovnického soudu, aniž by k tomu v hlavním líčení provedly dokazování, což je nepřípustné. Vycházely především ze znaleckých posudků PhDr. Karla Noska, Mgr. Nory Brátkové a PhDr. Pavla Kociána, aniž by však zpracovatele vyslechly. PhDr. Karel Nosek tak závěry svého posudku neobhájil a nevysvětlil ani podivné okolnosti tomuto posudku předcházející, tj. svou komunikaci s právní zástupkyní poškozeného a nevhodný způsob jednání s obviněnou.
12. Naproti tomu soudy ignorovaly závěry znaleckého posudku prof. PhDr. et PhDr. Radka Ptáčka, PhD., a doc. MUDr. Ilji Žukova, CSc., či odborná vyjádření doc. MUDr. Lubomíra Kukly, CSc., a J. T., kteří byli vyslechnuti pouze jako svědci, nikoliv jako zpracovatelé znaleckých posudků, a to v rozporu s ust. §215 odst. 2 a především §110a tr. ř. Obhajoba jim tak mohla (v rozporu s právem na spravedlivý proces) klást pouze dotazy týkající se skutečností, které vnímali svými smysly.
13. Soud prvního stupně se zaměřil na devalvaci odborných zjištění svědků navržených obhajobou. Důkazy prokazující nevinu obviněné byly v rozsudku soudu prvního stupně pouze zmíněny, ale nebyly z nich vyvozeny žádné relevantní závěry a nebyly konfrontovány s jinými provedenými důkazy. Výpovědi svědků byly účelově interpretovány.
14. Ve věci zcela absentuje provedení některých důkazů, jako vyšetření nezletilé, znaleckého posudku k osobě poškozeného, revizního znaleckého posudku k osobnosti obviněné a znaleckých posudků předložených obhajobou. Ohledně nezletilé AAAAA se soud spokojil pouze se znaleckými posudky, jež byly vypracovány v jiných řízeních, aniž zpracovatele těchto posudků vyslechl. Obviněná nesouhlasila s hodnocením znaleckého posudku PhDr. Karla Noska a namítla, že její vina byla konstatována právě na základě tohoto znaleckého posudku, jehož závěry jsou v příkrém rozporu se zjištěními odborníků, v jejichž péči nezletilá byla. Znalecké posudky J. T., doc. MUDr. Lubomíra Kukly, CSc., a Ing. Zdeňka Švendy, Ph. D., předložené obhajobou soudy jednoduše odmítly a nebylo k nim přihlíženo. Vzhledem k tomu, že závěry jednotlivých odborníků ohledně psychického stavu nezletilé AAAAA se značně lišily, měly soudy při existujících pochybnostech postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo a zprostit obviněnou obžaloby.
15. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil Okresnímu soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
16. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že dovolatelka zopakovala již uplatněnou obhajobu, s níž se soudy vypořádaly ve svých rozhodnutích. Především soud nalézací přesvědčivě dovodil naplnění všech znaků obou skutkových podstat (viz odstavce 96 – 102 odůvodnění rozsudku). K námitce neprovedení některých důkazů – zejména výslechu nezletilé – dodal, že takový úkon by byl zcela nadbytečný a znamenal by zbytečnou sekundární viktimizaci. Námitky proti skutkovým zjištěním nenaplňují žádný dovolací důvod. Odkaz na porušení zásady in dubio pro reo rovněž nelze označit za námitku hmotněprávní povahy (jedná se fakticky o procesní zásadu). K subsidiaritě trestní represe státní zástupce uvedl, že to byla právě dovolatelka, která původní civilní spor přesunula do roviny trestní, a to tím, že k získání výhody ve sporu o péči o své dítě zapojila do tohoto sporu nejprve samotné dítě, čímž ohrozila jeho výchovu, a posléze i orgány činné v trestním řízení, když křivě obvinila protistranu sporu – otce dítěte. Předmětné jednání přitom nemá žádné výjimečné znaky, pro které by přicházelo v úvahu neuplatnění trestní odpovědnosti, intenzita naplnění znaků skutkových podstat obou přečinů je spíše vyšší. Státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se zde vztahuje k nesprávnému zamítnutí odvolání napadeným rozhodnutím, ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán dovolací důvod prvně zmíněný.
19. Protože Nejvyšší soud nezjistil důvody k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
20. Úmyslného přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo úmyslně ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a pokračuje v páchání takového činu po delší dobu. V daném případě soudy konkrétně dospěly k závěru, že obviněná po delší dobu úmyslně ohrozila rozumový, citový a mravní vývoj nezletilé tím, že závažným způsobem porušila důležitou povinnost vyplývající z rodičovské odpovědnosti ve smyslu §858 o. z.
21. Pro naplnění této skutkové podstaty je nezbytné, aby v důsledku konkrétního jednání došlo k ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje dítěte. Musí proto být zjištěny faktické okolnosti, poměry a stav dítěte tak, aby bylo zjevné, že objektivně byl vývoj dítěte ohrožen (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1231/2019, publikované pod č. 20/2020 Sb. rozh. tr.). Takové okolnosti je třeba alespoň v základních rysech srozumitelně uvést v tzv. skutkové větě výroku o vině. Jednání rodiče (nebo i jiné osoby mající silný vliv na dítě) spočívající ve vzbuzování nenávistných postojů vůči druhému rodiči a tím deformování normálních rodinných vazeb a morálních hodnot může naplňovat znaky přečinu ohrožování výchovy dítěte, i když jen v závažných, krajních případech vyšší intenzity a spíše delšího trvání, nikoli jen ojedinělého jednání, a to za podmínky, že je reálně způsobilé zapříčinit následek předpokládaný ustanovením §201 tr. zákoníku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1469/2019).
22. I v těchto případech je třeba rozlišovat dva základní znaky uvedeného trestného činu. Jednak ohrožení, které nemusí znamenat jen nějaký celkový morální úpadek dítěte, ale například také vážné a trvalejší narušení vztahu k jednomu z rodičů (i to je ostatně v rozporu s obecnými morálními zásadami). Druhým znakem je porušení rodičovské povinnosti závažným způsobem. U obou znaků musí být dána odpovídající závažnost a intenzita. Nestačí jednání, které podstatně nepřekračuje rámec obvyklého narušení rodinných vztahů souvisejících s rozpadem rodinných vazeb (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 3 Tdo 420/2015). Zmíněné ohrožení je reálné tehdy, jestliže existují konkrétní objektivní skutečnosti, které ukazují na to, že se vývoj dítěte v budoucnu může odvíjet odchylně (č. 20/2020 Sb. rozh. tr.). I když se jedná o trestný čin ohrožovací, tedy následek na vývoji dítěte nemusí nutně nastat, je namístě posoudit konkrétní jednání v tom směru, zda mohlo ke škodlivému následku vůbec reálně směřovat. To je nutno posoudit zpravidla znalecky (kromě případů, kdy je to zcela zjevné).
23. V daném případě bylo nutno přisvědčit námitce dovolatelky o nejasnosti výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Pro hmotněprávní posouzení skutku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu je podstatné, zda skutková věta dostatečně vyjadřuje okolnosti odpovídající zákonným znakům příslušné skutkové podstaty. Ve výroku je uvedeno, že obviněná dceru podrobovala nadměrným a stresujícím lékařským vyšetřením. To sice může být v určitém kontextu jednáním, které ve spojení s dalšími okolnostmi naplňuje znaky uvedeného trestného činu, avšak dovolatelka má pravdu v tom, že další část výroku je v dané souvislosti nejasná. Kromě toho se nalézací soud ani v odůvodnění nezabýval otázkou četnosti a počtu případných zbytečných vyšetření, orientačně se k tomu vyjádřil až odvolací soud.
24. Nedostatkem především je, že výrok o vině je postaven na citaci odborných, laikovi ne zcela srozumitelných pojmů „indoktrinace“ a „emoční rezonance“ (jde o výrazy převzaté z obžaloby a částečně ze znaleckého posudku PhDr. Karla Noska podaného v jiné věci). Jde o pojmy nejen nejasné, ale i poměrně obecné, jejichž význam závisí na kontextu, tudíž je důvodná námitka, že samy o sobě nemohou dostatečně vyjádřit naplnění znaků dané skutkové podstaty ve smyslu výše uvedeného. I když je dále v popisu skutku uvedeno, že obviněná ovlivňovala nezletilou v otcův neprospěch, toto vyjádření samo o sobě nesvědčí o zmíněném výrazném překročení obvyklého narušení rodinných vazeb. Nadto jsou uvedené okolnosti ve skutkové větě spojeny s údajem o nadměrných lékařských vyšetřeních spojkou „kdy“, která se v právnické mluvě mnohdy užívá jako „univerzální spojka“, čímž vzniká rozpor nejen s českým jazykem, ale i s logickou stavbou věty. V daném případě z toho plyne odůvodněnost námitky obviněné, že není zřejmé, zda se indoktrinace a emoční rezonance měla dopouštět jen při podrobování nezletilé stresujícím a nadměrným vyšetřením, nebo také mimo lékařská vyšetření, případně kdy a jakým způsobem. Nejvyšší soud si je vědom obtížnější skutkové „uchopitelnosti“ případů jako je tento, avšak o to důležitější je, aby skutková věta rozsudku byla jasná a i pro laika srozumitelná a zároveň aby dostatečně skutkově vyjadřovala výše zmíněné znaky trestného činu. Nelze přitom přehlédnout, že v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů se vyskytují některá konstatování podstatně přiléhavější.
25. Za nejzásadnější vadu napadeného rozhodnutí a odsuzujícího rozsudku ovšem Nejvyšší soud považuje vyvození skutkových zjištění bez opory v řádně provedeném dokazování. Nejde jen o to, že nalézací soud ve svém rozsudku opakovaně poukazoval na obsah rozhodnutí „odvolacího opatrovnického soudu“ (které ale konkrétně neidentifikoval např. uvedením spisové značky či data, ve spise se jich nachází několik). To obecně není na závadu, jestliže soud v trestním řízení provede vlastní zhodnocení důkazů (což nalézací soud deklaroval v odst. 64 rozsudku). V daném případě nicméně způsob argumentace nalézacího soudu a její odvozenost od argumentace opatrovnického soudu vzbuzuje určité pochybnosti o nezávislých závěrech soudu v trestním řízení. Například v odst. 85 nalézací soud opakuje část hodnocení důkazů opatrovnickým soudem a uzavírá, že „uvedené hodnocení dopadá na shodný okruh provedených důkazů, lze ho proto vztáhnout i na hodnocení dokazování v řízení trestním a podepsaný soud se s tímto hodnocením provedeného dokazování plně ztotožňuje“, podobně v odst. 84; a v odst. 90 svá zjištění přímo opírá o skutkové závěry opatrovnického soudu. Významné je to zejména v té souvislosti, že své skutkové závěry nalézací soud opřel o důkazy, zejména znalecké posudky, opatřené „v jiných řízeních“, a že předmětem opatrovnického řízení byly jiné otázky.
26. Nejvyšší soud nemohl akceptovat porušení práva obviněné na spravedlivé řízení spočívající v tom, že nalézací soud své rozhodující skutkové závěry opřel takřka výlučně o znalecké posudky opatřené v jiných řízeních, které provedl jako listinné důkazy, aniž by umožnil obviněné (a obhájkyni) položit znalcům dotazy, a navíc aniž by reflektoval odborná vyjádření, respektive znalecké posudky, které opatřila obhajoba.
27. Okresní soud vyslechl v hlavním líčení jako svědky řadu odborníků, zejména lékařů a psychologů (o některé z nich se opírá při své obhajobě dovolatelka), kteří se vyjadřovali i k otázkám podstatným pro toto řízení, například k celkovému zdravotnímu a psychickému stavu nezletilé, k důvodům podání trestního oznámení na otce nezletilé a k tomu, jestli byla nezletilá zatěžována nadbytečně lékařskými vyšetřeními a zda byla pro ni stresující. Soud s odkazem na závěr znalce (v jiné věci) PhDr. Karla Noska, že tito odborníci byli indoktrinováni obviněnou, jejich závěry odmítl. Poté uzavřel, že pro zodpovězení zásadních otázek tohoto řízení, tj. pro zjištění způsobu výkonu rodičovské odpovědnosti obviněnou a jeho eventuální způsobilosti ohrozit rozumový, citový a mravní vývoj nezletilé, nebyly podstatné výpovědi svědků ani výpovědi obviněné a poškozeného, a že rozhodná skutková zjištění proto učinil na podkladě listinných důkazů, kterými jsou znalecké posudky vypracované ohledně nezletilé AAAAA, obviněné a poškozeného „v jiných projednávaných věcech“ (odst. 65 odůvodnění rozsudku). Soud provedl rovněž důkaz lékařskými zprávami o vyšetřeních nezletilé AAAAA, s tím, že nemohou verifikovat závěr, že by nezletilá skutečně trpěla všemi potížemi popisovanými opakovaně matkou, a také pro posouzení otázky, jakými potížemi nezletilá skutečně trpěla (a jaký byl podíl obviněné na jejich vzniku), jsou podstatné znalecké posudky vypracované v dalších řízeních (odst. 84 odůvodnění rozsudku).
28. Nalézací soud tak odsuzující rozsudek vystavěl v podstatě výlučně na listinných důkazech, jimiž provedl důkaz a které představují znalecké posudky opatřené v jiných řízeních a zčásti dokonce podané před spácháním zde stíhaných skutků. Konkrétně jde o znalecké posudky psychologů, a to PhDr. Pavla Kociána ze dne 7. 7. 2016, vypracovaný v rámci opatrovnického řízení k otázce zhodnocení výchovných předpokladů rodičů, dále znalecký posudek PhDr. Karla Noska ze dne 11. 8. 2017, podaný v trestním řízení vedeném proti otci nezletilé, nyní poškozenému M. O., a znalecký posudek Mgr. Nory Brátkové ze dne 23. 11. 2018, podaný pro opatrovnické řízení. Okresní soud se obsahem těchto listin (znaleckých posudků) podrobně zabýval zejména v odst. 86 – 90, 92, 95, 97, 102 a postavil na nich nejen skutková zjištění o ohrožení nezletilé AAAAA v jejím dalším vývoji v příčinné souvislosti s chováním obviněné, ale i skutkový závěr k bodu 2 výroku o vině (trestný čin křivého obvinění), že informace obviněné o nevhodném chování poškozeného vůči nezletilé AAAAA, které měly pocházet z tvrzení nezletilé, se „nezakládaly na realitě“ (odst. 90 odůvodnění rozsudku), respektive že popis jednání poškozeného, který měla nezletilá podávat obviněné a některým svědkům, neodpovídá reálným prožitkům nezletilé, a dále že nezletilá nemohla být v tomto směru ovlivněna jinou osobou než obviněnou (odst. 102).
29. Takový postup nalézacího soudu odporuje zejména zásadám ústnosti a zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností (§2 odst. 5, 11 tr. ř., čl. 96 odst. 2 Ústavy). Obecně v trestním řízení platí, že jednání před soudy je ústní a důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného se provádí zpravidla tak, že soud uvedené osoby sám vyslýchá. Trestní řád zde připouští určité výjimky, které lze realizovat za striktně vymezených podmínek a s ohledem na právo obviněného na obhajobu. Pokud bylo třeba některou složitější otázku důležitou pro trestní řízení objasnit znalecky (§105 tr. ř.) a znalec podal ve věci znalecký posudek, soud zpravidla znalce v hlavním líčení vyslechne. Podle §211 odst. 5 tr. ř. lze číst protokol o výpovědi znalce nebo písemný znalecký posudek jedině za podmínky (mimo jiné), že státní zástupce a obviněný s tím souhlasí. Tím je zaručeno právo stran trvat na osobním výslechu znalce a klást mu otázky. Strany tak spolupůsobí při objasňování okolností, které ze svého hlediska považují za podstatné pro rozhodnutí. U obviněného jde o součást ústavně zaručeného práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které souvisí s právem na předvolání a výslech svědků podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jež lze z tohoto hlediska vztáhnout v podobných případech i na znalce.
30. Nejsou-li splněny podmínky §211 odst. 5 tr. ř. pro čtení znaleckého posudku, je nutno v hlavním líčení vyslechnout znalce, a jestliže to není možné (např. když znalec zemřel), je třeba přibrat k objasnění otázek uvedených v §105 odst. 1 tr. ř. jiného znalce, nepostačí-li podání odborného vyjádření (Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2656). Podle §211 odst. 5 tr. ř. lze přečíst jen znalecký posudek podaný v téže věci, nikoli v jiné trestní věci (a samozřejmě ani v opatrovnické věci). Znalecký posudek opatřený v jiné věci by mohl mít v některých případech povahu jen listinného důkazu v tom smyslu, že by mohl být podnětem k doplnění dokazování či k prověření některého z dosud opatřených důkazů.
31. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud v trestním řízení vznikne potřeba k objasnění podstatné složitější odborné otázky přibrat znalce, je nutné jej přibrat v této věci a poté jej buď v hlavním líčení vyslechnout, anebo případně za souhlasu stran a splnění dalších podmínek znalecký posudek podle §211 odst. 5 tr. ř. přečíst. Pokud je znalec před soudem vyslýchán, má obviněný (stejně jako další strany řízení) právo klást mu otázky (§215 odst. 1 tr. ř.). Je zřejmé, že toto ustanovení při absenci souhlasu obviněného se čtením posudku nelze obcházet tím, že znalecký posudek nebude ve věci vůbec opatřen a místo něho budou zmíněné podstatné otázky zodpovězeny přečtením, respektive pouhým předložením znaleckého posudku z jiné věci (ať již trestní nebo občanskoprávní) jako listinného důkazu s využitím toho, že ke čtení listinného důkazu není nutný souhlas stran. Právě takovým postupem je obviněnému (případně jeho obhájci) znemožněno uplatnění práva klást znalci otázky a tím porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.
32. Vůbec největší důkazní váhu zřejmě nalézací soud připisuje listinnému důkazu v podobě znaleckého posudku PhDr. Karla Noska, z něhož také čerpá např. závěr jak o indoktrinaci nezletilé, tak o indoktrinaci odborníků ze strany obviněné. Přitom ale nebere v úvahu, že tento znalecký posudek byl podán v jiné trestní věci, v níž se řešil jiný předmět řízení, konkrétně především zda jsou věrohodná údajná tvrzení nezletilé o závadovém chování otce vůči ní.
33. Nelze nic namítat proti tomu, že otázka patologie vývoje, případně reálnosti ohrožení zdravého vývoje dítěte určitým chováním jiné osoby je (stejně jako otázka věrohodnosti výpovědi dítěte) zpravidla odůvodněně řešena znalecky. Tak tomu bylo i například v trestních věcech, které Nejvyšší soud projednával pod sp. zn. 3 Tdo 1424/2013, 3 Tdo 420/2015, 3 Tdo 67/2016, 7 Tdo 685/2018, 8 Tdo 600/2019, 6 Tdo 1071/2019 nebo 7 Tdo 1469/2019. Znalce je však třeba řádně přibrat a důkaz znaleckým posudkem provést v souladu s trestním řádem, při zachování práv obviněného.
34. Nesprávnost postupu soudu prvního stupně je patrná například i na skutečnosti, že nemohlo být v této věci postupováno podle §107 odst. 1 tr. ř., tj. že znalcům nemohly být vymezeny jejich úkoly v tomto trestním řízení a nemohla být poskytnuta potřebná vysvětlení z tohoto trestního spisu a nemohlo jim být případně umožněno nahlédnutí do spisů (to plyne už z toho, že znalci – s výjimkou Mgr. Nory Brátkové – posudky podali nikoli v době trestního řízení, ale ještě v době páchání stíhaného jednání obviněné). Vzhledem k tomu, že jmenovaní znalci (podle soudu stěžejní) v této věci vůbec jako znalci nefigurovali, nebylo obviněné umožněno např. vznést námitky proti jejich osobám ve smyslu §105 odst. 3 tr. ř. Obviněná přitom v dovolání přinejmenším naznačuje případnou podjatost znalce PhDr. Karla Noska a podobnou námitku uplatnila už ve svém odvolání (viz str. 10 napadeného rozhodnutí).
35. Znalec či znalci (ať už někdo z těchto tří soudem preferovaných nebo jiní) měli být přibráni a také vyslechnuti i proto, že obsah znaleckého posudku PhDr. Karla Noska by mohl naznačovat přinejmenším možnost jiné právní kvalifikace, konkrétně z hlediska úmyslného zavinění. Tak znalec např. uvedl, že obviněná nechápe, jak výrazně ona sama metakomunikačními cestami a svým emočním nastavením dceru ovlivňuje. Obviněná se dožaduje stále dalších vyšetření nezletilé bez toho, že by vnímala jejich reálné dopady na nezletilou. Obviněná nevnímá, že svoji dceru psychicky ničí (odst. 87 odůvodnění rozsudku). Ostatně i znalec PhDr. Pavel Kocián mimo jiné uvedl, že záměrnou manipulaci s nezletilou ze strany rodičů nezjistil. Jeho znalecký posudek celkově nevyznívá ve smyslu závěrů odsuzujícího rozsudku. A nelze se zcela ztotožnit s tím, že by na jeho závěry ze dne 7. 7. 2016 měla mít podstatný vliv skutečnost, že teprve pozdě večer dne 4. 7. 2016 obdržel doplňující e-mail od obviněné (viz č. l. 587 p. v.).
36. Problém ovšem spočívá i v tom, že znalci podávali posudky k jiným otázkám, než jsou řešeny v tomto trestním řízení. Nicméně v posuzované věci se přitom jedná o komplex složitých a různě souvisejících otázek, o čemž svědčí např. doporučení Mgr. Nory Brátkové, aby došlo k posouzení znaleckým ústavem (č. l. 288).
37. Samostatnou otázkou pak je namítané nerespektování práva na obhajobu odmítnutím znaleckých posudků předložených obviněnou. Dovolatelce nelze v tomto směru zcela přisvědčit. Sama totiž v návrzích na provedení důkazů navrhovala výslechy jí preferovaných odborníků jako svědků (viz např. návrh ze dne 20. 8. 2019 na č. l. 1250 nebo návrh ze dne 17. 10. 2019 na č. l. 1297, kde byla obhajobou i znalkyně J. T. navržena k výslechu jako svědkyně, ačkoli je poukazováno na jí zpracovaný znalecký posudek). Jako svědci také tito odborníci vyslechnuti byli, přičemž některé znalecké posudky opatřené v jiných věcech byly v hlavním líčení dne 8. 10. 2019 provedeny jako listinné důkazy – předloženy stranám k nahlédnutí (č. l. 1272). To se týká například i znaleckých posudků prof. PhDr. et PhDr. Radka Ptáčka, Ph. D., doc. MUDr. Ilji Žukova, CSc., které v tomto řízení předložila obviněná. Vedle provedení jejich znaleckých posudků jako listinných důkazů byli tito dva znalci vyslechnuti v hlavním líčení jako svědci, což je samo o sobě postup problematický. Když byli někteří zmínění odborníci vyslýcháni jako svědci, samosoudce při kladení dotazů stranami opakovaně upozorňoval, že jde pouze o výslechy svědků, nikoli o výslechy znalců k odborným otázkám. V závěru hlavního líčení však obhajoba nevznesla žádné návrhy na doplnění dokazování (č. l. 2221).
38. To ovšem nic nemění na nedůslednosti důkazního postupu nalézacího soudu, který náležitě nereagoval na to, že ve spise jsou obsaženy navzájem si příkře odporující znalecké posudky a odborná vyjádření. Pouze jako svědkyně byla vyslechnuta například také J. T., která „ve věci D. F.,“ podala z popudu obviněné obsáhlá a podrobná odborná vyjádření, zejména dne 28. 8. 2019 ke znaleckému posudku Mgr. Nory Brátkové (viz č. l. 2053 a násl.) a dne 1. 9. 2019 ke znaleckému posudku PhDr. Karla Noska (č. l. 1422 a násl.), která ale i přes svůj název „odborné vyjádření“ jsou podle svého obsahu a znalecké doložky spíše znaleckými posudky. Jmenovaná znalkyně v nich podrobila ostré kritice znalecké posudky Mgr. Nory Brátkové a PhDr. Karla Noska a vyslovila názory zcela protichůdné. Soud vyslechl J. T. pouze jako svědkyni a obsahem jejího odborného vyjádření, respektive znaleckého posudku, se blíže nezabýval, pouze je v odst. 82 odůvodnění rozsudku odmítl, zjevně aniž by uvažoval o postupu podle §110a tr. ř. Aniž by tedy kohokoli jako znalce vyslechl, ne dost podloženě na jedné straně zcela odmítl v podstatě znalecký posudek vypracovaný v této věci, a naopak zcela přejal závěry znaleckého posudku vypracovaného v jiné věci. Z rozsudku soudu prvního stupně není ani dostatečně patrné, k čemu tedy vlastně byla jako svědkyně J. T. vyslechnuta, respektive co bylo smyslem jejího výslechu jako svědkyně.
39. I další „odborné svědky“ nalézací soud podrobil kritice (viz odst. 69 – 76 odůvodnění rozsudku), kterou opřel o posudky znalců v jiných věcech, jež nevyslechl. Obsahem spisu jsou i další rozporná vyjádření odborníků, zejména psychologů a psychiatrů. Některé znalecké posudky jsou v tak silné vzájemné kontrapozici, že společné mají snad jen to, že žádný z nich nebyl podán v této věci.
40. Dokazování k odborným otázkám, u nichž nalézací soud vcelku důvodně vycházel z toho, že je nutné je opřít přinejmenším zčásti o závěry odborníků, tedy vykazuje výše naznačené podstatné vady promítající se do porušení práva obviněné na spravedlivé řízení. Nejvyšší soud však zdůrazňuje, že tímto rozhodnutím nezaujímá jakékoli stanovisko ke správnosti odborných závěrů těch či oněch psychiatrů či psychologů.
41. Odsuzující rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové je – i přes nepopiratelnou snahu věc skutkově objasnit a s řadou rozhodných okolností se podrobně vypořádat – z důvodů shora uvedených vadný z hlediska hmotně právního posouzení (vyjádření skutkových okolností trestného činu ohrožování výchovy dítěte ve výroku rozsudku odpovídajících právní kvalifikaci) a pro porušení základního práva obviněné na spravedlivé řízení. Odvolací soud nedostál své přezkumné povinnosti, s odvolacími námitkami se plně nevypořádal (byť reprodukce obsahu odvolání obviněné tvoří převážnou část napadeného rozhodnutí) a odvolání obviněné přes uvedené vady zamítl. Byly tak naplněny důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolací soud se nijak nevypořádal s odvoláním státního zástupce, které sice výrokem podle §256 tr. ř., tj. jako nedůvodné, zamítl, avšak z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze zjistit ani obsah tohoto odvolání ani důvody jeho zamítnutí.
42. Nejvyšší soud z důvodů výše uvedených zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, neboť zásadní pochybení nastalo již v řízení před soudem prvního stupně. Zrušil i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k povaze zjištěných pochybení nebylo důvodu zabývat se v této fázi řízení dalšími dovolacími námitkami.
43. Okresní soud v Hradci Králové znovu projedná tuto trestní věc, doplní dokazování podle potřeby, přinejmenším opatřením – samozřejmě s plným šetřením osobnosti nezletilé AAAAA – příslušného znaleckého posudku z oboru (odvětví) psychologie, případně i psychiatrie, a jeho řádným provedením. Není patrně nutno dodávat, že předmětem znaleckého posouzení by měly být zejména otázky deformace či alespoň ohrožení vývoje nezletilé a jejího vztahu k otci v důsledku toho kterého konkrétního jednání obviněné, jejich závažnost a intenzita, psychologické aspekty případného závažného porušení rodičovských povinností obviněnou a rovněž otázka, zda z psychologického hlediska popis jednání poškozeného, který měla nezletilá podávat obviněné a některým svědkům, mohl či nemohl (s ohledem na konkrétní okolnosti) skutečně nebo podle představ obviněné odpovídat reálným prožitkům nezletilé. Konkrétní formulaci otázek pro znalce Nejvyšší soud ovšem ponechává na soudu prvního stupně. Poté, co doplní dokazování v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a vypořádá se s obhajobou obviněné, okresní soud ve věci znovu rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 5. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu