ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.426.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 426/2021-845
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2021 o dovolání obviněného T. R. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 5 To 33/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 23/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. R. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2020, č. j. 11 T 23/2018-720, byl obviněný T. R. uznán vinným pod bodem 1) zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a sbíhající se přečiny úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným pod body 2) a 3) výroku rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2017, č. j. 4 T 88/2017-460, a sbíhající se přečiny poškození cizí věci podle §228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2018, č. j. 7 T 133/2018-379, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 5 To 35/2019, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vodidel všeho druhu na dobu 4 let. Současně byly zrušeny výroky o trestech z výše citovaných rozhodnutí, včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Zároveň mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené N. Š. nemajetkovou újmu, a to bolestné ve výši 57 109, 23 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 1 825 660 Kč.
2. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný odvolání do všech jeho výroků s výjimkou výroku o vině pod bodem 2). Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 5 To 33/2020-753, rozhodl tak, že rozsudek nalézacího soudu (po jeho přezkoumání v celém rozsahu) částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem 1) a v navazujících výrocích o trestech a o náhradě nemajetkové újmy. V rozsahu tohoto zrušení nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a uložil mu za tento zločin a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal rozsudek soudu prvního stupně pod bodem 2) nedotčen, a dále za shora uvedené trestné činy, jimiž byl uznán vinným citovanými dřívějšími rozsudky, souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 11 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 4 let. Současně byly zrušeny výroky o trestech z výše citovaných rozhodnutí, včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Zároveň mu byla uložena povinnost nahradit poškozené N. Š. nemajetkovou újmu - bolestné a ztížení společenského uplatnění - ve výši shodné jako rozsudkem soudu prvního stupně.
3. Zločinu znásilnění se podle skutkových zjištění soudů (tak, jak je upřesnil ve svém rozsudku odvolací soud) obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 25. 1. 2017 v přesně nezjištěné době v osobním motorovém vozidle na lesní cestě vedoucí k chatové oblasti v k. ú. obce XY, okr. XY, poté, co předtím nastoupila do vozidla poškozená N. S. po předchozí domluvě týkající se údajného nafocení kolekce zimní módy v přírodě, odvezl ji na uvedené místo, po zastavení a vystoupení z vozidla ji nejprve částečně omámil chloroformem tak, že ji levou rukou chytil pod krkem a přiložil jí k obličeji kus látky nasáklé touto chemikálií. Částečně omámenou ji odtáhl zpět k vozidlu a hodil na zadní sedadla, kde se ji snažil násilím přes její odpor vysvléct donaha, čemuž se poškozená zprvu úspěšně bránila údery pěstmi do hlavy, kopáním a voláním o pomoc. Po vyrušení náhodnou chodkyní od svého jednání na chvíli upustil, následně poškozené vysvlékl bundu a poté k překonání jejího odporu jí přiložil ke spánku pistoli černé barvy s varováním, že pokud bude řvát, zabije ji. Poté z poškozené svlékl všechno oblečení, kromě kalhotek, které si musela svléknout sama. Poškozená se stále snažila otevřít dveře a obviněný jí opět přiložil na ústa kus látky s chloroformem, jehož se tentokrát nadechla mnohem více, a zamotala se jí hlava. Obviněný se svlékl, penisem pronikl do pochvy poškozené a vykonal na ní pohlavní styk, který ukončil vyvrcholením na její břicho. Ejakulát následně setřel z poškozené navlhčenými kapesníky, které vyhodil z okna auta. Poté od dalšího jednání upustil, poškozená se oblékla a společně z místa odjeli do XY. V důsledku tohoto jednání je poškozená N. Š. výrazně omezena v obvyklém způsobu života v důsledku utrpěné posttraumatické stresové poruchy, projevující se flashbacky, rozlady, sub-depresí, iritabilitou, problémy v sexuální oblasti, stažením se a straněním se neznámých lidí, přičemž tyto symptomy přetrvávají až do současnosti a směřují až do stadia chronifikace až petrifikace osobnostních změn poškozené.
4. Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí, ohledně kterého zůstal výrok o vině rozsudkem odvolacího soudu nedotčen, se obviněný dopustil tím, že dne 25. 1. 2017 řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Ford Focus Combi, jímž v době kolem 13:00 hod. přijel sám jako řidič v XY k autobusovému nádraží na ul. XY, kde vyzvedl N. Š., kterou odvezl do chatové oblasti v k. ú. obce XY, okr. XY, poté zpět do XY na ul. XY, odkud již sám kolem 16:00 hod. tímto vozidlem jako řidič odjel do městské části XY na ul. XY, a to i přesto, že mu byl rozsudkem Městského soudu v Brně, č. j. 5 T 6/2016, ze dne 8. 6. 2016, který nabyl právní moci dne 27. 10. 2016, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou a půl roku.
5. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, které postavil na dovolacím důvodu uvedeném v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy nesprávně zjistily a vyhodnotily skutkový stav věci, jelikož nepostupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., neboť provedené důkazy nehodnotily tak, aby na jejich základě učinily logická a důsledná skutková zjištění, čímž došlo k extrémnímu rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy. Nebyl předložen jediný důkaz, který by podporoval tvrzení poškozené, že se s ní obviněný na fotografování domlouval a někam ji vylákal. Ve spise se nenachází žádná elektronická nebo telefonní komunikace mezi ním a poškozenou. Telefonní hovor ze dne 10. 1. 2017 na telefon užívaný poškozenou nebyl přijat, a tudíž k žádnému kontaktu nedošlo. Současně v předmětný den obviněný zkoušel volat na různé nabídky erotických služeb, mezi nimiž byl i telefon poškozené. Má tedy za to, že poškozená je nevěrohodná, přesto soudy jeho vinu na základě její výpovědi dovodily. Obviněný dále namítl, že nebyly provedeny všechny jim navržené důkazy, konkrétně výslech svědkyň M. H. a A. R., které měly svědčit v jeho prospěch, a proto se jedná o opomenuté důkazy. Námitky obviněný směřoval i proti výroku o trestu odnětí svobody, jelikož tento je zcela zjevně přísný, nespravedlivý a nepřiměřený. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a sám obviněného zprostil obžaloby nebo věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatovala, že obviněný se v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá otázkami skutkovými, respektive soudům vytýká nesprávný rozsah dokazování a způsob, jímž provedené důkazy hodnotily, a domáhá se odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině, a neodpovídají žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Státní zástupkyně neshledala ani extrémní rozpor, jelikož jednání obviněného je prokázáno především výpovědí poškozené N. Š., jejíž věrohodnost je podpořena zejména znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, dále důkazem stopy DNA, která byla nalezena na místě činu. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
8. Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se liší od odvolání kromě jiného i tím, že ho nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Jde o taxativní výčet zákonných dovolacích důvodů, takže podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu, jen pokud obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení.
9. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, především trestního zákoníku, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotněprávního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky, kterými se dovolatel snaží dosáhnout změny skutkových zjištění soudů, proti nimž staví svou vlastní verzi skutkového stavu, jsou mimo rámec ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takové námitky se týkají aplikace procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, a již tím se míjejí s hmotněprávní povahou zmíněného dovolacího důvodu. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
11. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
12. Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Obviněný namítal existenci tzv. opomenutých důkazů, jelikož v odvolacím řízení navrhoval provedení důkazů, které soud odmítl provést, aniž by takový postup podle jeho názoru přiměřeně odůvodnil. K tomuto je třeba uvést, že soudy nemají povinnost provést veškeré důkazy, které strany navrhnou, avšak svůj postup musí řádně odůvodnit. Odvolací soud v dané věci nijak nepochybil, poněvadž v odstavci 16 odůvodnění svého rozsudku logicky a dostatečně zdůvodnil, proč považoval další dokazování za nadbytečné. Nejvyšší soud na tuto část odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci odkazuje.
13. Pokud jde o hodnocení důkazů, není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry, natož pak závěry, jichž se v očividném rozporu s důkazy dožadoval obviněný svou vlastní skutkovou verzí postavenou proti skutkovým zjištěním soudů. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů.
14. Lze shrnout, že soudy se důsledně zabývaly všemi dostupnými důkazy, neprovedení dalších důkazů řádně zdůvodnily a důvodně hodnotily výpověď poškozené N. Š. jako věrohodnou, přičemž ta byla podložena dalšími důkazy (jak podrobně rozvedl odvolací soud v odst. 17. odůvodnění rozsudku). Především je nutné poukázat na ubrousek nalezený na místě činu, na kterém byly zajištěny stopy spermatu, vykazující individuální shodu s profilem DNA obviněného. Ze stěru z podbřišku poškozené byl zjištěn neúplný profil DNA, identický s profilem DNA obviněného, což je v rozporu s verzí obviněného, že k souloži mezi ním a poškozenou nedošlo. Ve vozidle obviněného byla nalezená PET láhev, ve které byla zjištěna přítomnost chloroformu, který byl opakovaně použit k omámení poškozené. Z výpovědi přítele poškozené svědka P. K. vyplynulo, že byl s poškozenou prostřednictvím mobilního telefonu v písemném kontaktu a ona ho informovala o tom, co se postupně stalo mezi ní a obviněným. Nakonec ho požádala o pomoc a přivolání policie. Verze poškozené je podporována i výpověďmi svědků manželů R. a L. Š., kteří shodně popsali chování poškozené v době, kdy se jí podařilo uniknout obviněnému a žádala je o pomoc. Oba shodně uváděli, že poškozená jim sdělila, že byla znásilněna, byla špinavá, ubrečená a křičela, že ji chce někdo zabít. Věrohodnost výpovědi poškozené je podporována znaleckými posudky z oboru psychiatrie a klinické psychologie, ve kterých znalci zcela jednoznačně vyloučili, že by si poškozená celou událost vymyslela. Následky, které si poškozená nese až do současné doby, znalci označili jako důsledek prožitého traumatu, kterým bylo znásilnění obviněným. Znalci vyloučili, že by toto trauma mohlo vzniknout v případě dobrovolného sexuálního styku, jak vyplývá z jedné z obhajovacích verzí obviněného. Soud prvního stupně v odstavci 18. odůvodnění rozsudku podrobně rozvedl, na základě, jakých skutečností dospěl k závěru o vině obviněného, přičemž se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil i odvolací soud, který své závěry přesvědčivým způsobem odůvodnil především v odstavci 17. odůvodnění svého rozsudku.
15. Námitka obviněného, že nebyl předložen jediný důkaz, který by podporoval tvrzení poškozené, že se s ní obviněný na fotografování domlouval a někam ji vylákal, je s ohledem na výše popsanou důkazní situaci a prokázaný skutkový děj nepodstatná. Je možné souhlasit s obviněným, že spisový materiál neobsahuje žádnou konkrétní elektronickou nebo telefonní komunikaci mezi ním a poškozenou, s výjimkou nepřijatého telefonního hovoru dne 10. 1. 2017 (ke kterému nebyla poškozená dotazována). Je tomu především proto, že orgány činné v trestním řízení této skutečnosti nepřikládaly žádný význam, a proto ji nijak neprověřovaly. Poškozená jen na okraj ve své výpovědi uvedla, že se dostala do kontaktu s obviněným „přes webovou stránku fotomodelky“. Následně bylo zjištěno, že poškozená má profil jako modelka na portálu „M.I.“, dříve „XY“. Z těchto profilů (č. l. 204–209) je zřejmé, že potenciální zájemce o práci této modelky se s ní může přímo zkontaktovat právě přes tento portál, který obsahuje rozhraní pro soukromou zprávu. K ověření, zda probíhala komunikace prostřednictvím tohoto portálu či jiným způsobem, však nebyla poškozená podrobně dotazována a nebylo v tomto směru ani prováděno dokazování. Nelze tedy dát za pravdu obviněnému, který zpochybnil věrohodnost poškozené, protože ve spise není zaznamenána žádná komunikace mezi ním a poškozenou. Tato skutečnost pouze nebyla prověřována, když se v kontextu dalších uvedených důkazů jevil tento postup jako nadbytečný. Soudy vyšly z tvrzení věrohodné poškozené, byť toto bylo poměrně strohé, že 25. 1. 2017 přijela do XY na focení zimní kolekce oblečení pro obviněného, na čemž byli domluveni. Takové focení absolvovala i v minulosti, když si přivydělávala jako fotomodelka. O domluvě na focení zimní kolekce věděl i svědek P. K., který potvrdil, že ještě před odjezdem do XY mu poškozená o zakázce na focení řekla. Tento svědek také potvrdil, že poškozená do XY odjela až 25. 1. 2017 v ranních hodinách a měla se po svém příjezdu ihned sejít s obviněným. O tom, že do XY cestovala, resp. dorazila, svědčí i komunikace, kterou se svědkem vedla na sociálních sítích. Nelze ani opomenout, jak vyplývá z výpovědi svědkyně M. P., přítelkyně obviněného, že i s ní se obviněný seznámil prostřednictvím inzerátu, kterým nabízel ženám focení.
16. Ani námitce obviněného vztahující se k výši jemu uloženého trestu odnětí svobody nemohl Nejvyšší soud přisvědčit. Námitky proti výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani v té jeho variantě, která je vymezena jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Nic na tom nemění fakt, že přiměřenost trestu je jinak otázkou aplikace hmotného práva, zejména ustanovení §37 až §42 tr. zákoníku. Samotný výrok o uložení trestu lze napadat kvůli porušení hmotného práva v zásadě jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a jeho naplnění nepřicházelo v úvahu, protože trest odnětí svobody mu byl uložen jako přípustný druh trestu a v rámci příslušné zákonné trestní sazby, což sám v dovolání připouští. V takovém případě je vyloučeno namítat v dovolání nepřiměřenost trestu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
17. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno ke korekcím uložených trestů z hlediska jejich přiměřenosti, ale jen k nápravě těch nejzávažnějších pochybení, jimiž jsou právě uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu mimo zákonnou trestní sazbu. Z důvodů, které mají základ v otázce přiměřenosti uloženého trestu, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do rozhodnutí nižších soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud je uložený trest v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. O takový případ se v posuzované věci evidentně nejedná. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody u horní hranice trestní sazby zákonem stanovené na zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Uložený trest není trestem, který by nějak vybočoval z ústavního rámce proporcionality trestní represe. Pro úplnost je třeba dodat, že soudy se zabývaly všemi hledisky rozhodnými pro stanovení druhu a výměry trestu a důvodně obviněnému nepřiznaly žádnou polehčující okolnost. Naopak správně přihlédly k tomu, že obviněný je vícekrát soudně trestaným recidivistou, v opisu rejstříku trestů má celkem 13 záznamů. Část trestné činnosti ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 6/2016 měla navíc taktéž sexuální kontext (tehdy zneužil tísně jedné poškozené k poskytnutí sexuálních služeb). Trest byl obviněnému uložen za souběh celkem osmi trestných činů. Obviněný zločin znásilnění pečlivě naplánoval. Poškozenou nejprve vytipoval, oslovil a pozval do XY, pro účel jejího znásilnění si obstaral airsoftovou pistoli (vizuálně zcela zaměnitelnou s pravou střelnou zbraní) a chloroform na její omámení, a těchto věcí také k překonání odporu poškozené aktivně použil. Průběh skutkového děje odvolací soud přiléhavě hodnotil jako velmi stresující pro poškozenou, přihlížel i k duševním útrapám poškozené. V neposlední řadě bylo přihlédnuto i ke způsobenému následku, který u poškozené v jejím mladém věku vedl k rozvrácení jejího osobního i profesního života. Obavy z obviněného u poškozené i několik let po skutku hraničí s paranoiou a došlo u ní prakticky k trvalému stažení ze společnosti.
18. Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, jakož i nesouhlas s výši uloženého trestu, není dovolacím důvodem.
19. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného T. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 5. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.