ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.45.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 45/2021-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 2. 2021 o dovolání obviněného T. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 8 To 258/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 39/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2020, č. j. 12 T 39/2020-59, byl T. B. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil v plné výši škodu, kterou trestným činem způsobil. Současně mu bylo uložena povinnost k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř.
Přečinu krádeže se obviněný podle zjištění soudu prvního stupně dopustil v podstatě tím, že dne 1. 2. 2020 kolem 17:10 hod. v prodejně Datart na XY ulici v XY odcizil 1 ks paměťové karty zn. Samsung Micro SDXC EVO 128 GB + adaptér v hodnotě 999 Kč, 1 ks paměťové karty zn. Sandisk Micro SDXC + adaptér 128 GB v hodnotě 899 Kč, 1 ks paměťové karty Sandisk Micro SDXC 128 GB + adaptér v hodnotě 1 199 Kč, 1 ks paměťové karty Samsung Micro SD 256 GB v hodnotě 1 999 Kč, 1 ks USB Hub Connect IT 3.0 v hodnotě 499 Kč a 1 ks klávesnice zn. Logitech Gaming G213 Prodigy, US v hodnotě 1 699 Kč tak, že nezjištěným předmětem, který měl s sebou, zboží vystavené na prodejní ploše vylamoval z obalů, uschovával je do kapes a následně bez zaplacení z prodejny odešel, přičemž tímto jednáním způsobil poškozené společnosti HP TRONIC Zlín, spol. s r. o., škodu ve výši 7 294 Kč.
Odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 9. 2020, č. j. 8 To 258/2020-80, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uvedl, že si je vědom, že jeho dovolací námitky jsou převážně námitkami skutkovými, ovšem skutková zjištění nalézacího soudu, která beze zbytku přejal soud odvolací, jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, dílem jsou dokonce zřetelným opakem obsahu dokazování. Důkazy provedené před nalézacím soudem umožňují podle obviněného učinit i jiný závěr, než o jeho vině. Svědek J. H. se zřejmě vzhledem k odstupu času zmýlil ohledně časových souvislostí (podle obviněného lze označit za nesporné, že den oznámení chybějícího zboží zákazníkem je totožný se dnem oznámení této skutečnosti policejnímu orgánu, tedy se dnem zahájení úkonů trestního řízení). Skutek byl na základě provedeného dokazování ustálen tak, že ke krádeži došlo dne 1. 2. 2020, přičemž úkony trestního řízení byly zahájeny dne 4. 2. 2020, tedy dnem oznámení chybějícího zboží zákazníkem svědku J. H.). Svědek také upřesnil, že poslední inventura zboží na prodejně proběhla kolem dne 25. 1. 2020. Podle obviněného tak nelze jednoznačně vyloučit, že ke krádeži či jiné formě ztráty zboží ve tvrzeném rozsahu mohlo dojít také v době od poslední inventury do dne oznámení chybějícího zboží zákazníkem. Po celou tuto dobu nebylo chybějící zboží zaznamenáno. Obviněný se proto domnívá, že nalézací soud měl ve smyslu zásady in dubio pro reo vycházet z jeho dílčího doznání a v tomto směru věc postoupit příslušnému správnímu orgánu k projednání přestupku.
Obviněný dále namítl porušení svého práva na spravedlivý proces tím, že nebyl řádně předvolán k veřejnému zasedání u Krajského soudu v Brně, které bylo nařízeno na den 15. 9. 2020. O termínu jeho konání se dozvěděl pouze od svého obhájce. Je tedy toho názoru, že bylo porušeno ustanovení §233 odst. 1, 2 tr. ř. a nebyly splněny procesní podmínky pro konání veřejného zasedání. Nedal také souhlas se zkrácením lhůty k přípravě, což lze prokázat zvukovým záznamem z veřejného zasedání. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ještě před konáním neveřejného zasedání vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, neuvedla však žádné nové argumenty a v podstatě pouze poukázala na to, že s obsahově shodnými skutkovými námitkami obviněného se již dostatečně vypořádaly soudy prvního a druhého stupně, přičemž dovolací námitky jednak neodpovídají zákonnému dovolacímu důvodu, jednak jsou nedůvodné. Navrhla dovolání odmítnout podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná a dovolací námitky jsou z větší části opakováním námitek odvolacích i předchozí obhajoby obviněného, s nimiž se soudy přesvědčivě a s oporou v provedených důkazech vypořádaly. Porušení svého práva na spravedlivý proces obviněný spatřuje v hodnocení důkazů, s nímž nesouhlasí, a předkládá vlastní verzi skutkového děje. Jeho námitky se tak ocitají mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Soudy přitom logicky a výstižně vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti a lze na ně odkázat.
Obviněnému nelze přisvědčit ani v tom směru, že by k porušení jeho práva na spravedlivý proces došlo postupem odvolacího soudu při jeho vyrozumívání o veřejném zasedání, případně nedodržením lhůty k přípravě podle §233 odst. 2 tr. ř. Nejprve je třeba poznamenat, že obviněný neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., nicméně z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2020 (č. l. 76) je patrné, že jeho konání byl přítomen, byť se dostavil o několik minut později.
Odvolací soud učinil dva pokusy obviněného o konání veřejného zasedání vyrozumět prostřednictvím pošty, přičemž mu vyrozumění (nikoli předvolání) zaslal na adresu jeho trvalého bydliště, kterou obviněný označil i pro účely doručování, a to obálkou typu III s označením „do vlastních rukou“ a „neukládat“. Obě zásilky byly poštou vráceny s poznámkou „nemá schránku“ (č. l. 72 vrácena soudu 21. 8. 2020 a č. l. 75 vrácena soudu 27. 8. 2020). Ze spisu je však patrné, že dříve i později obviněný zásilky na dané adrese přebíral, a to i zásilky uložené na poště. Odvolací soud po prvním neúspěšném pokusu o doručení přistoupil k vyvěšení vyrozumění na úřední desce soudu, k němuž podle protokolu o veřejném zasedání došlo od 21. 8. 2020 do 15. 9. 2020. Z toho je patrné, že odvolací soud zřejmě za den doručení vyrozumění obviněnému v souladu s §50l odst. 1 o. s. ř. považoval desátý den ode dne vyvěšení, tedy 31. 8. 2021. Také lhůtu k přípravě na veřejné zasedání tak měl odvolací soud za splněnou. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 15. 9. 2020 i zvukového záznamu dále vyplývá, že obviněný se dostavil v 8:37 hod. (začátek veřejného zasedání byl v 8:30), což na dotaz soudu vysvětlil parkováním auta. Z protokolu ani zvukového záznamu nevyplývá, že by se obviněný v průběhu veřejného zasedání jakkoli zmínil o tom, že o jeho konání nebyl řádně vyrozuměn nebo že neměl dostatečnou lhůtu k přípravě. Ve svém dovolání uvádí, že se o datu konání veřejného zasedání dozvěděl pouze od svého obhájce, neuvádí ovšem, kdy se tak mělo stát.
Aniž by se Nejvyšší soud na tomto místě musel zabývat otázkou, zda lze aktivitu odvolacího soudu směřující k doručení vyrozumění o veřejném zasedání obviněnému hodnotit jako optimální, konstatuje, že k porušení práva na spravedlivý proces nedošlo. Nikoli každé porušení procesních pravidel je současně porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obviněný se o konání veřejného zasedání zjevně dozvěděl a aktivně se ho účastnil. Z protokolu o jeho konání je patrné, že v celém jeho průběhu nevznesli proti postupu odvolacího soudu při doručování obviněný ani jeho obhájce žádnou námitku. Stejně tak si obviněný ani jeho obhájce nestěžovali na nedodržení minimální zákonné lhůty k přípravě. Nelze připustit, aby obviněný, který má za to, že došlo k závažnému porušení jeho procesních práv, postupoval tak, že nejprve nechá odvolací soud provést veřejné zasedání a vydat rozhodnutí, a porušení posléze namítne až proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu v dovolání. Takový obstrukční postup by – pokud by byl Nejvyšším soudem akceptován – vedl ke značné nehospodárnosti řízení.
Nejvyšší soud nemá s ohledem na pouze kusé informace obviněného žádnou možnost posoudit, zda by měl obviněný k přípravě na veřejné zasedání zachovalou lhůtu pěti dnů také ode dne, kdy se o termínu jeho konání skutečně dozvěděl. I pokud by tedy byl zpochybněn odvolacím soudem přijatý náhradní způsob doručení, stejně by to v daném případě nevedlo ke zpochybnění spravedlnosti řízení jako celku, zvláště když obviněný svým postupem, tedy tím, že se bez jakýchkoli námitek veřejného zasedání zúčastnil, vyjádřil svůj postoj k možnosti jeho konání.
Navíc, aby Nejvyšší soud mohl konstatovat porušení práva na spravedlivý proces a napadené rozhodnutí z tohoto důvodu zrušit, musel by současně také zjistit, že namítané porušení procesních pravidel mělo konkrétní dopad na vydané rozhodnutí. V tomto směru ovšem obviněný neuvedl žádnou argumentaci. V této souvislosti nelze přehlédnout ani to, že šlo o věc skutkově a z hlediska dokazování jednoduchou a také obhajoba obviněného spočívala po celou dobu řízení pouze v tom, že (lapidárně řečeno) předmětné zboží mohl odcizit někdo jiný někdy jindy (ač bylo jeho počínání do značné míry zachyceno na kamerovém záznamu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tomu stejně i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného T. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 2. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu