ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.459.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 459/2021-965
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2021 o dovolání obviněné P. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. 11 To 47/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 16 T 103/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné P. J. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. 12. 2019, č. j. 16 T 103/2019-853, byla obviněná P. J. uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř let. Zároveň jí byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené České republice, jednající prostřednictvím Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Hradci Králové, škodu způsobenou trestným činem ve výši 93 803 Kč.
2. Přečinu podvodu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněná dopustila v podstatě tím, že v úmyslu získat majetkový prospěch poté, co jí byl na základě
- žádosti ze dne 8. 8. 2012 podané Úřadu práce České republiky, Krajské pobočce v Hradci Králové, Kontaktnímu pracovišti Náchod (dále jen „úřad práce“), přiznán přídavek na dítě AAAAA (pseudonym), narozený XY ve výši 500 Kč měsíčně od 1. 8. 2012, o čemž bylo vydáno oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 3. 9. 2012, č. j. 93056/12/NA, který byl následně navýšen na částku 610 Kč měsíčně od 1. 8. 2016, o čemž bylo vydáno oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 3. 8. 2016, č. j. 166492/16/NA, a
- žádosti ze dne 9. 10. 2014 podané úřadu práce přiznán příspěvek na živobytí ve výši 242 Kč měsíčně od října 2014, o čemž bylo vydáno oznámení ze dne 20. 10. 2014,
č. j. 49751/2014/NAC, přičemž výše této dávky pomoci v hmotné nouzi byla s ohledem
na aktuální výši jejích příjmů a její potřeby vyplácena v částkách od 242 Kč do 3 103 Kč měsíčně,
vědomě nesplnila svoji zákonnou povinnost vyplývající z §61 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb.,
o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a §49 odst. 2 písm. a) zákona
č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a úřadu práce v zákonné lhůtě osmi dnů ani později nenahlásila změnu ve skutečnosti rozhodné pro nárok na obě dávky a jejich výši spočívající v tom, že od 23. 10. 2014 společně s ní a jejím nezletilým synem v místě jejich trvalého bydliště na adrese XY č. p. XY, Náchod, trvale žije otec jejího nezletilého syna AAAAA, pan R. J., a společně s ním uhrazují náklady na své potřeby, v důsledku čehož jí byl v období od října 2014 do ledna 2018 vyplacen přídavek na dítě v celkové výši 14 660 Kč a příspěvek na živobytí v celkové výši 79 143 Kč, a tyto dávky státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi jí tak byly vyplaceny neoprávněně, čímž způsobila škodu České republice, jednající prostřednictvím Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Hradci Králové, Kontaktního pracoviště Náchod, v celkové výši 93 803 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2020, č. j. 11 To 47/2020-888, bylo odvolání obviněné podané do výroku o vině i trestu podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná má za to, že její vina nebyla prokázána. Svědek J. R. byl motivován proti ní vypovídat s ohledem na skutečnost, že vypovídala proti němu v jiné věci, navíc část posuzovaného období byl ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody, a proto se k této části nemohl vyjádřit. Svědkyně K. S. je přítelkyně J. R. a je jim ovlivněná. Komunikace ze sociálních sítí nesvědčí o nějakém trvalém sdílení společné domácnosti s R. J. Ostatní svědkové nevypovídají konkrétně a nelze vyloučit, že jejich výpovědi je nutné vztáhnout k době po lednu 2018. V té době již R. J. řádně, jako osobu bydlící s ní ve společné domácnosti, nahlásila. Ve vztahu ke spotřebě vody zdůraznila, že spotřeba svědčí o užívání bytu dvěma osobami, jí a jejím synem, jelikož běžná spotřeba vody na osobu je 35 m 3 na rok.
5. Dále namítla, že nebyla správně zjištěna a stanovena výše škody, kterou měla způsobit. Soudy stanovily výši škody na základě vyjádření poškozeného, aniž by existovalo nějaké pravomocné rozhodnutí tohoto státního orgánu, ze kterého by mohly soudy vyjít, místo toho, aby výši škody určily samy jako předběžnou otázku. Rozsudek neobsahuje způsob výpočtu výše škody, a proto je nepřezkoumatelný.
6. Obviněná má za to, že i v případě, že by nenahlásila další posuzovanou osobu žijící s ní ve společné domácnosti a uhrazující společně náklady na živobytí, toto nenahlášení automaticky neznamená, že nemá nárok na příslušné sociální dávky. Má za to, že nebylo dostatečně prokázáno, že by nárok na tyto dávky zanikl. Postrádá v rozhodnutích soudů, jak by propočet jejího nároku vypadal, pokud by se do bytu „hypoteticky“ nahlásila další osoba. Současně se soudy nezabývaly trvalostí takového „hypotetického“ vztahu.
7. Obviněná namítla nezákonnost sdělení jednotlivých obchodních řetězců a dokladů o nákupech R. J. Tyto důkazy označila za nezákonné, jelikož sběr těchto dat byl v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, a proto je nelze jako důkazu použít.
8. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že podstatou dovolání byla polemika s hodnocením důkazů soudy a vlastní způsob posouzení důkazů. Obviněná vytkla zejména nesprávné hodnocení důkazů, které byly soudy vyhodnoceny v její neprospěch, a předkládala vlastní přehodnocení důkazů a usilovala o zcela odlišnou a pro ni příznivou verzi skutkového stavu věci, než ke které dospěly soudy nižších stupňů. Obviněná v podaném dovolání ani výslovně nepoukázala na existenci extrémního rozporu, který navíc státní zástupce v projednávané věci ani neshledal. Soudy svoje skutkové závěry logicky opřely o obsah řádně provedených důkazů a nevybočily z mezí daných zejména §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a s námitkami obhajoby se již dostatečně vypořádaly v odůvodněních rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1, resp. §134 odst. 2 trestního řádu. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
13. Dovolání obviněné bylo založeno na námitkách, které jsou mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť směřují proti skutkovým zjištěním soudů, případně proti tomu, jak byly hodnoceny důkazy. To se týká výhrad obviněné k prokázání její viny a stanovení výše škody. Obviněná přímo extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy ani porušení práva na spravedlivý proces nenamítla. Přesto Nejvyšší soud ke skutkovým zjištěním uvádí následující. Soudy vinu obviněné postavily především na výpovědích svědků J. R., K. S. a dále na facebookové komunikaci. Tyto důkazy zapadají do kontextu s výpověďmi sousedů obviněné (především svědků I. S., I. Š., M. H. a L. H.). Lze také poukázat na výpovědi pracovnic úřadu práce I. K. a M. W., které navštívily obviněnou v bytě dne 5. 10. 2017. Popsaly překvapení obviněné, která je nejprve pět minut nechala čekat na chodbě, přesto následně zjistily, že v botníku byly pánské boty a ve skříni pánské oblečení. Vybavení ložnice a celkově bytu nasvědčovalo přítomnosti muže v domácnosti. Naopak policista P. H., který údajné obydlí R. J. v XY prohlížel v rámci šetření, tam žádné jeho osobní věci neviděl. Tyto skutečnosti pak byly v souladu s informacemi, které policejní orgán získal vyhodnocením elektronické komunikace R. J. za období od 27. 8. 2017 do 21. 2. 2018. Služby elektronických komunikací byly naprosto převážně uskutečněny buď v Hradci Králové, tedy v místě jeho zaměstnání, nebo v centru města Náchod, tj. v místě, kde se nachází dotčený byt obviněné. Zjištěná pracovní doba R. J. přitom plně odpovídá závěru, že v Hradci Králové služby elektronických komunikací využíval v pracovní době, nikoliv v době volna. V údajném bydlišti v XY tyto služby R. J. využíval v pouhých 2 % případů. Rovněž je nutné poukázat na výpisy z bankovního účtu obviněné a R. J. k nákupům a platbám v rozhodném období, zachycující koupi zboží množstvím odpovídajícího rodinné potřebě s řadou položek typicky ženské potřeby. Detailně se těmito skutečnostmi zabýval jak okresní soud (v bodech 3. až 18. Odůvodnění rozsudku), tak krajský soud (v odst. 11. až 24), Nejvyšší soud na ně odkazuje.
14. Pokud obviněná namítá, že svědek J. R., potažmo svědkyně K. S., mohou být motivování k výpovědi proti její osobě s ohledem na odsouzení J. R., pak tato skutečnost byla soudům známa. Soudy z toho důvodu přistupovaly k hodnocení jejich výpovědí velmi obezřetně, avšak nedospěly k závěru, že by šlo o výpovědi nepravdivé, jelikož byly podporovány i dalšími, výše uvedenými důkazy. Nelze se ani ztotožnit s tvrzením obviněné, že komunikace ze sociálních sítí nesvědčí o nějakém trvalém sdílení společné domácnosti s R. J. Komunikace sice pokrývá jen část vytýkaného období (od 23. 10. 2014 do 2. 8. 2015), je však nutné ji zařadit do širšího kontextu dalších důkazů. Právě souhrn všech důkazů vedl soudy k závěru o vině obviněné. Z komunikace na sociální síti nevyplývá, že by v tomto období došlo k přerušení společného bydlení a hospodaření obviněné s R. J. Pokud obviněná namítala, že svědkové mohli vypovídat k období po lednu 2018, tak takový závěr není v souladu s provedeným dokazováním. Svědkové – sousedé obviněné z domu, kde bydlela (svědkové I. S., I. Š., M. H. a L. H.), byli soudem dotazování na období před rokem 2018 a k tomuto období se také vyjadřovali. Ve vztahu ke spotřebě vody je nutné připustit námitce obviněné jistou relevanci, jelikož konečná spotřeba vody konkrétní domácností je ovlivněná tzv. náměrem (společnými ztrátami domu, rozpočtenými podle podlahové plochy bytu), nicméně tato skutečnost sama o sobě nedokazuje, že se obviněná vytýkaného jednání nedopustila. Skutkovým námitkám obviněné uplatněným v rámci dovolacího řízení tedy přisvědčit nelze a tím méně lze uvažovat o nějakém extrémním rozporu mezi obsahem důkazů a skutkovými závěry soudů.
15. Jako námitku proti skutkovým zjištěním soudů lze posoudit i námitku nesprávně zjištěné a stanovené výše škody. Obecně stanovení výše škody je otázkou právní, pokud je napadán postup stanovení výše škody podle §137 tr. zákoníku, nicméně v projednávané věci je napadán faktický způsob zjištění konkrétní výše škody, tedy nikoli nesprávné hmotně právní posouzení. Obviněná totiž namítla, že výše škody byla stanovena na základě vyjádření poškozeného úřadu práce, aniž by existovalo nějaké pravomocné rozhodnutí tohoto orgánu.
16. Není sporu o tom, že výši škody v případě podvodu, pokud se jedná o přímé finanční plnění, je nutné stanovit v zásadě jako částku, kterou sebe nebo jiného obohatí pachatel tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, přičemž tak musí způsobit na cizím majetku minimálně škodu nikoli nepatrnou. V projednávané věci byla výše škody stanovena částkou, která byla obviněné poskytnuta v důsledku toho, že neuvedla orgánu vyplácejícímu sociální dávky, že žije ve společné domácnosti a společně hradí její náklady s R. J., jehož příjem měl být zohledněn při rozhodování o přiznání nároku na sociální dávky. Je tedy logické, že tuto škodu stanovil poškozený úřad práce, který je navíc státním orgánem a má prostředky i odborné kapacity k řádnému vyčíslení vzniklé škody. Soudy potom z takto stanovené škody vyšly. Tomuto postupu nelze nic zásadního vytknout.
17. V tomto směru není podstatné, zda existuje nějaké pravomocné rozhodnutí, ze kterého by byla výše škody dovozena. Úřad práce sice vedl řízení o vzniku povinnosti vrácení přeplatku na příspěvku na živobytí pod č. j. 48974/2014/NAC, ve kterém doposud nebylo pravomocně rozhodnuto, protože odvolací orgán (Ministerstvo práce a sociálních věcí) dvakrát rozhodnutí zrušil. Je však nutné upozornit, že předmětné správní řízení je ovládáno jinými zásadami než řízení trestní, současně toto správní řízení vycházelo z jinak zjištěného skutkového stavu, z jiných důkazů, než tomu bylo v trestním řízení. Právě z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu ve správním řízení Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutí o vzniku povinnosti vrácení přeplatku na příspěvek na živobytí zrušilo. V trestním řízení však byl skutkový stav, jak bylo rozebráno výše, postaven na skutkových zjištěních, které přesahovaly možnosti správního orgánu. Nelze tedy podmiňovat stanovení výše škody pravomocným rozhodnutím správního orgánu Současně lze škodu stanovit mj. i na základě jeho vyjádření (zprávy), i když zároveň jedná za poškozenou Českou republiku. Jen na okraj je nutné uvést, že podvodné jednání obviněné nesměřovalo jen k neoprávněnému vylákání příspěvku na živobytí, ale i přídavku na dítě AAAAA, nar. XY. K tomu bylo pouze zjištěno, že úřad práce rozhodl dne 18. 6. 2018, pod č. j. 129813/18/NA, o vzniku přeplatku na dávce státní sociální podpory přídavku na dítě a povinnosti vrátit přeplatek ve výši 10 660 Kč (č. l. 276). Nejvyššímu soudu není známo, zda rozhodnutí nabylo právní moci.
18. Orgány činné v trestním řízení sdělily poškozenému, za jaké období má vzniklou škodu vyčíslit, tedy od 23. 10. 2014 do ledna 2018. Z dokazování vyplynulo, že R. J. se stěhoval do bytu obviněné dne 23. 10. 2014, jak vyplývá z vyjádření obviněné při komunikaci na sociální síti (č. l. 165), současně obviněná nahlásila poškozenému bydlení ve společné domácnosti s R. J. s účinnosti od února 2018. Doba, po kterou měl poškozený vyčíslit výši škody, byla dostatečně určitě stanovena, a tudíž nemohla vést k nepřesnému vyčíslení vzniklé škody.
19. Pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit ani námitku, že nenahlášení změny (společné bydlení a uhrazování potřeb s R. J.) automaticky neznamená, že nemá nárok na příslušné sociální dávky, jelikož v rozhodnutích soudů chybí, jak by propočet jejího nároku vypadal, pokud by se do bytu „hypoteticky“ nahlásila další osoba.
20. Není sporu o tom, že poskytnutím sociálních dávek došlo k rozmnožení majetku obviněné, obviněná však zpochybňuje, že by došlo k tomuto rozmnožení neoprávněně. Nejvyšší soud se však s tímto závěrem neztotožnil. Oprávněnost nároku vzniká na základě přiznání tohoto nároku oprávněným orgánem, což se v tomto případě stalo, jelikož obviněné byl přiznán přídavek na dítě AAAAA oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 3. 9. 2012, č. j. 93056/12/NA, a příspěvek na živobytí oznámením ze dne 20. 10. 2014, č. j. 49751/2014/NAC. Tato oprávněnost nároku ale zanikla, když obviněná porušila §61 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, a §49 odst. 2 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, jelikož písemně neohlásila příslušné pobočce úřadu práce do osmi dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu (společné bydlení a úhrada nákladu R. J.), a to přesto, že jí tato povinnost vyplývala jak ze zákona, tak o ní byla opakovaně poučena správním orgánem. Obviněná tedy v zákonné lhůtě neinformovala oprávněný orgán, ačkoliv o této povinnosti věděla, a tudíž zamlčela podstatné skutečnosti, které měly vliv na přiznání nároku na dávku a její výši a způsobila tak na cizím majetku větší škodu. Tímto postupem sebe neoprávněně obohatila. V tomto směru není rozhodující, zda vůbec a jaký vliv by měl příjem R. J. na nárok obviněné na výplatu sociálních dávek, pokud by si o ně obviněná v takové situaci zažádala. Dávky vyplacené na základě zatajení podstatných skutečností je třeba zde považovat za škodu způsobenou jednáním obviněné (podobně jako například u podvodně vylákaného úvěru, kde není z hlediska výše škody rozhodné, zda by jiným postupem pachatel poskytnutí nějakého úvěru dosáhl).
21. Ke skutkovému stavu je možné uzavřít, že mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Náchodě na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, případně že se neztotožňuje s rozsahem dokazování a se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
22. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ani námitku nezákonnosti sdělení jednotlivých obchodních řetězců a dokladů o nákupech R. J. Jedná se o procesní námitku, která by mohla být relevantní pouze tehdy, pokud by došlo k odsouzení obviněné na základě nezákonného důkazu, což by mohlo být v rozporu s právem na spravedlivý proces. Taková situace však v projednávané věci nenastala. Policejní orgán zajistil zákonným způsobem podle §8 odst. 2 tr. ř. informace, které jsou předmětem bankovního tajemství-výpisy z bankovních účtů R. J. Z těchto výpisů zjistil, že v předmětném období byly prováděny převážně platební kartou platby vyšších částek při návštěvě obchodních řetězců, jako jsou např. Lidl, Albert, Kaufland nebo Penny. Postupem podle §8 odst. 1 tr. ř. požádal o zaslání kopií účtenek z konkrétního dne, na konkrétní částku, zaplacenou konkrétní platební kartou. Tyto účtenky byly policejnímu orgánu ze strany obchodních řetězců poskytnuty. Nejvyšší soud má za to, že takto zjištěný důkaz není důkazem nezákonným. Nelze přisvědčit tvrzení obviněné, že se jedná o nezákonný důkaz, protože sběr těchto dat je v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů. Především je třeba zdůraznit, že ochrana osobních údajů v době vyžádání předmětných informací byla poskytována zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Osobním údajem podle §4 písm. a) tohoto zákona je jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Z výše uvedeného vyplývá, že ze strany obchodních řetězců nedošlo k shromažďování či poskytnutí osobních údajů, ale toliko informací o provedení nákupu konkrétních položek, konkrétní den, konkrétní platební kartou. Obchodní řetězce však již nemohly tuto platební kartu spojit s konkrétní osobou, to mohl učinit až policejní orgán, který prolomil bankovní tajemství postupem podle §8 odst. 2 tr. ř. a obě informace spojil v rámci trestního řízení. Jedná se tedy o důkazní prostředek, který byl proveden zákonným způsobem a z něj vyplývající závěry (důkazy) byly použitelné v projednávané věci.
23. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné P. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 6. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.