ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.517.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 517/2021-312
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. Č. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 10 To 29/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 38/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 11. 2020, č. j. 1 T 38/2020-227, byl obviněný P. Č. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, obojí ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně se spoluobviněným R. B. škodu ve výši 7 131 Kč poškozené J. K.
Uvedené trestné činy obviněný spáchal podle zjištění soudu prvního stupně v podstatě tím, že se společně s R. B., nar. XY, dne 26. 8. 2019 krátce před půlnocí setkali s poškozenou J. K. před restaurací S., mezi ulicemi XY a XY v Mělníku a společně popíjeli alkohol, který zakoupila poškozená. Při tomto P. Č., který seděl vedle J. K., naznačoval R. B., že poškozená má na krku zlatý řetízek, o který ji chce připravit. Kolem 2:00 hod. dne 27. 8. 2019 poškozená odcházela domů směrem do ulice XY, přičemž se opírala o hůl. P. Č. se podíval, kudy odchází, a řekl R. B., že „ji udělají“, vezmou jí kabelku. Šli za poškozenou, která měla přehozenou kabelku přes rameno. P. Č. instruoval R. B., že za poškozenou vyběhne, „sundá ji“ na zem a vezme jí kabelku. R. B. se tedy rozeběhl za poškozenou a v ulici XY ji napadl, z levé strany ji chytil za ucho kabelky, kterou měla zavěšenou na levém rameni, chtěl ji strhnout, jak však silou zatáhl, poškozená spadla na zem na levý bok, ale kabelku stále jednou rukou pevně držela. R. B. jí tahal kabelku, kterou poškozená stále držela, z rukou a následně ji hrubou silou vytrhl. V černé kabelce s hnědým lemováním měla koženou peněženku s hotovostí ve výši 6 231 Kč, platební kartu České spořitelny, telefon značky myPhone 7300, doklady, klíče a další drobnosti.
Odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2021, č. j. 10 To 29/2021-254, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu a odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uvedl, že soudy hodnotily důkazy v rozporu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., přešly rozpory ve výpovědích poškozené a R. B., jejich rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a vykazují prvky zaujatosti. Podle spoluobviněného jej měl obviněný navádět posunky, gesty a slovy „pojď, uděláme ji“. Poškozená vypověděla, že toto nepozorovala. Jediným důkazním prostředkem svědčícím proti obviněnému je tak výpověď spoluobviněného, která vykazuje znaky účelovosti vzhledem ke snížení trestu. Skutečnost, že spolu výpovědi poškozené a spoluobviněného souhlasí v některých bodech, neprokazuje, že se obviněný dopustil návodu ke zločinu loupeže.
Uložený trest podle obviněného nerespektuje kritéria uvedené v §37 až §39 tr. zákoníku, jeho odůvodnění je nedostatečné. Nebyly zohledněny polehčující okolnosti. Uloženým trestem bude zásadně ztížena možnost návratu obviněného do řádného života. Nesprávnost obviněný spatřuje i ve výroku o náhradě škody. Rozhodnutí soudu zde bylo předčasné, nebyly splněny podmínky §228 odst. 1 tr. ř. Provedené dokazování ve vztahu k obviněnému nebylo dostačující k posouzení nároků co do důvodu a výše. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že stejné námitky obviněný uplatňoval od počátku trestního řízení, takže se jimi oba soudy již zabývaly. Nejedná se o případ extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry. Námitky kvalitativně nepřekračují hranice polemiky s názorem soudů a uplatněný dovolací důvod nebyl naplněn. Také uložený trest odpovídá všem zákonným hlediskům. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Především Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudu při provádění důkazů, k rozsahu provedeného dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy, neboť směřuje k ochraně základního ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces.
O takovou krajní situaci se však v posuzované věci nejedná a obviněný to v podstatě ani netvrdí. Dovolací námitky jsou opakováním námitek odvolacích i předchozí obhajoby. Je proto možné ohledně nich odkázat na logické a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů v předchozím řízení. Byť je závěr o vině založen především na výpovědi spoluobviněného, soudy dostatečně zdůvodnily, proč jeho výpovědi uvěřily. Ta se na rozdíl od výpovědi obviněného jednak v podstatných rysech shodovala s výpovědí poškozené, jednak se spoluobviněný R. B. ke skutku sám přiznal (ačkoli poškozená si oba pachatele spletla) a neměl také žádný důvod, aby v neprospěch obviněného nepravdivě vypovídal. Skutečnost, že byl k trestné činnosti naveden, nepředstavuje zde takovou polehčující okolnost, která by měla při úvaze o trestu význam, jak tvrdí obviněný. Dovolatel také přehlíží, že i poškozená na základě jeho jednání posléze nabyla dojmu, že byli oba pachatelé domluveni, a on svým dílem přispěl k tomu, aby oddálil nahlášení trestné činnosti. V tomto směru tedy výpověď spoluobviněného nestojí zcela osamoceně. Námitky dovolatele proti výroku o vině uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obviněný je pachatelem popsaného činu.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z uvedeného výkladu je patrné, že ani námitky směřující do výroku o trestu obviněným uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají. Uložený trest neodporuje ani zásadě proporcionality trestní represe a soudy jej řádně odůvodnily.
Závěr o nepodřaditelnosti pod uplatněný dovolací důvod se týká i námitek do výroku o náhradě škody, které ostatně obviněný ani blíže nerozvedl.
Ačkoli k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný obecně poukázal na obě základní alternativy, zjevně jej uplatnil ve druhé alternativě, tj. v návaznosti na tvrzený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle ní lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení, ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Protože obviněný svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tomu stejně i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného P. Č. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 6. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu