ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.572.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 572/2021-657
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2021 o dovolání obviněného P. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 5 To 68/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 5 T 121/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 1. 2020, č. j. 5 T 121/2015-599, byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Současně bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti uhradit poškozené obchodní společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., škodu ve výši 638 104 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním směřovaným do výroků o vině a trestu, z jehož podnětu rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4. 8. 2020, č. j. 5 To 68/2020-632, tak, že jej podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl. Právní kvalifikace skutku a výrok o trestu nedoznaly změn, odvolací soud pouze snížil částku, kterou byl obviněný povinen uhradit poškozené obchodní společnosti na náhradu škody na 574 223,42 Kč, a částečně upravil – zejména pokud jde o výši způsobené škody – i znění tzv. skutkové věty výroku o vině.
Podle závěrů odvolacího soudu navazujících na skutková zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného trestného činu tím, že v období od 28. 1. 2014 do 18. 2. 2014 v Mostě v prostorách pobočky obchodní společnosti A. C., jménem svým, jménem obchodní společnosti A. C., jež byla obchodním partnerem poškozené obchodní společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., a na jména jiných osob v úmyslu se obohatit objednával cenově zvýhodněné mobilní telefony, jejichž čerpání bylo podmíněno splněním podmínek ze strany zákazníka, a to uzavření nového smluvního vztahu, prodloužení stávající smlouvy či doprodej služeb na stávající smlouvu, ačkoliv jako obchodní partner poškozené obchodní společnosti si byl vědom, že k čerpání cenově zvýhodněného zboží nebyly splněny podmínky, a takto získané mobilní telefony prodal, čímž způsobil obchodní společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., škodu v celkové výši 574 223,42 Kč.
Obviněný P. K. napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem dovoláním, ve kterém sice výslovně neuvedl odkaz na zákonné ustanovení dovolacího důvodu, nicméně z jeho slovního popisu je možné usoudit, že měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy dovodily jeho zavinění (nepřímý úmysl) s poukazem na jeho vědomost o e-mailu zaslaném poškozenou obchodní společností, který obsahoval podmínky soutěže o prodeji telefonů. Taková úvaha soudu však nemá oporu v důkazní situaci. Za nesprávné hmotněprávní posouzení označil závěr odvolacího soudu i soudu prvního stupně o nepřímém úmyslu. S poukazem na vybranou judikaturu Ústavního soudu namítl obviněný i porušení principu presumpce neviny a s tím související zásady in dubio pro reo .
Ve vztahu k výroku o náhradě škody namítl, že konstrukce o výši škody použitá soudem prvního stupně je nesprávná, neboť škoda nemůže být vypočítána jako rozdíl mezi nákupní cenou od velkoobchodu a cenou, za níž on zboží prodával koncovému zákazníku, jelikož ta v sobě zahrnuje maloobchodní přirážku, která náležela jeho osobě jakožto obchodnímu partneru poškozené obchodní společnosti. Nesprávné je však podle obviněného i stanovení výše škody odvolacím soudem, který se při novém výpočtu zcela odchýlil od ustanovení §137 tr. zákoníku. Správně měl postupovat tak, že nejdříve měl zjistit cenu obvyklou, za níž se předmětný typ telefonu nakupoval v rozhodné době od výrobce (nikoli od mateřské společnosti), a to nikoli v počtu několika kusů, nýbrž v počtu tisíců či desetitisíců. Následně měl zjistit cenu obvyklou, za níž velkoobchod (zpravidla čeští či zahraniční operátoři) prodával tento typ telefonů svým obchodním partnerům, přičemž rozdíl mezi těmito položkami by představoval škodu zjištěnou v souladu s §137 tr. zákoníku.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil buď celý napadený rozsudek, anebo alespoň výrok o náhradě škody, a v rozsahu zrušení věc vrátil odvolacímu soudu, resp. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání sdělila, že nevyužívá svého oprávnění a k dovolání se nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto (ani jiného) dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku. Ani námitky porušení zásad presumpce neviny a in dubio pro reo nemohou naplňovat dovolací důvod, neboť se týkají procesních otázek.
Námitky obviněného směřující proti hodnocení důkazů ve vztahu k otázce jeho zavinění pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze. Dovolací námitky jsou navíc jen obecné a obviněný nepřiléhavě argumentuje nálezem ústavního soudu ve věci, v níž byla posuzována subjektivní stránka pachatelky trestného činu vraždy s ohledem na její nepříznivý duševní stav. Nejvyšší soud neshledal ani důvody pro výjimečný zásah do pravomocného rozhodnutí pro extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů.
Nad rámec dovolacích námitek lze podotknout, že soud prvního stupně při hodnocení provedených důkazů nepostupoval zcela důsledně ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., avšak nepromítlo se to zásadním způsobem do závěru o vině obviněného. Nicméně odvolací soud tento nedostatek napravil, s poukazem na toto pochybení zrušil rozsudek soudu prvního stupně a ve věci rozhodl sám. Krajský soud v Ústí nad Labem tedy částečně upravil znění tzv. skutkové věty, čímž nijak nevybočil z mezí daných odvolacím řízením, neodchýlil se od skutkových a právních závěrů vyjádřených ve výroku a v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu natolik, aby tím porušil zásady stanovené v §259 odst. 3, 4 tr. ř. (tyto zásady měl na paměti, jak vyplývá z odst. 21 odůvodnění jeho rozsudku) a především v podstatné otázce výše škody změnil rozsudek ve prospěch obviněného. V souhrnu tedy soudy dospěly – i pokud jde o skutečnosti vztahující se k úmyslu obviněného – ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování.
Dovolatel namítal, že soudy závěr o nepřímém úmyslu vyvodily pouze na základě jeho vědomosti o e-mailu od poškozené obchodní společnosti. Podle jeho názoru skutečnost, že o tomto e-mailu věděl, nevyplývá z žádného provedeného důkazu. Odvolací soud však v odst. 13 a 14 odůvodnění napadeného rozsudku vyložil, že obhajoba obviněného v této otázce je vyvrácena. Na základě učiněných skutkových zjištění krajský soud správně dovodil, že obviněný čin spáchal v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (čímž korigoval závěr nalézacího soudu o úmyslu nepřímém). Shrnuto, námitka obviněného o nesprávném hmotněprávním posouzení subjektivní stránky trestného činu je založena především na jeho vlastním hodnocení důkazů. I pokud by bylo možno ji v obecné poloze se značnou dávkou tolerance podřadit pod uplatněný dovolací důvod, je zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud dodává, že podstatou věci je, že poškozená obchodní společnost Vodafone prodávala telefony za cenu podstatně nižší, hluboko pod jinak adekvátní, obvyklou „prodejní“ cenu, ovšem za stanovených podmínek a kritérií, které musely být splněny na straně zákazníků, z čehož jí na druhé straně plynuly výhody, jež byly cílem vyhlášené soutěže (k účelu této soutěže viz výpověď svědka M. Š.). Obviněnému muselo být jakožto dlouhodobému partnerovi obchodní společnosti Vodafone pracujícímu v oboru zcela zřejmé, že poškozená obchodní společnost nemůže mít žádný zájem na tom, aby se nabízené telefony prodávaly pod cenou „jen tak“, aniž by z toho společnosti plynul nějaký prospěch či výhoda (např. v podobě nových zákazníků). Je přijatelný závěr odvolacího soudu, že obviněný měl vědomost o podmínkách nákupu zvýhodněných telefonů (tj. že je možné cenově zvýhodněný telefon odebrat pouze při uzavření nového smluvního vztahu, prodloužení stávající smlouvy či doprodeje služeb na stávající smlouvu), a to mimo jiné na základě toho, že věděl o obsahu rozesílaného e-mailu, v němž byly tyto podmínky uvedeny.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku obviněného týkající se údajně nesprávného stanovení výše škody s odkazem na ustanovení §137 tr. zákoníku (která formálně směřovala pouze do výroku o náhradě škody, šlo v ní ale o celkově nesprávný výpočet výše škody a její stanovení ve výroku o vině). Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou. Návrh obviněného, jak by mělo být postupováno při výpočtu škody, je třeba odmítnout.
Podle §137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.
Primárním kritériem je cena obvyklá, tj. cena, za kterou se věc obvykle prodává (ať už v případě věci odcizené, poškozené, nebo podvodně vylákané), a to koncovým zákazníkům, tj. v maloobchodě. Nejde o cenu velkoobchodní. Obviněný tudíž ve své konstrukci vychází z nesprávných předpokladů o použití velkoobchodní ceny. Navíc lze pochybovat o tom, zda obviněnému z podvodného vylákání telefonů náležela provize. Současně je ovšem v pořádku, že část ceny (tj. část obvyklé ceny), kterou obviněný uhradil, je třeba od škody odečíst. Nejvyšší soud proto uzavřel, že konstrukci výše škody, kterou použil odvolací soud, lze akceptovat jako v zásadě odpovídající §137 tr. zákoníku, zvláště přihlédneme-li k tomu, že jde o výpočet pro obviněného podstatně příznivější než ten, který použil soud prvního stupně.
Námitky dovolatele se tedy z části míjí s uplatněným (i kterýmkoli jiným) dovolacím důvodem, ve zbytku jsou zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku dne 4. 8. 2020 pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného P. K. předložena dne 26. 5. 2021. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 6. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu