ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.584.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 584/2021-286
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 6. 2021 o dovolání obviněného J. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 6 To 367/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 24 T 18/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 5. 2020, č. j. 24 T 18/2020-213, byl J. K. uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tento přečin a za sbíhající se přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, pro které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 3. 2019, č. j. 1 T 275/2015-320, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2019, č. j. 4 To 218/2019-373, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zrušení výroků o trestech, týkajících se sbíhající se trestné činnosti, včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Zároveň mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně škodu ve výši 3 040 Kč a poškozenému M. S. škodu ve výši 39 016 Kč.
2. Přečinu výtržnictví se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 13. 7. 2018 v době kolem 17:05 hod. v Děčíně IX - Bynově, okr. Děčín, v ulici XY, před vchodem do domu č. p. XY, napadl poškozeného M. S. nejprve verbálně nadávkou, a poté jej strčil, pěstí udeřil do tváře, kopl do břicha, následně proti němu útočil rukama sevřenýma v pěst do doby, než se poškozenému podařilo jej zpacifikovat, přičemž údery směřoval do obličejové části hlavy poškozeného a v jeho napadání pokračoval i poté, co proti němu poškozený použil slzný sprej,
přičemž uvedeného jednání se dopustil poté, co koncem měsíce září 2013 a dne 21. 2. 2014 napadl na místě veřejnosti přístupném verbálně sprostými výrazy i fyziky poškozenou M. H., jeho jednání bylo kvalifikováno jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a následně byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 1. 2018, č. j. 24 T 149/2014 - 492, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2018, č. j. 7 To 186/2018 - 518, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2018, mimo jiné odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tři a půl roku.
3. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek v celém rozsahu, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 11. 2020, č. j. 6 To 367/2020-261, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Konkrétně namítl porušení práva na spravedlivý proces, jelikož se soud nevypořádal s odlišnými výpověďmi svědků J. D. a E. B. Svědek E. B., na rozdíl od svědka J. D., měl již dříve s obviněným konflikt, navíc nerespektoval časovou osu skutku. Obviněný považoval rozhodnutí odvolacího soudu za chybné, založené pouze na zaujaté výpovědi jednoho ze svědků a tendenční výpovědi poškozeného a jeho matky. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se v písemném vyjádření k dovolání s žádnou ze vznesených námitek neztotožnil, což odůvodnil tím, že námitky nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod. Dovolací argumentace se soustředila na prostý nesouhlas s hodnocením důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
7. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že obviněný nespojil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s jiným dovolacím důvodem uvedeným v písmenech a) až k) téhož ustanovení, zjevně mínil první variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., kterou v dovolání i výslovně citoval. Tato varianta je zákonem vymezena tak, že dovolání lze podat, jestliže „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Prostřednictvím této varianty dovolacího důvodu je však možné napadat pouze takové rozhodnutí, jímž soud druhého stupně odvolání nebo stížnost zamítl nebo odmítl z procesních důvodů bez toho, že by meritorně přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně. V podstatě jde tedy o zamítnutí z toho důvodu, že řádný opravný prostředek byl podán opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se řádného opravného prostředku výslovně vzdala nebo znovu podala opravný prostředek, který v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. O odmítnutí řádného opravného prostředku jde v případě, kdy je dán nedostatek náležitostí jeho obsahu. V rámci této varianty tedy může obviněný namítat jen to, že tu nebyl ten procesní důvod, pro který byl řádný opravný prostředek zamítnut nebo odmítnut. Je zjevné, že námitky uplatněné obviněným pod tuto variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. přiřadit nelze, a to již proto, že jeho odvolání bylo krajským soudem věcně přezkoumáno, a poté podle §256 tr. ř. zamítnuto.
8. Námitky obviněného navíc směřují k učiněným skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů soudem. Nejvyšší soud přitom jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
9. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
10. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná a dovolací námitky jsou více méně opakováním námitek odvolacích. Porušení svého práva na spravedlivý proces obviněný spatřuje v hodnocení důkazů, s nímž nesouhlasí, a předkládá vlastní verzi skutkového děje. Jeho námitky se tak ocitají mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
11. Obviněný zpochybňuje skutečnost, že závěr o vině byl postaven na výpovědi svědka E. B., současně má za to, že se soudy nevypořádaly s výpovědí svědka J. D. Vina obviněného je však postavena na širším okruhu důkazu, než tvrdí obviněný. Obviněného z vytýkaného jednání usvědčuje především poškozený M. S., dále přímí svědkové M. H. (matka poškozeného) a svědek E. B. Ani výpověď svědka J. D. není v rozporu s těmito výpověďmi, jelikož tento viděl toliko závěrečnou fázi konfliktu, ve které se již poškozenému podařilo obviněného, který na něj zaútočil, zpacifikovat. Sám obviněný pak žádnou odlišnou verzi skutkového děje nenabízí, vypovídal toliko v přípravném řízení jako obviněný a jen obecně uvedl, že se vytýkaného jednání nedopustil a dále odmítl vypovídat. Vina obviněného byla prokázána. Předmětná námitka byla navíc i námitkou odvolací, se kterou se podrobně vypořádal odvolací soud v odst. 11 až 12 odůvodnění usnesení.
12. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Děčíně na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil.
13. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odvolacího soudu odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
14. Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje s rozsahem dokazování a se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
15. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 6. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.