ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.611.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 611/2021-252
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., dovolání, které podal obviněný J. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2021, č. j. 8 To 404/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 95/2020, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 8 To 404/2020, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 3 T 95/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že se obviněný J. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY,
uznává vinným, že
v době kolem 11:00 hodin dne 29. 3. 2020 v prodejně Penny market na ulici XY v Prostějově odcizil 3 kusy zboží značky Kinder Maxi King 35g v hodnotě 50,70 Kč a 2 kusy zboží značky Nivea deo 150 ml v hodnotě 109,80 Kč, čímž poškozené společnosti Penny market s. r. o. se sídlem Počernická 257, 250 73 Radonice, způsobil škodu ve výši 160,50 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Šumperku dne 26. 9. 2018, sp. zn. 6 T 97/2018, k trestu odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 12 měsíců ve věznici s ostrahou, který vykonal dne 13. 8. 2019,
tedy
přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán,
čímž spáchal
přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a
odsuzuje se
za tento přečin a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 8. 2020, č. j. 3 T 1/2020-217, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 10. 2020, č. j. 2 To 136/2020-251,
podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 27 (dvacet sedm) měsíců .
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obviněný zařazuje pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou .
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku se zrušuje výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 8. 2020, č. j. 3 T 1/2020-217, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 10. 2020, č. j. 2 To 136/2020-251, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 11. 2020, č. j. 3 T 95/2020-151, byl obviněný J. M. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 8. 2020, č. j. 3 T 1/2020-217, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 10. 2020, č. j. 2 To 136/2020-251, byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestu, jež se týkaly sbíhající se trestné činnosti, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
2. Zmíněného zločinu se obviněný dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v době kolem 11:00 hodin dne 29. 3. 2020, tedy za nouzového stavu, který byl vyhlášen usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 číslo 194, pod číslem 69/2020 Sb., od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, a to v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2) na území České republiky, v prodejně Penny market na ulici XY v Prostějově odcizil 3 kusy zboží značky Kinder Maxi King 35g v hodnotě 50,70 Kč a 2 kusy zboží značky Nivea deo 150 ml v hodnotě 109,80 Kč, čímž poškozené společnosti Penny market s. r. o., se sídlem Počernická 257, 250 73 Radonice, způsobil škodu ve výši 160,50 Kč a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Šumperku dne 26. 9. 2018, sp. zn. 6 T 97/2018, k trestu odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 12 měsíců ve věznici s ostrahou, který vykonal dne 13. 8. 2019.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 3. 2020, č. j. 8 To 404/2020-201, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně v celém jeho rozsahu podal obviněný J. M. prostřednictvím obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnou právní kvalifikaci skutku, který mu byl kladen za vinu, neboť soudy nesprávně aplikovaly kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Postupovaly totiž přepjatě formalisticky, protože vyhlášení nouzového stavu považovaly bez dalšího za jinou událost ohrožující život a zdraví lidí, a současně uzavřely, že již samotné jeho vyhlášení postačuje k užití zmíněné kvalifikované skutkové podstaty. Odkázal na závěry, ke kterým dospěl velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, v němž byla tato problematika detailně rozebrána, přičemž z odůvodnění vyplynulo, že jednak samotné vyhlášení nouzového stavu není samo o sobě „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a ve věci musí být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V daném případě však žádná faktická souvislost mezi pandemií a skutkem, který je mu kladen za vinu, neexistuje. Obviněný zdůraznil, že se jednání dopustil v prodejně potravin, jejichž provoz nebyl nijak omezen, spáchání skutku mu nebylo pandemií nijak usnadněno a odcizil běžně dostupné zboží. S ohledem na tvrzenou nesprávnou hmotněprávní kvalifikaci a subsidiaritu trestní represe (spočívající v malé hodnotě odcizeného zboží) měl za to, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest ve výměře 30 měsíců, tedy mu byl dříve uložený trest za sbíhající se trestnou činnost zvýšen o 6 měsíců. Obviněný si je vědom toho, že se v jeho případě jedná o recidivu a výše uloženého trestu sama o sobě nevybočuje z trestní sazby podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, ale šlo o trest při její horní hranici. Jako přiměřený považoval trest ve výměře 27 měsíců, tedy se domáhal zpřísnění trestu o 3 měsíce, nikoli o 6 měsíců.
5. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby ve věci s ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud ho sám uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a aby mu podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 27 měsíců, popřípadě, pokud by k takovému postupu nebyly shledány důvody, aby napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Prostějově, aby ji znovu projednal a rozhodl. Současně obviněný vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiná rozhodnutí v neveřejném zasedání.
6. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitka obviněného odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu a shledala ji důvodnou. Konstatovala, že právní názor vyslovený soudy činnými ve věci byl překonán obviněným zmiňovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Státní zástupkyně citovala z uvedeného rozhodnutí, z něhož vyplynulo, že důvodem zpřísnění trestního postihu krádeží spáchaných za určitých nepříznivých situací, v nichž musí stát a další subjekty vynaložit zvýšené úsilí na jejich zvládnutí (a případně také nasadit lidské a materiální zdroje, které obvykle nejsou nutné), není samostatná událost ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nýbrž až vlastní projev pachatele, který zneužívá těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu, v němž se tak projevuje jeho specifická bezohlednost. Naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je tak třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale zejména též souvislostí věcnou, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. V odůvodnění napadených rozhodnutí soudů obou stupňů však není vyjádřena existence žádné takové věcné souvislosti. Naopak, v posuzovaném případě se jednalo o běžnou krádež věcí denní spotřeby (pochutiny a kosmetika v celkové hodnotě 160,50 Kč), a tedy o krádež věcí, která směřovala výlučně proti majetkovým zájmům poškozeného. Čin obviněného proto neohrožoval opatření státu, která byla přijata v zájmu zvládání epidemie COVID-19 a jeho jednání v návaznosti na závěry zmíněného rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu může naplňovat pouze znaky přečinu krádeže podle 205 odst. 2 tr. zákoníku.
7. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově a přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc znovu projednal a rozhodl. Pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož využil a sdělil, že se s ním ztotožňuje, pokud jím bylo jeho dovolání shledáno důvodným, avšak nesouhlasí s tím, aby primárním postupem byla kasace napadených rozhodnutí a vrácení věci Okresnímu soudu v Prostějově. Měl za to, že by Nejvyšší soud mohl rozhodnout sám, jak to učinil velký senát trestního kolegia ve výše citované věci, zejména aby byla dána jistota ohledně celkové délky jeho trestu.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
11. Obviněný dovoláním napadl rozhodnutí soudů obou stupňů. Uplatnil přitom dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen ověřit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Nejvyšší soud zjistil, že argumenty obviněného uplatněnému důvodu dovolání odpovídají, přezkoumal proto podle §265i odst. 3 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že námitky obviněného jsou v zásadě důvodné.
14. Obviněný byl soudy činnými ve věci shledán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pokud jde o kvalifikovanou skutkovou podstatu podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jejíž užití bylo v dovolání zpochybněno, k jejímu výkladu se Nejvyšší soud vyjádřil v již výše zmiňovaném rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
15. Konstatoval, že okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva, které nejsou pro nyní projednávanou věc významné, jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady. Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný spáchal trestný čin krádeže dne 29. 3. 2020, stalo se tak v době a na místě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
16. Pokud jde o nouzový stav, spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané. Nouzový stav pak nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Existence nouzového stavu může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
17. S ohledem na učiněná zjištění lze konstatovat, že obviněný, jak již bylo řečeno, se dopustil svého útoku v místě a čase, v němž byla dána událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Obviněný navíc sám ani nenamítal, že by o pandemické situaci a s ní spojeným vyhlášením nouzového stavu neměl povědomí.
18. Nejvyšší soud však s odkazem na opakovaně zmiňovaný rozsudek velkého senátu trestního kolegia dále doplňuje, že k uvedenému místnímu a časovému hledisku musí přistoupit i souvislost kauzální, která zde slouží jako korektiv, neboť nikoli každý trestný čin, který byl spáchán v době takto mimořádné události, by měl být bez dalšího posuzován podle přísnější kvalifikované skutkové podstaty z této události vycházející. Je proto vždy nutné s ohledem na individuální okolnosti případu a na podmínky probíhající mimořádné události vyhodnotit, zda je dána i věcná souvislost trestného jednání s takovou událostí. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
19. Pokud jde o nyní projednávanou věc, Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně se uvedenou problematikou v podstatě nezaobíral, pouze v odstavci 5. sdělil, že se obviněný jednání dopustil v době vyhlášeného nouzového stavu. Soud odvolací se v odstavci 9. a 10. svého usnesení zmíněné kvalifikované skutkové podstatě věnoval podrobněji a dovodil časovou a místní souvislost (byť vycházel především z existence nouzového stavu) s pandemií koronaviru, způsobujícího onemocnění COVID-19. Oba soudy však zcela pominuly hodnotit, zda měl spáchaný trestný čin nějakou věcnou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih (a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu).
20. Současně je zjevné, že ani žádný z provedených důkazů neskýtá podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli znaky výše uvedené věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Naopak z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplynulo, že obviněný byl již desetkrát soudně trestaný, přičemž se vždy jednalo o trestné činy krádeže. Své chování nijak nepřehodnotil, ani ukládané nepodmíněné tresty odnětí svobody je od dalších útoků neodradily a dopustil se znovu typově obdobného útoku. S přihlédnutím k tomu, že obviněný odcizil obyčejné předměty denní spotřeby (čokoládové tyčinky, deodoranty), přičemž byl zadržen, je namístě učinit závěr, že žádná věcná souvislost mezi jednáním obviněného a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, odvíjející se od výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, dána není.
21. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů učinily nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněného dovodily naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové a místní souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím byl již odsuzující rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterou v napadeném usnesení nenapravil ani odvolací soud, který tak své usnesení zatížil vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Proto Nejvyšší soud na podkladě dovolání obviněného podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2021, č. j. 8 To 404/2020-201, tak i předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 11. 2020, č. j. 3 T 95/2020-151, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
23. Nevyšší soud pak na podkladě skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci znovu rozhodl, protože mohl v dovolacím řízení sám odstranit vadu v právním posouzení skutku.
24. Při popisu skutku převzal skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně, z nichž pouze vypustil pro právní posouzení nevýznamnou skutečnost, že obviněný spáchal čin za situace, kdy byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav. Takto zjištěný skutkový děj pak bylo zjevně namístě kvalifikovat jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, o čemž nevznikaly žádné pochybnosti a ani obviněný toto posouzení nijak v dovolání nezpochybnil.
25. Pokud jde o výrok o trestu, již soudy obou stupňů zcela důvodně konstatovaly, že obviněný se opakovaně dopouští typově shodných útoků (krádeží), pro které byl již desetkrát odsouzen, a to i k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, přesto své chování prozatím nijak nepřehodnotil. Rovněž bylo třeba vzít v úvahu, že nyní projednávaná trestná činnost je sbíhající se k trestné činnosti další, a to k přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a ke zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným v jiné věci, a to rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 8. 2020, č. j. 3 T 1/2020-217, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 10. 2020, č. j. 2 To 136/2020-251. V tomto řízení mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 2 let. Uvedené je ve svém důsledku nutné hodnotit jako přitěžující okolnosti podle §42 písm. n) a p) tr. zákoníku. Na druhou stranu se obviněný k činu doznal [§41 písm. l) tr. zákoníku], byť za situace, kdy byl na místě činu zadržen s odcizeným zbožím. Trest je pak nutné ukládat, jak to již učinily soudy činné dříve ve věci, jako souhrnný podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, k dalšímu zmíněnému trestnému jednání obviněného, jímž byl shledán vinným a odsouzen, přičemž s ohledem na závěry, učiněné v tomto (jiném) řízení, bylo nutné trest nyní ukládat podle §205 odst. 4 tr. zákoníku. Pouze na okraj zde Nejvyšší soud doplňuje, že hmotněprávní posouzení, vyslovené v uvedené (jiné) věci (Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 1/2020), se nacházelo mimo přezkumný dosah nyní vedeného dovolacího řízení ve věci Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 95/2020.
26. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že odpovídajícím trestem je trest odnětí svobody, ukládaný nutně jako nepodmíněný, a to ve výměře 27 měsíců, tedy o 3 měsíce přísnější, než byl původně obviněnému uložen za sbíhající se trestnou činnost, avšak současně o 3 měsíce kratší, než mu byl v této věci uložen nyní zrušenými rozhodnutími, a rovněž 3 měsíce nad dolní hranicí trestní sazby, stanovené v §205 odst. 4 tr. zákoníku. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pak Nejvyšší soud zařadil obviněného pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou, když k odlišnému rozhodnutí v tomto směru nebyl žádný důvod.
27. Tímto způsobem, tj. formou rozsudku, rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, neboť k tomu byly splněny zákonné podmínky [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] poté, co s tímto postupem vyslovili souhlas jak státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, tak obviněný prostřednictvím obhájce. Je namístě i doplnit, že Nejvyšší soud nahradil tímto rozsudkem zcela zrušená rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, proto nepovažoval za nutné zvlášť rozhodovat o odvolání, které obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu