ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.63.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 63/2021-302
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 4. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., o dovolání, které podal obviněný M. V., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 4 To 161/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 37/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se k dovolání obviněného zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 4 To 161/2020, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 1 T 37/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265m odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že
obviněný M. V. ,
nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň,
je vinen, že
1)
v přesně nezjištěné době od 1. 3. 2020 od 01:00 hodin do 4. 3. 2020 do 11:00 hodin na přesně nezjištěném místě v Ostravě u popelnic nalezl a poté si u sebe ponechal nepřenosnou platební kartu EDENRED Benefits číslo XY na jméno poškozené P. R., nar. XY,
2)
dne 4. 3. 2020 kolem 09:30 hodin v XY na ul. XY v prodejně OD Kaufland si na prodejní ploše uschoval do svého batohu 6 balení kávy zn. Davidoff se záměrem je odcizit a s takto uschovaným zbožím prošel přes pokladní zónu bez zaplacení, za pokladnami byl zadržen pracovníkem ostrahy prodejny, odcizením zboží způsobil poškozené společnosti Kaufland Česká republika, v. o. s., se sídlem Bělohorská 2428, Praha 6, celkovou škodu 1 319,40 Kč,
3)
dne 16. 3. 2020 kolem 12:40 hodin v XY na ulici XY v prodejně Albert si na prodejní ploše uschoval pod oděv 2 balení kávy Tchibo Gold Crema, konzervu Franz Josef s tuňákem a pivo 0,5 l Pilsner Urquell se záměrem je odcizit a s takto uschovaným zbožím prošel přes pokladní zónu bez zaplacení, za pokladnami byl zadržen pracovníkem ostrahy prodejny, odcizením zboží způsobil poškozené společnosti Albert Česká republika, s. r. o., se sídlem Dr. Martínka 10, Ostrava, celkovou škodu 271,60 Kč,
4)
dne 17. 5. 2020 kolem 20:50 hodin v XY na ulici XY, v prodejně Kaufland si na prodejní ploše uschoval pod papírový sáček 2 ks sprchového gelu zn. STR se záměrem je odcizit a s takto uschovaným zbožím prošel pokladní zónou bez zaplacení, za pokladnami byl zadržen pracovníkem ostrahy prodejny, odcizením zboží způsobil poškozené společnosti Kaufland Česká republika, v. o. s., se sídlem Bělohorská 2428, Praha 6, celkovou škodu 449,80 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 73 T 120/2016, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2016, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečin krádeže §205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který vykonal dne 11. 7. 2019,
tedy
ad 1:
bez souhlasu oprávněného držitele si opatřil platební prostředek jiného, a to nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména nebo čísla,
ad 2–3:
přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán,
ad 4:
přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán,
čímž spáchal
ad 1:
přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku,
ad 2–3:
přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku,
ad 4:
přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku,
a odsuzuje se
podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců.
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obviněný zařazuje pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. se poškozená P. R. odkazuje s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, č. j. 1 T 37/2020-200, byl obviněný M. V. shledán vinným v bodě 1 přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, v bodech 2-3 zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v bodě 4 zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za které mu byl uložen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená P. R. s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle zjištění okresního soudu se obviněný dopustil uvedených trestných činů jednáním shora uvedeným, s tím, že jednání pod body 3 a 4 se dopustil přesto, že byl od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 usnesením Vlády České republiky číslo 194, uveřejněným ve sbírce zákonů pod č. 69/2020 Sb., v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky, vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu nákazy koronavirem SARS CoV-2; tento nouzový stav byl usnesením Vlády České republiky číslo 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020 a následně usnesením Vlády České republiky číslo 485 ze dne 30. 4. 2020 prodloužen do 17. 5. 2020.
3. Proti rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání, kterým jej napadl v celém rozsahu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 8. 2020, č. j. 4 To 161/2020-237, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný M. V. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutků popsaných v bodech 3 a 4 rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný má za to, že samotné spáchání trestného činu během nouzového stavu či jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek není pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dostačující. Mimo časové souvislosti musí být dána také souvislost věcná, tedy že pachatel vzniklé situace zneužil při páchání trestného činu, že mu tím byla trestná činnost usnadněna nebo že z události profitoval. Toto nebylo v daném případě vůbec předmětem dokazování. Daná kvalifikovaná skutková podstata navíc nouzový stav ve svém výčtu výslovně neobsahuje, na rozdíl od jiných skutkových podstat. Panují proto pochybnosti, zda se skutečně na existenci nouzového stavu vztahuje. Ten by musel být v daném případě „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“. Obviněný má pochybnost o tom, zda lze nouzový stav za takovou událost považovat. Je otázkou, zda takovou událostí je samotná pandemie nemoci COVID-19, resp. zda jí byla v době spáchání skutků, případně zda v dané době byla nebezpečnost onemocnění objektivně známou skutečností nebo jen předpokladem. Obviněný se domnívá, že nebýt vyhlášeného nouzového stavu, jeho jednání by nenaplňovalo znaky trestného činu, ale jednalo by se pouze o přestupek.
5. K argumentaci odvolacího soudu, že členové ochranky ani policejní hlídka v důsledku jeho jednání nemohli zachovávat dvoumetrový odstup, obviněný uvádí, že zachovávání odstupu není znakem skutkové podstaty daného trestného činu. Dále mu není zřejmé, z čeho odvolací soud dovodil, že policisté a členové ochranky neměli možnost se v důsledku jeho jednání věnovat plnění dalších mimořádných úkolů. Za normálních okolností by skutečnost, že policisté museli řešit trestnou činnost obviněného a nemohli tak plnit jiné úkoly, neměla žádný význam. V případě nouzového stavu se tak muselo jednat o mimořádné úkoly, které však odvolací soud pouze předpokládal, aniž by k tomu provedl dokazování. Také v případě členů ochranky nebylo prováděno žádné dokazování v tom směru, že by museli vykonávat činnosti spočívající např. v dohlížení na nošení roušek a zachovávání rozestupů, které by jim bránily v jejich běžné strážní činnosti. Otázka jeho identifikace, pokud by z prodejny utekl, je pouze hypotetická, neboť byl zadržen. Kamerový záznam byl navíc v jednom případě jako důkaz k jeho usvědčení použit. Nošení roušky na obličeji tak nemohlo vyloučit možnost jeho identifikace. Obviněný navíc roušku nosil z důvodu dodržování hygienických opatření, ne proto, aby ztížil svou identifikaci.
6. Pokud by podle obviněného byla vzata v úvahu výše škody, která navíc ani skutečnou škodou nebyla, neboť zboží bylo vráceno do prodeje. V souvislosti s principem ultima ratio by nebylo možno o trestnosti jeho jednání hovořit. V další části svého dovolání obviněný citoval odbornou literaturu a judikaturu vztahující se k zásadě subsidiarity trestní represe.
7. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného jsou pod jím použitý dovolací důvod podřaditelné. Souhlasí s obviněným, že aplikace skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku není navázána na formální vyhlášení a ukončení nouzového stavu. Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je podle ní možné rozdělit na část odkazující na formálně vymezené krizové stavy a dále na tu část, která se vztahuje k blíže formálně nespecifikovaným krizovým situacím, u kterých není rozhodující forma, ale obsah. Tento závěr je dovoditelný ze znění ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který v čl. 5 mj. stanoví, že vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, nebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Takto ústavně vymezené podmínky pro vyhlášení nouzového stavu se obsahově v podstatě překrývají s výše citovanými okolnostmi podmiňujícími vyšší trestní sazby a spočívajícími v „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Podmínka pro vyhlášení nouzového stavu je nastavena dokonce přísněji, neboť je možné jej vyhlásit až tehdy, pokud k události ohrožující život nebo zdraví lidí dochází ve značném rozsahu. Pokud zákonodárce při definování předmětné kvalifikované skutkové podstaty nepoužil explicitně termín nouzový stav, ale jeho materiální popis, vyjádřil tím zároveň, že aplikace tohoto ustanovení není nutně přímo vázána na vyhlášení nouzového stavu, ale toliko na vlastní existenci takové závažné krizové situace. Pokud ohrožující situace nutná k vyhlášení nouzového stavu musí existovat ve značném rozsahu, tím spíše ji lze považovat za událost naplňující znak výše uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby.
9. Pro aplikaci dané kvalifikované skutkové podstaty přitom podle státní zástupkyně není podstatný stav dostupnosti nebo charakter zboží, které se stalo předmětem krádeže. Vyšší závažnost je odůvodněna již tím, že celá společnost, státní instituce, soukromé subjekty i obyvatelstvo čelí hrozbě v podobě pandemie koronaviru, a v dané době je tak třeba směřovat veškeré lidské zdroje právě k odstranění této hrozby. Závažnost jednání spočívá v celkovém zatěžování systému, který se bezvýjimečně potřebuje soustředit na zcela jinou než kriminální oblast.
10. V důsledku šíření onemocnění COVID-19 a s ním souvisejícího vyhlášení nouzového stavu došlo podle státní zástupkyně k omezení některých osobnostních práv a svobod občanů. Každý byl povinen strpět omezení vyplývající z krizových opatření a jejich porušení bylo možné posoudit jako přestupek, v závažných případech jako trestný čin. Nouzový stav byl vyhlášen na území celého státu a opatření, která byla v souvislosti s jeho vyhlášením přijata, se týkala mj. zákazu volného pohybu osob, s výjimkou cest do zaměstnání, nezbytných cest za rodinnou a času nezbytného k obstarávání základních životních potřeb. Vědomost obviněného o nouzovém stavu vyplývá již ze skutečnosti, že trestnou činnost páchal s rouškou na obličeji. Ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě přitom postačí zavinění z nedbalosti.
11. Za dané situace byla podle státní zástupkyně ostraha prodejen nucena se zaměřit nejen na sledování, zda nedochází ke krádežím zboží, ale též na to, aby vstupující do prodejny byli vybaveni ochrannými pomůckami, aby byly dodržovány předepsané rozestupy a zvýšená hygienická opatření. Na pracovníky ostrahy tak byly kladeny zvýšené nároky a jejich pracovní nasazení bylo podstatně náročnějším. Činnost policistů mimo do té doby běžných úkolů byla zaměřena na kontrolu, zda se osoby na veřejně přístupných místech pohybují s rouškou nebo s jiným ochranným prostředkem, zda se neshlukují a zda dodržují rozestupy. Policisté, kteří řešili majetkovou trestnou činnost spáchanou v uvedeném období, nutně chyběli při kontrole dodržování opatření souvisejících s vyhlášeným nouzovým stavem. Podstata vyšší míry závažnosti stíhaného protiprávního jednání obviněného se tedy odvíjí od zatěžování systému, který by se měl v nouzovém režimu plně soustředit na odstranění následků krizových situací. V uvedených souvislostech tak podle státní zástupkyně nehraje žádnou roli druh odcizeného zboží ani subjektivní náhled obviněného na závažnost doby, ve které se krádeže dopustil.
12. S obviněným státní zástupkyně nesouhlasí ani v tom směru, že pokud by nedošlo ke spáchání činu za nouzového stavu, nedosahovalo by jeho jednání intenzity trestného činu, event. že by jeho jednáním nevznikla žádná škoda, neboť po jeho zadržení bylo zboží vráceno do prodeje. Obviněný byl za trestný čin krádeže v posledních třech letech odsouzen a potrestán, tedy došlo k naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Obhajoba, že obviněný v obchodě bral věci, které hodlal zpeněžit a nakoupit si potraviny, je podle státní zástupkyně skutečně nelogická. Stejným způsobem mohl vkládat do batohu základní potraviny. Obviněný byl motivován snahou po získání věcí, které lze zpeněžit, a finanční prostředky využít k nákupu drog. Další námitky obviněného pak vytrhávají části odůvodnění odvolacího soudu z kontextu. Šlo o skutečnosti uváděné v souvislosti se situací, která v dané době na území České republiky nastala v důsledku vyhlášení nouzového stavu.
13. Podle státní zástupkyně nebyl v případě obviněného dán důvod k aplikaci zásady subsidiarity trestní represe ve spojení s principem ultima ratio. To by bylo možné pouze za předpokladu, že by posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídal běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. K takové situaci však v projednávaném případě nedošlo. S obhajobou obviněného uplatněnou ve smyslu výše uvedených dovolacích námitek se navíc podle státní zástupkyně soudy obou stupňů již beze zbytku vypořádaly.
14. Závěrem proto státní zástupkyně navrhla dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
15. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
16. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
17. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.
18. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají námitky obsažené v dovolání obviněného, které se týkají právního posouzení trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a námitky související se zásadou ultima ratio a subsidiaritou trestní represe. Nejvyšší soud shledal důvodnými námitky, kterými obviněný vytýká soudům nižších stupňů, že přihlédly k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby a spočívá ve spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
19. Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bude pachatel potrestán, pokud si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a spáchá takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
20. Nouzový stav související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19, byl vyhlášený usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb. Jestliže tedy obviněný M. V. spáchal trestný čin krádeže dne 16. 3. 2020 a 17. 5. 2020 (bod 3 a bod 4 výroku napadeného rozsudku), stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pochybení soudů nižších stupňů v nyní posuzované trestní věci a nesprávnost jejich právního názoru Nejvyšší soud shledal ve dvou směrech: jednak v tom, jaký význam přisuzovaly vyhlášenému nouzovému stavu, a jednak v tom, že vycházely jen z časové souvislosti spáchaného činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (či dokonce jen s vyhlášeným nouzovým stavem) a nevzaly v úvahu, zda měl trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby to opodstatňovalo jeho podstatně přísnější trestní postih za užití §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tj. jako zločinu.
21. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána. Rozhodující je jen existence takové jiné události , kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu (vyhlášení nouzového stavu), ale i z dalších skutečností.
22. Nelze se ztotožnit ani se závěry soudů že postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (viz rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021). To znamená, že se tato událost musí určitým konkrétním způsobem projevit při spáchání trestného činu. Jak vyplývá z uvedeného rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
23. V trestní věci obviněného M. V. ovšem soudy nižších stupňů žádnou ze zmíněných věcných souvislostí nedovodily. Jen obecně konstatovaly, že členové ochranky prodejen ani přivolané hlídky policie nemohly zachovat při jednání s osobou obviněného dvoumetrový odstup a policisté se v důsledku zákroku nemohli věnovat plnění jiných mimořádných úkolů. V obecné rovině zakročující policisté byli povinni zvýšeně dbát své bezpečnosti a bezpečnosti ostatních osob, což představovalo povinnost nosit roušky, desinfekci rukou, služebních vozidel, používání jednorázových rukavic a mimořádné zajištění různého střídání směn, tak aby jednotlivé skupiny zaměstnanců nepřišly mezi sebou do kontaktu. Zaměstnanci v otevřených marketech pak byli povinni svou pozornost více zaměřovat na zákazníky, zda dodržují rozestupy, zda mají roušky, a tudíž nemohli plnohodnotně chránit prodejny před pachateli trestné činnosti projednávaného charakteru. Nicméně tato opatření by příslušníci ochranky i policisté museli zachovávat, i kdyby k vytýkanému jednání nedošlo. Z dokazování nevyplynulo, že by policejní hlídka na místo přijela s výrazným zpožděním nebo že by byla odvolána z řešení situace související s pandemií. Nebylo ani prokázáno, zda se zaměstnanci prodejen podíleli na zajišťování bezpečnostních opatření na prodejně a v jakém rozsahu. Je možné také zmínit, že v této situaci bylo na prodejnách daleko méně zákazníku, a tudíž zaměstnanci prodejen měli více prostoru se věnovat nejen opatřením, ale i sledovat zákazníky. Lze uzavřít, že uvedené argumenty soudů neopodstatňují uvedenou přísnější právní kvalifikaci. Obviněný se vytýkaného jednání dopustil v prodejních prostorách prodejen Albert a Kaufland, jejíž provoz nebyl nijak omezen, odcizil běžně dostupné zboží (potraviny a sprchový gel) a byl včas a bez problémů zadržen pracovníky ostrahy, kteří následně telefonicky kontaktovali Policii České republiky. Je pravda – jak konstatoval odvolací soud – že obviněný vytýkané jednání spáchal s tzv. rouškou (v souladu s nařízenými hygienickými opatřeními). Tato okolnost by však měla podstatný význam jen v případě, že by reálně snižovala či znemožňovala identifikaci nebo dopadení obviněného, který by s touto okolností zároveň počítal, případně by ovlivnila jeho rozhodnutí spáchat trestný čin. To ale v daném případě soudy nedovodily. Podoba obviněného byla zaznamenána na bezpečnostních kamerách a obviněný byl neprodleně po činu dopaden.
24. Soudy nižších stupňů nesprávně dovodily naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím byl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterou v napadeném usnesení nenapravil ani odvolací soud.
25. Obviněný vznesl i námitku trestnosti jeho jednání v souvislosti s principem ultima ratio a zásadou subsidiarity trestní represe s ohledem na výši škody, která navíc ani skutečnou škodou nebyla, neboť zboží bylo vráceno do prodeje. Nejvyšší soud však shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
26. Především je nutné zdůraznit, že jednání obviněného naplnilo znaky skutkové podstaty krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (v bodech 2-4). Jednalo se o dva trestné činy, jelikož jednání v bodě 2-3 je jedním trestným činem spáchaným dvěma dílčími útoky. Trestní odpovědnost u tohoto trestného činu zakládá speciální recidiva pachatele, nikoli výše způsobené škody. Bylo prokázáno, že obviněný byl v posledních třech letech pro trestný čin krádeže potrestán, jelikož byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 73 T 120/2016, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2016, pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce osmi měsíců, který vykonal dne 11. 7. 2019. Jednotlivých útoků u trestného činu krádeže se pak dopustil ve dnech 4. 3. 2020, 16. 3. 2020 a 17. 5. 2020, tedy v tříleté době od vykonání trestu za shodnou trestnou činnost. Výše škody tedy nehraje roli při posouzení trestnosti jednání, může být pouze vyhodnocena jako polehčující okolnost.
27. Námitka vztahující se k zásadě subsidiarity trestní represe spočívá v podání dovolatele spíše v obecném deklamování závěrů judikatury a literatury, aniž by jakkoliv aplikoval obecná východiska na projednávanou věc. Zásadně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je v případě méně závažných trestných činů korigován zásadou subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenskou škodlivost je třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe nemá být trestněprávně postižen z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem ultima ratio , z něhož vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
28. S ohledem na osobu obviněného a způsob, jakým v nyní posuzované věci jednal, je zjevné, že se nejedná o nějaký „hraniční“ případ, který by nevykazoval potřebnou míru společenské škodlivosti, a to i vzhledem k tomu, že se vytýkaného jednání dopustil více útoky, spáchal více trestných činů, navíc v páchání trestné činnosti pokračoval i poté, co byl pro shodnou trestnou činnost zadržen, a bylo zahájeno trestní stíhání. Nebylo proto na místě uvažovat o uplatnění materiálního korektivu, neboť se rozhodně nejednalo o trestný čin, který by neodpovídal ani nejméně závažným běžně se vyskytujícím případům a nějakým způsobem se vymykal typově podobným případům trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku. Dovolací námitka vztahující se k zásadě subsidiarity trestní represe a principu ultima ratio je zjevně neopodstatněná.
29. Protože Nejvyšší soud stran výkladu znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dospěl k závěrům, které vyložil výše, a současně zjistil, že skutek, jímž byl obviněný M. V. uznán vinným, neobsahuje žádné okolnosti, které by s ohledem na zaujatý výklad odůvodňovaly jeho posouzení jako zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, shledal důvodnou námitku, že napadené rozhodnutí zatěžuje vada ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
30. Nejvyšší soud na podkladě dovolání obviněného podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 4 To 161/2020, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 1 T 37/2020, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. I když vytýkanou vadou byla zatížena jen ta část výroku o vině, která se vztahovala k posouzení činu obviněného jako zločinu krádeže, Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí v celém rozsahu z důvodu jasného vymezení viny obviněného.
31. Nejvyšší soud na podkladě skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci znovu rozhodl, protože mohl v dovolacím řízení sám odstranit vadu v právním posouzení příslušného skutku. Po dílčím doplnění dokazování spočívajícím v ověření právního stavu týkajícího se dosavadních pravomocných odsouzení obviněného na podkladě aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů a spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 73 T 120/2016 rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Obviněného uznal vinným jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 trestního zákoníku (bod 1) a jednak dvěma přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (pod body 2-3 a bodem 4). Při popisu skutků převzal dovolací soud skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně, která jen stylisticky upravil tak, aby vyjadřovala jen nezbytné skutkové okolnosti odpovídající znakům skutkové podstaty daného trestného činu.
32. K právní kvalifikaci skutků lze uvést, že v případě přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku nevznikají žádné pochybnosti o tom, že obviněný svým jednáním naplnil znaky tohoto trestného činu, které v tomto směru správně vyložily soudy nižších stupňů. Totéž platí i ohledně neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odstavec 1 trestního zákoníku, kde vzhledem k výlučně skutkovým a procesním námitkám obviněného ani nebyl prostor pro možnost přezkoumání tohoto právního posouzení v dovolacím řízení.
33. Na základě nového, pro obviněného příznivějšího posouzení skutku (pod bodem 3 a 4 výroku o vině) bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, přičemž v úvahu zde přicházel trest odnětí svobody v trestní sazbě od 6 měsíců do 3 roků, která je stanovena za přísněji trestný přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněnému byl v jejím rámci ukládán podle §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest jako právní následek trestní odpovědnosti za tři jím spáchané přečiny.
34. K osobě obviněného M. V. bylo zjištěno, že před vzetím do vazby (v této věci) byl nezaměstnaný, nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, neboť byl z evidence sankčně vyřazen. V opise z evidence Rejstříku trestů (vyjma nyní posuzované trestní věci) má 13 záznamů od roku 2002. Z toho 10 záznamů se týká odsouzení za trestné činy krádeže. Je třeba na něj pohlížet jako na speciálního recidivistu. Byl odsuzován k podmíněným i nepodmíněným trestům odnětí svobody, dopadla na něj amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Nic z toho však nevedlo k jeho nápravě a přehodnocení závadového způsobu života. Odsouzení Okresním soudem v Ostravě ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 73 T 120/2016, pro mimo jiné přečiny krádeže podle §205 odstavec 1 písmeno a) tr. zákoníku a podle §205 odstavec 1 písmeno a), d) tr. zákoníku je součástí právní kvalifikace, což však nevylučuje jej ve zbytku (odsouzení i za přečin podle §234 odstavec 1 tr. zákoníku) vyhodnotit i jako okolnost přitěžující ve vztahu k nyní projednávané trestné činnosti (samozřejmě vedle dalších dřívějších odsouzení zakládajících recidivu). Není bez významu, že se obviněný dopustil vytýkaného jednání opakovanými útoky, a to i přes zahájené trestní stíhání vůči jeho osobě, dále během zkušební doby předchozího podmíněného odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 10 T 132/2019, za přečin legalizace výnosu z trestné činnosti podle §216 odstavec 1 tr. zákoníku, kterým mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců za současného vyslovení dohledu probačního úředníka, se zkušební dobou v trvání 60 měsíců a byla také uložena přiměřená omezení a povinnosti.
35. Je zřejmé, že obviněný se opakovaně a v poměrně krátké časové návaznosti na výkon uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody dopustil další typově obdobné trestné činnosti. Z toho vyplývá, že ani výkon předcházejících trestů nevedl k žádoucí změně v jeho chování, a že tudíž ve smyslu §55 odst. 2 tr. zákoníku je mu i v nyní posuzované věci nezbytné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. Pokud jde o výměru trestu, ve prospěch obviněného lze vyhodnotit doznání obviněného (byť to nelze přeceňovat vzhledem k dopadení obviněného ihned po činu) a přístup, jímž napomohl k rychlému projednání věci. Lze přihlédnout i k výši způsobené škody a skutečnosti, že zboží bylo nepoškozené vráceno do prodeje. Na druhou stranu se však obviněný dopustil více trestných činů a jedná se o vícenásobného speciálního recidivistu, na něhož neměly ani dosavadní represivní tresty patřičný účinek. Vzhledem k tomu, že při ukládání trestu je nutné akcentovat zejména závažnost posuzovaného jednání, dospěl soud k závěru, že na místě je uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody nad třetinou trestní sazby. Za spravedlivý a odpovídající všem zákonným kritériím je podle Nejvyššího soudu třeba považovat trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců. V této relativně nižší výměře pak byly zohledněny skutečnosti do jisté míry svědčící ve prospěch obviněného. Při ukládání trestu vzal Nejvyšší soud v úvahu i všechny ostatní relevantní okolnosti, které jinak správně zjistily soudy nižších stupňů a zčásti je vyjádřily i v odůvodnění svých rozhodnutí (viz zejména odst. 11-15. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Nejvyšší soud zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou, když neshledal důvody k odlišnému zařazení.
36. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. za souhlasu stran rozsudkem v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením na úřední desce soudu (§265r odst. 8 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 4. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.