ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.651.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 651/2021-261
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., o dovolání, které podal obviněný P. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 5 To 50/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 89/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 5 To 50/2021, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 1 T 89/2020, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265m odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že
obviněný P. Š. ,
nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice,
je vinen ,
že
1.
v přesně nezjištěné době v období od 16:00 hodin dne 1. 11. 2019 do 10:55 hodin dne 26. 4. 2020 v Třinci, části Guty, okr. Frýdek-Místek, vnikl do zajištěné rekreační chaty ev. č. XY tak, že vyháčil pootevřené větrací okénko, kterým vlezl dovnitř, a v chatě pak přebýval po dobu zimního období, přičemž v průběhu této doby poškodil okno v obývacím pokoji, kuchyňský sporák zn. Gorenje a posuvná dvířka u dřevěné skříně, rovněž poškodil a znečistil interiér chaty, také z chaty odcizil televizi zn. LG a z přilehlé nezajištěné hospodářské budovy křovinořez zn. Husqvarna, elektrické nůžky na živý plot nezjištěné značky, motorovou pilu Oleomac, aku vrtačku Makita, elektrickou vrtačku Narex, elektrickou kotoučovou pilu nezjištěné značky a křovinořez zn. Partner 3000, odcizením věcí způsobil škodu 22 910 Kč a poškozením škodu 21 750 Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 59/2018 ze dne 15. 5. 2018, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let,
2.
v přesně nezjištěném čase od odpoledních hodin dne 26. 4. 2020 do 10:45 hodin dne 28. 4. 2020 v Třinci, části Guty, okr. Frýdek-Místek, v úmyslu v chatě přespat a vzít si své věci, u znovu zajištěné rekreační chaty ev. č. XY nalezeným kladívkem rozbil skleněnou výplň plastového okna v přízemí chaty vedoucího do obývacího pokoje, skrz takto vytvořený otvor ve skleněné výplni prostrčil ruku, okno otevřel, vnikl dovnitř chaty, a tam setrval do dne 28. 4. 2020, kdy byl na místě zadržen policií, poškozením okna způsobil škodu 950 Kč,
celkově jednáním popsaným pod body 1 a 2 poškozenému L. K. způsobil škodu poškozením věcí ve výši 22 700 Kč a odcizením ve výši 22 910 Kč,
tedy
ad 1:
přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, čin spáchal vloupáním a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen,
ad 1 a 2:
neoprávněně vnikl do obydlí jiného, tam neoprávněně setrval a překonal při tom překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí,
poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou,
čímž spáchal
ad 1:
přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku,
ad 1 a 2:
přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku,
přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku,
a odsuzuje se
podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců .
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obviněný pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou .
Podle §228 odst. 1 tr. ř. se obviněnému ukládá povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému L. K., nar. XY, bytem XY, částku 24 610 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. se poškozený L. K. odkazuje se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 11. 2020, č. j. 1 T 89/2020-170, byl obviněný P. Š. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (bod 1), přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (body 1, 2) a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (body 1, 2), za které mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s ostrahou. Současně mu bylo uloženo zaplatit poškozenému L. K. na náhradu škody 24 610 Kč.
2. Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný dopustil uvedených trestných činů jednáním shora uvedeným a v případě skutku popsaného pod bodem 1 takto jednal „v době vyhlášení nouzového stavu, vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2) na území České republiky“.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním (do výroků o vině a trestu), které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 3. 2021, č. j. 5 To 50/2021-201, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Vyjádřil nesouhlas s posouzením jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Skutečnost, že došlo ke spáchání krádeže za trvání nouzového stavu, je podle něj třeba posuzovat maximálně jako přitěžující okolnost podle §42 písm. j) tr. zákoníku. Mezi znaky uvedené v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nouzový stav nepatří. Již před nalézacím a odvolacím soudem k tomu obviněný odkazoval na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 9 To 208/2020. V době rozhodování odvolacího soudu navíc byla obdobná věc projednávána velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu, jehož rozhodnutí vydaného dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, měl odvolací soud vyčkat. Obviněný dále vysvětlil, že podmínky vyjádřené v označeném rozhodnutí Nejvyššího soudu jeho jednání nenaplňuje.
5. Namítl dále, že nenaplnil ani skutkovou podstatu trestného činu porušování domovní svobody. Do chaty vnikl v době, kdy byla zazimovaná, tudíž její majitel neměl úmysl ji v této době užívat. K tomu odkázal na rozhodnutí č. 36/1988 Sb. rozh. tr. Závěrem konstatoval, že odvolacím soudem nebyl učiněn dotaz na společnost, u které měl být od 15. 11. 2020 zaměstnán, což považuje za opomenutý důkaz, neboť by jím bylo zjištěno, že nepodmíněný trest odnětí svobody je v jeho případě naprosto kontraproduktivní, a to i proto, že vyjádřil kladné stanovisko k náhradě škody.
6. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil ve výroku o vině a o trestu a dále aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, nebo aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl ve výše uvedeném smyslu a uložil obviněnému mírnější trest nespojený s přímým výkonem odnětí svobody.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání označil za neopodstatněnou námitku, kterou obviněný zpochybňoval kvalifikaci skutku uvedeného pod body 1 a 2 jako přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku s ohledem na absenci znaku „obydlí“, což podrobně vyložil s tím, že trestní zákoník vykládá pojem obydlí v §133 jako dům, byt nebo jinou prostoru sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející. Podle judikatury se domem rozumí i rekreační chata (spadající do kategorie staveb určených pro rodinnou rekreaci). Dveře a okna objektu byly uzamykatelné. Přechodným nevyužíváním objektu oprávněnou osobou neztrácí tento objekt vlastnosti obydlí. Doba, po kterou oprávněná osoba obydlí přechodně neužívá z důvodu tzv. zazimování, není pro posouzení věci rozhodující. Nelze přisvědčit odkazu obviněného na rozhodnutí č. 36/1988 Sb. rozh. tr., z něhož vyplývá, že o porušení domovní svobody se nejedná v případě vniknutí do zahradních kůlen, altánků, přístřešků a objektů neuzamčených, neobývaných, rozestavěných apod. V posuzované věci byl znak „obydlí“ naplněn. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle státního zástupce nespadá námitka obviněného směřující proti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.
8. Dále státní zástupce uvedl, že dřívější přístup orgánů činných v trestním řízení k výkladu znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nebyl zcela jednotný. Ke sjednocení došlo až rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle něhož je nutné posuzovat především existenci věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Takovou věcnou souvislost v případě obviněného státní zástupce neshledal, což blíže vysvětlil. Uplatnění právní kvalifikace trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo v předchozím řízení dovozeno pouze na základě formálního odkazu na vyhlášený nouzový stav na území České republiky.
9. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně a Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
11. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházející, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Shledal, že dovolání je částečně důvodné.
12. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
13. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá námitka nesprávného právního posouzení jednání obviněného jako trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tj. námitka, že soudy nedůvodně přihlédly k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající ve spáchání krádeže za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
14. Nouzový stav související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19, byl vyhlášen usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 a platil v době spáchání činu. Pochybení soudů nižších stupňů však spočívá jednak v tom, jaký význam je přisuzován vyhlášenému nouzovému stavu, a jednak v tom, že se vychází jen z časové souvislosti spáchaného činu s onou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (nebo dokonce s vyhlášeným nouzovým stavem) a odhlíží se od toho, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byla namístě jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu a jeho podstatně přísnější trestní postih.
15. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána. Rozhodující je tedy existence takové události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu (vyhlášení nouzového stavu), ale i z dalších poznatků a informací.
16. Nesprávný je předpoklad soudů, že postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být významná věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (viz rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021).
17. Při posuzování konkrétního případu je tudíž nutno hodnotit, zda byla dána věcná souvislost trestného činu s uvedenou ohrožující událostí, tedy zda se tato událost určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události a zasluhují proto zvýšenou ochranu i trestním právem.
18. V trestní věci obviněného P. Š. byl proto nesprávný závěr okresního soudu, který zmíněnou přísnější právní kvalifikaci dovodil fakticky pouze z existence události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, aniž by zjistil některou ze zmíněných věcných souvislostí (v takové míře, aby odůvodňovala onu přísnější právní kvalifikaci). Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, také aniž by se věcnou souvislostí zabýval.
19. Nejvyšší soud dostatečnou věcnou souvislost spáchaného skutku s výskytem koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 ve smyslu aktuální judikatury neshledal. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod. O žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. Nebylo sice zcela ujasněno, kdy začal obviněný trestný čin páchat, avšak je zřejmé, že s usnadněním jeho páchání v důsledku pandemie nemohl počítat a nepočítal. Soudy ani žádná taková zjištění neučinily. Později vyhlášený nouzový stav a přijatá opatření zásadně nebránila zcela pohybu osob v rámci území České republiky (jako tomu bylo v pozdější době, kdy byl vyhlášen zákaz volného pohybu mezi okresy a jeho dodržování bylo také vymáháno Policií České republiky). Nebylo zjištěno, že by se na činu podílelo to, že by majitel neměl vůbec možnost chatu kontrolovat, pokud by tak chtěl učinit. Ani v tomto ohledu tedy neměl obviněný trestnou činnost významně usnadněnou. Fakt, že v pozdějším průběhu jejího páchání došlo v důsledku pandemie ke snížení pohybu osob, se v daném případě z hlediska možného odhalení posuzovaného činu mohla projevit jen nepatrně, nikoli podstatným způsobem.
20. Soudy nezjistily ani to, že by vyhlášení nouzového stavu či samotná pandemie měly vliv např. na usnadnění prodeje kradených věcí. Ostatně v této době došlo k uzavření maloobchodních prodejen včetně bazarů a zastaváren. Obviněný odcizil běžné spotřební předměty, které neměly žádný zvláštní význam pro potírání nemoci COVID-19, svou trestnou činností nijak nenarušoval přijatá opatření. Nelze shledat ani to, že by se mohl spoléhat na ztížení svého dopadení např. v souvislosti s větší vytížeností policie. Z obsahu spisového materiálu nelze dovodit, že by poté, co byl spáchaný skutek odhalen, postupovala policie nějak nestandardně, že by se např. policejní hlídka nemohla na místo dostavit nebo byla odvolána k řešení situace související s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru apod. Z judikatury plyne, že v obecné rovině nepochybná skutečnost, že policii přibyly v souvislosti s protipandemickými opatřeními další úkoly, sama o sobě zmíněnou přísnější právní kvalifikaci neodůvodňuje. Naplnění znaku spáchání skutku za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tedy v daném případě dovodit nelze.
21. Obviněný dále stručně zpochybnil kvalifikaci skutku jako přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to v podstatě z důvodu absence naplnění znaku „obydlí“. Tato námitka je zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud se zde ztotožnil s uvedeným vyjádřením státního zástupce. Je nepochybné, že rekreační chata zařízená k obývání, navíc uzamykatelná, je obydlím ve smyslu §133 tr. zákoníku. Dočasné neobývání chaty majitelem přes zimu nemohlo mít na její povahu žádný vliv. Objektem trestného činu podle §178 tr. zákoníku je domovní svoboda chráněná podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Předmětem ochrany tímto ustanovením je nedotknutelnost obydlí jakožto součást práva na soukromí. Nikoli tedy pouze ochrana věcí vlastníka (uživatele) z materiálního hlediska. Nelze připustit, aby v případě dočasného nevyužívání obydlí mohl do něj kdokoli jiný vstoupit a začít je užívat. Jak správně uvedl ve vyjádření státní zástupce, i ve chvíli, kdy není tento prostor uživatelem aktivně využíván, plní nebo je kdykoli připraven plnit úlohu, ke které je obydlí určeno, poskytnout oprávněné osobě bydlení, odpočinek, tj. soukromí, ve kterém nemá být oprávněný rušen.
22. Námitky směřující do výroku o trestu uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají. Jak bude dále rozvedeno, obviněnému nelze přisvědčit v tom směru, že by u něj přicházelo v úvahu podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody. Z tohoto důvodu také soud nemusel přistoupit k dotazu na zaměstnavatele obviněného, zda je u něj obviněný zaměstnán, a nemůže se proto jednat o opomenutý důkaz.
23. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právní posouzení stíhaného jednání obviněného soudy nižších stupňů bylo nesprávné v tom směru, že dovodily naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Odsuzující rozsudek soudu prvního stupně byl tudíž zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž tuto vadu v napadeném usnesení nenapravil ani odvolací soud.
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho první alternativě, tedy že nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí jeho odvolaní. Naplnění této alternativy uvedeného dovolacího důvodu však nepřichází v úvahu, neboť odvolací soud se věcí meritorně zabýval.
25. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud na podkladě dovolání obviněného zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
26. Nejvyšší soud na podkladě skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci znovu rozhodl, protože mohl v dovolacím řízení sám odstranit vadu v právním posouzení příslušného skutku. Po ověření právního stavu týkajícího se dosavadních pravomocných odsouzení obviněného na podkladě aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Při popisu skutků převzal skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně.
27. Z hlediska právní kvalifikace nevznikají žádné pochybnosti o tom, že obviněný jednáním popsaným pod bodem 1 výroku naplnil znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, jak soudy v tomto směru správně dovodily. Odcizené předměty byly v součtu ohodnoceny částkou 22 910 Kč, tedy převyšující hranici škody nikoli nepatrné, která s účinností od 1. 10. 2020 činí 10 000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Skutek obviněný spáchal vloupáním, neboť překonal násilným způsobem pootevřené větrací okénko. Za takový čin byl také v posledních třech letech odsouzen, a to trestním příkazem citovaným ve výroku. Skutky popsané v bodech 1 a 2 výroku současně tvoří útoky pokračujícího přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný v obou případech do obydlí neoprávněně vnikl a setrval tam, přičemž překonal překážku, jejímž účelem bylo zabránit vniknutí (při druhém útoku rozbil kladívkem skleněnou výplň okna), a v prvním případě znečistil a poškodil interiér chaty a poškodil okno v obývacím pokoji, kuchyňský sporák zn. Gorenje a posuvná dvířka u dřevěné skříně, ve druhém pak rozbil okno při vniknutí do chaty. Celková škoda vzniklá poškozením činila 22 700 Kč, tedy rovněž přesáhla hranici škody nepatrné.
28. Z popsaného jednání je zřejmé, že bylo spácháno v úmyslu přímém [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. V řízení nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že by obviněný neměl být pro své jednání trestně odpovědný.
29. Na základě nového, pro obviněného příznivějšího právního posouzení skutku bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, přičemž v úvahu zde přicházel úhrnný trest odnětí svobody v trestní sazbě od šesti měsíců do tří let, která je stanovena shodně v §178 odst. 2 tr. zákoníku a v §205 odst. 2 tr. zákoníku.
30. Nejvyšší soud vycházel při ukládání trestu ze zásad a hledisek uvedených v §38 a §39 tr. zákoníku. Jako polehčující okolnost ve smyslu §41 písm. l) tr. zákoníku hodnotil doznání obviněného. Přitěžovalo mu však, že se dopustil více trestných činů [§42 písm. n) tr. zákoníku]. K osobě obviněného bylo zjištěno z opisu evidence rejstříku trestů, že (vyjma nyní posuzované trestní věci) má dva záznamy. K těmto odsouzením nelze jako k přitěžující okolnosti přihlížet, neboť se obviněný osvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení, resp. poslední odsouzení zakládá posouzení jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty (§39 odst. 5 tr. zákoníku). Bylo však nutno je vzít v úvahu při hodnocení osoby obviněného a z hlediska možností jeho nápravy. Odsouzení svědčí o tendenci obviněného páchat trestnou činnost majetkové povahy a ztížené možnosti jeho nápravy vzhledem k tomu, že jej od páchání další trestné činnosti neodradila. Nyní projednávané trestné činnosti se obviněný dopustil dokonce ve zkušební době podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, který mu byl uložen ve výroku citovaným trestním příkazem, a to nejen za trestný čin krádeže, ale také za trestný čin porušování domovní svobody. O určité otrlosti obviněného svědčí i fakt, že v porušování domovní svobody, tj. v narušování ústavního práva poškozeného na nedotknutelnost obydlí pokračoval po delší dobu a cizí nemovitost si tak na určitou dobu v podstatě „přivlastnil“, a navíc se zde choval poměrně nevybíravým způsobem. Kromě toho se útoku popsaného pod bodem 2 dopustil poté, co byla chata opětovně zabezpečena, a muselo mu tak být zřejmé, že věc šetří policie.
31. S ohledem na uvedené skutečnosti nebylo možno v případě obviněného uvažovat o jiném než nepodmíněném trestu odnětí svobody, neboť nesplňuje podmínky stanovené v §81 odst. 1 tr. zákoníku. Za odpovídající a pro nápravu obviněného postačující Nejvyšší soud považuje trest v trvání osmnácti měsíců. Ve spodní polovině zákonné sazby byl trest uložen s ohledem na významnou polehčující okolnost doznání. Pro výkon trestu byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou, neboť k jinému zařazení nebyl dán důvod.
32. V rámci svého rozhodnutí musel Nejvyšší soud zrušit také výrok o náhradě škody jakožto navazující na výrok o vině. Vzhledem k tomu, že tento výrok nebyl dovolacími námitkami napaden a ani Nejvyšší soud v něm žádné vady neshledal, přejal jej v nezměněné podobě z rozsudku soudu prvního stupně, na jehož odůvodnění v tomto směru odkazuje.
33. Tímto způsobem, tj. formou rozsudku, rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného v neveřejném zasedání. K projednání a rozhodnutí věci v neveřejném zasedání dovolacího soudu byly splněny zákonné podmínky [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] poté, co s tímto postupem vyslovil souhlas jak státní zástupce, tak obviněný. K vyhlášení rozsudku byla zvolena forma jeho uveřejnění na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu (§265r odst. 8 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu