ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.664.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 664/2021-380
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., o dovolání, které podal obviněný M. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 6 To 41/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 44/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 6 To 41/2021, a rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 11. 12. 2020, sp. zn. 5 T 44/2020, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265m odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že
obviněný M. K. ,
nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci ve Věznici Ostrov nad Ohří,
je vinen, že
dne 29. 3. 2020 kolem 00:55 hodin v Chebu vnikl po vypáčení neuzamčených plastových vchodových dveří do panelového domu v ulici XY, kde se v přízemí pomocí s sebou přineseného dřevěného klacku dostal přes petlici s visacím zámkem do čtvercového úložného prostoru užívaného poškozeným I. R. a dále na chodbě panelového domu v mezipatře, v prostoru mezi přízemím a prvním patrem pomocí s sebou doneseného kuchyňského nože s dřevěnou rukojetí vypáčil petlici s visacím zámkem umístěnou na dveřích kóje náležející k bytu č. 5, užívané poškozenou C. T. N., tuto kóji prohledal, třídil v ní věci a vyndal z ní dezinfekční přístroj zn. SamGenic, 2 kusy rybářských prutů, 1 kus rybářského podběráku, 2 kusy vodovodních baterií a 1 kus sprchové hlavice, tyto věci měl vyložené na podlaze chodby a v dalším počínání pak byl vyrušen v 01:05 hodin přivolanou hlídkou Městské policie v Chebu; svým jednáním způsobil škodu 246 Kč poškrábáním dveří v okolí zárubně, západky a kování dveří Společenství vlastníků jednotek domu XY a XY v Chebu, IČO: XY, škodu 22 Kč na poškozené petlici u schránky úložného prostoru poškozeného I. R. a škodu 22 Kč na poškozené petlici na dveřích kóje poškozené C. T. N.,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 7 T 166/2019, který nabyl právní moci dne 11. 3. 2020, odsouzen mimo jiné za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců,
tedy
v úmyslu spáchat trestný čin se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocní, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, čin spáchal vloupáním a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen,
čímž spáchal
pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, a
odsuzuje se
podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců .
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obviněný zařazuje pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 11. 12. 2020, č. j. 5 T 44/2020-287, byl obviněný M. K. uznán vinným pokusem zločinu krádeže podle §21 odst. 1, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s ostrahou.
2. Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný dopustil uvedeného zločinu jednáním shora uvedeným, navíc s tím, že takto jednal v době, kdy byl usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vydaným v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů pro území České republiky nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako "SARS CoV-2".
3. Odvolání obviněného do výroků o vině a trestu Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. 3. 2021, č. j. 6 To 41/2021-322, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlasil s posouzením svého jednání podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tedy že by spáchal čin za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“, která nastala v důsledku výskytu onemocnění koronavirem. Takové právní posouzení je podle něj v rozporu s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. S odkazem na závěry tohoto rozhodnutí dodal, že obecné soudy nesprávně shledaly naplnění této kvalifikované skutkové podstaty již z důvodu vlastního vyhlášení nouzového stavu, aniž by spáchání trestného činu dovolatelem mělo jakoukoli věcnou spojitost s pandemickou situací. Věcná spojitost je v tomto případě zcela vyloučena, neboť pandemická situace či nouzový stav neměly s ohledem na dobu a místo spáchání činu na trestnou činnost dovolatele nejmenší vliv. Klidová situace byla dána v důsledku nočního klidu, nikoli v důsledku omezení pohybu a pobytu osob na základě vyhlášeného nouzového stavu. Odcizené movité věci byly rovněž v době vyhlášeného nouzového stavu zcela nadbytečné a nevyužitelné.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že ve světle dovolatelem zmiňovaného rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je patrné, že soudy přijatá kvalifikace jednání obviněného neobstojí. V případě žalovaného jednání totiž nelze vedle časové a místní souvislosti dovodit žádnou věcnou souvislost s pandemickým šířením nakažlivé nemoci COVID-19. Obviněný se dopustil běžné krádeže v panelovém domě, přičemž měl v úmyslu přisvojit si věci, které nemají zvláštní důležitost při řešení pandemické situace (jako jsou například respirátory). Nebylo ani prokázáno, že omezení či opatření přijatá za účelem boje s pandemií jakkoli spáchání činu obviněnému usnadnila nebo že by sloužila v jeho prospěch. Naopak omezení pohybu na veřejně dostupných místech či zákaz nočního vycházení mohla majetkovou trestnou činnost v obytných domech ztěžovat. Z dokazování nevyplývá ani to, že by obviněný počítal s tím, že v důsledku pandemie a přijatých opatření nebude jeho trestná činnost objasněna. Žalované jednání nebylo zjevně zaměřeno ani proti vlastním pandemických opatřením či omezením a obviněný svým jednáním ani nemařil ani neztěžoval její zvládnutí nebo odvrácení. Státní zástupkyně učinila shodný návrh jako obviněný na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
8. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházející, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Shledal, že dovolání je důvodné.
9. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitka, že soudy nedůvodně přihlédly k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tomuto dovolacímu důvodu odpovídá.
10. Pokus zločinu krádeže podle §21 odst. 1, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spáchá ten, kdo se v úmyslu trestný čin spáchat dopustí jednání bezprostředně směřujícího k přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocní, tento čin spáchá vloupáním, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán a spáchá takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
11. Nouzový stav související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19, byl vyhlášen usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 a platil v době spáchání činu. Pochybení soudů nižších stupňů – ve světle aktuální judikatury Nejvyššího soudu – však spočívalo jednak v tom, jaký význam je přisuzován vyhlášenému nouzovému stavu, a jednak v tom, že se vychází jen z časové souvislosti spáchaného činu s onou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (nebo dokonce s vyhlášeným nouzovým stavem) a odhlíží se od toho, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byla namístě jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu a jeho podstatně přísnější trestní postih.
12. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána. Rozhodující je tedy existence takové události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu (vyhlášení nouzového stavu), ale i z dalších poznatků a informací.
13. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být významná věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (viz rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021).
14. Při posuzování konkrétního případu je tudíž nutno hodnotit, zda byla dána věcná souvislost trestného činu s uvedenou ohrožující událostí, tedy zda se tato událost určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události a zasluhují proto zvýšenou ochranu i trestním právem.
15. V trestní věci obviněného M. K. soud prvního stupně uvedl, že nouzový stav je okolností odůvodňující a podmiňující použití přitěžující okolnosti u trestného činu krádeže, avšak bez dalšího konkrétního odůvodnění, jež by se vztahovalo k této trestní věci. Odvolací soud upřesnil, že pro rozhodnutí, zda situace, která nastala po vyhlášení nouzového stavu, má být kvalifikována jako „jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, není rozhodující fakt vyhlášení nouzového stavu sám o sobě. Je potřeba se zabývat též obsahem a rozsahem omezení a dalších následků, které v důsledku vyhlášení nouzového stavu konkrétně nastaly, přičemž v odstavci 12 odůvodnění svého usnesení blíže rozebral obsah jednotlivých opatření, která byla v době nouzového stavu vládou České republiky přijata. Ztotožnil se s okresním soudem v tom směru, že je třeba nouzový stav vzhledem k jeho charakteru a důsledkům výkladově podřadit právě pod „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Rovněž zdůraznil, že spáchání krádeže (bez ohledu na to, na jakých věcech a za jakých okolností se obviněný krádeže dopustil) za naznačené situace s sebou nutně přináší důsledek v té podobě, že odčerpává lidské zdroje z řad Policie České republiky, která namísto toho, aby řešila situaci týkající se nouzového stavu, tak se zabývala řešením trestné činnosti obviněného.
16. Nejvyšší soud dostatečnou věcnou souvislost spáchaného skutku s výskytem koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 ve smyslu aktuální judikatury neshledal. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod. O žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná.
17. Obviněný se trestného jednání dopustil v prostorách panelového domu v Chebu, a to v nočních hodinách (kolem 00:55 hodin). Je pravdou, že v danou dobu platila nejrůznější omezení, jako například zákaz volného pohybu osob, v jehož rámci bylo osobám pobývajícím na území České republiky nařízeno omezit pohyb na veřejně dostupných místech na dobu nezbytně nutnou a pobývat v místě svého bydliště, omezit kontakty s lidmi na nezbytně nutnou míru (viz usnesení vlády č. 215 ze dne 15. 3. 2020, které bylo nahrazeno usnesením vlády č. 279 ze dne 23. 3. 2020). Bylo také doporučeno osobám starším 70 let nevycházet po dobu trvání nouzového stavu mimo svá obydlí (viz usnesení vlády č. 240 ze dne 16. 3. 2020); k dalším v té době platným omezením viz odstavec 12 odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Žádná z těchto opatření však spáchání trestného činu krádeže obviněnému nijak neusnadnila. Jak přiléhavě konstatovala státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, skutečnost, že pohyb osob byl omezen a starším lidem bylo doporučeno nevycházet mimo svá obydlí a zdržovat se doma, krádež obviněnému v panelovém domě spíše ztěžovala, neboť jeho nezákonná aktivita mohla být (a také byla) díky výskytu a pozornosti jednotlivých obyvatel domu snáze odhalena. Kromě toho k trestnému jednání došlo v nočních hodinách, kdy většina obyvatel se přirozeně zdržuje doma, takže nižší pohyb lidí v ulicích (kteří by mohli pozorovat obviněného při vniknutí do domu) nebyl důsledkem pandemie, nouzového stavu ani jednotlivých opatření z něho plynoucích.
18. Zcela zřejmé je, že předměty, které se obviněný pokusil odcizit (jednalo se o nejrůznější věci náhodně se nacházející v jednotlivých úložných prostorech, do nichž se obviněný vloupal) nijak nesouvisely s pandemií a nevznikla u nich potřeba, aby byly v dané době trestním právem zvlášť chráněny.
19. Z aktuální judikatury plyne, že v obecné rovině nepochybná skutečnost, že policii přibyly v souvislosti s protipandemickými opatřeními další úkoly, sama o sobě zmíněnou přísnější právní kvalifikaci neodůvodňuje.
20. Z těchto důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že právní posouzení předmětného jednání soudy nižších stupňů bylo nesprávné v tom směru, že dovodily naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Odsuzující rozsudek soudu prvního stupně byl tudíž zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž tuto vadu v napadeném usnesení nenapravil ani odvolací soud.
21. Nejvyšší soud proto na podkladě dovolání obviněného zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chebu, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
22. Na podkladě skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci nově rozhodl, protože mohl v dovolacím řízení sám odstranit vadu v právním posouzení skutku. Po ověření právního stavu týkajícího se dosavadních pravomocných odsouzení obviněného na podkladě aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Při popisu skutku převzal (s nevýznamnými stylistickými úpravami) skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně.
23. Z hlediska právní kvalifikace posuzovaného jednání nevznikly žádné pochybnosti o tom, že obviněný naplnil znaky pokusu přečinu krádeže podle §21 odst. 1, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jak soudy v tomto směru správně dovodily. Z popsaného jednání je zřejmé, že bylo spácháno v úmyslu přímém [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. V řízení – i s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie – nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že by obviněný nebyl za své jednání trestně odpovědný.
24. Na základě nového – pro obviněného příznivějšího – právního posouzení skutku bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, přičemž v úvahu přicházel trest odnětí svobody v trestní sazbě od šesti měsíců do tří roků, která je stanovena v §205 odst. 2 tr. zákoníku.
25. Nejvyšší soud vycházel při ukládání trestu ze zásad a hledisek uvedených v§38 a §39 tr. zákoníku. Do značné míry lze odkázat na precizní odůvodnění trestu v odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu. Nejvyšší soud se ztotožnil s tím, že jako polehčující okolnost ve smyslu §41 písm. l) tr. zákoníku lze hodnotit doznání obviněného v hlavním líčení, avšak zároveň že doznání nelze přeceňovat vzhledem k přistižení a zadržení obviněného při činu. Správně zmínil odvolací soud také chování obviněného po zadržení a vydávání se za jinou osobu. Významná je přitěžující okolnost předchozích odsouzení obviněného, kterých byla řada, přičemž poslední odsuzující rozsudek nabyl právní moci jen krátce před spácháním nyní posuzovaného činu. To vše svědčí o tendenci obviněného páchat trestnou činnost majetkové povahy a o ztížených možnostech jeho nápravy. S ohledem na uvedené skutečnosti nebylo možno v případě obviněného uvažovat o jiném než nepodmíněném trestu odnětí svobody, neboť nesplňuje podmínky stanovené v §81 odst. 1 tr. zákoníku. Za odpovídající a pro nápravu obviněného postačující Nejvyšší soud považuje trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců. Ve spodní polovině zákonné sazby byl trest uložen s ohledem na doznání obviněného, nízkou výši škody a fakt, že čin dospěl pouze do stadia pokusu. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou, neboť k odlišnému zařazení nebyl shledán důvod ve smyslu §56 odst. 3 tr. zákoníku.
26. Formou rozsudku rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného v neveřejném zasedání. K projednání a rozhodnutí věci v neveřejném zasedání dovolacího soudu byly splněny zákonné podmínky [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] poté, co s tímto postupem vyslovil souhlas jak státní zástupce, tak obviněný. K vyhlášení rozsudku byla zvolena forma jeho uveřejnění na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu (§265r odst. 8 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 7. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu