ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.678.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 678/2021-1028
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2021 o dovolání obviněného S. F. , nar. XY, státního příslušníka Ukrajiny, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 2 To 2/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 6/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. F. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, č. j. 43 T 6/2020-862, byl obviněný S. F. uznán vinným pod bodem I./1, 2 rozsudku zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem II./1, 2 rozsudku potom přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §43 odst. 1 a §185 odst. 3 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný, do všech jeho výroků, poškozená AAAAA do výroku o náhradě nemajetkové újmy a státní zástupkyně v neprospěch obviněného do výroku o vině pod bodem I./2. Odvolací Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání obviněného a státní zástupkyně rozsudkem ze dne 18. 2. 2021, č. j. 2 To 2/2021-954, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného a státní zástupkyně zrušil rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného S. F. uznal vinným pod bodem I./1, 2 rozsudku zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem II./1, 2 rozsudku přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem III. přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §43 odst. 1 a §185 odst. 3 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo opět rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy. Odvolání poškozené AAAAA (pseudonym) potom bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Vytýkaných trestný činů se podle konečných skutkových zjištění soudu druhého stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že
I.
1) v přesně nezjištěné době, nejméně však v období od ledna 2018 do 10. 4. 2019, na přesně nezjištěných místech v Praze, nejméně v Praze 4, XY, v bytě, kde přebýval u svojí přítelkyně T. K., v době, kdy mu J. P. svěřila svoji nezletilou dceru, pošk. BBBBB, nar. XY, aby ji hlídal, využil situace, když byl s nezletilou sám, opakovaně ji osahával, líbal a lízal na jejím obnaženém přirození, přičemž při tomto svém úmyslném jednání využil její psychické a fyzické bezbrannosti vyplývající jednak z jeho převahy fyzické a psychické, a také z převahy dospělé autority a rodinného přítele, nezletilá byla vzhledem ke svému nízkému věku po všech stránkách nedostatečně vyspělá tak, aby mohla jeho jednání pochopit, posoudit, domyslet, vyhodnotit a dostatečně projevit svou vůli a dát jednoznačně najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním a odpor k němu, nebo se jinak účinně bránit, jeho jednání nerozuměla, čehož si musel být nepochybně vědom, a jejího stavu využil k dosažení svého cíle, ačkoli věděl, že pošk. nezl. BBBBB dosud nedovršila věku patnácti let, což bylo zřejmé jednak z její fyziognomie, v době činu jí byly 3, resp. 4 roky, a jednak mu byl, jako rodinnému příteli, věk nezletilé znám,
2) v přesně nezjištěné době, nejméně v období od června 2019 do srpna 2019, nejméně v Praze 5, XY, v pokoji motelu XY, který nezletilá AAAAA, nar. XY, obývala společně se svojí matkou, K. M., a v Praze 4, XY, v bytě, kde přebýval u svojí přítelkyně T. K., v době, kdy mu K. M. svěřila svou nezletilou dceru, aby ji hlídal, využil situace, když byl s nezletilou sám, poškozenou vysvlékl ze spodního prádla, opakovaně nezletilou osahával, líbal a lízal její obnažené přirození, přikládal svůj obnažený a ztopořený penis na její přirození, penisem ji hladil, zasouval do jejího přirození své prsty, přiměl nezletilou, aby se dotýkala svojí rukou jeho obnaženého penisu, a nejméně v jednom případě poté, co se vysvlékl donaha, přiměl nezletilou, aby masturbovala jeho ztopořený penis, přičemž tyto aktivity zachytil na fotografiích, které sám vyrobil, na kterých je zachycena nezletilá poškozená v dráždivých sexuálních polohách, odhalujících její přirození i anální otvor, vyrobil fotografii, na které přikládá svůj ztopořený penis k čelu nezletilé poškozené, zachytil poškozenou, jak masturbuje jeho ztopořený penis, zachytil spící poškozenou, do jejíž ruky vložil svůj ztopořený penis, a sebe, jak olizuje její přirození, přičemž při tomto svém úmyslném jednání využil psychické a fyzické bezbrannosti nezletilé vyplývající jednak z jeho převahy fyzické a psychické, a také z převahy dospělé autority a rodinného přítele, kdy nezletilá byla vzhledem ke svému nízkému věku po všech stránkách nedostatečně vyspělá tak, aby mohla jeho jednání pochopit, posoudit, domyslet, vyhodnotit a dostatečně projevit svou vůli a dát jednoznačně najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním a odpor k němu, nebo se jinak účinně bránit, jeho jednání nerozuměla, čehož si musel být nepochybně vědom, a jejího stavu využil k dosažení svého cíle, ačkoli věděl, že pošk. nezl. AAAAA dosud nedovršila věku patnácti let, neboť v době činu jí byly 3, resp. 4 roky, což bylo zřejmé jednak z její fyziognomie, jednak mu byl jako rodinnému příteli věk nezletilé znám, přičemž v příčinné souvislosti s jednáním obviněného se u nezletilé nejpozději v únoru 2020 rozvinula posttraumatická stresová porucha, projevující se zejména přetrvávajícími poruchami spánku, poruchami příjmu potravy, úzkostností, obavami z návštěv míst, kde se poškozená pohybovala s obviněným, narušením sociálních vazeb, výraznými strachovými fenomény a psychickými bloky, dále se u ní projevily tiky oběma očima, drobné tiky v horní části obličeje a poruchy řeči, kdy tato posttraumatická stresová porucha přetrvávala nejméně do 17. 4. 2020,
II.
1) od přesně nezjištěné doby do 1. 10. 2019 přechovával v mobilním telefonu značky SAMSUNG, model SM-G610F, S/N: XY, jehož byl uživatelem, nejméně 87 fotografií zobrazujících dívky dětského věku, na kterých jsou obnažené dívky předškolního věku zobrazeny v sexuálně dráždivých polohách vyzývavě předvádějící pohlavní orgány či anální otvor, včetně fotografie označené č. 58339328.jpg ze zrekonstruovaného souboru znázorňující blíže neztotožněnou obnaženou dívku předškolního věku v sexuálně dráždivé poloze vyzývavě předvádějící své pohlavní orgány,
2) v přesně nezjištěné době, nejméně od 16. 9. 2019 do 1. 10. 2019, vědomě přechovával na paměťové kartě MicroSD zn. Adata, vel. 32 GB, S/N: XY, umístěné v mobilním telefonu značky Xiaomi MAG138, jehož byl uživatelem, ve složce "\Soubor\Pictures\Pa бota фoto\xxxxx\", videosoubor "Animated Angel Having Sex-Ahme Xxx Tube, Free Hot Sex, Lo.mp4", na kter ém je ve formě animace opatřené zvukovou stopou a titulky, znázorněn pohlavní styk dítěte ženského pohlaví s dospělým mužem, a od 13. 3. 2019 do přesně nezjištěné doby zrekonstruovaný soubor 58339328.jpg obsahující fotografii znázorňující obnaženou dívku předškolního věku v sexuálně dráždivé poloze vyzývavě předvádějící pohlavní orgány,
III.
prostřednictvím mobilního telefonu značky SAMSUNG, model SM-G610F, S/N: XY, jehož byl uživatelem, v dosud přesně nezjištěné době a na dosud přesně nezjištěném místě nejpozději do 1. 10. 2019 vyhotovil fotografii označenou č. 58339328.jpg znázorňující blíže neztotožněnou obnaženou dívku předškolního věku v sexuálně dráždivé poloze vyzývavě předvádějící své pohlavní orgány, tedy pornografické dílo, které zobrazuje dítě nebo osobu, jež se jeví býti dítětem.
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla prokázána jeho příčetnost v době spáchání vytýkaného jednání, nepovažuje újmu způsobenou AAAAA za těžkou újmu na zdraví, a nebyla správně posouzená jeho motivace.
5. Ve vztahu k námitce nepříčetnosti vytkl soudu převzetí argumentace znalců, podle níž musel být příčetný, neboť „znalec nikdy nezažil, že by pod pervitinem někdo páchal nějaké delikty, které by si posléze nepamatoval, s tím se znalec ve své dlouhé praxi nesetkal.“ Aniž by se konkrétně zabýval jeho osobou, tedy pouze zobecnil své znalosti. Znalec ho proto měl vyšetřit a zjistit, jak droga působí či působila přímo na něj, a to ve stavu, ve kterém byl, když drogy užíval.
6. Obviněný dále zpochybnil závěr soudu, že u poškozené AAAAA došlo k těžké újmě na zdraví. Argumentoval tím, že k existenci těžké újmy na zdraví nepostačí fakt, že hospitalizace trvala více než šest týdnů, ale musí jít zároveň o vážnou poruchu zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Ne každá posttraumatická stresová porucha je zároveň těžkou újmou na zdraví. K tomu by musely být naplněny znaky podle §122 odst. 1 trestního zákoníku, tedy že jde o znesnadnění obvyklého způsobu života. Nezletilá AAAAA byla hospitalizována od 15. 4. 2020 do 15. 5. 2020. Trestná činnost vůči ní měla být spáchána v období od června do srpna 2019. K rozvoji posttraumatické stresové poruchy však dochází nejpozději do 6 měsíců od prožití stresové situace. Obviněný dospěl k závěru, že posttraumatická stresová porucha se u nezletilé rozvinula nikoli z důvodu jeho jednání, ale zejména z důvodu stresových situací zažívaných s její matkou, těžce závislou na drogách.
7. Ve vztahu k motivaci spáchat zločin znásilnění obviněný namítl, že nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že jeho motivace byla sexuální, resp. že jednal za účelem vlastního uspokojení. Měl za to, že ze skutkové podstaty trestného činu vyplývá požadavek na naplnění motivu pachatele – uspokojení svého pohlavního pudu. Pokud by nebyl shledán sexuální motiv, šlo by o prosté násilí, které může podle své podoby a následku naplňovat např. skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví. Sexuální motiv pak vztahuje i k dalším svým trestným činům, když argumentoval, že se zabýval tvorbou fotografií, nelze tedy vyloučit, že jej v drogovém opojení pouze napadlo, že vytvoří inkriminované fotografie.
8. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek (nebylo specifikováno který) a vrátil věc zpět k dalšímu projednání.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňoval obviněný prakticky již od samého počátku trestního řízení a zabýval se jimi jak soud nalézací, tak soud odvolací. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznášel, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam připisovat které skutečnosti z hlediska skutkového děje.
10. K námitce obviněného, že v době spáchání trestného činu nebyl příčetný, poukázala státní zástupkyně na znalecký posudek a výslech znalce MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc., ze kterých vyplynulo, že droga sama o sobě nemůže v člověku vyvolat sexuální zájmy jako v posuzované věci, není zde forenzně významná sexuální nebo psychická porucha, která by snižovala rozpoznávací, či ovládací schopnosti ve vztahu k tomuto trestnému činu. Znalci potvrdili, že pervitin neměl zásadní vliv na chování a jednání obviněného a ovládací a rozpoznávací schopnosti byly zachovány.
11. Ve vztahu k těžké újmě na zdraví AAAAA poukázala státní zástupkyně na závěry znalce PhDr. Petra Weisse, Ph.D., DSc., který uvedl, že u poškozené byla shledána posttraumatická stresová porucha, projevující se především přetrvávajícími poruchami spánku a příjmu potravy, úzkostí, obavami z návštěv a míst, kde se dítě pohybovalo s pachatelem, přetrváváním odmítání věcí či hraček, které vyšetřovaná viděla či s nimi musela manipulovat u pachatele nebo přímo setkání s ním. Poukázal na tiky oběma očima, které se jen málokdy vyskytují, a také na drobné tiky v horní části obličeje. Znalci dospěli k jednoznačnému závěru, že posttraumatická stresová porucha vznikla v příčinné souvislosti s jednáním obviněného, a výslovně uvedli, že trauma bylo vyvoláno právě sexuálním zneužitím, nikoliv disfunkčním rodinným prostředím, jak uváděl obviněný.
12. K námitce související s neprokázáním sexuální motivace obviněného se státní zástupkyně jen stroze vyjádřila s tím, že s ohledem na charakter pořízených fotografií je taková motivace evidentní, neboť je jednoznačně prokázáno, že motivací jednání obviněného bylo vyhotovit takto sexuálně laděné snímky s nezletilými.
13. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
16. S určitou mírou tolerance lze považovat všechny tři námitky za podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, nicméně se jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
17. Námitku pochybnosti o jeho příčetnosti v době jednání obviněný odůvodnil tím, že soud přejal argumentaci znalců, která vycházela z obecných závěrů, aniž by se konkrétně zabývali jeho osobou, tedy pouze zobecnili své znalosti. Namítl, že znalec ho měl vyšetřit a zjistit, jak droga působí či působila přímo na něj, a to ve stavu, ve kterém byl, když drogy užíval.
18. Otázku (ne)příčetnosti upravuje trestní zákoník v ustanovení §26 tak, že kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost (schopnost rozpoznávací) nebo ovládat své jednání (schopnost ovládací, určovací), není za tento čin trestně odpovědný. Pro závěr o nepříčetnosti postačuje, že chybí jedna z těchto schopností.
19. Nedostatek schopnosti rozpoznávací spočívá v tom, že osoba, která naplnila znaky činu jinak trestného, není schopna rozpoznat protiprávnost svého činu (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Protiprávnost jako obligatorní znak skutkové podstaty trestného činu musí být ve smyslu §13 odst. 1 tr. zákoníku dána u každé skutkové podstaty, neboť trestným činem může být jen jednání právem zakázané či nedovolené. Protiprávností se tedy rozumí znak činu zakázaného právním řádem, který je chápán v jeho celku. O nedostatek schopnosti rozpoznávací půjde i v tom případě, jestliže osoba, jejíž nepříčetnost se posuzuje, sice vnímala rozhodné skutečnosti ohledně svého činu, ale nebyla schopna vůbec pochopit protiprávnost činu, tedy jeho společenské souvislosti, jeho vlastní smysl a dopad. V případě podstatného snížení schopnosti rozpoznávací půjde o zmenšenou příčetnost. Nedostatek schopnosti určovací (ovládací) spočívá v tom, že osoba, jejíž (ne)příčetnost posuzujeme, není způsobilá ovládat své jednání. Nepříčetná osoba je tedy v takovém duševním stavu, že si sice uvědomuje protiprávnost svého činu, ale není způsobilá v konkrétním případě své jednání svými duševními schopnostmi regulovat, aby se ho přes vědomí protiprávnosti nedopustila, tedy není schopna své jednání ovládnout. Nedostatek schopnosti určovací nastane, pokud nedokáže ovládnout své jednání zcela, tedy jestliže je schopnost určovací zcela vymizelá. Jestliže jde jen o podstatné snížení schopnosti určovací, půjde o zmenšenou příčetnost. Z hlediska trestní odpovědnosti pachatele je rozhodné, zda nedostatek schopnosti rozpoznávací nebo ovládací, popř. obou, vyvolaný duševní poruchou byl u něj dán v době činu. Jestliže tomu tak není, nejde o nepříčetnost a trestní odpovědnost z tohoto důvodu vyloučena nebude (Šámal, P. a kol: Trestní zákoník: Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 369). I zmenšená příčetnost (§27 tr. zákoníku) má důležité hmotněprávní důsledky (viz např. §47 odst. 1, 2 tr. zákoníku).
20. Judikatura je v tomto směru dlouhodobě ustálená. Otázka nepříčetnosti je otázkou právní, její posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností, vyplývajících z provedených důkazů. Povaha této otázky vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech z oboru psychiatrie. Zda jsou či nejsou dány u pachatele schopnosti rozpoznávací a určovací, je třeba posuzovat se zřetelem k povaze spáchaného trestného činu. Soud nezjišťuje příčetnost pachatele jako takovou, ale vždy jen příčetnost ve vztahu k určitému činu (viz rozh. uveřejněné pod č. 17/1979 Sb. rozh. tr.). Nasvědčují-li konkrétní okolnosti, že obviněný může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost, musí být tato možnost v trestním řízení ověřena a otázka duševního zdraví obviněného objasněna, a to přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Posuzování takové okolnosti jen laickou úvahou soudu, která není založena na odborných vědomostech, není dostačujícím prostředkem ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (rozh. uveřejněné pod č. 33/1968-I. Sb. rozh. tr.).
21. V posuzované věci soudy dospěly k závěru, že obviněný byl v době činu příčetný. Ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., který vypracoval znalecký posudek společně se znalcem z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, prof. PhDr. Petrem Weissem, PhD., vyplynulo, že se obviněný sice v době vytýkaného jednání zneužíval pervitin, ale nebyla zjištěna žádná okolnost, která by forenzně významným způsobem snižovala jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti. Jeho jednání vůči dětem zřejmě představovalo tzv. náhražkovité jednání, spočívající ve využití příležitosti. U veřejného zasedání o odvolání znalec doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., doplnil, že droga sama o sobě nemůže v člověku vyvolat sexuální zájmy tohoto typu, tudíž není možné připustit, že by tu byla nějaká forenzně významná sexuální nebo psychická porucha, která by snižovala rozpoznávací či ovládací schopnosti ve vztahu k tomuto deliktu. Nešlo o ojedinělý delikt, tudíž obviněný si z něj mohl udělat nějaké závěry. Znalec dále uvedl, že nezažil, že by někdo pod vlivem pervitinu páchal delikty, které by si posléze nepamatoval, přičemž abuzéry pervitinu vidí poměrně často. Pod vlivem pervitinu k páchání sexuálních deliktů dochází vzácně, a i v těchto případech není důvod mluvit o ovládacích a rozpoznávacích schopnostech jako o podstatně snížených. Oba znalci stvrdili, že pervitin neměl zásadní vliv na chování a jednání obviněného, přičemž ovládací a rozpoznávací schopnosti obviněného byly podle znalců zachovány.
22. Obviněný znalci vytkl, že při závěru o jeho příčetnosti vyšel z nějakého obecného vzorce chování osob užívajících pervitin, a nikoliv z individuálního zkoumání obviněného. Toto tvrzení však neodpovídá skutečnosti. Obviněný ke svému závěru dospěl na základě jediné odpovědi znalce při jeho výslechu u veřejného zasedání o odvolání dne 18. 2. 2021, jedná se však o vyjádření vytržené z kontextu a uzpůsobené obhajobě obviněného. Znalec se v odpovědi vyjadřoval k odborným otázkám, které souvisí s jeho odborností, když toliko své znalosti a zkušenosti, které nemůže nabýt jinak než z jiných obdobných případů (vlastní zkušenosti), případně odborné literatury (zprostředkovanou zkušeností), aplikoval na projednávaný případ. Je nutné odmítnout námitku, že by znalec vycházel jen z nějakého obecného vzorce chování osob užívajících pervitin. Znalec vycházel z odborných poznatků, které mají obecnou platnost, a ty aplikoval na obviněného; současně provedl i jeho vyšetření a měl k dispozici konkrétní poznatky o jeho osobě. Je tedy možné uzavřít, že příčetnost byla soudy vyhodnocena správně, a tedy se jedná o zjevně neopodstatněnou námitku.
23. Obviněný dále zpochybnil závěr soudu, že u poškozené AAAAA došlo k těžké újmě na zdraví. Argumentoval tím, že k existenci těžké újmy na zdraví nepostačí fakt, že hospitalizace trvala více než šest týdnů, ale musí jít zároveň o vážnou poruchu zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Poukázal také na skutečnost, že posttraumatická stresová porucha se u nezletilé rozvinula nikoli z důvodu jednání obviněného, ale zejména z důvodu stresových situací, zažívaných s její matkou, těžce závislou na drogách.
24. Těžkou újmou na zdraví se podle §122 odst. 2 tr. zákoníku rozumí vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění spočívající v postižení či újmě vymezené pod písmeny a) až i) §122 odst. 2 tr. zákoníku ustanovení. Pro pojem těžká újma na zdraví platí v podstatě tatáž kritéria, jako pro výklad pojmu „ublížení na zdraví“, přičemž rozdíl mezi těmito pojmy spočívá především v tom, že při těžké újmě na zdraví musí jít o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, a dále v tom, že porucha zdraví musí mít delší trvání, což zákon v §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku vyjadřuje slovy „delší dobu trvající porucha zdraví“ [srov. zhodnocení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 1965, sp. zn. Pls 5/65 (uveřejněné pod č. II/1965 Sb. rozh. tr.)].
25. Za těžkou újmu na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku je třeba považovat nejen delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví fyzického, ale i duševního, popř. delší dobu trvající vážné duševní onemocnění (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 9/1981/II Sb. rozh. tr. a pod č. 51/1983 Sb. rozh. tr.). Za delší dobu trvající poruchu zdraví soudy považují vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které omezovaly způsob života poškozeného nejméně po dobu šesti týdnů. Vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění především znamená velmi citelnou újmu v obvyklém způsobu života poškozeného, musí být spojena s takovými potížemi, které sice trvají delší dobu, avšak i svou povahou překážejí poškozenému v jeho povolání a v obvyklém způsobu života, do něhož mu vážně zasahují tak, že se nemůže projevovat a chovat tak, jak bylo jeho zvyklostí a jak bylo nutné pro zajištění jeho životních poměrů. Pokud jde o vznik posttraumatické stresové poruchy, ta může u poškozeného v různé intenzitě přetrvávat po relativně dlouhou dobu, avšak o těžkou újmu na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku se může jednat jen v případě, že tato psychická porucha se po delší dobu (tj. obecně alespoň šesti týdnů) projevuje jako vážná porucha zdraví. Tento zákonný znak plyne z návětí §122 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž musí jít o vážnou poruchu zdraví srovnatelnou s jinými vážnými poruchami zdraví (nebo vážnými onemocněními), obsaženými v ostatních alternativách tohoto zákonného ustanovení, jako je např. ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, mučivé útrapy, poškození důležitého orgánu apod.
26. Podle prokázaného skutkového děje znalci dospěli k jednoznačnému závěru, že v době vyšetření byla u poškozené AAAAA shledána posttraumatická stresová porucha. U poškozené shledali symptomy přetrvávající poruchy spánku, příjmu stravy, úzkostnost, obavy z návštěv míst, kde se pohybovala s obviněným, přetrvávání odmítání věcí či hraček, které viděla či s nimi musela manipulovat u pachatele nebo přímo setkání s ním. Poukázali na tiky oběma očima, které se málokdy vyskytují, drobné tiky v horní části obličeje, které vyžadovaly odbornou léčbu. Tyto symptomy při vyšetření, ke kterému došlo již v únoru 2020, vedly znalce k závěru, že poškozená je v těžkém stavu a vyžaduje léčbu, proto byla hospitalizována v XY nemocnici na psychiatrii. Posttraumatická stresová porucha u poškozené přetrvávala minimálně ještě v době přijetí do XY nemocnice 17. 4. 2020, když následně po dobu měsíční léčby se stav zlepšoval. Odvolací soud správně zdůraznil, že ne každá posttraumatická stresová porucha nebo jakékoli jiné ublížení na zdraví v psychické formě musí být těžkou újmou na zdraví podle §122 odst. 2 tr. zákoníku. Lze však souhlasit s tím, že u poškozené se jednalo o těžký stav, všechny symptomy byly závažné a zasahovaly do běžného života poškozené tak zásadním způsobem, že jí normální kvalitu života velmi znesnadňovaly. Závažnost stavu poškozené potvrzuje i to, že znalci doporučili její hospitalizaci na psychiatrii, ke které následně došlo. Poškozená byla hospitalizována v XY nemocnici po dobu jednoho měsíce. Je možné souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že výše popsaný zásah do obvyklého způsobu života poškozené je srovnatelný s ostatními poruchami zdraví uvedenými v ustanoveními §122 odst. 2 písm. a) až h) tr. zákoníku a současně, že doba, po kterou trvala porucha zdraví, běžela minimálně od února 2020, kdy byla vyšetřena znalci, do doby hospitalizace XY nemocnicí 17. 4. 2020, je obdobím delším šesti týdnů a odpovídá ustálenému výkladu §122 odst. 2) písm. i) tr. zákoníku.
27. Nelze se ztotožnit ani s námitkou, že posttraumatická stresová porucha u poškozené AAAAA vznikla z důvodu stresových situací zažívaných s její matkou, závislou na drogách. V této části se jedná o námitkou skutkovou, která v trestním řízení nebyla prokázána, jedná se jen o tvrzení obviněného, které nebylo ničím podloženo. Navíc je nutné zdůraznit, že okamžikem a důvodem vzniku posttraumatické stresové poruchy se znalci zabývali a dospěli k závěru, že posttraumatická stresová porucha měla vznik v příčinné souvislosti s jednáním obviněného. Nelze si nevšimnout, že znalci ve svém znaleckém posudku uvedli, že trauma bylo vyvoláno právě sexuálním zneužitím, nikoli disfunkčním rodinným prostředím, které pro poškozenou představovalo trvalý stav. Pokud obviněný namítl, že k rozvoji posttraumatické stresové poruchy však dochází nejpozději do 6 měsíců od prožití stresové situace, není zřejmé, odkud tuto informaci čerpá. Nicméně i v případě, že by byla pravdivá, je nutné poukázat na skutečnost, že soudy od počátku tvrdí, že posttraumatická stresová porucha se rozvinula nejpozději v únoru 2020 (jednání obviněného bylo ukončeno v srpnu 2019), to však nevylučuje, a je to velmi pravděpodobné, že vznikla dříve. V únoru 2020 však byla poprvé diagnostikována znalci při znaleckém vyšetření, navíc při tomto vyšetření byl zjištěn těžký stav poškozené, které vedl k její hospitalizaci na psychiatrii, a proto lze usuzovat, že posttraumatická stresová porucha vypukla již dříve, jen dříve nebyla diagnostikována. O tom svědčí i svědectví matky poškozené, svědkyně K. M., která si některých příznaků u své dcery všimla již výrazně dříve. Soudy pak při konstrukci skutkové věty vyšly z prokázaného skutkového stavu nejvhodnějšího pro obviněného, proto uvedli slovní spojení „nejpozději“ v únoru 2020.
28. Na základě těchto závěrů Nejvyšší soud námitce obviněného, že nebylo možné v jeho činu shledat následek spočívající v těžké újmě na zdraví, nepřisvědčil, naopak se ztotožnil s tím, že uvedené zdravotní problémy poškozené, jak byly na podkladě výsledků provedeného dokazování prokázány, vznikly v důsledku jednání obviněného a představují těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Proto je správný i závěr o tom, že obviněný vytýkaným jednáním naplnil (mimo jiné) znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Ani tato námitka tedy nebyla shledána důvodnou.
29. Ve vztahu k motivaci spáchat zločin znásilnění obviněný namítl, že nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že jeho motivace byla sexuální, resp. že jednal za účelem vlastního uspokojení, přičemž měl za to, že z objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu vyplývá požadavek na naplnění motivu pachatele – uspokojení svého pohlavního pudu. Nutnost existence sexuální motivace pak vztahuje i k dalším trestným činům, když namítá, že nelze vyloučit vytvoření inkriminované fotografie v drogovém opojení bez této motivace.
30. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit i poslední námitku dovolání, tvrdící nenaplnění (zejména) objektivní stránky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1 aliena 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, pro chybějící sexuální motiv. Předmětné argumentaci však nelze přisvědčit.
31. Obecně je možné konstatovat, že motiv nebo motivace je vnitřní faktor iniciace a směřování jednání člověka k určitému cíli. Ve smyslu trestně právním jde o vnitřní podnět, který vedl pachatele k rozhodnutí trestný čin spáchat (Kratochvíl, V. a kol: Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2020, s. 300). Motiv může, ale nemusí být znakem skutkové podstaty trestného činu, jelikož jde o znak fakultativní. S motivem (pohnutkou) jako znakem trestného činu se můžeme setkat například v §140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku (zvlášť zavrženíhodná pohnutka), §141 tr. zákoníku (omluvitelné hnutí mysli). V případě zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku však není motiv jednání pachatele znakem této skutkové podstaty. Nicméně nelze ho zcela pominout. Motiv jednání je možné dovodit z obecného vymezení pohlavního styku, když ve většině případů je tímto motivem uspokojení pohlavního pudu, ať už vlastního nebo cizího, tedy můžeme hovořit o sexuálním motivu.
32. V projednávané věci je pak možné sexuální motiv (uspokojení pohlavního pudu) dovodit, jak to ostatně učinil odvolací soud v odst. 10-11 jeho rozsudku. Tento závěr lze učinit především s ohledem na charakter jednání obviněného, obě poškozené osahával, líbal a lízal je na jejich obnaženém přirození, a ve vztahu k AAAAA této přikládal svůj obnažený a ztopořený penis na její přirození, penisem ji hladil, zasouval do jejího přirození své prsty, přiměl nezletilou, aby se dotýkala svojí rukou jeho obnaženého penisu, a nejméně v jednom případě poté, co se vysvlékl donaha, přiměl nezletilou, aby masturbovala jeho ztopořený penis. Nelze se tedy ztotožnit s námitkou obviněného, že nebyla prokázána jeho sexuální motivace, když tuto lze učinit s ohledem na charakter jeho jednání, které jiný než sexuální motiv nemohlo mít, navíc jej (jiný motiv) obviněný v rámci probíhajícího trestního řízení ani netvrdil. V této souvislosti je pak nutné připomenout i závěry znalců, kteří potvrdili, že obviněný byl veden snahou o získání sexuálního vzrušení a uspokojení.
33. Obdobně je pak možné nahlížet i na motivaci obviněného ve vztahu k dalším trestným činům, kterých se dopustil (§192 odst. 1 tr. zákoníku, §192 odst. 3 tr. zákoníku a §193 odst. 1 tr. zákoníku). Především je nutné hodnotit jednání obviněného v širších souvislostech. Pokud tedy soudy dospěly k závěru, že obviněný se dopustil zločinu znásilnění vůči dvěma nezletilým poškozeným, jehož motivací, s ohledem na charakter jednání, bylo uspokojení sexuálního pudu, pak lze logicky dovodit, že pokud přechovával nebo si pořídil dětskou pornografii, bylo to z téhož důvodu. Navíc je nutné zdůraznit, že poškozený fotografoval nezl. AAAAA v dráždivých sexuálních polohách, odhalujících její přirození i anální otvor, vyrobil fotografii, na které přikládá svůj ztopořený penis k čelu nezletilé poškozené, zachytil poškozenou, jak masturbuje jeho ztopořený penis, zachytil spící poškozenou, do jejíž ruky vložil svůj ztopořený penis, a sebe, jak olizuje její přirození (skutek I.), případně přechovával fotografie, na kterých byly obnažené dívky předškolního věku zobrazeny v sexuálně dráždivých polohách vyzývavě předvádějící pohlavní orgány či anální otvor (skutek II. a skutek III.). S ohledem na charakter těchto fotografií, pozice, ve kterých byly děti foceny, nelze o jiné motivaci než sexuální uvažovat. U obviněného se nemusí jednat o sexuální deviaci, ta ostatně ani shledána nebyla, ale může jít o tzv. náhražkovité jednání, spočívající ve využití příležitosti. Znalci uvedli, že motivů k focení dětí může být v obdobných případech mnoho, např. přesycenost sledováním tzv. normální pornografie. Odvolací soud navíc sexuální motivaci obviněného dokládal i jeho jednáním vůči svědkyni A. M., která potvrdila sexuální tendence obviněného, především pokud jde o objekty jeho zájmu. Tato vystupovala v pozici svědkyně, a tudíž soudy její výpověď mohly jako důkaz použít, aniž by obviněný byl stíhán pro trestnou činnost sexuálního charakteru i vůči ní.
34. Je tedy na místě uzavřít, že rovněž naposled zmíněná námitka obviněného je zjevně neopodstatněná, neboť právní kvalifikace zjištěného skutkového stavu, vyjádřeného v rozsudku Vrchního soudu v Praze pod bodem II./1, 2 jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a),odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem II./1, 2 jako přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem III. jako přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 tr. zákoníku, je správná a odpovídající zákonu i výše naznačeným závěrům teorie i soudní praxe.
35. Nejvyšší soud souhrnně konstatuje, že námitky uvedené v dovolání obviněného zčásti nejsou podřaditelné pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod, zčásti sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.