ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.694.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 694/2021-1394
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovolání obviněného M. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 7 To 15/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci pod sp. zn. 98 T 6/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 12. 2020, č. j. 98 T 6/2020-1304, byl obviněný M. B. uznán vinným pod bodem 1) přípravou zločinu vraždy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 2 tr. zákoníku, a pod bodem 2) přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň mu byl uložen podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnuti věcí, které sloužily pro přípravu zločinu vraždy, tedy finanční hotovosti, mobilního telefonu a počítače.
2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že
1) nejméně v době od prosince 2019 do 5. 3. 2020 za účelem usmrcení M. D., kvůli němuž se po svém vstupu do motorkářského klubu stal závislým na pervitinu a v němž spatřoval příčinu své dlouhodobé frustrace ze svého života v důsledku rozpadu manželství, ztráty zaměstnání, nedostatku finančních prostředků, obavy z nemožnosti vychovávat své dítě, nejprve počátkem měsíce prosinec 2019 kontaktoval P. P., a poptával u něho kyanid sodný nebo kyanid draselný, tj. chemické látky zařazené ve smyslu přílohy č. 1 Nařízení vlády č. 467/2009 Sb. mezi jedy, v množství smrtelném pro osobu vážící 90 kg s tím, že chce zabít svého obchodního partnera, s nímž má spory, a to na oslavě, kterou by uspořádal, jed by ho tam nechal vypít a tělo by nechal spálit známým v blíže nezjištěném krematoriu; následně dne 21. 2. 2020 v areálu společnosti Funchem, s. r. o., potvrdil svůj přetrvávající zájem o kyanid, který plánoval použít již ve dnech 22. 2. 2020 až 23. 2. 2020, a P. P. žádal o okamžité obstarání i jiné účinné látky, spolehlivě smrtící s tím, že je pevně rozhodnutý svůj záměr uskutečnit, protože dne 17. 3. 2020 očekává narození syna, o jehož bezpečnost se obává, a kvůli němuž by byl snadno vydíratelný; přestože byl P. P. upozorněn na trýznivé účinky jedu na lidský organizmus, setrval na svém požadavku, neboť si jeho obchodní partner a feťák, kterého nebude nikdo krom jeho dealera postrádat, nic jiného nezaslouží; poté, co byl P. P. konspirativním způsobem prostřednictvím aplikace WhatsApp vyrozuměn, že má požadovanou látku k dispozici, se ve 13.23 hod. dne 5. 3. 2020 opět dostavil do areálu společnosti Funchem, s. r. o., kde od P. P. za předem dohodnutou částku ve výši 10 000 Kč převzal zatavenou skleněnou ampuli s imitantem vodného roztoku kyanidu draselného o koncentraci 500 mg/ml, uloženou v plastovém pouzdru, vyrobenou Státním ústavem jaderné, chemické a biologické ochrany, přičemž se opakovaně dotazoval na dostatečné množství látky a přesvědčoval se o její spolehlivosti, zajímal se o způsob jejího podání tak, aby nebyla cítit, přičemž před svým odchodem z provozovny P. P. sdělil, že než se opět sejdou někde na kávě a pohovoří spolu při vypnutých telefonech, si dají nyní čas.
2) ačkoliv není a nikdy nebyl držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v době nejméně od října 2017 do 5. 3. 2020 v bytě na adrese Praha, XY č. p. XY a v garáži umístěné v prvním nadzemním podlaží domu na adrese Praha, XY č. p. XY, přechovával celkem 50 kusů nábojů různých ráží (podrobně rozepsaných ve výroku rozhodnutí nalézacího soudu) které si opatřil v přesně nezjištěné době na přesně nezjištěném místě.
3. K odvolání obviněného do skutku pod bodem 1) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2021, č. j. 7 To 15/2021-1344, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a nově rozhodl tak, že obviněného podle §56 odst. 3 tr. zákoníku pro výkon trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že chtěl po svědkovi P. P. obstarat kyanid, ale za účelem spáchání sebevraždy, nikoho nechtěl usmrtit. Neexistuje žádný důkaz, prokazující, vůči komu měl přípravu vraždy směřovat. P. P. neuvedl, že jej shání pro sebe, a tvrdil existenci oběti, protože nechtěl vypadat jako srab a myslel si, že kdyby mu řekl pravdu o plánování sebevraždy, tak by mu nevyhověl. Pokud se k plánování vraždy M. D. doznal během výslechů dne 6. 3. 2020 a 8. 3. 2020, učinil tak proto, že v tom viděl jediný způsob své záchrany před dlouhým vězněním. V řízení nebyl prokázán žádný motiv, proč by M. D. měl být potenciální obětí vraždy ze strany obviněného.
5. Obviněný namítl, že za přípravu zločinu vraždy nemůže být považováno pouze takové jednání, které nepřekročí rámec pouhé myšlenky. Jeho jednání rámec pouhé myšlenky nepřekročilo. I kdyby pokus o získání kyanidu učinil s představou usmrcení jiné konkrétní osoby (nikoliv sebe), pak neučinil žádné další kroky ani úvahy směřující k jeho aplikaci. Obviněný neměl k M. D. jakýkoliv přístup, který by mu reálně umožňoval kyanid podat. Nedošlo tedy ještě k přípravě trestného činu, jelikož pro naplnění tohoto vývojového stadia trestného činu je vyžadováno důkazně zjištěné rozvinuté jednání pachatele.
6. Obviněný dále namítl, že k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze také přihlédnout jako k okolnosti přitěžující. Tuto zásadu zákazu dvojího přičítání specifikoval tak, že jestliže byl obviněný nalézacím soudem shledán vinným ze zločinu vraždy ve stadiu přípravy ve smyslu §140 odst. 4 tr. zákoníku, pak tatáž příprava nemůže být znovu přičtena k jeho tíži (§140 odst. 2 tr. zákoníku).
7. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, aniž by specifikoval, jak má být s věcí dále naloženo po zrušení rozhodnutí.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že převážná část námitek se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí, neboť směřují výhradně do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, a nadto jim nelze přisvědčit. Soudy řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily. Argumentace obviněného je v zásadě opakováním jeho dosavadní obhajoby, především odvolání, jehož obsah z valné části reprodukuje. Neobstojí námitka, že obviněný sháněl kyanid pro sebe, tedy že měl úmysl spáchat sebevraždu. Výrok o vině se totiž neopírá pouze o prvotní doznání obviněného, ale toto je podpořeno výstupy operativně pátracích prostředků a svědeckou výpovědí P. P. Snaze o sebevraždu též nesvědčí ani budování nového pracovního i osobního života obviněného v zahraničí či finanční půjčka na těžko dostupný jed.
9. Státní zástupkyně zdůraznila, že stadium přípravy trestného činu je prvním právně významným trestně postižitelným stadiem trestné činnosti, následujícím po pojetí myšlenky (úmyslu) spáchat trestný čin. Od pouhé myšlenky, nepromítnuté ještě do konkrétních kroků na cestě k uskutečnění úmyslu pachatele, se odlišuje tím, že jde již o jednání, spočívající v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání trestného činu, projevující se zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, což se v projednávané věci již stalo. Státní zástupkyně nesouhlasila ani se závěry obviněného o tzv. dvojí přičitatelnosti přípravy, když odkázala na argumentaci odvolacího soudu v odst. 27, a dále dodala, že obviněný směšuje přípravu, jakožto vývojové stadium trestného činu, a předchozí uvážení, jakožto znak kvalifikované skutkové podstaty. Obviněný se prokazatelně po dobu nejméně tří měsíců intenzivně zabýval plánem na odstranění jiné osoby, vyhledával informace o nejúčinnějším způsobu usmrcení, zvažoval samotný průběh usmrcení, a to včetně takových podrobností, jako je druh nápoje, v němž bude jed podán, zabýval se otázkou odstranění těla, objednal si jedovatou látku, převzal ji a zaplatil. Z takového jednání obviněného lze přechozí uvážení dovozovat. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
12. Dovolání obviněného je založeno převážně na námitkách, které jsou mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť směřují proti skutkovým zjištěním soudů, případně proti tomu, jak byly hodnoceny důkazy. To se týká výhrad obviněného k zjištění soudu, jak chtěl s opatřeným jedem naložit. Obviněný namítl, že kyanid si opatřil v úmyslu usmrtit sebe, nikoliv jiného, soud však v rámci dokazování dospěl k opačnému závěru, tedy že si obviněný opatřil jed proto, aby usmrtil M. D. Lze souhlasit s argumentací odvolacího soudu, který se vypořádal se shodnou námitkou v odst. 16-23 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Je nutné zdůraznit, že obviněný se k úmyslu usmrtit jiného doznal při výslechu obviněného dne 6. 3. 2020 a ve vazebním zasedání dne 8. 3. 2020. Obě výpovědi byly provedeny řádným a zákonným způsobem, za účasti obhájce obviněného, vazební zasedání před soudem. Doznání obviněného však odpovídají i další důkazy, a to záznamy ze sledování osob a věcí, záznamy telekomunikačního provozu a především výpověď svědka P. P. Ze strany obviněného nešlo o jedno ojedinělé jednání a poptávání jedu, ale o opakované kontakty, opakované vyjádření ohledně usmrcení obchodního partnera, na jejichž konci bylo převzetí předmětného jedu. Obviněný se konkrétně zajímal o účinky jedu, se svědkem P. P. probíral, že otrava kyanidem je velmi lehce detekovatelná, následně se ptal na nedetekovatelné jedy a probírali i smrtné dávky samotných jedů. Obviněný měl obavy, aby se při rozlomení ampule s kyselinou kyanovodíkovou neotrávil jejími výpary. Takto by neuvažoval, pokud by skutečně plánoval sebevraždu. Snaze o sebevraždu nesvědčí ani budování nového pracovního i osobního života v zahraničí či finanční půjčka na těžko dostupný jed. Obviněný měl uzavřenou pracovní smlouvu v pečovatelském domě v Německu s nástupem od 10. 3. 2020.
13. Za podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod lze považovat námitku, že ještě nedošlo k naplnění prvního trestně postižitelného stadia trestné činnosti – přípravy, jelikož jednání obviněného nepřekročilo rámec pouhé myšlenky, a námitku týkající se dvojí přičitatelnosti přípravy.
14. Příprava trestného činu je prvním právně významným trestně postižitelným vývojovým stadiem trestné činnosti, následujícím po pojetí myšlenky (úmyslu) spáchat trestný čin. Příprava nevykazuje ještě povahu jednání, které charakterizuje skutkovou podstatu uvedeného konkrétního zvlášť závažného zločinu, jen vytváří úmyslně podmínky pro spáchání takového zvlášť závažného činu. Příprava vyvolává zatím jen vzdálené nebezpečí, že nastane následek, který je znakem skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu. Tím se liší na jedné straně od projevu úmyslu takový zločin spáchat, který uvedenou povahu ještě nemá, a na druhé straně od pokusu zvlášť závažného zločinu, při němž pachatelovo jednání pokročilo dále než příprava a již bezprostředně směřuje k jeho dokonání.
15. Pouhý úmysl, byť veřejně vyslovený, spáchat zvlášť závažný zločin, jehož příprava je trestná, není jeho přípravou, pokud za takto vysloveným úmyslem nenásledují kroky natolik konkrétní, aby z nich bylo možné identifikovat, že se jedná o přípravu k určitému trestnému činu. Projev myšlenky spáchat trestný čin bude výjimečně trestný jako příprava pouze tehdy, pokud by pachatel již přistoupil též ke konkrétnímu jednání, z něhož by byla patrná reálnost jeho myšlenky konkrétní trestný čin (např. vraždu) uskutečnit, byť nikoli bezprostředně. Pro vystižení hranice mezi beztrestným vyjádřením úmyslu čin spáchat, které přípravou ještě není, a situací, kdy jde již o vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, a tedy přípravu podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, je důležité zhodnocení konkrétních okolností, za nichž k vyjádření myšlenky pachatele a případně jejímu sdělení jiné osobě došlo (rozh. č. 35/2018 Sb. rozh. tr.).
16. Přípravné jednání může spočívat i v takové formě útoku, která svým charakterem nedosahuje ještě intenzity jednání bezprostředně směřujícího k dokonání zamýšleného zvlášť závažného zločinu, vytváří však objektivní podmínky pro následné uskutečnění takového záměru. Příprava zvlášť závažného zločinu je jednáním úmyslným, při němž úmysl musí zahrnovat všechny skutečnosti, které tvoří znaky toho konkrétního způsobu přípravy, o nějž se jedná, současně však je v úmyslu zahrnuto i zaměření přípravy k spáchání individuálně určitého zvlášť závažného zločinu. Nevyžaduje se však detailní promyšlenost a konkretizace připravovaného útoku na zájem chráněný trestním zákoníkem, neboť postačí, aby se čin jevil pachateli dostatečně určitým (Šámal, P. a kol: Trestní zákoník: Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 282).
17. Příprava k zvlášť závažnému zločinu je v trestním zákoníku vymezena jednak obecně jako úmyslné vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, jednak zákon příkladmo vypočítává jednotlivé typické způsoby přípravného jednání mezi nimi i opatřování prostředků k jeho spáchání. Opatřování prostředků nebo nástrojů k spáchání zvlášť závažného zločinu záleží např. v zakoupení nezbytných prostředků nebo nástrojů, jejich zapůjčení, popř. vyrobení. (Šámal, P. a kol: Trestní zákoník: Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 283.)
18. V projednávané věci, jak správně soudy dovodily, se nejednalo o pouhou myšlenku, ale o jednání směřující k usmrcení poškozeného, jelikož obviněný si již opatřil prostředek ke spáchání trestné činnosti (jed). Obviněný se snažil jed sehnat opakovaně, nejméně od počátku prosince 2019 do 5. 3. 2020, získával i informace o působení jedu, dotazoval se na zcela konkrétní možnosti, jakým způsobem jed podat, na následky, na způsob jednání oběti po požití jedu. To vše vyústilo v jeho přesvědčení o skutečné koupi jedu za částku 10 000 Kč, což obviněný uzavřel při rozhovoru se svědkem P. P. a předání ampule „jedu“ s tím, že se teď nějakou dobu neuvidí, a pak že mu povypráví, jaké to bylo. Lze tedy uzavřít, že jednání obviněného dospělo v rámci vývojových stadií trestného činu do fáze přípravy ke spáchání trestného činu vraždy.
19. Nelze ani souhlasit s námitkou obviněného, že došlo k dvojímu započtení přípravy. Obviněný zjevně směšuje přípravu jakožto vývojové stadium trestného činu (§20 odst. 1 tr. zákoníku) spočívající v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (formou opatřování prostředků k jeho spáchání), a předchozí uvážení jakožto znaku kvalifikované skutkové podstaty (§140 odst. 2 tr. zákoníku). Je nutné odlišovat vývojové stadium trestného činu, které nemá přímý vliv na konkrétní právní kvalifikaci jednání, a znak skutkové podstaty. Předchozí uvážení, na rozdíl od přípravy, která byla vymezena výše, je charakterizováno nejvyšší mírou racionality, projevující se plánováním činu, výběrem prostředku, místa a doby realizace, které by zaručovaly úspěšnost činu a zpravidla i snižovaly šanci na odhalení pachatele. Je pro ně typický větší časový odstup od činu než v případě rozmyslu. Na druhé straně pro naplnění znaku předchozího uvážení není nutné, aby šlo o složitý, kvalifikovaný plán. V projednávané věci tedy nedošlo ke dvojímu přičítání přípravy, jak namítal obviněný.
20. Námitky uvedené v dovolání obviněného zčásti nejsou podřaditelné pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod, zčásti sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.