ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.702.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 702/2021-535
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 7. 2021 o dovolání obviněného M. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 9 To 371/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 1 T 144/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný M. T. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2021, č. j. 9 To 371/2020-472, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání podané do všech výroků rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 7. 2020, č. j. 1 T 144/2019-408. S odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejprve zopakoval argumentaci obsaženou v rozsudku soudu prvního stupně a následně bez dalšího konstatoval, že skutkovou podstatu jednotlivých trestných činů nenaplnil. Skutkový stav byl podle něj nedostatečně zjištěn, soud neměl pro své rozhodnutí oporu v provedených důkazech. Poškozený o veškerém jednání obviněného věděl, s užíváním svého obydlí dal souhlas, což bylo prokázáno svědeckými výpověďmi. Obviněný má rovněž za to, že soud mohl přistoupit k uložení některého z alternativních trestů, které mají přednost před nepodmíněným trestem odnětí svobody. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů (byly zde – zřejmě omylem – citovány zcela jiné rozsudky jiných soudů) a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
2. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že uplatněné námitky se s použitým dovolacím důvodem míjejí. Pokud jde o námitky do trestu, výjimkou by byla pouze situace trestu extrémně přísného a zjevně nespravedlivého; to však není tento případ. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
4. Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
5. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
6. Obviněný byl odsouzen pro přečiny podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil třemi samostatnými skutky. První z nich spočíval stručně řečeno v tom, že v době od 31. 3. 2019 do 6. 4. 2019 v Klatovech přiměli spolu s obviněným R. J. poškozeného M. T. pod příslibem zajištění rekonstrukce a modernizace jeho bytu postupně uzavřít několik smluv o úvěru, obdržené finanční prostředky od něj převzali, rekonstrukci bytu však neprovedli a způsobili mu tak škodu ve výši 223 000 Kč. Dalšího skutku se dopustili tím, že dne 1. 4. 2019 v Klatovech přemluvili téhož poškozeného, aby zakoupil dva nové mobilní telefony v celkové hodnotě 19 999 Kč, které mu následně odebrali a způsobili mu tak v uvedené výši škodu, přičemž obviněný M. T. se uvedeného jednání dopustil, přestože byl za přečin krádeže v posledních třech letech potrestán. Poslední skutek spočíval v tom, že dne 30. 3. 2019 v Klatovech poté, co je poškozený M. T. pozval do svého bytu, který měl v nájmu, v něm i přes jeho následný výslovný nesouhlas přespali, následujícího dne se zmocnili dvou klíčů a s jejich pomocí opakovaně vnikli do tohoto bytu a tam i přes jeho výslovný nesouhlas až do 6. 4. 2019 setrvali a užívali jej k bydlení.
7. V dovolání obviněný fakticky neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěné skutky nenaplňovaly znaky přečinů podvodu, krádeže či porušování domovní svobody. Pouze takové námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Svou dovolací argumentaci omezil na strohé konstatování, že skutkovou podstatu trestných činů svým jednáním vůbec nenaplnil, aniž by tuto výhradu dále rozvedl. Jeho další odůvodnění se týkalo údajně nedostatečně zjištěného skutkového stavu ohledně přečinu porušování domovní svobody, přičemž podle jeho názoru bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že poškozený dal oběma obviněným souhlas k užívání bytu. Jeho výhrady tak vycházely z odlišného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn soudy (srov. znění tzv. skutkové věty uvedené ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně), a spočívaly na jeho vlastním hodnocení důkazů (tj. že poškozený o všem jejich jednání věděl a se vším souhlasil). Takové námitky mají skutkovou povahu a směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy, čímž se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde totiž o prezentování vlastní skutkové verze obviněného, odlišné od zjištění soudů.
8. Tvrzení, že poškozený s pobytem obou obviněných ve svém bytě souhlasil, v řízení uváděl (kromě obviněných) i svědek F. M. – blízký kamarád obou obviněných. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že vzhledem k přátelskému vztahu tohoto svědka k obviněným i tomu, že byl sám zapojen v jednání vůči poškozenému (v případě svědka F. M. se jednalo o jeho účast na přepravě osob a na uzavírání úvěrů i vybírání peněz), lze předpokládat, že vypovídal tak, aby odvrátil svoji případnou odpovědnost za účast na trestném jednání, a že může mít zájem (spolu s dalšími svědky – kamarády obou obviněných) na výsledku řízení. Kromě toho jednotlivé výpovědi svědků – přátel obviněných si navzájem konkurují a v popisu jednotlivých událostí se neshodují. Naproti tomu poškozený se soudu jevil jako osoba věrohodná; jeho obecná i specifická věrohodnost vyplynula i ze znaleckého posudku znalkyně PhDr. et Mgr. Václavy Tylové. Poškozený byl vyslýchán jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, jeho výpovědi jsou obdobné, objevily se pouze nepatrné odlišnosti způsobené časovým odstupem. Po vyhodnocení provedených důkazů proto soud prvního stupně uzavřel (a odvolací soud se k těmto závěrům připojil, viz odstavec 7 odůvodnění napadeného usnesení), že oba obvinění neoprávněně vnikali do obydlí poškozeného, a to mj. díky klíčům, které mu v jeho nepřítomnosti bez jeho souhlasu z bytu odebrali, a tam i přes jeho nesouhlas setrvávali, a to až do okamžiku, kdy byli nuceni odevzdat klíče od bytu policii. Tímto jednáním naplnili skutkovou podstatu přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku).
9. V závěru dovolání obviněný namítl, že soud měl přistoupit k uložení některého z alternativních trestů, nikoli mu uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. Výrok o trestu však lze napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze pokud by došlo k uložení takového trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu, spočívající v nepřiměřenosti trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Žádnými námitkami podřaditelnými pod uvedený dovolací důvod obviněný neargumentuje. Za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný své dovolání opřel, lze stran výroku o trestu namítat pochybení spočívající v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, tedy zejména v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest apod. Ani žádnou takovou relevantní argumentaci ovšem obviněný neuvedl.
10. Zásah dovolacího soudu by výjimečně byl možný, pokud by napadeným rozhodnutím uložený trest byl trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv.
11. Obviněnému byl však uložen trest odpovídající zákonným kritériím a soud prvního stupně své rozhodnutí v tomto směru patřičně odůvodnil (viz odst. 20 odůvodnění rozsudku), dále ho rozvedl i soud druhého stupně (viz odst. 6 odůvodnění napadeného usnesení), přičemž oba soudy se zabývaly zákonnými kritérii pro ukládání trestu. S ohledem na ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku bylo rovněž vyhodnoceno, proč vzhledem k osobě obviněného by uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody zjevně nevedlo k tomu, aby vedl řádný život. Soud prvního stupně zdůraznil, že obviněný se předmětného jednání dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení a dále že byl v minulosti opakovaně ve výkonu trestu odnětí svobody, tyto tresty však nevedly k nápravě jeho závadového chování. Proto uložení některého z alternativních trestů místo trestu odnětí svobody nepřipadalo v úvahu, jelikož by byly v jeho případě neúčinné. Nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou a který byl uložen jako trest souhrnný vedle trestů propadnutí věci a zákazu činnosti, neodporuje zásadě proporcionality trestních sankcí.
12. Vzhledem k tomu, že dovolací námitky nejsou podřaditelné pod zákonné důvody dovolání a nebyly shledány ani důvody k zásahu Nejvyššího soudu pro porušení ústavních práv obviněného, bylo dovolání obviněného M. T. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 7. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu