ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.733.2021.2
7 Tdo 733/2021-I.-4375
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovoláních, která podali obvinění N. T. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, a J. A. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, sp. zn. 4 To 57/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 6/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných N. T. a J. A. odmítají .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2020, č. j. 17 T 6/2018-3976, byl obviněný N. T. uznán vinným pod body 2, 3 a 5 jednak pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 2, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jednak zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a jednak zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obviněný J. A. byl uznán vinným pod body 2 a 3 jednak pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jednak zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a jednak zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a pod bodem 6 přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných D. L., M. P. a V. B.
2. Obviněnému N. T. byl za uvedené trestné činy uložen podle §209 odst. 5, §43 odst. 1 a §58 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci. Obviněný J. A. byl odsouzen podle §209 odst. 5, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let a devět měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž k trestu propadnutí věci.
3. Jednotlivých dílčích útoků trestných činů podvodu (příp. jeho pokusu), neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a padělání a pozměnění veřejné listiny se obvinění N. T. a J. A. dopustili (většinou spolu s dalšími výše jmenovanými obviněnými) vždy podobným způsobem. Poté, co si opatřili padělaný občanský průkaz a vyplněný platební příkaz k bezhotovostnímu převodu finančních prostředků s padělaným podpisem disponenta účtu zřízeného u Komerční banky, a. s., se v několika případech od konce roku 2015 do začátku roku 2016 vydali na jednu z poboček Komerční banky, a. s., v Českých Budějovicích či v Praze, kde se vždy jeden z nich (či v jednom případě dnes již pravomocně odsouzený V. S.) vydával v přestrojení za osobu s dispozičními oprávněními k účtu zřízenému u této banky a po předložení uvedených padělaných dokumentů se dožadoval převodu částek v řádech milionů Kč (od 7 000 000 Kč do 9 600 000 Kč) na jiný jím specifikovaný účet, k čemuž však díky pozornosti zaměstnanců banky nedošlo a bance proto žádná škoda fakticky nevznikla, a obviněný N. T. se takového jednání dopustil přesto, že byl mj. za trestný čin podvodu v posledních třech letech odsouzen. Obviněný J. A. se dále jednáním pod bodem 6 dopustil i přečinu nedovoleného ozbrojování, jenž spočíval v tom, že ve svém rekreačním objektu přechovával dvě střelné zbraně, aniž byl držitelem příslušného zbrojního průkazu.
4. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podali odvolání obvinění N. T. (pouze do výroku o trestu, konkrétně do výroku o propadnutí věci, přičemž u odvolacího soudu obviněný rozšířil své odvolání tak, aby směřovalo i do výměry uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody), M. P., J. A. a V. B. (tito tři je směřovali do výroku o vině i trestu) a dále státní zástupce v neprospěch obviněných D. L. a N. T. ohledně výroku o trestu odnětí svobody a dále v neprospěch obviněných D. L., B. U. a V. B. ohledně zprošťujícího výroku učiněného podle §226 písm. c) tr. ř.
5. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 11. 2020, č. j. 4 To 57/2020-4120, tak, že napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce zrušil pouze ve výroku o trestu ohledně obviněných D. L. a N. T. a z podnětu odvolání obviněného M. P. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. jej zrušil rovněž pouze ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o trestu těchto obviněných s tím, že obviněnému N. T. zvýšil trest odnětí svobody na pět let, ve zbytku zůstal jeho trest nezměněn. Dále rozhodl odvolací soud tak, že podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce ohledně obviněných V. B. a B. U. a odvolání obviněných N. T. a J. A. zamítl jako nedůvodná.
6. Obvinění N. T., J. A. a M. P. podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání – první dva jmenovaní s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – přičemž v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti bylo podle §23 odst. 1 tr. ř. řízení proti obviněnému M. P. vyloučeno ze společného řízení.
7. Obviněný J. A. v dovolání namítl, že právní posouzení skutku je nesprávné, jelikož skutková zjištění jsou postavena pouze na výpovědi obviněného N. T. Ten vypovídal účelově, neboť chtěl získat status tzv. spolupracujícího obviněného. Dále odkázal na pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a na výpověď obviněného D. L., který se k trestné činnosti doznal a sám uvedl, že s obviněným J. A. řešil pouze nákupy pozemků, nikoli trestnou činnost. Konstatoval, že vede řádný život, má spořádanou rodinu a dobrou práci, ze všech obviněných však dostal nejpřísnější trest. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „po zrušení výroku týkajícího se J. A. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí“.
8. Obviněný N. T. (v dovolání ze dne 21. 2. 2021 doplněném podáním ze dne 22. 2. 2021) uvedl, že kromě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podává z procesní opatrnosti dovolání také ze všech ostatních důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Upřesnil, že jeho dovolání směřuje do rozsudku odvolacího soudu ohledně výroku o uloženém trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci (proti výroku o trestu propadnutí věci však neuvedl žádné konkrétní námitky). S odkazem na pasáže odůvodnění rozsudku odvolacího soudu uplatnil námitku extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními. Konkrétně nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že výrazně přispěl k délce trestního řízení před soudem I. stupně, jelikož opakovaně žádal o odročení hlavního líčení z důvodu operačního zákroku. Dále nesouhlasil s postupem odvolacího soudu, který odmítl aplikovat §58 odst. 1 tr. zákoníku pro nesplnění kritérií obsažených v tomto ustanovení. Dovolatel má naopak za to, že – zejména vzhledem k jeho doznání a významnému přispění k objasnění trestné činnosti – byly podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení splněny.
9. Dále namítl, že jelikož odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, a učinil o pokusu trestného činu oznámení a zabránil tím dokonání trestného činu, došlo k zániku trestnosti činu podle §21 tr. zákoníku. To má potvrzovat výpověď pracovnice Komerční banky, a. s., i skutečnost, že veškerou trestnou činnost páchal v minulosti samostatně, nikdy nebyl součástí žádné organizované skupiny. V závěru konstatoval, že soudy nepřihlédly ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalce MUDr. Vlastimila Tichého, ze kterého vyplývá, že v době páchání trestné činnosti byly jeho ovládací schopnosti částečně snížené.
10. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a rozhodnutí na něj obsahově navazující.
11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovoláním konstatovala, že obviněný J. A. svými námitkami brojí proti skutkovým zjištěním soudů, dovolání tak neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu. Odmítla domněnku vyslovenou dovolatelem, že byl odsouzen na základě jediného důkazu – výpovědi spoluobviněného N. T., přičemž pro podrobnosti odkázala na odstavec 77 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
12. K dovolání obviněného N. T. uvedla, že jeho argumentace se míjí s uplatněným dovolacím důvodem. Otázka posouzení případných průtahů v trestním řízení souvisí s postupem podle obecných zásad pro ukládání trestů, jež nelze namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje ani námitka nepoužití §58 odst. 1 tr. zákoníku. Jediná námitka pod tento dovolací důvod podřaditelná by byla výhrada týkající se splnění podmínek zániku trestnosti podle §21 odst. 3 písm. a) nebo b) tr. zákoníku. Tato námitka směřující do výroku o vině je však s ohledem na skutečnost, že odvolání obviněného bylo podáno pouze proti výroku o trestu, nepřípustná. Stejné závěry podle státní zástupkyně platí i pro poslední námitku obviněného, že soudy nepřihlédly k obhajobou navrhovanému znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalce MUDr. Vlastimila Tichého.
13. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných J. A. a N. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obou dovolatelů jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], i když v případě obviněného N. T. pouze z části. Dovolání byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.) a splňují i náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
15. Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se liší od odvolání kromě jiného i tím, že ho nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Jde o taxativní výčet zákonných dovolacích důvodů, takže podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu, jen pokud obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. K uplatnění všech dovolacích důvodů obviněným N. T. „z procesní opatrnosti“ nebylo možné přihlížet, neboť nebyly žádnými konkrétními námitkami podloženy.
16. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
17. K dovolání obviněného N. T. je třeba uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným, což dovolatel ani nenamítal. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
18. Nejobsáhlejší námitka obviněného N. T. se týkala jeho nesouhlasu s postupem odvolacího soudu, který vyhověl odvolání státního zástupce a s poukazem na nesprávnou aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu uloženém dovolateli nalézacím soudem a uložil mu trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby (konkrétně došlo ke zvýšení výměry trestu odnětí svobody ze čtyř na pět let). Dovolatel je naopak přesvědčen, že byly splněny podmínky uvedené v §58 odst. 1 tr. zákoníku. Námitka, že soud nepoužil toto ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, však nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný dovolací důvod, neboť v ní jde v podstatě o výhrady proti zhodnocení kritérií rozhodných pro druh a výměru trestu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 a č. 7/2021-I. Sb. rozh. tr.).
19. Podobnou povahu má i další námitka, v níž dovolatel N. T. výslovně uplatnil tzv. extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními. Konkrétně nesouhlasil s tvrzením odvolacího soudu, že svým jednáním výrazně přispěl k délce trestního řízení, přičemž tato skutečnost byla dále hodnocena při stanovení výměry trestu odnětí svobody ve smyslu §39 odst. 3 tr. zákoníku. Kromě toho, že tato námitka obecně není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů, netýká se ani zjištěného skutkového stavu, ale právě (a navíc jen okrajově) kritérií pro ukládání trestu. Navíc by nebylo možné jí přisvědčit, neboť Vrchní soud v Praze pouze poukázal na opakované žádosti obviněného o odročení hlavního líčení, které odůvodňoval nezbytnými operačními zákroky, které však nikdy nenastoupil. Tvrzení obviněného, že operační zákroky nemohl podstoupit kvůli jinému svému onemocnění a že to soudu doložil, je v rozporu se zjištěním soudů (viz odst. 97 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, odst. 12 odůvodnění napadeného rozsudku).
20. Z uvedeného výkladu je patrné, že námitka dovolatele N. T. směřující do výroku o trestu uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Za takové situace je zásah Nejvyššího soudu do výroku o trestu výjimečně možný jen v případech, kdy uložený trest odporuje zásadě proporcionality trestní represe, je evidentně nespravedlivý a nezpůsobilý naplnit účel trestu. Taková situace v daném případě nenastala, ostatně jen velmi zřídka může nastat v případech uložení trestu recidivistovi na dolní hranici zákonné trestní sazby. Uložený trest neodporuje zásadě proporcionality trestní represe a odvolací soud jej řádně odůvodnil. Nejvyšší soud jen připomíná, že trest odnětí svobody byl tomuto obviněnému uložen na dolní hranici trestní sazby stanovené od pěti do deseti let, ačkoli – jak soudy podrobně zdůraznily – jde o speciálního vícenásobného recidivistu, u něhož je tato přitěžující okolnost velmi významná, navíc mu trest byl ukládán za více trestných činů a pokusil se způsobit velmi vysokou škodu v celkové výši přesahující 23 miliónů korun. Doznání obviněného a jeho výrazný podíl na usvědčení některých spoluobviněných (a případně zmenšená příčetnost) proto mohly odůvodnit uložení trestu na dolní hranici sazby (a nikoli kolem poloviny této sazby), ne však mimořádné snížení trestu pod její dolní hranici.
21. Obviněný N. T. ve svém dovolání také namítl, že žádný ze soudů nepřihlédl ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalce MUDr. Vlastimila Tichého, z něhož vyplývá, že v době páchání trestného činu byly jeho ovládací schopnosti částečně sníženy. Tuto námitku však dále nerozvedl, tj. nijak nespecifikoval, zda se domáhá posouzení své osoby jako zmenšeně příčetné ve smyslu §27 tr. zákoníku a v důsledku toho požaduje odlišný přístup při ukládání trestu (viz ustanovení §40 tr. zákoníku), přičemž není úkolem Nejvyššího soudu dotvářet dovolací argumentaci za obviněného. Pokud je tato námitka míněna jako opominutí důkazu ve smyslu judikatury Ústavního soudu, nelze jí přisvědčit. Nalézací soud se zmíněným znaleckým posudkem podrobně zabýval v odst. 32 odůvodnění rozsudku a i když je pravda, že v pasáži věnované odůvodnění výroku o trestu tento znalecký posudek znovu výslovně nehodnotil, je zřejmé, že k jeho závěrům přihlédl, stejně jako odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Ustanovení §40 odst. 2 tr. zákoníku žádný ze soudů (správně) neaplikoval. I když na podkladě závěrů znaleckého posudku by patrně bylo možné uvažovat o zmenšené příčetnosti obviněného – ovšem pouze ve vztahu k jednomu z dílčích skutků pod bodem 5 rozsudku – uložený trest odráží i přihlédnutí k této skutečnosti ve smyslu §40 odst. 1 tr. zákoníku. Samotná skutečnost, že při úvahách o trestu nebyla soudy tato okolnost výslovně zmíněna, nemůže vést ani k závěru, že uložený trest je v rozporu se zásadou proporcionality trestní represe, ani ke kasačnímu zásahu dovolacího soudu.
22. Lze navíc dodat, že otázka zmenšené příčetnosti podobně jako nepříčetnosti je otázkou právní, a proto její posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení a je nutno ji zkoumat vždy konkrétně jen ve vztahu k určitému trestnému činu pachatele. Nejvyšší soud poukazuje na fakt, že ve věci neexistují žádné další okolnosti, jež by vyplynuly z provedeného dokazování, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru, že obviněný jednal ve stavu zmenšené příčetnosti (žádné takové skutečnosti ostatně neuvedl ani sám dovolatel). Z provedeného dokazování vyplynulo, že trestná činnost byla plánovaná, činy spáchal obviněný jako člen organizované skupiny, jednotlivé útoky probíhaly v rozmezí několika měsíců. Kromě toho se obviněný nedopustil trestné činnosti poprvé, jde o speciálního recidivistu – byl již dříve pro podvod opakovaně odsouzen a nyní řešené trestné činnosti se dopustil poté, co byl odsouzen za jiný zločin podvodu se škodou zhruba 2 500 000 Kč. Trestná činnost – speciálně podvody – obviněnému není cizí a závěr o zmenšené příčetnosti ve vztahu k celému jeho nyní posuzovanému jednání nemá v dokazování jednoznačnou oporu.
23. Námitka obviněného N. T., že došlo k zániku trestnosti činu podle §21 tr. zákoníku, nesplňuje podmínku přípustnosti. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze totiž dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně podle hledisek vymezených v §254 tr. ř. Nepřípustným je dovolání směřující proti výroku o vině za situace, že bylo odvolání podáno pouze proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud byl podle §254 odst. 1 tr. ř. oprávněn a povinen přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku (jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo), aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud neměl povinnost (a oprávnění) přezkoumat, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
24. Obviněný N. T. podal odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích výhradně do výroku o trestu. V neprospěch tohoto obviněného podal odvolání i státní zástupce, avšak i to směřovalo výlučně do výroku o trestu odnětí svobody. Odvolací soud se v rámci své přezkumné činnosti podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. správně soustředil ve vztahu k obviněnému N. T. výhradně na posouzení správnosti výroku o trestu, protože obviněný v odvolání nenamítl takové vady, které by odůvodňovaly, aby odvolací soud podle §254 odst. 2 tr. ř. přezkoumával i výrok o vině. Tuto skutečnost odvolací soud i výslovně konstatoval v odstavci 19 odůvodnění napadeného rozsudku. V takovém případě tedy obviněný mohl i dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen ve vztahu k výroku o trestu, a nikoli i ve vztahu k výroku o vině. V části směřující proti výroku o vině je proto dovolání nepřípustné a Nejvyšší soud se jeho obsahem z meritorního hlediska nemohl zabývat.
25. Jen zcela nad rámec obligatorního přezkumu Nejvyšší soud dodává, že stěží by se jednání dovolatele dalo charakterizovat jako dobrovolné upuštění od spáchání trestného činu (konkrétně dílčího skutku pod bodem 5 výroku rozsudku nalézacího soudu). Jak vyplývá ze samotné výpovědi obviněného učiněné u hlavního líčení, z banky utekl proto, že z toho „dostal špatný pocit“. Jak sdělila svědkyně Z. M., pracovnice Komerční banky, a. s., na jejíž výpověď dovolatel poukazoval (viz odstavec 26 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), ta odešla oznámit podezřelou situaci své nadřízené, jelikož se jí nezdál jeho podpis, přestrojení obviněného jí přišlo až směšné a celé jeho vystupování bylo tak nepřesvědčivé, že si myslela, že se jedná o skrytou kameru. Nelze proto přistoupit na tvrzení obviněného, že veškeré doklady nechal na stole dobrovolně s tím, že mohl dokončit trestnou činnost tak, jak plánoval, dobrovolně však od toho upustil. Ostatně touto výhradou obviněného se zabýval již nalézací soud v odst. 68 odůvodnění svého rozsudku.
26. K dovolání obviněného J. A., které směřuje proti skutkovým zjištěním soudů, je třeba nejprve uvést, že podstatou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud jako soud dovolací v zásadě musí – s výjimkou případů zásadního, extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně. To znamená, že zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje právě onen zásadní, extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4 a čl. 90 Ústavy).
27. Takový zásadní nesoulad či rozpor mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním musí ovšem spočívat na zcela zásadních vadách v procesním a hodnotícím postupu soudů. Tehdy může Nejvyšší soud výjimečně napravovat i v dovolacích důvodech neuvedené vady procesní, avšak jen pokud měly za následek porušení základních postulátů spravedlivého procesu. Nejvyšší soud je v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy. Má-li takový exces spočívat v extrémním rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním, muselo by se jednat o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního logického základu, čímž by se výsledek dokazování jevil jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný. Taková situace v daném případě nenastala. Soud prvního stupně postupoval podle §2 odst. 5 tr. ř., svá skutková zjištění o účasti obviněného J. A. na spáchané trestné činnosti opřel o obsah provedených důkazů, které pečlivě zhodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Odsuzující rozsudek náležitě odůvodnil, jak mu ukládá ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud se přesvědčivě vypořádal s odvolacími námitkami obviněného a rovněž své rozhodnutí řádně odůvodnil.
28. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces, jež by odůvodňovalo zásah Nejvyššího soudu. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
29. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná. Navíc dovolací námitky obviněného jsou z větší části opakováním námitek odvolacích i jeho předchozí obhajoby, s níž se však soudy již podrobně vypořádaly. Lze tu poukázat zejména na odst. 77 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odst. 14 a 16 odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu.
30. Shrnuto, námitka obviněného J. A., že předmětný skutek je postaven pouze na výpovědi obviněného N. T., směřuje proti skutkovým zjištěním soudů a spočívá v jiném hodnocení provedených důkazů. Jde o námitku, která pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kromě toho není pravdou, že by soudy svůj závěr o vině obviněného založily pouze na výpovědi spoluobviněného N. T. Ve věci bylo provedeno dostatečné množství dalších důkazů (především odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, sledování osob a věcí, domovní prohlídky), které jednotlivě i ve vzájemných souvislostech vedly k jednoznačnému a odůvodněnému závěru o vině tohoto dovolatele.
31. Výše uvedené závěry o nepodřaditelnosti námitek proti přiměřenosti trestu pod uplatněný dovolací důvod lze vztáhnout i na námitku dovolatele J. A., v rámci které stručně poukázal na svůj řádný život atd. s tím, že mu byl uložen nejpřísnější trest ze všech obviněných. Ani trest uložený tomuto obviněnému při dolní hranici zákonné trestní sazby není trestem odporujícím zásadě proporcionality trestní represe.
32. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných N. T. a J. A. byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., přičemž na podkladě podaných dovolání nelze ani dospět k závěru, že by v posuzované věci došlo k porušení základních práv obviněných, která by odůvodňovala kasační zásah Nejvyššího soudu. Proto byla dovolání obou obviněných odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovoláních rozhodl Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu