ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.753.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 753/2021-2406
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 8. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch i neprospěch obviněného J. Z. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 9 To 279/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 19/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 9 To 279/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 5. 2020, č. j. 1 T 19/2020-2324, byl obviněný uznán vinným pod bodem I. pokusem přečinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pod bodem II. pokusem zločinu úvěrového podvodu podle §21 odst. 1, §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří a půl roku za současného vyslovení dohledu nad obviněným a s uložením povinnosti podle svých sil nahradit způsobenou škodu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození odkázáni s nároky na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
2. Podle závěrů nalézacího soudu se obviněný dopustil pokusu přečinu podvodu v podstatě tím, že s cílem vlastního neoprávněného obohacení, vědom si svých nedostatečných příjmů i předchozích závazků (v souhrnu činily částku 700 000 Kč) dne 30. 8. 2016 při registraci na internetovém portálu BANKERAT požádal s úmyslem peníze nevrátit o zapůjčení částky 85 000 Kč s tím, že do požadovaných údajů uvedl nepravdivé informace zejména o svých závazcích a povinných měsíčních výdajích, a na základě této žádosti uzavřel s L. M. smlouvu o zápůjčce částky 20 000 Kč, která mu byla poskytnuta, přičemž neuhradil ani jednu měsíční splátku a způsobil tak jmenovanému škodu v uvedené výši.
3. Pokusu zločinu úvěrového podvodu se měl dopustit tím, že za situace, kdy si byl vědom předchozí půjčky ve výši 440 000 Kč od svých rodičů z ledna 2015, celkem v 15 případech požádal různé bankovní instituce o poskytnutí úvěru s tím, že záměrně neuvedl shora uvedenou půjčku od rodičů a následně ani další mu poskytnuté úvěry, a v některých případech nepravdivě uvedl, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu, či uvedl nesprávnou výši jeho měsíčního příjmu, přičemž ve čtyřech případech pod bodem II. 10, 11, 13 a 14 byly žádosti o úvěr zamítnuty, takže žádná škoda nevznikla, v dalších případech mu na základě těchto nepravdivých a hrubě zkreslených údajů bankovní instituce úvěr poskytly, přičemž v případech pod body II. 1, 2, 3 a 7 byly poskytnuté peníze obviněným zcela vráceny, v případech pod body II. 4, 5, 8 a 9 byly vráceny částečně a v případech pod body II. 6, 12 a 15 nebyly poskytnuté peníze obviněným vráceny vůbec.
4. K odvolání obviněného do výroků o vině a trestu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 2. 2021, č. j. 9 To 279/2020-2365, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pokusem přečinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve výroku o trestu a ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o nároku poškozeného L. M. na náhradu škody. Nově rozhodl o vině skutkem uvedeným pod bodem I výroku rozsudku soudu prvního stupně. Znění tzv. skutkové věty výroku o vině nedoznalo změn, odvolací soud však změnil právní kvalifikaci tohoto skutku na pokus přečinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin a dále za pokus zločinu úvěrového podvodu, ohledně něhož zůstal výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně nezměněn, uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody na dva roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří roků (bez vyslovení dohledu nad obviněným). Rovněž rozhodl podle §229 odst. 1 tr. ř. o odkázání poškozeného L. M. na občanskoprávní řízení.
5. Rozsudek Krajského soudu v Brně napadl dovoláním nejvyšší státní zástupce, a to částečně ve prospěch a částečně v neprospěch obviněného, s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k jednání pod bodem I. namítl, že (i když odvolací soud s ohledem na novelu trestního zákoníku a posun hranic škod správně nedovodil znak větší škody) obviněný svým jednáním skutkovou podstatu přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku dokonal, proto mělo být předmětné jednání posouzeno nikoli jako pokus, ale jako dokonaný přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Tím by nedošlo k porušení zákazu reformace in peius, neboť právním posouzením jednání jako dokonaného trestného činu podvodu v jeho základní skutkové podstatě nemohlo dojít ke zhoršení postavení obviněného oproti rozsudku soudu prvého stupně, jímž byl původně uznán vinným pokusem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Na podporu své argumentace uvedl nejvyšší státní zástupce několik odkazů na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
6. Ohledně jednání pod bodem II. nesouhlasil dovolatel s tvrzením odvolacího soudu, že jednání obviněného směřovalo ke způsobení škody v celkové výši 1 536 688 Kč, přičemž fakticky způsobil škodu ve výši 1 074 688 Kč. Škoda ve smyslu okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle §211 odst. 4 – 6 tr. zákoníku se bude rovnat prostředkům, které byly z úvěru poskytnutého za podmínek podle §211 odst. 1 tr. zákoníku odčerpány a následně nebyly poškozenému vráceny v souladu s úvěrovou smlouvou.
7. Dále dovolatel uvedl, že pokud je trestný čin úvěrového podvodu spáchán uvedením nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy, je dokonán ve své základní skutkové podstatě již před uzavřením úvěrové smlouvy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1414/2016). Jestliže pachatel naplní znaky základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu v úmyslu způsobit škodu ve výši dosahující hranice škody uvedené jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, která je znakem kvalifikované skutkové podstaty, která však nenastane (typicky nedojde k poskytnutí úvěru), je nutno takové neúspěšné jednání posuzovat jako jeden trestný čin, a to jako pokus některé z kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu úvěrového podvodu (viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 15 Tdo 204/2019).
8. V případech, kdy byly žádosti o úvěr (v bodech II./ 10, 11, 13, 14) zamítnuty, ke způsobení škody nedošlo. V případech uvedených pod body II./ 1 – 3, 7 byly úvěrové finanční prostředky v celkové výši 436 000 Kč krátce po jejich poskytnutí splaceny. Ani zde tak nedošlo ke způsobení škody. V takových případech (byť byly znaky trestného činu úvěrového podvodu v základní skutkové podstatě naplněny) nelze považovat za škodu výši poskytnutého úvěru bez ohledu na okolnosti jeho splácení (dovolatel zde odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1328/2015).
9. Pokud jde o jednání pod body II./ 4, 5, 6, 8, 9, 12, a 15, ohledně kterých byl úvěr poskytnut a v některých případech obviněným i částečně splacen, je nutno z hlediska stanovení výše způsobené škody posoudit všechny okolnosti, a to včetně výše již uhrazených peněžních prostředků. Nelze tedy akceptovat závěr odvolacího soudu týkající se výše škody založený pouze na mechanickém součtu výše poskytnutých úvěrů a to, že neshledal důvody ke změně právní kvalifikace jednání obviněného pod bodem II. výroku o vině v návaznosti na aplikaci novely §138 odst. 1 trestního zákoníku s účinností od 1. 10. 2020.
10. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že jednáním obviněného pod body II./ 1 – 3 a 7 došlo k naplnění jen základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu, aniž by bylo možno vycházet z celkové výše poskytnutých finančních prostředků v souhrnné výši 436 000 Kč. Výši škody je možno z hlediska právní kvalifikace počítat pouze v případech uvedených pod bodem II./ 4, 5, 6, 8, 9, 12 a 15, přičemž zde způsobená škoda při zohlednění řádně uhrazených splátek představuje částku 440 429 Kč, a dále v případech pod body II./ 10, 11, 13 a 14, ve kterých jednání obviněného směřovalo ke způsobení škody v celkové výši 51 000 Kč. Za účinnosti novely §138 odst. 1 tr. zákoníku již součet dílem způsobené a dílem hrozící škody nepřesahoval hranici značné škody. Ve prospěch obviněného tak byl dán důvod ke změně právní kvalifikace pouze podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, neboť obviněný způsobil nebo zamýšlel způsobit pouze větší škodu.
11. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil celý napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc znovu projednat a rozhodnout.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. nejvyšším státním zástupcem [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Námitky dovolatele jsou pod uplatněný dovolací důvod podřaditelné.
14. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
15. Soud prvního stupně kvalifikoval (ve znění trestního zákoníku do účinnosti novely provedené zákonem č. 333/2020 Sb.) jednání obviněného pod body I. a II. s ohledem na svá skutková zjištění správně. Naproti tomu se nelze ztotožnit se závěry odvolacího soudu, a to z následujících důvodů.
16. Ve vztahu k jednání pod bodem I. obviněný zamýšlel způsobit škodu 85 000 Kč, tj. podle zákona účinného v době rozhodování soudu prvního stupně „větší škodu“ ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku, ale fakticky způsobil jen škodu 20 000 Kč, tj. škodu nikoli nepatrnou.
17. Jestliže obviněný způsobí škodu, jejíž výše naplňuje znaky základní skutkové podstaty trestného činu podvodu, a jedná za podmínek §21 odst. 1 tr. zákoníku v úmyslu způsobit škodu, která je znakem kvalifikované skutkové podstaty (např. způsobení značné škody), avšak k té nedojde, tj. v této části zůstane jeho jednání ve stadiu pokusu, je nutno takové jednání posuzovat jako jeden trestný čin – pokus trestného činu podvodu v kvalifikované skutkové podstatě. Pokud ale jak výše skutečně způsobené škody, tak i její výše spolu se škodou zamýšlenou naplňuje znaky téže skutkové podstaty (podle stejného odstavce), tj. např. jedná se o značnou škodu, a to jak v části škody skutečně způsobené, tak i v součtu škody způsobené se škodou hrozící, je takové jednání nutno posoudit jako trestný čin dané skutkové podstaty (podle tohoto jednoho odstavce), a to jako trestný čin dílem dokonaný a dílem nedokonaný, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 49/2019 Sb. rozh. tr.).
18. Soud prvního stupně proto jednání obviněného pod bodem I. správně kvalifikoval jako pokus přečinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020. Odvolací soud měl však v návaznosti na účinnost novely trestního zákoníku, v důsledku které došlo k posunu hranic škody ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku, skutek pod bodem I. výroku o vině kvalifikovat jako přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť celková zamýšlená výše škody 85 000 Kč nedosahuje výše „větší škody“, která podle §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020 činí 100 000 Kč. Skutečně způsobená škoda 20 000 Kč přitom i nadále dosahuje hranice škody nikoli nepatrné (která činí 10 000 Kč).
19. Nesprávná byla úvaha odvolacího soudu, že takový postup by byl v rozporu se zásadou zákazu reformace in peius vyjádřenou v §259 odst. 3 tr. ř. Právním posouzením jednání obviněného jako přečinu podvodu v jeho základní skutkové podstatě podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu, by nemohlo dojít ke zhoršení postavení obviněného oproti rozsudku soudu prvého stupně, jímž byl uznán vinným pokusem kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku s podstatně vyšší trestní sazbou. Odvolací soud důvodně použil – v souladu s ustanovením §2 odst. 1 tr. zákoníku –mírnější, pro obviněného příznivější právní kvalifikaci podle zákona účinného v době jeho rozhodování, neměl však kvalifikovat jednání obviněného pouze jako pokus přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto směru porušil zákon ve prospěch obviněného.
20. Ve vztahu k právnímu posouzení jednání pod bodem II. výroku o vině je možné připomenout skutkové závěry soudu prvního stupně (vyjádřené v tzv. skutkové větě výroku rozsudku), že v případech uvedených pod body II./ 1 – 3 a 7 úvěry sice byly poskytnuty, veškeré úvěrované finanční prostředky však byly obviněným vráceny v plné výši (celkem šlo o 436 000 Kč), takže škoda nevznikla. V případech pod body II./ 10, 11, 13 a 14 byla žádost o úvěr zamítnuta, hrozící škoda činila v součtu 51 000 Kč. Konečně v případech pod body II./ 4, 5, 6, 8, 9, 12 a 15 byly úvěr poskytnuty (celkem ve výši 638 688 Kč), z toho však zůstalo nesplaceno 493 103 Kč. Za škodu lze považovat pouze částku 493 103 Kč, což je škoda reálně vzniklá v případech pod body II./ 4, 5, 6, 8, 9, 12 a 15, k níž je třeba z hlediska právní kvalifikace přičíst i zamýšlenou škodu 51 000 Kč, jež hrozila v případech pod body II./ 10, 11, 13 a 14 (fakticky zde ke vzniku škody nedošlo, podle zjištění nalézacího soudu však obviněný jednal v úmyslu tyto úvěry vůbec nesplatit). Součet takto hrozící a fakticky způsobené škody tedy činí 544 103 Kč. Okresní soud tudíž jednání obviněného pod bodem II. správně kvalifikoval jako pokus zločinu úvěrového podvodu podle §21 odst. 1, §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020.
21. Nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu vyjádřeným v odůvodnění jeho rozsudku, že jednání obviněného směřovalo ke způsobení celkové škody 1 536 688 Kč. Taková částka ze skutkových zjištění okresního soudu ani nevyplývá (součet všech poskytnutých úvěrovaných finančních prostředků – včetně těch případů, kdy došlo pouze k pokusu úvěrového podvodu - činí 1 125 688 Kč). Dalším pochybením odvolacího soudu je tvrzení, že obviněný fakticky způsobil škodu 1 074 688 Kč. Toto číslo je sice správný součet všech poskytnutých úvěrů (bez případů, u nichž došlo pouze k pokusu), nicméně – jak správně konstatoval nejvyšší státní zástupce v dovolání – za škodu nelze automaticky považovat součet všech reálně poskytnutých úvěrů. Do této částky není možné započíst ty případy, kdy fakticky škoda vůbec nevznikla, jelikož obviněný veškeré úvěrované finanční prostředky v adekvátním čase vrátil (tj. případy pod body II./ 1, 2, 3, 7), ani případy, kdy došlo k alespoň částečné úhradě finančních prostředků (částečně splatil úvěry pod body II./ 4, 5, 8, 9). Výši škody je nutno určit způsobem uvedeným v předchozím odstavci, tj. skutečně způsobená škoda činila 493 103 Kč a dále ve vztahu k zamýšlené škodě 51 000 Kč zůstalo jednání obviněného ve stadiu pokusu. Součet činí 544 103 Kč. To s přihlédnutím ke zmiňované novele tr. zákoníku odpovídá větší škodě, jež je znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, který byl dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Takto měl odvolací soud jednání obviněného pod bodem II. kvalifikovat, tj. k odvolání obviněného právní kvalifikaci zmírnit. Na tento skutek lze rovněž vztáhnout výše uvedené závěry, že takovým postupem nemohlo dojít k porušení zákazu reformace in peius. V této části odvolací soud porušil zákon v neprospěch obviněného.
22. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné a napadený rozsudek Krajského soudu v Brně nemůže obstát. V celém rozsahu jej proto zrušil, stejně jako všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
23. Krajský soud v Brně tuto trestní věc znovu projedná a rozhodne o odvolání obviněného J. Z., přičemž se bude řídit právními názory vyslovenými Nejvyšším soudem v tomto usnesení (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 8. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu