ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.764.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 764/2021-1615
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 8. 2021 o dovolání obviněných J. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a M. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 2 To 105/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 10/2020, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 8. 2020, č. j. 63 T 10/2020-1247, byl obviněný J. H. uznán vinným pod bodem 1) zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, pod bodem 2) zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 3) zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod body 4A) a 4B) zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem 5) přípravou zločinu znásilnění podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, konkrétně mobilního telefonu včetně SIM karty, a bylo mu také uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku. Obviněná M. B. byla uznána vinou pod bodem 6) návodem ke zločinu obchodování s lidmi podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §168 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pomocí ke zločinu znásilnění podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem 7) přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, za což byla odsouzena podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Pro výkon tohoto trestu byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl uložen trest propadnutí věcí podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, konkrétně mobilního telefonu včetně SIM karty a paměťové SD karty. Předmětným rozsudkem byla odsouzena i A. H., která si však dovolání nepodala. Podle §228 odst. 1 tr. ř. pak byla obviněnému J. H. uložená povinnost nahradit nezletilým poškozeným AAAAA (pseudonym) nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč, BBBBB (pseudonym) nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč a CCCCC (pseudonym) nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč, obviněným J. H. a M. B. byla uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně nezletilé poškozené DDDDD (pseudonym) nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč, a obviněným J. H., M. B. a A. H. povinnost nahradit společně a nerozdílně nezletilé poškozené EEEEE (pseudonym) nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly nezletilé poškozené CCCCC, DDDDD a EEEEE odkázány se zbytky svých nároků na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Výše uvedených trestných činů se obvinění měli dopustit podle skutkových zjištění nalézacího soudu tím, že
obviněný J. H.
1) přesně nezjištěného dne během období let 2013 až 2014 v ložnici bytu na adrese XY čp. XY v Ústí nad Orlicí pro svoje sexuální uspokojení poškozenou nezletilou AAAAA, narozenou XY, jejíž věk znal a měl ji její matkou svěřenu jako dlouholetý rodinný známý ke hlídání, ke které si přilehl a po rozepnutí jejího pyžama, po dobu nejméně půl minuty hladil prsty ruky na přirození,
2) přesně nezjištěného dne v období let 2015 až 2016 během společné procházky v okolí statku v XY čp. XY, okres Ústí nad Orlicí, v přítomnosti spoluobviněné M. B., poškozeného nezletilého BBBBB, narozeného XY, jehož věk znal, zneužívaje toho, že pro svůj nízký věk nebyl vůbec schopen se mu účinně bránit, pro svoje sexuální uspokojení, osahával na obnaženém přirození a nad jeho tělem onanoval,
3) přesně nezjištěného dne ke konci roku 2016 v obývacím pokoji v bytě č. 4 na adrese XY čp. XY, okres Ústí nad Orlicí, k poškozené nezletilé CCCCC, narozené XY, jejíž věk znal, přisedl na gauč v době, kdy sledovala v televizi pohádku, a pro svoje sexuální uspokojení, zneužívaje toho, že pro svůj nízký věk a neznalost sexuální problematiky nechápala smysl jeho jednání a nebyla si vědoma jeho protiprávnosti a zároveň neměla důvod a ani neuměla se mu účinně bránit, ji pod dekou hladil, přes s největší pravděpodobností ještě nesvlečené pyžamové kalhoty, na přirození, a přesvědčil ji k tomu, aby mu rukou třela penis do doby, než je přistihla spoluobviněná M. B.,
4A) v přesně nezjištěné dny v období nejméně od druhé poloviny roku 2017 do dne 7. 9. 2019 v místech jejich společného bydliště v okrese Ústí nad Orlicí, naposledy na adrese XY v Ústí nad Orlicí, pro vlastní sexuální uspokojení svou dcerou poškozenou nezletilou DDDDD, narozenou XY, jejíž věk znal, vědom si její neschopnosti se mu z důvodu jejího nízkého věku účinně bránit, čímž zneužil její bezbrannosti, opakovaně, nejméně v 30 případech, přiměl k různým formám pohlavního styku, když ji po úplném nebo částečném vysvlečení hladil na prsou a genitálu, rukou její genitál osahával a olizoval, až do svého vyvrcholení svůj obnažený penis třel o její genitál nebo mezi hýžděmi, nad jejím obnaženým tělem masturboval až do vyvrcholení, a také jí svůj penis zaváděl do úst a nechával si jej třít její rukou a pusinkovat,
4B) v přesně nezjištěné dny v období nejméně od druhé poloviny roku 2017 do počátku měsíce září 2019 v bytě na adrese XY v Ústí nad Orlicí, opakovaně, nejméně v 40 případech, pro vlastní sexuální uspokojení, zrealizoval různé formy pohlavního styku s poškozenou nezletilou EEEEE, narozenou XY, jejíž nízký věk znal a byl si plně vědom, že se mu proto nebude vůbec schopna účinně bránit, čímž zneužil její bezbrannosti, a to vždy poté, co mu ji k tomu účelu ve všech případech, v některých případech za úplatu od 100 do 200 Kč, poskytla její matka spoluobviněná A. H., přičemž poškozenou po úplném nebo částečném vysvlečení rukama hladil v oblasti prsou a genitálu, její genitál olizoval, až do vyvrcholení svůj obnažený penis třel o její genitál nebo mezi jejími hýžděmi a přirážel jej k jejímu análnímu otvoru, ač u toho plakala, v některých případech ji přiměl, aby mu jeho penis olizovala a vkládal ji penis do úst, přičemž v případech, ve kterých se mu snažila uhýbat, ji k tomu přiměl využitím své fyzické převahy, kterou využil k pevnému uchopení její hlavy, aby už neměla možnost hlavou uhnout, také si od ní nechával penis třít rukou nebo nad jejím obnaženým tělem masturboval, to vše zpravidla až do vyvrcholení,
5) v přesně nezjištěné dny v průběhu měsíce října a listopadu 2018 se z místa bydliště na adrese XY čp. XY v Ústí nad Orlicí prostřednictvím messengerové chatové komunikace snažil bezvýsledně přesvědčit K. L., aby mu za účelem sexuálního uspokojení poskytla k pohlavnímu styku svého syna poškozeného nezletilého FFFFF (pseudonym), narozeného XY, jehož věk znal, kterému zamýšlel nejméně tzv. honit přirození, vědom si, že se mu pro svůj nízký věk nebude schopen účinně bránit,
obviněná M. B.
6) v průběhu druhé poloviny roku 2017 na žádost J. H. přesvědčila A. H., aby její dceru poškozenou nezletilou EEEEE, narozenou XY, jejíž věk znala, J. H. opakovaně poskytla k realizaci různých forem pohlavního styku s ní, vědoma si, že poškozená se vzhledem ke svému nízkému věku nebude schopna J. H. účinně bránit a on s ní bude chtít provádět obdobné sexuální praktiky spočívající minimálně v olizování jejího genitálu a jeho dráždění penisem, které doma uskutečňoval na vlastní dceři, přičemž některým pohlavním stykům J. H. s nezletilou EEEEE byla následně v období let 2017 až 2019, zejména pokud opět možnost pohlavního styku J. H. s nezletilou EEEEE s A. H. domluvila, opakovaně přítomna,
7) v období od února 2018 do léta 2019 za použití mobilního telefonu zn. Huawei zhotovila a přes aplikaci Messenger poslala J. H. pro účely jeho sexuálního uspokojení nejméně 10 souborů obsahujících snímky mající charakter tzv. dětské pornografie, tedy nahé děti v různých polohách a činnostech předvádějících pohlavní orgány, k jejichž zhotovení zneužila mj. v místě tehdejšího bydliště na adrese XY v Ústí nad Orlicí vlastní dceru nezletilou DDDDD, narozenou XY, na adrese XY čp. XY v Ústí nad Orlicí nezletilou EEEEE, narozenou XY, na adrese XY čp. XY v České Třebové nezletilého FFFFF, narozeného XY, a na adrese XY čp. XY nezletilého GGGGG (pseudonym), narozeného XY, kdy věk všech poškozených znala, přičemž ohledně dcery nezletilé DDDDD tak během uvedeného období učinila opakovaně primárně za účelem, aby J. H. přiměla k příchodu domů s vědomím, že pak by mohl mít pohlavní styk nejen s nezletilou DDDDD, ale i s ní, protože o ni samotnou postupně ztrácel sexuální zájem, čímž poškozenou dceru ve vlastním sebestředném zájmu v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími z její rodičovské odpovědnosti opakovaně ohrozila ohledně jejího citového a mravního vývoje,
obviněná A. H.
8) v přesně nezjištěné dny od druhé poloviny roku 2017 do počátku měsíce září 2019 v místě bydliště na adrese XY čp. XY v Ústí nad Orlicí umožnila J. H., aby s její dcerou poškozenou nezletilou EEEEE, narozenou XY, jejíhož nízkého věku a neschopnosti se mu účinně bránit si byla plně vědoma, měl pohlavní styk včetně orálních a masturbačních sexuálních praktik, a to nejméně ve 40 případech, při kterých byla sama několikrát přítomna a v několika případech za to od J. H. přijala úplatu od 100 do 200 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním všichni tři obvinění a poškozené CCCCC, DDDDD a EEEEE. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 12. 2020, č. j. 2 To 105/2020-1373, zrušil podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu podaných odvolání poškozených DDDDD, EEEEE a CCCCC pouze ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o jimi uplatněných nárocích a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému J. H. uložil povinnost nahradit nezletilé CCCCC nemajetkovou újmu za způsobené duševní útrapy ve výši 80 000 Kč. Obviněným J. H. a M. B. uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit společně a nerozdílně nezletilé poškozené DDDDD nemajetkovou újmu za způsobené duševní útrapy ve výši 300 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 000 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, a obviněným J. H., M. B. a A. H. uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit společně a nerozdílně nezletilé poškozené EEEEE nemajetkovou újmu za způsobené duševní útrapy ve výši 300 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, který činí 8,25 % ročně z částky 300 000 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení. Se zbytkem svého nároku byly nezletilé poškozené DDDDD a EEEEE podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněných J. H., M. B. a A. H. zamítl.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podali obvinění J. H. a M. B. dovolání, oba s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný J. H. podal dovolání proti všem výrokům rozsudku, obviněná M. B. omezila dovolání jen na výrok o přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. odst. 1 písm. d), odst. 3) písm. a), písm. b) tr. zákoníku (skutek pod bodem 7) a o uložení povinnosti k náhradě nemajetkové újmy poškozené DDDDD ve výši 300 000 Kč s úrokem z prodlení.
5. Obviněný J. H. namítl, že nezbytnou hmotně právní podmínkou jeho trestní odpovědnosti je příčetnost. Soudy sice dospěly k závěru o jeho příčetnosti na základě znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie, ale se závěry těchto posudků nesouhlasil, a proto navrhl revizní znalecký posudek, jenž soud zamítl. Nepřesnost vypracovaného znaleckého posudku spatřoval v tom, že v průběhu znaleckého zkoumání užíval lék (Zoloft), který mohl mít vliv na PPG vyšetření. Současně soudu, ale i znaleckým posudkům, vytkl naprosté podcenění vlivu obviněné M. B. na jeho jednání, především s ohledem na její sexuální provokaci vůči němu, která byla posouzená naprosto formálně. Obviněný obsáhle citoval ze svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ve kterém tvrdil, že spouštěcím momentem jeho jednání se stalo v kombinaci s jeho sexuální deviací (pedofilií) chování obviněné M. B., která ho opakovaně sexuálně dráždila nejen komunikací o nezletilých DDDDD a EEEEE, ale i fotografiemi. Masivní kooperace obviněných M. B. a A. H. vedla k tomu, že u něj zcela vymizela schopnost ovládnout své jednání.
6. Závěrem obviněný J. H. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a věc přikázal k dalšímu projednání a rozhodnutí s tím, aby v rámci tohoto dalšího projednání byl zpracován revizní znalecký posudek.
7. Obviněná M. B. uvedla, že její odsouzení a uložení povinnosti k náhradě nemajetkové újmy je širší, než odpovídá skutku vymezenému ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, přičemž náhrada újmy se fakticky vztahuje k činu, za nějž odsouzená nebyla.
8. Naplnění skutkové podstaty přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3) písm. a), b) tr. zákoníku bylo podle obviněné vyvozováno ze skutku, zahrnujícího pořízení několika fotografií nahé nezletilé DDDDD a jejich zaslání obviněnému J. H. Připouští, že tímto jednáním byla naplněna skutková podstata přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku. Nezletilá o pořízení fotografií či jejich zaslání nevěděla a s ohledem na nízký věk ani vědět nemohla. Tyto fotografie byly poskytnuty pouze otci dítěte. Nebyly zjištěny okolnosti, jak by toto konkrétní jednání ohrozilo vývoj dítěte a tyto okolnosti nebyly ani předmětem popisu skutku. V rozsudku je vina vztahována k celé situaci, tedy fakticky k činům proti dítěti, z nichž byl obviněn a uznán vinným pouze obviněný J. H. Skutkovou podstatou přečinu podle §201 tr. zákoníku naplňuje nikoli samotné chování rodiče, ale z toho vyplývající ohrožení „rozumového, citového nebo mravního vývoje dítěte“. V ustanovení §201 odst. 1 písm. a) až d) tr. zákoníku jsou definovány jednotlivé způsoby, jakými lze vývoj dítěte ohrozit. Porušení povinnosti „pečovat o dítě“ podle písmene d) musí být vztaženo ke konkrétnímu ohrožení „vývoje dítěte“, nepostačuje konstatovat, že péče rodiče byla nevhodná či nedostatečná.
9. Nárok nezletilé poškozené DDDDD na náhradu nemajetkové újmy pak podle námitky obviněné primárně vyplýval z vystavení fyzickým sexuálním atakům ze strany obviněného J. H., jež byly kvalifikovány jako zločin znásilnění. Uložení takové povinnosti obviněné musí vyplývat z její účasti na jednání, to však není předmětem výroků rozsudku. K poškozené DDDDD se vztahuje pouze její jednání pod bodem 7) rozsudku soudu prvního stupně. I kdyby měla být náhrada újmy uložena, pak by muselo být zdůvodněno, proč je u méně závažných skutků obviněné, zasahujících méně do osobní sféry poškozené, určena náhrada ve stejné výši jako u dlouhotrvajícího zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, z jehož spáchání byl uznán vinným obviněný J. H.
10. Obviněná závěrem navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ohledně uvedených výroků zrušeno a věc přikázána k novému projednání, případně aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací námitky obviněného J. H. nejsou pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pořaditelné. Příčetnost, resp. nepříčetnost, které se obviněný domáhá, je zásadně právním pojmem. Obviněný však nevytkl nesprávnou aplikaci ustanovení §26 tr. zákoníku o nepříčetnosti, ale opřel ji pouze o tvrzení o nesprávném hodnocení důkazů soudy a zejména o nesouhlas se zpracovaným znaleckým posudkem, jakož i o nesouhlas s rozsahem provedeného dokazování, když vytkl, že nebyl opatřen revizní znalecký posudek. Jeho námitky tedy směřovaly primárně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídaly. V předmětné trestní věci však nevznikly žádné důvodné pochybnosti o správnosti znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie, zpracovaného znalkyněmi MUDr. Petrou Sejbalovou a PhDr. Marcelou Langovou, přičemž znalkyně u hlavního líčení dne 20. 8. 2020 reagovaly též na doplňující dotazy obhajoby. Závěry znalkyň, podle kterých, při plně zachovalých rozpoznávacích schopnostech, byla ovládací schopnost obviněného podstatně snížená, nikoli však vymizelá, byly jednoznačné. Nalézací soud vyložil, proč nebylo vyhověno návrhu obhajoby na provedení opakovaného znaleckého zkoumání obviněného. Důkazní řízení tedy netrpí ani vadou spočívající v tzv. opomenutých důkazech.
12. Naopak dovolací námitky obviněné M. B., byly podle státního zástupce pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pořaditelné. Ve vztahu k námitce nesprávné právní kvalifikace u přečinu ohrožení výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku zdůraznil, že ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje spočívá v tom, že si dítě osvojuje v důsledku jednání pachatele škodlivé návyky, povahové rysy, popř. získává sklony a zájmy, které mohou vést k jeho morálnímu úpadku a k neschopnosti usměrňovat způsob svého života v souladu s obecnými morálními zásadami občanské společnosti. Jednání obviněné (pořizování fotografií charakteru dětské pornografie a jejich zasílání spoluobviněnému J. H.) mělo být pro spoluobviněného „inspirací“ k pohlavnímu styku s nezletilou DDDDD. Jednání, kterým pachatel iniciuje provozování předčasných sexuálních praktik dítětem, v obecné rovině nepochybně je způsobilé vyvolat nebezpečí, že dítě si osvojí škodlivé návyky spočívající v pohlavně nevázaném chování, což může vést k jeho morálnímu úpadku.
13. Za důvodné nepovažoval státní zástupce ani námitky směřující proti výroku o náhradě nemajetkové újmy. Předpokladem pro rozhodnutí o nároku na náhradu nemajetkové újmy výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. je, aby nemajetková újma vznikla v příčinné souvislosti se skutkem vykazujícím znaky trestného činu, kterým byl pachatel uznán vinným. Obviněná M. B. sice z formálního hlediska nebyla uznána vinnou některým trestným činem, který by spáchala ve spolupachatelství s obviněným J. H., ale z rozsudku nalézacího soudu vyplývá úzká skutková souvislost jednání obou obviněných, vztahující se k provozováním nedobrovolných pohlavních styků obviněného s nezletilou poškozenou. Z hlediska práva občanského lze tedy dospět k závěru, že šlo o nemajetkovou újmu způsobenou poškozené několika osobami, tj. obviněnou M. B. a obviněným J. H.
14. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a dovolání obviněné M. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
18. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
19. Pokud jde o dovolání obviněného J. H., namítl porušení svého práva na spravedlivý proces, který spatřoval zejména v hodnocení důkazů, s nímž nesouhlasil, resp. v neúplnosti dokazování. Jeho námitky se tak nacházejí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu, přičemž nenastal ani žádný z případů, uvedených v předchozím odstavci.
20. Obviněný J. H. konkrétně zpochybnil svou příčetnost v době spáchání skutku. Příčetnost, resp. nepříčetnost, je zásadně právním pojmem, jehož vadné posouzení by bylo formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný však nevytýká nesprávnou aplikaci ustanovení §26 tr. zákoníku, ale jeho námitky jsou opřeny pouze o tvrzení o nesprávném hodnocení důkazů soudy, a zejména o nesouhlas se zpracovaným znaleckým posudkem, jakož i o nesouhlas s rozsahem provedeného dokazování, jestliže tvrdil, že nebyl opatřen revizní znalecký posudek. Pokud chtěl obviněný prostřednictvím této výhrady poukázat na vadu tzv. opomenutých důkazů, jak ji definoval ve své judikaturní činnosti Ústavní soud (tj. situace, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily), je nutno konstatovat, že o takovou situaci v daném případě nejde. Soud prvního stupně v odstavci 24 odůvodnění rozsudku vysvětlil, proč považoval doplnění dokazování o navrhovaný znalecký posudek za nadbytečné. Důkazní řízení vadou tzv. opomenutých důkazů netrpí a zmiňovaným postupem soudů tak nemohlo dojít ani k porušení ústavně zaručeného základního práva obviněné na spravedlivé řízení.
21. Obiter dictum Nejvyšší soud poznamenává, že revizní znalecký posudek je ve smyslu §109 tr. ř. na místě opatřit pouze v případě, je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný a požádání znalce o vysvětlení nevedlo k výsledku. V předmětné trestní věci však nevznikly žádné důvodné pochybnosti o správnosti znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie, zpracovaného znalkyněmi MUDr. Petrou Sejbalovou a PhDr. Marcelou Langovou (odstavec 19 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně), přičemž znalkyně u hlavního líčení reagovaly také na dotazy obhajoby. Závěry znalkyň, podle kterých (při plně zachovalých rozpoznávacích schopnostech) byla ovládací schopnost obviněného podstatně snížená, nikoli však vymizelá, byly jednoznačné. Nebyly tudíž splněny zákonné podmínky k tomu, aby ve věci bylo nutno opatřit revizní znalecký posudek. Samotný nesouhlas obviněného se závěry znaleckého posudku za důvod k postupu podle §109 trestního řádu považovat nelze.
22. K dovolání obviněné M. B. Nejvyšší soud uvádí, že s určitou mírou tolerance lze považovat předložené námitky za podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod. Obviněná měla především zato, že soudy nesprávně kvalifikovaly skutkový děj uvedený pod bodem 7) výroku rozsudku nalézacího soudu (na základě správně zjištěného skutkového stavu) také jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3) písm. a), písm. b) tr. zákoníku, jelikož nebyly zjištěny okolnosti, jak by zde popsané jednání (pořízení fotografií nezletilé a jejich zaslání obviněnému jako jejímu otci, o čemž nezletilá nevěděla) ohrozilo mravní vývoj nezletilé poškozené.
23. Ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje spočívá v tom, že si dítě osvojuje v důsledku jednání pachatele škodlivé návyky, povahové rysy, popř. získává sklony a zájmy, které mohou vést k jeho morálnímu úpadku a k neschopnosti usměrňovat způsob svého života v souladu s obecnými morálními zásadami občanské společnosti. Pro založení trestní odpovědnosti za trestný čin ohrožování výchovy dítěte je zapotřebí, aby pachatel některým z jednání uvedených v §201 odst. 1 tr. zákoníku pod písm. a) až d) ohrozil rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte, což se může projevit buď v deficitu v oblasti morálky (parazitní způsob života, prostituce apod.) či v deficitu v oblasti citové (citová oploštělost, absence vyšších citů, egoismus, hostilita apod.), tj. v takovém směru, že by následné projevy takového jedince v budoucnosti, jako důsledek změn jeho osobnosti vyvolaných jednáním pachatele, tzn. celkový způsob jeho života a konkrétní projevy jeho chování, byly způsobilé přivodit jeho společenský (morální) odsudek (propadnutí alkoholismu, drogové závislosti apod., srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 46/1968 Sb.). K naplnění tohoto znaku však není zapotřebí, aby k morálnímu úpadku dítěte skutečně došlo, postačí pouhé vystavení eventuální hrozbě vzniku takového úpadku.
24. Péče o dítě patří k nejdůležitějším povinnostem rodičů ve vztahu k dítěti a je vedle ostatních povinností vyplývajících z rodičovské péče vymezena v §858 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zahrnuje zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, spočívá v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění. Zajištěním mravního a citového vývoje se rozumí mj. právo, ale zejména povinnost rodiče zajistit, aby si dítě osvojilo řádné sociální vztahy k ostatním členům své rodiny, ale i jiným osobám. Podstatou této povinnosti je u dětí vytvořit normy chování odpovídající společenským normám a zajistit jejich dodržování i v rámci rodiny (usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 20/2020 Sb. rozh. tr.). Za závažné zanedbávání rodičovské zodpovědnosti se považuje zejména dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností k nezletilému, absolutní nezájem o nezletilého, především o jeho výchovu a výživu, trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod. (Ščerba, F. a kol.: Trestní zákoník: Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1629).
25. Soudy dospěly k závěru, že obviněná úmyslně ohrozila mravní vývoj dítěte tím, že závažným způsobem porušila povinnost o něj pečovat, spáchala čin ze zavrženíhodné pohnutky a pokračovala v páchání takového činu po delší dobu. Zdůraznily nutnost vnímat jednání obviněné v širších souvislostech. Samotným vyfocením nezletilé poškozené by za daných okolností nemusel být nijak zásadně ohrožen mravní vývoj dítěte. Nicméně v projednávané věci, jak je zřejmé z učiněných skutkových zjištění (byť z části rozvedených v odůvodnění rozhodnutí), byla nezletilá poškozená inscenována do vyzývavých póz, byly jí strkány věci do přirození, byly jí roztahovány nohy, přičemž fotografie byly pořizovány z důvodu iniciace sexuálního pudu J. H., aby následně (mimo jiné) s ní prováděl sexuální aktivity. Uvedené (i v souvislosti s dalším jednáním) mělo za následek, že poškozená sama od sebe, když viděla obviněného, lehla si na zem a roztahovala nohy (což rozhodně neodpovídá chování malého dítěte).
26. Je zřejmé, že přístup obviněné k vlastní dceři, kterou jako matka měla chránit, umožnil, ne-li přímo podnítil, co nezletilá poškozená musela podstoupit od obviněného J. H., resp. co poškozená následně přebírala jako vzor chování. Fotografie, jak bylo výše zmíněno, byly obviněnou pořizovány pro vzrušení obviněného. Jednání obviněné tedy nelze posuzovat izolovaně, toliko jako focení své nahé dcery, ale je třeba je vztáhnout i k další trestné činnosti, která byla na poškozené páchána. Z popisu skutku vyplynulo, že obviněná takto činila proto, aby obviněného přiměla přijít domů, aby mohl mít nejen pohlavní styk s nezletilou poškozenou DDDDD, ale i s ní. Nejvyšší soud má za to, že dovoláním napadené závěry soudů je nutné akceptovat, neboť obviněná opakovaně ohrozila citový a mravní vývoj své dcery poškozené DDDDD. Jednání, kterým pachatel iniciuje a akceptuje provozování předčasných opakovaných sexuálních praktik dítětem, je v obecné rovině nepochybně způsobilé vyvolat nebezpečí, že si dítě osvojí škodlivé návyky, spočívající v pohlavně nevázaném chování, což může vést k jeho morálnímu úpadku.
27. Lze pak souhlasit s tím, že dítě, které je předmětem útoku, musí být na takovém stupni duševního vývoje, aby je pachatelovo chování mohlo nepříznivě ovlivnit a tím mohlo vzniknout nebezpečí pro jeho další život. Poškozená nezletilá DDDDD je narozená XY. Obviněná se vytýkaného jednání dopouštěla podle skutkové věty od února 2018 do léta 2019, tedy v době od jednoho do dvou a půl let věku nezletilé poškozené. Nicméně i v tomto nízkém věku vedlo jednání obviněné spolu s dalším jednáním vůči poškozené k její předčasné sexualizaci. Ze skutkových zjištění vyplývá, že některé nestandardní a věku naprosto neodpovídající projevy se již v chování poškozené projevily, když například sama si lehala na zem a roztahovala nohy, když uviděla obviněného (odstavec 15 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Obviněná pak potvrdila, že „praktiky ukázal DDDDD sám obviněný, pak si to už zkusila sama a dělala to sama“ (odstavec 3 rozhodnutí nalézacího soudu). Poškozená tedy, byť konkrétně nevěděla o přeposílání fotografií obviněnému, i přes svůj velmi útlý věk již dokonce v určitém rozsahu nežádoucí návyky a způsoby chování přejímat začala. Použitá právní kvalifikace podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku je proto zcela přiléhavá.
28. Další námitky obviněná směřovala do její povinnosti hradit společně a nerozdílně s obviněným J. H. náhradu nemajetkové újmy nezletilé poškozené DDDDD, jelikož náhrada nemajetkové újmy primárně vyplývala z vystavení nezletilé poškozené fyzickým sexuálním atakům ze strany obviněného J. H., pro které nebyla shledána vinnou. Obviněná tedy označuje za podstatnou právní otázku skutečnost, zda lze uložit povinnost náhrady společně a nerozdílně pachateli činu, z něhož nárok přímo vyplývá, a pachateli jiného méně závažného jednání, které sice má určitou faktickou souvislost s konáním hlavního pachatele (časovou, morální apod.), avšak není s ním spojeno přímo v rovině trestněprávní.
29. Předmětnou námitkou se již zabýval odvolací soud (odstavec 17 rozsudku odvolacího soudu), tedy jde toliko o opakování námitky z dříve uplatněného řádného opravného prostředku obviněné. Odvolací soud i u této námitky poukázal na nutnost posoudit jednání obviněné v širších souvislostech. Opětovně zdůraznil, podobně jako k předcházející námitce obviněné, že to byl sice obviněný J. H., který ve smyslu §185 tr. zákoníku zneužíval nezletilou poškozenou, ale do celého děje významně vstoupila i obviněná M. B., která pořizovala fotky, přičemž stylizovala svoji dceru do určitých, pro dítě nepřirozených, sexuálních pozic. Takto činila proto, aby obviněný měl sexuální styk s nezletilou poškozenou, a v návaznosti na to s ní. Lze tedy akceptovat závěry odvolacího soudu, že (rovněž i) jednání obviněné vedlo právě k tomu, co bylo činěno obviněným J. H. poškozené DDDDD.
30. Předpokladem pro rozhodnutí o nároku na náhradu nemajetkové újmy výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. pak je, aby nemajetková újma vznikla v příčinné souvislosti se skutkem vykazujícím znaky trestného činu, kterým byl pachatel uznán vinným. Obviněná M. B. sice z formálního hlediska nebyla uznána vinnou některým trestným činem, který by spáchala ve spolupachatelství s obviněným J. H., ale z okolností popsaných pod bodem 7) a bodem 4A) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu vyplývá úzká skutková souvislost jednání obviněných M. B. a J. H., vztahující se k provozování nedobrovolných pohlavních styků obviněného J. H. s nezletilou DDDDD. Jednání obviněné M. B. je proto namístě považovat za jednu z příčin duševních útrap na straně poškozené. Nejvyšší soud proto konstatuje, že nemajetková újma byla poškozené způsobena více osobami, a to jak obviněnou M. B., tak obviněným J. H.. Bylo tudíž možné zavázat oba obviněné k náhradě nemajetkové újmy společně a nerozdílně. Přitom postačí, aby ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku byly uvedeny takové skutkové okolnosti, ze kterých vyplývá, že na způsobení následku, tj. nemajetkové újmy, se podílelo více pachatelů, a není nezbytně nutné, aby součinnost těchto osob byla vyjádřena některou z forem účastenství v širším smyslu.
31. Souhrnně řečeno, námitky uvedené v dovolání obviněného J. H. nejsou podřaditelné pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod, proto Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Dovolání obviněné M. B. potom Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. O dovoláních rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 8. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.