ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.772.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 772/2021-443
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 8. 2021 o dovolání obviněného P. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 5 To 20/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 80/2020, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2021, č. j. 5 To 20/2021-397, v té části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného P. M. ohledně výroku o trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků, a dále rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. 9. 2020, č. j. 2 T 80/2020-369, a to ohledně obviněného P. M. ve výroku o trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. 9. 2020, č. j. 2 T 80/2020-369, byl obviněný P. M. shledán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků. Rovněž bylo rozhodnuto o odkázání obchodní společnosti CETIN, a. s., s jejím nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Tento obviněný byl dále podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 15. 2. 2020 od 2:00 do 2:10 hodin řídil po požití alkoholu osobní automobil, v němž byl spatřován přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §247 odst. 1 tr. zákoníku. Týmž rozsudkem byl uznán vinným spoluobviněný P. N. přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
2. Uvedeného účastenství na přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný P. M. v podstatě tím, že dne 15. 2. 2020 od 2:10 do 2:15 hodin ve Velké Bíteši přenechal řízení svého osobního automobilu Škoda Superb spoluobviněnému P. N., ačkoli věděl, že ten před jízdou požil značné množství alkoholických nápojů (v krvi P. N. bylo obsaženo nejméně 1,81 ‰ alkoholu), ten následně řízení nezvládl a na silnici II. třídy vyjel s vozidlem vpravo mimo komunikaci do silničního příkopu.
3. Rozsudek napadl obviněný P. M. odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 3. 2021, č. j. 5 To 20/2021-397, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení krajského soudu podal obviněný dovolání, opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítl existenci rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu. Z provedeného dokazování podle něj vyplynulo, že spoluobviněnému P. N. předal klíče od vozidla ještě před tím, než navštívili hostinec. Samotné vozidlo mu tak předal do dispozice dříve, než začali konzumovat alkohol, a to nikoli s úmyslem, že P. N. bude řídit opilý. Nenaplnil proto subjektivní stránku účastenství, neboť nejednal v úmyslu pomoci ke konkrétnímu úmyslnému trestnému činu. Jestliže mu následně nezabránil v řízení vozidla a účastnil se jízdy, nedá se takové pasivní jednání považovat za přenechání vozidla k užívání. Šlo o pouhou společnou jízdu s opilým řidičem, která však není trestná (srov. rozsudek uveřejněný pod č. 4/1992 Sb. rozh. tr.).
5. Dále dovolatel konstatoval, že podmínkou uložení trestu zákazu činnosti je spáchání trestného činu v souvislosti s touto činností, která musí být užší, přímá a bezprostřední. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1992, sp. zn. 4 Tz 27/91, uvedl, že pomocníkovi – spolujezdci, jenž akceptoval nabídku opilého řidiče, aby s ním jel, přičemž tento spolujezdec sám určoval trasu jízdy, nelze uložit trest zákazu činnosti (řízení motorových vozidel), neboť se trestného činu nedopustil v souvislosti s touto činností. V tomto případě nebyly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti a byla tak porušena zásada zákonnosti. Kromě toho se soudy nezaobíraly všemi důsledky uloženého trestu zákazu činnosti pro obviněného, ani všemi obecnými hledisky stanovenými pro výměru trestu (srov. §39 tr. zákoníku).
6. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že pokud jde o námitky proti výroku o vině, obviněný uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby, navíc co do skutkových námitek nepodřaditelnou pod uplatněné dovolací důvody. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá námitka nenaplnění znaků účastenství na uvedeném přečinu, ta je však neopodstatněná. Rovněž výhradu údajné nepřiměřenosti trestu (zákazu činnosti) pod žádný dovolací důvod podřadit nelze.
8. Naproti tomu námitka dovolatele, že v jeho případě nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti, je podle státního zástupce pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřaditelná a je také opodstatněná. U trestu zákazu činnosti jde v podstatě o zamezení toho, aby pachatel mohl vykonávat určité zvláštní aktivity, které využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo trestným činem vyvolal vážné pochybnosti o své způsobilosti k výkonu těchto činností. Činnost obviněného však spočívala pouze v tom, že vozidlo svěřil k řízení osobě podnapilé a tudíž nezpůsobilé bezpečně řídit. Není možné uložit zákaz řízení motorových vozidel osobě, která jen pomáhala hlavnímu pachateli tím, že mu svěřila své motorové vozidlo a spolu s ním vykonala jízdu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 4 Tz 140/99), jedná se proto o trest nepřípustný.
9. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů ve vztahu k výroku o trestu zákazu činnosti uloženému dovolateli, a to včetně rozhodnutí obsahově navazujících.
10. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
11. Obviněný první část svého dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Při přezkumu, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v jeho odůvodnění. V rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolací soud není třetí instancí plného přezkumu, takže do skutkových zjištění může zasáhnout jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje zásadní, extrémní nesoulad skutkových zjištění s obsahem důkazů. Taková situace vyžadující kasační zásah Nejvyššího soudu však v projednávaném případě nenastala. Soudy vyložily, proč na podkladě výsledků dokazování neuvěřily tvrzení obviněného, že klíče od vozidla předal spoluobviněnému ještě před návštěvou restaurace a pitím alkoholu.
12. Zejména však uvedená okolnost, kterou dovolatel zdůrazňuje, není rozhodná. Podstatné je – jak zdůraznil odvolací soud v odstavcích 7 a 8 odůvodnění napadeného usnesení a jak uvedl i státní zástupce ve vyjádření k dovolání – že v návaznosti na společnou konzumaci alkoholu dovolatel po předání klíčů od svého automobilu (je nerozhodné, zda ihned po předání) umožnil spoluobviněnému P. N., který se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost, řídit své vozidlo.
13. Z toho zároveň vyplývá zjevná neopodstatněnost námitky (byť podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod), že šlo o pouhou pasivní účast na jízdě opilého řidiče, která nenaplňuje znaky účastenství na trestném činu. Je naopak zřejmé, že uvedeným jednáním dovolatel vědomě, úmyslně poskytl spoluobviněnému pomoc ke spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
14. Je nutné odmítnout výhradu obviněného, že se jednalo o pouhou společnou jízdu s opilým řidičem, která není trestná. Dovolatel na podporu své argumentace uvedl odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované č. 4/1992 Sb. rozh. tr., které je však zcela nepřiléhavé na tento případ (jednalo se zde o trestný čin přípravy vyzvědačství a trestný čin nepřekažení tohoto činu a Nejvyšší soud ČSFR zamítl stížnost vyššího vojenského prokurátora proti usnesení vyššího vojenského soudu). Kromě toho se v žádném případě nejednalo jen o „společnou jízdu s opilým řidičem“. Pokud by totiž dovolatel spoluobviněnému P. N. nepomohl tím způsobem, že mu poskytl své vozidlo k jízdě, k předmětnému přečinu (ani k následné dopravní nehodě) by vůbec nedošlo. Závažnost jednání dovolatele proto nelze bagatelizovat tvrzením, že se pouze „svezl s opilým kamarádem“.
15. Důvodná je však námitka dovolatele týkající se nesplnění zákonných podmínek podle §73 odst. 1 tr. zákoníku pro uložení trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, jež byla správně uplatněna v souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten je dán, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
16. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku může soud uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností.
17. Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchá ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, způsobí-li takovým činem havárii, dopravní nebo jinou nehodu, ublížení na zdraví jinému nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek.
18. Trest zákazu činnosti lze uložit jen tehdy, jestliže pachatel v souvislosti se svým trestným činem tuto činnost sám přímo vykonával, byť i jako spolupachatel. I ze starší judikatury vyplývalo, že například nelze uložit zákaz řízení motorových vozidel osobě, která poskytla řidiči motorového vozidla jako pachateli trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku alkoholické nápoje a je za to stíhána jako pomocník, stejně tak ani osobě, která navedla opilého řidiče k jízdě motorovým vozidlem, nebo osobě, která jako spolujezdec akceptovala nabídku opilého řidiče k jízdě a sama určila trasu jízdy (rozh. č. 4/1993 Sb. rozh. tr.) nebo opilému řidiči svěřila své motorové vozidlo k vykonání jízdy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 4 Tz 140/99, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 1/2000). Souvislost spáchaného trestného činu s činností, která může být zakázána, musí totiž být užší, přímá, bezprostřední, i když nemusí být znakem objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 929). Pro vyslovení zákazu určité činnosti je nezbytné, aby předmětnou činnost pachatel při trestném jednání sám přímo vykonával (viz Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, str. 874).
19. Soudy nižších stupňů se však výše uvedenými principy neřídily. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že jednání dovolatele P. M. nespočívalo v řízení motorového vozidla, ale v tom, že své vozidlo svěřil k řízení nezpůsobilé osobě. Nejednal tudíž v zákonem a judikaturou požadované bezprostřední souvislosti s touto činností. Trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel by nemohl u dovolatele splnit svůj účel, kterým je zabránit pachateli vykonávat takovou činnost, která mu dává příležitost k páchání trestných činů určitého druhu (nelze přitom vyslovit například zákaz vlastnictví motorového vozidla). V daném případě by se muselo jednat o činnost, ze které by vyplývala povinnost obviněného zabránit jiné osobě řídit motorové vozidlo po požití alkoholu.
20. Nejvyšší soud proto přisvědčil dovolání v tom směru, že trest zákazu činnosti byl obviněnému P. M. uložen bez splnění zákonných podmínek stanovených v §73 odst. 1 tr. zákoníku. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně jsou zatíženy vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Výrok o trestu zákazu činnosti nemohl obstát a musel být zrušen.
21. Není přitom namístě zvažovat uložení jiného, dalšího druhu trestu, což by mohlo být eventuálně důvodem zrušení celého výroku o trestu a vrácení věci soudu prvního stupně. Podmíněný trest odnětí svobody uložený dovolateli, který zůstává v platnosti, lze považovat za dostačující a naplňující zákonná kritéria pro ukládání trestu stanovená zejména v §38 – 39 tr. zákoníku.
22. Nejvyšší soud tedy shledal dovolání obviněného P. M. částečně důvodným, neboť obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon neumožňoval. Proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2021, č. j. 5 To 20/2021-397, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Brně-venkov, obě rozhodnutí pouze částečně – ohledně výroku o uložení trestu zákazu činnosti tomuto obviněnému. Zrušil současně také další rozhodnutí na takto zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, která tím ztratila podklad.
23. S ohledem na učiněné závěry nebylo nutné zrušit celý výrok o trestu uloženém obviněnému P. M. a nebylo ani namístě zrušenou část rozhodnutí, ať již činností Nejvyššího soudu či jiného soudu, jakkoli nahrazovat. Nejvyšší soud tedy zrušil pouze vadný výrok o trestu zákazu činnosti, který již nebude nahrazen jiným. Ostatní části rozhodnutí soudů obou stupňů zůstávají nedotčeny a předmětné řízení je pravomocně skončeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 8. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu