ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.840.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 840/2021-217
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2021 o dovolání obviněného L. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 3 To 25/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 1/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 10. 2020, č. j. 18 T 1/2020-152, byl L. K. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil zaplatil poškozeným škodu, kterou jim způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně škodu ve výši 9 807 Kč a poškozenému B. K. škodu ve výši 23 276 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byl poškozený B. K. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Přečinu ublížení na zdraví se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 30. 8. 2019 v k. ú. obce XY, v době kolem 18:11 hod., na pozemku parcelního čísla XY, fyzicky napadl B. K. tak, že ho opakovaně bil pěstmi do oblasti obličeje a poté, co poškozený upadl na zem, ho opakovaně bil pěstmi, zaklekával a tlačil ho koleny do horní poloviny těla, čímž mu způsobil zranění, a to zhmoždění tváře s mnohočetnými krevními výrony, tržnou ránu levého obočí a zlomeninu 7. až 10. žebra vlevo a zlomeninu 11. žebra vpravo, přičemž zranění si vyžádala lékařské ošetření a následnou léčbu, která omezila poškozeného v obvyklém způsobu života na dobu 4 týdnů.
3. Odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek v celém rozsahu) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 2. 2021, č. j. 3 To 25/2021-179, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. a vznesl námitky proti výroku o vině. Uvedl, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily, je extrémní rozpor. Soudy nepřisvědčily obhajobě obviněného, že se toliko bránil útoku poškozeného, který jej napadl úderem dřevěné tyče. Rozhodnutí je založeno na výpovědi poškozeného B. K., svědkyně M. K. a videonahrávce, kterou tato svědkyně předložila. Soudy při hodnocení těchto důkazů nezohlednily, že mezi obviněným a poškozeným i svědkyní jsou velmi napjaté vztahy, jelikož oba mají mimo jiné i majetkový zájem na tom, aby byl obviněný odsouzen. Obviněný upozornil na skutečnost, že svědkyně M. K. místo toho, aby na místo přivolala policii, tak konflikt natáčela, aby následně tuto videonahrávku předložila jako důkaz, přestože tato videonahrávka nezobrazuje počátek konfliktu mezi obviněným a poškozeným. Žádným důkazem, který soudy provedly, nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že se jen bránil útoku poškozeného. Vzhledem k tomu, že se pouze bránil útoku poškozeného, který na něj zaútočil dřevěnou tyčí, je nutné jeho jednání posoudit jako nutnou obranu. Poškozený vstoupil na pozemek, který má obviněný ve výlučném užívání, užil proti němu dřevěnou tyč a úderem mu způsobil zranění hlavy. Pokud tedy reagoval na tento jeho prvotní útok, jen se bránil. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a sám rozhodl tak, že obviněného zprošťuje obžaloby.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se v písemném vyjádření k dovolání s žádnou ze vznesených námitek neztotožnil, což odůvodnil tím, že námitky nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod. Obviněný prakticky nevznesl námitky, kterými by vytýkal nesoulad skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Sice odkazuje na nutnou obranu jako na okolnost vylučující trestní odpovědnost, vychází však při tom z vlastní skutkové verze, podle které čelil útoku poškozeného, ale soud tuto jeho obhajobu má za vyvrácenou. Námitky dovolatele, které vycházejí ze zcela jiného průběhu incidentu, jsou primárně skutkového charakteru a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Státní zástupce neshledal ani extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, když soudy oprávněně vycházely ze svědectví poškozeného B. K. a svědkyně M. K. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
7. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
9. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
10. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná a dovolací námitky jsou více méně opakováním námitek odvolacích. Porušení svého práva na spravedlivý proces obviněný spatřuje v hodnocení důkazů, s nímž nesouhlasí, a předkládá vlastní verzi skutkového děje. Jeho námitky se tak ocitají mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
11. Obviněný zpochybňuje věrohodnost výpovědi poškozeného B. K. (otce obviněného) a svědkyně M. K. (sestry obviněného), jelikož jsou mezi nimi dlouhodobě napjaté vztahy a oba mají majetkový zájem na jeho odsouzení. Navíc vytkl svědkyni, že místo toho, aby zavolala policii nebo záchrannou službu, incident si natáčela, ale nahrávka nezachycuje počátek incidentu, tedy situaci, kdy došlo k napadení obviněného ze strany poškozeného, ale jen další průběh konfliktu.
12. Soudy svůj závěr o vině obviněného a důvodu, proč neuvěřily jeho verzi skutkového děje, opřely o výpovědi poškozeného B. K. a svědkyně M. K. Oba shodně vypověděli k průběhu skutkového děje a připustili, že poškozený dostal strach z proti němu běžícího obviněného a na obranu sebral poblíž ležící klacek, který mu však obviněný vytrhnul a začal do poškozeného tlouct. V útoku pokračoval i poté, co poškozený upadl na zem, i ve chvíli, kdy k nim přiběhla svědkyně a křičela na něj, aby poškozeného pustil. Obviněný poškozeného bil údery pěstí, klekal mu na hrudník a tlačil na něj koleny, poškozený se snažil bránit. Soud si byl vědom nedobrých rodinných vztahů mezi obviněným a poškozeným a tuto skutečnost při hodnocení důkazu vzal v potaz. Především poukázal na skutečnost, že výpověď poškozeného a svědkyně M. K. je v souladu s videonahrávkou pořízenou svědkyní. Tato videonahrávka sice nezachycuje počátek incidentu, a tudíž nemůže potvrdit ani vyvrátit prvotní útok poškozeného, ale je z ní patrno, jak poškozený leží zády na zemi, na jeho hrudníku klečí jedním kolenem obviněný a drží jej za ruce, poškozený se snaží marně ze sevření vymanit, na což obviněný opakovaně reaguje údery pravou pěstí přímo do těla poškozeného. Nalézací soud z videonahrávky dovodil, že poškozený je proti útokům obviněného naprosto bezmocný, útoku se nemá jak bránit. Zdůraznil, že obviněnému bylo v době konfliktu čtyřicet jedna let, poškozenému, otci obviněného, však bylo již sedmdesát dva let. Je těžko představitelné, že by bez zásadního důvodu výrazně starší a fyzicky slabší poškozený napadl mladšího fyzicky silnějšího obviněného. Také svědek F. K. potvrdil, že sice neviděl počátek incidentu, ale když přišel na místo činu, viděl obviněného, jak kope do ležícího poškozeného. Zranění poškozeného byla podrobně popsána ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ve kterém se znalec vyjádřil i k mechanismu vzniku způsobených poranění, který, dle jeho závěru, zcela odpovídá popisu události poškozeným a uvedenému videozáznamu.
13. Nelze tedy nic vytknout závěrům soudů, že skutkový děj byl prokázán výpovědí poškozeného a svědků M. K. a F. K., jakož i předmětnou videonahrávkou. Počátek incidentu a vyloučení jednání obviněného v nutné obraně, které není zaznamenáno na videonahrávce, pak vyplývá především z výpovědi poškozeného, která je v souladu s výpovědi svědkyně M. K. Přitom není zjevný majetkový motiv pro jejich jednání, jak o něm hovoří obviněný. Naopak jeho verze, s výjimkou jeho výpovědi, není podporována žádným dalším provedeným důkazem.
14. Obviněný sice dále namítá, že jeho jednání mělo být posouzeno podle ustanovení §29 tr. zákoníku o nutné obraně, přičemž obecně by mohlo jít o nesprávné právní posouzení skutku, a tedy námitku podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v projednávané věci však obviněný nevychází ze skutkového děje tak, jak je zjistily soudy, ale vycházel z vlastní skutkové verze, která však byla soudy vyvrácena. Proto i v tomto případě se jedná o námitku, která není podřaditelná nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod jakýkoliv jiný dovolací důvod.
15. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Znojmě na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil.
16. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
17. Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje s rozsahem dokazování a se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
18. Protože nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nepřicházelo v úvahu ani naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, tj. v návaznosti na existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v řízení předcházejícím napadenému usnesení o zamítnutí odvolání.
19. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.