ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.858.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 858/2021-265
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2021 o dovolání obviněného M. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 10 To 85/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 114/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 25. 1. 2021, č. j. 16 T 114/2020-209, byl M. K. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Dále byl obviněnému uložen peněžitý trest v celkové výměře 24 000 Kč, skládající se ze 40 denních sazeb po 600 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán zaplatit poškozené H. K. na náhradě škody částku ve výši 4 413 Kč, na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 10 000 Kč, a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku ve výši 10 825 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy byla poškozená H. K. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Výše uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 14. 7. 2020 v době od 13:40 do 13:45 v obci XY, okres Praha-východ, z důvodu majetkových sporů v době po rozvodu vstoupil na pozemek rodinného domu XY, kde měla bydliště jeho bývalá manželka H. K. a bydlel zde její přítel V. K., a fyzicky napadl před domem se nacházející H. K. tak, že ji uchopil za ucho se slovy „ je čas vyúčtování, teď budeš platit “ a následně ji otevřenou dlaní udeřil třikrát do zadní části hlavy s pohrůžkami „ zastřelím tě a vykuchám jako prase “. Jeho útoku se pokusil zabránit přítomný V. K., kterému dal úder pěstí do obličeje, natlačil ho do předsíně domu a snažil se zapálenou cigaretu poškozenému natlačit do levého oka se slovy „ zabiju tě, vypálím ti oko “. Když se poškozenému V. K. podařilo ho od sebe odstrčit, odešel z verandy domu, poškozené H. K. řekl „ zastřelím tě a vykuchám “, posléze se otočil k poškozenému, řekl mu totéž a odešel brankou ven, přičemž poškozenému V. K. způsobil krevní podlitinu na pravém oku bez lékařského ošetření a poškozené H. K. zranění spočívající v otřesu mozku s krátkodobou poruchou vědomí s nutností hospitalizace jeden den z důvodu pozorování, blokádu krční páteře a rozsáhlé podkožní hematomy na pažích a předloktích, přičemž poškozená byla v běžném způsobu omezena nejméně po dobu jednoho měsíce.
3. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek v celém rozsahu, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2021, č. j. 10 To 85/2021-235, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vznesl námitky proti výroku o vině. Uvedl, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily, je extrémní rozpor. Soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, a proto i k nesprávné právní kvalifikaci skutku. Rozhodnutí je založeno toliko na výpovědích poškozených H. K. a V. K., které se vzájemně neshodují a jsou v rozporu s verzí obviněného. Konkrétně H. K. vypověděla, že ji obviněný chytil za ucho a začal ji mlátit dlaní do hlavy s tím, že následně se do konfliktu vložil V. K., na kterého se poté zaměřil se svým útokem a odsunul ho na verandu, kam již H. K. neviděla. V. K. ale uvedl, že obviněný chytil H. K. za ucho a začal jí ho trhat s tím, že on se do toho vložil okamžitě, načež dostal od obviněného ránu do oka, následně se potřeboval rozkoukat, a tedy neviděl. Dále poukázal, že se neshodují výpovědi poškozených, pokud jde o čas útoku, s jeho časovými možnostmi, neboť doložil, že již v 14:09 platil za beton, a tudíž není možné při zohlednění času nutného k dojezdu z místa činu do betonárky, aby se vytýkaného jednání dopustil v čase od 13:40 do 13:45 hod.
5. Soudu také obviněný vytkl, že mu bylo znemožněno provedení důkazů výslechem svědků, které v rámci dovolání nespecifikoval, ale pouze odkázal na zamítnutí těchto důkazních návrhů odvolacím soudem. Měl za to, že odvolací soud, aniž by věděl, co bude obsahem výpovědi obviněným navržených svědků, jelikož tito v řízení nebyli vyslechnuti ani policejním orgánem, předjímal, co sdělí a již předem dospěl k závěru, že jejich svědectví budou lživá.
6. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl, nebo aby sám ve věci rozhodl rozsudkem.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve vyjádření k dovolání s žádnou ze vznesených námitek neztotožnil, což odůvodnil tím, že námitky nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod, neboť se jednalo o procesní námitky proti provedenému dokazování a učiněným skutkovým zjištěním, aniž by bylo patrno, že ve věci došlo k porušení základních zásad spravedlivého procesu. Se všemi námitkami se již navíc vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, s jejichž argumentací se státní zástupce ztotožnil a v podrobnostech na ni pro stručnost odkázal. Pokud obviněný namítl existenci opomenutých důkazů, pak státní zástupce zdůraznil, že nalézací soud pečlivě odůvodnil, proč poškozeným uvěřil natolik, že další dokazování považoval za nadbytečné a vysvětlil, proč vyloučil, že by mohl předmětná zranění způsobit poškozené někdo jiný nebo že by se nejednalo o podlitiny. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
11. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
12. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná a dovolací námitky jsou v podstatě opakováním námitek odvolacích. Porušení svého práva na spravedlivý proces obviněný spatřuje v hodnocení důkazů, s nímž nesouhlasí, a předkládá vlastní verzi skutkového děje. Jeho námitky se tak ocitají mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
13. Obviněný především zpochybňuje věrohodnost výpovědi poškozených H. K. (jeho bývalé manželky) a V. K. (jejího současného přítele) prostřednictvím detailů, které jsou částečně pro posouzení věci bezvýznamné, částečně jsou zcela běžné a odpovídající vnímání člověka v situaci, v níž byl vystaven ohrožení (např. v podobě nečekaného fyzického útoku). Jejich výpovědi tak lze na rozdíl od výpovědi obviněného hodnotit jako konzistentní, logické a přesvědčivé. Soudy neměly žádný důvod jim neuvěřit. Obviněný navíc opomíjí i jiné podstatné okolnosti, především, že výpovědi poškozených nestojí osamoceně a jsou podpořeny i dalšími objektivními důkazy, jmenovitě především lékařskými zprávami o zranění poškozené, krom toho nelze přehlédnout ani skutečnost, že poškozený V. K. ihned po konfliktu volal policii a k poškozené lékaře. Způsob a okolnosti vzniku zranění poškozené H. K., vyvozené z její výpovědi, ve spojení s lékařskými zprávami a výpovědí poškozeného V. K., pochybnosti nevyvolávají. Nelze tedy nic vytknout argumentaci soudů, které se vypořádaly se shodnými námitkami obviněného, konkrétně nalézací soud v odstavci 3 až 6 a odvolací soud v odstavci 6 svých rozhodnutí.
14. V souvislosti s argumentací uvedenou v předcházejícím odstavci je nutné nahlížet i na obviněným tvrzenou nemožnost se útoku dopustit v čase od 13:40 do 13:45 hod., jelikož již v 14:09 hod. platil za beton v betonárce. Sám obviněný připustil, že byl v čase mezi 13:00 až 14:00 hod. na katru, který sousedí s místem, kde k incidentu mělo podle poškozených dojít. Tento katr je pak spojen s pozemkem rodinného domu, kde k incidentu došlo, brankou. Podle výpovědí poškozených měl samotný incident trvat pouze krátkou dobu. Navíc skutečnost, že obviněný měl odebírat zboží v betonárce Ostředek v 14:09, není prokazováno ničím jiným než jeho tvrzením, kterému soud v jeho celku neuvěřil. Svědkyně S. B. (přítelkyně obviněného) sice připouští návštěvu betonárky, ale časově ji nezařazuje. Pokud obviněný předložil fakturu za předmětný odběr (č. l. 111), pak z této nevyplývá, kdo odběr zboží konkrétně provedl (není vyplněn odběratel), ani kdy konkrétně k němu došlo. Faktura totiž obsahuje toliko údaj, že k odběru došlo 14. 7. 2020, ale již neobsahuje přesný čas, kdy se tak stalo. Tvrzení obviněného není nijak dokladováno, s čímž se ostatně vypořádal i nalézací soud, který v konečném důsledku vzal shora popsané jednání obviněného za prokázané.
15. Obviněný dále namítl, že mu bylo znemožněno provedení důkazu výslechem svědků, které v rámci dovolání nespecifikoval (v rámci odvolacího řízení navrhl výslech L. Š., L. L. a J. Ch.). Pokud chtěl prostřednictvím této výhrady poukázat na vadu tzv. opomenutých důkazů, jak ji definoval ve své judikaturní činnosti Ústavní soud (tj. situace, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily), je nutno konstatovat, že o takovou situaci v daném případě nejde. Soud prvního stupně v odstavci 3 odůvodnění rozsudku vysvětlil, proč považoval doplnění dokazování za nadbytečné. S jeho závěrem se ztotožnil i soud odvolací (odstavec 6 odůvodnění napadeného usnesení). Důkazní řízení vadou tzv. opomenutých důkazů netrpí a zmiňovaným postupem soudů tak nemohlo dojít ani k porušení ústavně zaručeného základního práva obviněné na spravedlivé řízení.
16. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha-východ na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé tedy není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil.
17. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
18. Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje s rozsahem dokazování a se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
19. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.