ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.921.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 921/2021-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 31. 8. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné V. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 6 To 10/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 28/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné V. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Litoměřicích ze dne 7. 12. 2020, č. j. 5 T 28/2020-114, byla obviněná uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku a podle §337 odst. 1 tr. zákoníku byla odsouzena k trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného přečinu tím, že v době od 21. 8. 2020 do 2. 9. 2020, jako pacientka Psychiatrické nemocnice XY, okres Litoměřice, kde vykonávala ústavní ochranné protialkoholní léčení, uložené jí rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 8. 2019, č. j. 7 T 92/2019-934, který nabyl právní moci dne 29. 8. 2019, nejprve dne 21. 8. 2020, v době kolem 15:00 hod., svévolně opustila areál Psychiatrické nemocnice XY a mimo výkon ochranného léčení se následně neoprávněně zdržovala až do 10:50 hod. dne 2. 9. 2020, kdy byla v Liberci zajištěna policejním orgánem a dodána zpět k dalšímu výkonu ochranného léčení do Psychiatrické nemocnice XY, a současně porušila režim léčby tím, že nedodržela povinnou abstinenci, když během útěku požila alkohol, což bylo prokázáno dechovou zkouškou na přístroji Dräger provedenou dne 2. 9. 2020 v 16:00 hod. a toxikologickým vyšetřením vzorku její moči, který poskytla dne 3. 9. 2020 v 7:00 hod., přičemž o zákazu požívání alkoholu a dalších návykových látek a dalších podmínkách výkonu ochranného léčení byla poučena nejméně dne 24. 2. 2020.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním zaměřeným do výroku o trestu, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 1. 2021, č. j. 6 To 10/2021-153, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání směřující do výroku o trestu, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Uvedla, že spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení při objasňování jejího jednání, kterého upřímně lituje. Po celou dobu, kdy se nacházela mimo ochrannou léčbu, nespáchala žádnou trestnou činnost a krom porušení léčby neměl její útěk žádný škodlivý následek. Soudům obou stupňů vytkla, že při svém rozhodování o trestu přihlížely pouze k přitěžujícím okolnostem, aniž by náležitě zohlednily okolnosti polehčující. Připomněla, že je osobou závislou na návykových látkách, léčba pro ni nebyla účinná, medikace byla nevhodná a nezvládla proto ovládnout své jednání, když využila možnosti k opuštění nemocnice. Závislost na návykových látkách představuje závažnou diagnózu. Trpí závažnou formou závislosti a ze strany nemocnice nebyla učiněna dostatečná opatření k tomu, aby jí bylo v útěku zabráněno. Sice jí byl uložen trest, který zákon připouští a odpovídající sazbě stanovené v trestním zákoně, nicméně jej považuje za nepřiměřeně přísný. Má taktéž za to, že její nápravy a vyléčení je možno dosáhnout pouze dalším pokračováním ochranného léčení, nikoli uložením trestu odnětí svobody.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a k námitkám obviněné stran uloženého trestu konstatoval, že je uplatnila již ve svém odvolání a soud druhého stupně se s nimi patřičně vypořádal. Obviněné byl uložen správně samostatný trest v rámci zákonné trestní sazby za trestný čin, kterým byla uznána vinnou, a proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K argumentaci obviněné ohledně příčin její trestné činnosti a nedostatečného vyhodnocení skutkových okolností soudy pak připomněl, že obviněná podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně toliko proti výroku o trestu a odvolací soud tak přezkoumával pouze výrok o trestu. Obviněná tedy může dovoláním napadnout pouze tento výrok a nikoli výrok o vině. Námitky obviněné proti skutkovým zjištěním a právnímu posouzení jejího jednání tak považuje za nepřípustné. Shrnul, že výhrady obviněné není možno mít za důvodné a napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
Obviněná současně pod oběma uplatněnými dovolacími důvody namítla, že s ohledem na jí uvedené okolnosti spáchání zločinu a s poukazem na její osobu a možnost nápravy je uložený trest nepřiměřeně přísný a mělo jí být uloženo spíše ochranné léčení. Ke vzájemnému vztahu obou uplatněných dovolacích důvodů je nejprve namístě uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je speciálním hmotně právním dovolacím důvodem vztahujícím se jen k výroku o uložení trestu. Z logiky tohoto vztahu vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu nemůže být napadán prostřednictvím obecného, nýbrž jen prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu, který se váže k takovému výroku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1080/2009). Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). S ohledem na výše uvedené proto námitky stran nepřiměřenosti trestu nemůžou naplnit obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněné nebyl trestem, který zákon nepřipouští a byl uložen dokonce v dolní polovině zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody až na dvě léta, kterou stanovuje §337 odst. 1 tr. zákoníku, Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněné nejsou s to naplnit ani uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uložený trest lze přitom označit za zcela přiměřený, zákonný a uložený s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného přečinu i k poměrům obviněné, k jejímu dosavadnímu způsobu života a možnosti její nápravy. Je rovněž namístě doplnit, že se soud prvního stupně druhem a výměrou uloženého trestu dostatečně zabýval a jeho uložení i řádně odůvodnil (viz str. 3-4 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž soud druhého stupně v reakci na odvolací námitky obviněné výrok o trestu zevrubně přezkoumal a taktéž v postupu soudu prvního stupně neshledal žádných pochybení (viz str. 2-3 odst. 7 usnesení odvolacího soudu). Obiter dictum je namístě podotknout, že jelikož si obviněná podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně pouze do výroku o trestu a odvolací soud ani neměl zákonný důvod přezkoumávat výrok o vině, bylo možné podat dovolání též pouze do výroku o trestu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu