ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.955.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 955/2021-646
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2021 o dovolání obviněného J. W. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 12 To 173/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 19/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. W. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 5. 2020, č. j. 4 T 19/2020-545, byl obviněný J. W. uznán vinným pod bodem 1) přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem 3) přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců, pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Výše uvedených přečinů se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že
1. dne 16. 6. 2018 kolem 21:20 hodin v Turnově v tamním městském parku u letního kina fyzicky napadl tam procházejícího poškozeného S. R., nar. XY, tak, že jej opakovaně cca 10x udeřil pěstí do oblasti rukou, jimiž se poškozený před útokem obviněného kryl, a tímto jednáním způsobil poškozenému R. (vedle nenávratného poškození audiosluchátek značky Bayer Dinamic, škoda na nichž činí 3.990 Kč) rovněž tříštivou zlomeninu loketní kosti vlevo bez posunu úlomků; v důsledku tohoto zranění měl poškozený po dobu pěti týdnů levé předloktí fixováno sádrovou dlahou, další dva týdny je pak měl fixováno ortézou a poté asi 4 týdny docházel na rehabilitaci, z kteréžto celkové doby dlouhé devět týdnů byl po dobu pěti týdnů omezen ve vedení běžného způsobu života sádrovou fixací levého předloktí omezující jej v hybnosti a funkci levé končetiny, přičemž z této doby po dobu dvou týdnů trpěl bolestmi levého předloktí; při potyčce obviněný poškozenému vyhrožoval zabitím slovy „chci tě zabít a ne zbít“, z čehož poškozený dostal strach a z místa raději uprchl a vyhledal pomoc na služebně Městské police Turnov;
2. dne 13. 8. 2018 kolem 03:00 hodin v Turnově v XY ulici na benzinové čerpací stanici ROBIN OIL po předchozím požití alkoholických nápojů (alkoholaemie ve výši 1,69 g/kg alkoholu v krvi) vulgárně křičel, choval se agresivně, provokoval obsluhu čerpací stanice a její návštěvníky, z nichž jednoho (M. H., nar. XY) i fyzicky napadl tak, že jej pěstí udeřil do zad, potom v návalu afektu u tankovacího stojanu č. 1 volaje, že „to tam zapálí“ vzal tankovací pistoli a trochu (0,06 litru) se z ní polil benzínem, vytáhl z kapsy zapalovač a škrtal s ním, aniž by však zapalovač zažehl plamen; tohoto jednání se dopustil před osobami přítomnými na uvedené čerpací stanici, a to před P. M., K. K., L. K., M. Š., L. V., K. Š., N. Š., M. K. a M. H.;
3. dne 21. 2. 2019 v době od 22:20 hodin do 22:50 hodin v Turnově v XY ulici čp. XY v prodejně potravin AHA, v níž je i bar, ve kterém bylo minimálně pět osob (a to obsluhující P. H. a hosté J. M., M. P., B. S. a M. J.) a další nakupující do prodejny průběžně přicházeli a odcházeli, se po předchozím požití alkoholických nápojů (alkoholaemie ve výši 2,06 g/kg alkoholu v krvi) vůči návštěvníkům baru choval provokativně, na hosty křičel, urážel je a nadával jim, a to konkrétně nejméně M. P. udeřil otevřenou dlaní levé ruky do pravé strany krku a mírně jej odstrčil, aniž by mu způsobil nějaké zranění, J. M. udeřil otevřenou dlaní levé ruky do pravé části obličeje, aniž by mu způsobil nějaké zranění, aby pak vůči němu opakovaně pronášel výhružné výroky typu „seber, co dokážeš vzít do ruky a honem rychle vypadni odsud, jestli nevypadneš, tak tě zabiju. Tvoje máma, táta, děda, všichni budou mrtví, ty vole, ty chcípneš, ty vole. Ty chcípáš, v tuhle vteřinu chcípáš. Vyhodnoť si to, jak chceš. Seš mrtvej člověk, ano? Vyhodnoť si to, jak chceš, je mi to úplně u píči. Chcípáš, ty chcípáš, tuhle vteřinu, co si to vyhodnocuješ, tak chcípáš.“;
navíc se skutků popsaných v bodě 1 až 3 se dopustil přesto, že
- trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 2 T 277/2009, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2009, byl odsouzen mimo jiné pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin, který vykonal dne 29. 1. 2011,
- trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 31. 12. 2010, sp. zn. 2 T 259/2010, který nabyl právní moci dne 18. 1. 2011, byl odsouzen pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou roků, kterýžto trest podléhal amnestii prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013,
- trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 4 T 226/2011, který nabyl právní moci dne 17. 4. 2012, byl odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, kterýžto trest podléhal amnestii prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013,
- rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 12. 2. 2013, sp. zn. 2 T 205/2012, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, byl odsouzen pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců za současného stanovení zkušební doby v trvání 2 roků, v kteréžto zkušební době se osvědčil,
- rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 4 T 24/2017, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2017, byl odsouzen pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 20.000 Kč spolu s náhradním trestem odnětí svobody pro případ jeho zmaření v trvání 6 měsíců, kterýžto peněžitý trest byl následně dne 24. 10. 2018 přeměněn na trest obecně prospěšných prací ve výměře 130 hodin, kterýžto trest byl následně dne 10. 9. 2019 přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 130 dnů se zařazením do věznice s ostrahou,
- trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 14 T 59/2018, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2018, byl odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 roků, když trest uložený Okresním soudem v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 14 T 59/2018 byl zrušen v rámci souhrnného trestu uloženého obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 5 T 25/2018, který nabyl právní moci dne 16. 5. 2019, uloženého mu v trvání 20 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou mimo jiné pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2020, č. j. 12 To 173/2020-601, bylo odvolání obviněného podané do výroku o vině u skutku pod bodem 1), do výroku o trestu a výroku o náhradě škody podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že odvolací soud nesprávně posoudil vícečinný souběh skutků z rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 5. 2020, sp. zn. 4 T 19/2020, se skutky z rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 4 T 112/2018, a uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud v dané věci dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro uložení souhrnného trestu, s čímž obviněný nesouhlasil. Obviněný má za to, že k takovému závěru odvolací soud dospěl, jelikož souběh posuzoval toliko na základě opisů rozsudků založených v trestním spisu sp. zn. 4 T 19/2020, bez toho, aby byl proveden důkaz celým trestním spisem.
5. Obviněný dále namítl, že v důsledku neprovedení důkazu trestními spisy Okresního soudu v Semilech sp. zn. 5 T 25/2018 a 4 T 112/2018 a spisy Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 14 T 59/2018 došel odvolací soud k závěru, že obviněný naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť rozsudkem Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 4 T 112/2018, byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Semilech sp. zn. 5 T 25/2018 a výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 14 T 59/2018, přičemž tento rozsudek (sp. zn. 4 T 112/2018) nebyl ve výrokové části rozsudku Okresního soudu v Semilech sp. zn. 4 T 19/2020 uveden.
6. Obviněný dále zdůraznil, že za předpokladu, že v předmětné trestní věci, sp. zn. 4 T 19/2020, lze ze skutků 1. až 3. dovodit naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, pak lze ve vztahu k vymezeným skutkům v rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 4 T 112/2018, dovozovat vícečinný souběh spáchaných trestných činů v blízké časové souvislosti (odstup 5 měsíců), zejména spáchaných obviněným před tím, než byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 4 T 112/2018.
7. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky týkající se určení, zda jsou splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu, je možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak nejsou opodstatněné. Prvním odsuzujícím rozsudkem v dané věci byl trestní příkaz vydaný Okresním soudem v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 14 T 59/2018, jenž byl obviněnému doručen dne 6. 3. 2018. Za hranici mezi souběhem trestných činů a recidivou je třeba považovat moment doručení trestního příkazu obviněnému. Trestnou činnost spáchanou obviněným po doručení tohoto trestního příkazu nelze považovat za spáchanou v souběhu s trestnou činností, kterou byl dovolatel uznán vinným citovaným trestním příkazem, případně jinou trestnou činností spáchanou před 6. 3. 2018. Souhrnný trest se neuloží ani v případě, kdy pachatel spáchal další trestný čin po vyhlášení odsuzujícího rozsudku nebo doručení trestního příkazu a současně před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku nebo doručením dalšího trestního příkazu, kterým byl důvodně uložen souhrnný trest k prvnímu odsuzujícímu rozhodnutí, jak tomu bylo právě v daném případě, neboť rozsudek Okresního soudu v Semilech sp. zn. 5 T 25/2018 byl vyhlášen dne 9. 10. 2018, tedy až po spáchání skutku pod bodem 1. a 2. výroku o vině napadeného rozsudku soudu prvého stupně. V takovém případě je nutné uložit pachateli další trest, protože vztah souběhu ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku je dán pouze mezi trestnými činy spáchanými v době před vynesením prvního z odsuzujících rozsudků, tedy v dané věci před doručením trestního příkazu. Postup soudů obou stupňů proto státní zástupce shledal správným a ztotožnil se s ním.
9. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitce, že soud měl správně provést důkaz spisem Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 4 T 112/2018, neboť v dané věci k ukládání souhrnného trestu nedošlo, a proto nebylo, vyjma data vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku v řešené věci a data doručení trestního příkazu, potřebné zjišťovat další skutečnosti.
10. Státní zástupce dospěl k závěru, že byl prokázán i znak „opětovnosti“ u přečinu výtržnictví podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jelikož z rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že obviněný byl v minulosti opakovaně souzen pro trestné činy výtržnictví, přičemž tato odsouzení jsou konkretizována ve výrokové části rozsudku a čítají celkem sedm odsouzení spadajících do období let 2009–2018. Pro naplnění znaku „opětovně“ je podstatné, že postačí jakýkoli i jediný případ opakování téhož trestného činu týmž pachatelem, k čemuž v daném případě nepochybně došlo. Pokud pak obviněný namítá, že ve výroku o vině jsou nesprávně uvedena rozhodnutí, která byla ve výrocích o trestu zrušena rozsudkem Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 4 T 112/2018, nelze s takto uplatněnou argumentací souhlasit. Obviněný totiž patrně přehlédl tu podstatnou skutečnost, že rozsudkem Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 112/2018 byla zrušena výše zmíněná rozhodnutí z důvodu uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku ve výrocích o trestu a nikoli ve výrocích o vině.
11. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jiným nesprávným hmotně právním posouzením se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1128/2016). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
14. Námitky týkající se toho, zda jsou v určitém případě splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, lze podřadit pod uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stejně tak je možné posuzovat otázku, jestli jsou dva trestné činy spáchány ve vícečinném souběhu a zda za ně má být za podmínek §43 odst. 2 tr. zákoníku ukládán souhrnný trest (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002 sp. zn. 5 Tdo 933/2002). Posouzení naplnění podmínek pro uložení souhrnného trestu je tak součástí aplikace trestního zákoníku, tedy hmotně právního předpisu a může se ve smyslu namítaného dovolacího důvodu jednat o nesprávné hmotně právní posouzení. Je tedy možné říct, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem, avšak není opodstatněný, jak bude rozebráno níže.
15. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 citovaného ustanovení, pokud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvého stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli dřívějším rozsudkem, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
16. Základním předpokladem pro uložení souhrnného trestu je vícečinný souběh trestných činů, tj. spáchání více trestných činů stejným pachatelem předtím, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvého stupně první odsuzující rozsudek. V této souvislosti je třeba poznamenat, že povahu odsuzujícího rozsudku má ve smyslu §314e odst. 8 tr. ř. také trestní příkaz, přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají u trestního příkazu jeho doručením obviněnému. Uložení souhrnného trestu pak přichází v takovémto případě v úvahu tehdy, jestliže soud odsuzuje obviněného za trestný čin, který spáchal dříve, než mu byl doručen trestní příkaz. Není přitom rozhodující, kdy byl trestní příkaz vydán, protože jen doručení trestního příkazu má účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu SR ze dne 7. 10. 1976, sp. zn. 2 To 20/76). Pro uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku je pak rozhodující okamžik vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (popř. okamžik doručení trestního příkazu obviněnému) soudem prvního stupně, i když byl tento rozsudek (resp. trestní příkaz) v řízení o řádném nebo mimořádném opravném prostředku zrušen, pokud toto opravné řízení skončilo pravomocným odsouzením pachatele (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1160/2013, nebo obdobně rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích uveřejněný pod č. 29/2000 Sb. rozh. tr.).
17. O souběh však nejde, pokud byl další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu), byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (popřípadě před doručením dalšího trestního příkazu), kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem (trestním příkazem) zrušen a byl uložen trest souhrnný. V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) uložit samostatný trest (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR uveřejněný pod č. 50/1978 Sb. rozh. tr. nebo obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR uveřejněný pod č. 41/1968 Sb. rozh. tr.) Dále je třeba zdůraznit, že souběh nastává jen v případě, když by již prvním odsuzujícím rozsudkem bylo možno pachateli uložit trest i za trestný čin, který vyšel najevo později (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR uveřejněné pod č. 34/1965 Sb. rozh. tr.).
18. Lze tedy dovodit, že více trestných činů je v souběhu jen potud, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvého stupně odsuzující, byť nepravomocný, rozsudek (doručen trestní příkaz) za nějaký trestný čin téhož pachatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR uveřejněné pod č. 8/1974 Sb. rozh. tr.) Hranici mezi souběhem trestných činů a jejich zpětností (recidivou) tak tvoří doba vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku soudu prvého stupně, resp. doručení prvního trestního příkazu obviněnému.
19. S ohledem na výše uvedené nelze odvolacímu soudu vytknout, že v projednávané věci neshledal podmínky pro uložení souhrnného trestu (odst. 13–15 odůvodnění jeho rozhodnutí). Obviněný se trestné činnosti v projednávané věci z rozsudku Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 4 T 19/2020, dopustil dne 16. 6. 2018 (skutek 1.), 13. 8. 2018 (skutek 2.) a 21. 2. 2019 (skutek 3.). V trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 14 T 59/2018 byl dne 1. 3. 2018 vydán trestní příkaz, který byl obviněnému doručen dne 6. 3. 2018, přičemž tento následně nabyl právní moci. Posléze byl uvedený trestní příkaz ve výroku o trestu zrušen rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 5 T 25/2018, a nahrazen výrokem o uložení souhrnného trestu. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 4 T 112/2018, byly pak zrušeny výroky o trestu uložené obviněnému výše zmíněným trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 14 T 59/2018 a rozsudkem Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 T 25/2018 a nahrazeny novým výrokem o uložení souhrnného trestu. Prvním odsuzujícím rozsudkem v dané věci byl trestní příkaz vydaný Okresním soudem v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 14 T 59/2018, jenž byl obviněnému s účinky odsuzujícího rozsudku ve smyslu §314e odst. 8 tr. ř. doručen dne 6. 3. 2018. Hranicí mezi souběhem trestných činů a recidivou je moment doručení trestního příkazu, neboť trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku, s jehož doručením jsou spojovány stejné účinky jako s vyhlášením rozsudku. Je tedy zřejmé, že pokud byl trestní příkaz ve věci Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, sp. zn. 14 T 59/2018, doručen právě dne 6. 3. 2018, nelze trestnou činnost spáchanou obviněným po tomto datu považovat za trestnou činnost spáchanou v souběhu s trestnou činností, kterou byl dovolatel uznán vinným citovaným trestním příkazem, případně jinou trestnou činností spáchanou před 6. 3. 2018, nýbrž jako recidivu.
20. Lze také souhlasit se státním zástupcem, že souhrnný trest se neuloží ani v případě, kdy pachatel spáchal další trestný čin po vyhlášení odsuzujícího rozsudku nebo doručení trestního příkazu a současně před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku nebo doručením dalšího trestního příkazu, kterým byl důvodně uložen souhrnný trest k prvnímu odsuzujícímu rozhodnutí, jak tomu bylo právě v daném případě, neboť rozsudek Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 T 25/2018, byl vyhlášen dne 9. 10. 2018, tedy až po spáchání skutku pod bodem 1. a 2. výroku o vině napadeného rozsudku (16. 6. 2018 a 13. 8. 2018). V takovém případě je nutné uložit pachateli další trest, protože vztah souběhu ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku je dán pouze mezi trestnými činy spáchanými v době před vynesením prvního z odsuzujících rozsudků, tedy v dané věci před doručením trestního příkazu.
21. Předmětná námitka obviněného, podle níž nebyl uložen souhrnný trest, ačkoliv k jeho uložení byly splněny podmínky, je zjevně neopodstatněná.
22. Obviněný dále namítl, že soud měl správně provést důkaz spisem Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 4 T 112/2018, a nikoliv pouze opisem jeho rozhodnutí.
23. Obecně platí, povinnost opatřit si před rozhodnutím o souhrnném trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku spis ve věci, v níž byl vydán rozsudek, ve vztahu ke kterému je důvod ukládat souhrnný trest (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 12/1994 Sb. rozh. tr.), to platí nejen pro řízení před soudem prvního stupně, ale i pro odvolací řízení. Takovou povinnost má odvolací soud zejména tehdy, když zjistí, že soud prvního stupně spisy o předchozích odsouzeních obviněného neměl pro ukládání souhrnného trestu k dispozici, anebo pokud ruší rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o souhrnném trestu a znovu o trestu sám rozhoduje. Jen tak lze spolehlivě zjistit, zda jsou splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu (srov. usnesení Nejvyššího soudu č. 10/2021 Sb. rozh. tr.).
24. Námitce obviněného však nelze přisvědčit, jelikož v projednávané věci k ukládání souhrnného trestu z výše uvedených důvodů nedošlo, a proto nebylo, vyjma data vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku v aktuálně řešené věci a data doručení trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, sp. zn. 14 T 59/2018, potřebné zjišťovat další skutečnosti, které by byly rozhodné, pouze pokud by uložení souhrnného trestu připadalo v úvahu.
25. Pokud obviněný dále namítl, že v důsledku neprovedení důkazu trestními spisy jsou ve výroku o vině nesprávně uvedena rozhodnutí, která byla ve výrocích o trestu zrušena rozsudkem Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 4 T 112/2018, nelze se s takto uplatněnou argumentací ztotožnit. Je nutné zdůraznit, že rozsudkem Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 112/2018 byla zrušena výše zmíněná rozhodnutí z důvodu uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku toliko ve výrocích o trestu a nikoli ve výrocích o vině. Pro posouzení naplnění znaku „opětovně“ je však podstatný právě výrok o vině, a tedy konkrétně to, že obviněný byl výše uvedenými rozhodnutími uznán vinným ze spáchání trestného činu výtržnictví podle §358 tr. zákoníku.
26. Obviněný dále namítl, že v projednávané věci, sp. zn. 4T 19/2020, lze ze skutků 1. až 3. dovodit naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, poté lze ve vztahu k vymezených skutkům v rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 4 T 112/2018, dovozovat souběh vícečinných spáchaných trestných činů v blízké časové souvislosti (odstup 5-ti měsíců), zejména spáchaných obviněným před tím, než byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 4 T 112/2018. Z takto formulované námitky lze dovodit, že obviněný se domnívá, že skutky z rozsudku 4 T 19/2020 jsou dílčími útoky pokračujícího přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Semilech 4 T 112/2018, byť netvrdí, že by měl být uložen společný trest za pokračování k tomuto rozsudku, což by byl důsledek takového právního posouzení. S takovým závěrem se však nemůže Nejvyšší soud ztotožnit, jelikož zde zcela absentují znaky pokračování podle §116 tr. zákoníku, a to především jednotný záměr obviněného, který zde musí být již na počátku pokračování v trestném činu, tj. při prvním dílčím útoku, neboť jediný trestný čin musí vyplývat z jediné vůle pachatele. Rozhodujícím znakem pokračování v trestném činu, jenž jej odlišuje od opakování trestného činu (od stejnorodého vícečinného souběhu), je, že jednotlivé útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel již od počátku zamýšlí aspoň v nejhrubších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 3/1972 Sb. rozh. tr.). Navíc zde není ani stejný nebo podobný způsob provedení a nakonec ani souvislost časová. I tato námitka je tedy zjevně neopodstatněná.
27. Námitky uvedené v dovolání obviněného jsou sice podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
28. Závěrem pokládá Nejvyšší soud za nutné vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí (dne 9. 12. 2020) konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena až dne 27. 8. 2021. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 10. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.