ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.965.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 965/2021-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. 10. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. L. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 14 To 105/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 7 T 108/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. L. F. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 1. 2021, č. j. 7 T 108/2020-153, byl obviněný uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle §325 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dobu 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věci konkrétně specifikované ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR na náhradu škody.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu jednáním spočívajícím v tom, že dne 8. 8. 2020 kolem 10:00 hod. v prostoru společné chodby v 11. patře panelového věžového domu ve XY ulici č. XY v Chrudimi, neoprávněně zasáhl do probíhajícího úředního zákroku hlídky strážníků Městské policie Chrudim, tvořené strážmistry J. K. a M. M., kteří se snažili z místa odvést jeho matku V. F. a které úmyslně napadl tak, že jim z bezprostřední blízkosti nastříkal pomocí obranného pepřového spreje typu Tornádo 2 in 1 dráždivý aerosol, který oba přechodně paralyzoval a krátkodobě jim znesnadnil dýchání a prostorovou orientaci, takže byli oba nuceni vyhledat jednorázové lékařské ošetření, aniž by však byli následně omezeni v jejich obvyklém způsobu života.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 21. 4. 2021, č. j. 14 To 105/2021-177, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že jednání doznal, se všemi skutečnostmi popsanými v rozsudku soudu prvního stupně se ztotožňuje a svého jednání v plném rozsahu lituje. Za jeho předchozí trestnou činnost mu byl uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu za současného vyslovení dohledu probačního úředníka, přičemž podmínky dohledu řádně plní a zároveň uskutečňuje psychiatrickou léčbu. Nyní uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců se vzhledem k osobním a rodinným poměrům tak jeví jako tvrdý. Svým chováním reagoval na nastalou a pro něj silně zátěžovou situaci, v níž si neuvědomoval případné následky. Že použití pepřového spreje proti městské policii bylo za dané situace nesprávným rozhodnutím, si uvědomil až následně. Soud druhého stupně se ve svém rozhodnutí zabýval pouze přitěžujícími okolnostmi, avšak nevzal v potaz zmíněné jednoznačné a plné doznání, jeho psychický stav, s nímž se ambulantně léčí, v době rozhodování i zdravotní stav jeho matky. Byly tedy nesprávně hmotně právně posouzeny polehčující a přitěžující okolnosti při ukládání trestu, přičemž mezi polehčující okolnosti nebyly zařazeny všechny skutečnosti, které u obviněného a daného skutku připadaly v úvahu. To mělo za následek uložení trestu, který se v daném případě jeví jako nepřiměřený.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích i předcházející rozsudek Okresního soudu v Chrudimi zrušil a následně přikázal Okresnímu soudu v Chrudimi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Jako příloha byla k dovolání přiložena listina označená jako Stanovisko obžalovaného ze dne 1. 7. 2021, v níž předložil svůj (obdobný) názor na věc. Vzhledem k tomu, že obviněný dovolání i jeho případné doplnění musí s ohledem na §265d odst. 2 tr. ř. provést prostřednictvím obhájce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007), Nejvyšší soud ke zmíněnému podání (Stanovisku) nepřihlížel.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání odmítla tvrzení obviněného, podle něhož by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Související námitky kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba důkazy posuzovat a jaký význam jim připisovat z hlediska skutkového děje. Obviněnému pak byl uložen trest v rámci trestní sazby v rozmezí šesti měsíců až šesti let, tedy pouze dva měsíce nad spodní hranicí zákonné trestní sazby, a byl pro jeho výkon za použití §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Tento trest v žádném případě nelze považovat za nepřiměřeně přísný.
8. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
9. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
11. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
12. Obviněný veškeré své výhrady směřoval k výroku o trestu, jimiž v podstatě vytýkal nepřiměřenost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. K tomuto je nutno konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který obviněný neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §39 tr. zákoníku, resp. §41, §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu, což však v posuzované věci nemá relevanci (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
13. Pokud tedy obviněný shledal jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody nepřiměřeně přísný, nenamítal nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu zejména podle §39 odst. 1 a 2 tr. zákoníku ve vztahu k posouzení polehčujících a přitěžujících okolností, což se s uplatněným dovolacím důvodem zcela míjí.
14. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že v projednávané věci soud prvního stupně ukládal trest obviněnému v trestní sazbě stanovené v §325 odst. 2 tr. zákoníku, která činí 6 měsíců až 6 let, přičemž mu byl uložen trest v délce 8 měsíců, tedy jen velmi mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby. Soud prvního stupně k tomu poukázal zejména na skutečnost, že obviněný byl již dříve v jiné věci odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, který ho, byť podle zprávy probační úřednice jinak plnil podmínky dohledu, neodradil od spáchání (v uložené zkušební době) nyní projednávané, tentokrát již násilné, trestné činnosti, spáchané za použití zbraně. Obviněnému lze taktéž zopakovat, že ačkoliv u hlavního líčení (stejně jako nyní v dovolání) uvedl, že svého jednání lituje, bylo zjištěno, že poškozeným bezprostředně po útoku, ač mu v tom nic nebránilo, neposkytl ani nenabídl pomoc, nekontaktoval je a žádným způsobem se jim neomluvil. Soud prvního stupně tedy důvodně uzavřel, že lítost nebyla ze strany obviněného lítostí vážně míněnou, ale lítostí projevenou s cílem domoci se uložení mírnějšího trestu. Taktéž jeho obhajoba, že jednal impulzivně, neboť chtěl zabránit agresivnímu postupu poškozených k jeho matce, byla vyvrácena, a to zejména kamerovým záznamem dokumentujícím celý průběh zákroku a výpovědí samotného obviněného.
15. Obviněný navíc uváděl, že uložení nepřiměřeného trestu se odvíjelo i od skutečnosti, že se soud druhého stupně ve svém rozhodnutí zabýval pouze přitěžujícími okolnostmi, avšak nevzal v potaz okolnosti polehčující. Zde je však nutné upozornit, že trest byl v předmětné trestní věci ukládán soudem prvního stupně (jenž se v rámci odůvodnění svého rozsudku podrobně zabýval okolnostmi jak polehčujícími, tak i přitěžujícími), nikoliv soudem druhého stupně, který již pouze reagoval na odvolací námitky obviněného.
16. Souhrnně řečeno, obviněnému byl uložen trest, který zákon připouští a současně ve výměře v trestní sazbě stanovené v trestním zákoně na tento trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným. Navíc se takto uložený trest odnětí svobody jeví odpovídajícím povaze a charakteru trestné činnosti i osobě obviněného a možnostem jeho nápravy, tedy nepochybně není nepřiměřeně tvrdý.
17. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu