ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.985.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 985/2021-905
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, PhD., dovolání obviněného J. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podané proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 7 To 362/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 26/2017, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 7 To 362/2020, a to ve výroku, kterým byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 To 35/2017, kterým byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 12. 2015, doručeného 13. 1. 2016 a nabyvšího právní moci dne 22. 1. 2016, sp. zn. 33 T 37/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na tuto část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že se podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušuje výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 To 35/2017, a dále výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 33 T 37/2015, doručeného 13. 1. 2016 a nabyvšího právní moci dne 22. 1. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 11. 2019, č. j. 5 T 26/2017-739, byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se trestnou činnost byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající jednak v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců, a jednak spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 roků, a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2019, sp. zn. 7 To 35/2017, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu jednáním spočívajícím v tom, že dne 19. 9. 2014 v Plzni se záměrem ze strany poškozené společnosti Kelly Group, s. r. o., IČ 26778823, se sídlem Suchý vršek 2122/12, Praha 5 – Stodůlky, vylákat protiprávně finanční prostředky ve výši 1 130 000 Kč bez poskytnutí odpovídajícího protiplnění, s touto prostřednictvím jejího jednatele Z. T., nar. XY, uzavřel kupní smlouvu, v níž se zavázal poškozené společnosti prodat 370 ks kuchyňských sestav oproti zaplacení kupní ceny ve výši 1 130 000 Kč, kterou mu poškozená společnost celkem ve čtyřech splátkách v rozmezí dnů 19. 9. 2014 až 22. 9. 2014 vyplatila v hotovosti v českých korunách, obviněný však v rozporu se svou smluvní povinností poškozené společnosti kuchyňské sestavy nedodal, a naopak v přesně nezjištěné době předcházející dni 11. 1. 2015 zprostředkoval uzavření kupní smlouvy ze dne 11. 1. 2015 o prodeji uvedených kuchyňských sestav mezi společnostmi S., IČ XY, jako prodávající a S., IČ XY, jako kupující, přičemž jednatel společnosti S., P. Š., nar. XY, a jednatel společnosti S., M. T., nar. XY, prokazatelně o vlastnictví poškozené společnosti Kelly Group, s. r. o., ke kuchyňským sestavám nevěděli, na základě čehož shora uvedené kuchyňské sestavy byly dne 26. 1. 2015 v Plzni, XY, ve skladu společnosti SD sped, s. r. o., IČ 26374846, předány společnosti S., v množství 354 ks, která je dále užila ve výrobě, čímž poškozené společnosti Kelly Group, s. r. o., IČ 26778823, vznikla škoda ve výši 1 130 000 Kč.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. 5. 2020, č. j. 7 To 37/2020-777, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Toto usnesení obviněný následně napadl v celém jeho rozsahu dovoláním, opírajícím se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1020/2020, kterým rozhodnutí odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, včetně dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud pak znovu rozhodl rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 7 To 362/2020-845, jímž k odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon ho zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku obviněnému současně uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců, a podle téhož ustanovení trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 roků. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku pak zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 To 35/2017, kterým byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 33 T 37/2015, doručeného obviněnému 13. 1. 2016 a nabyvšího právní moci dne 22. 1. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. I toto rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, opírajícím se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že bylo proti němu souběžně vedeno Okresním soudem Plzeň-město několik trestních řízení, a to pod sp. zn. 5 T 46/2016, sp. zn. 5 T 26/2017 (v němž je nyní podáváno dovolání), sp. zn. 32 T 104/2018 a sp. zn. 5 T 4/2018. Jednání projednávaných v prvních třech z nich se přitom dopustil dříve, než byl v první z těchto věcí vynesen rozsudek soudu prvního stupně, a proto mu měl být za ně uložen jeden souhrnný trest. Rozsudek uložený v napadeném rozsudku však vztah souběhu shledal pouze k trestné činnosti, projednávané ve věci sp. zn. 5 T 46/2016. Rovněž obviněný uvedl, že nebylo bez pochyb prokázáno, že by spáchal soudy dovozený trestný čin, a jeho vina byla shledána pouze na základě důkazů a následných úvah, které přinášejí mnoho nejasností a pochybností, dostatečně nevysvětlených a nevyvrácených. Mělo být proto uplatněno pravidlo in dubio pro reo.
5. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření sdělil, že krajský soud dostál svým povinnostem v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu, vyjádřeným v jeho usnesení ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1020/2020, napravil veškeré vady a jeho rozhodnutí je nyní bezvadné.
7. Proto navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
11. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle něj lze dovolání podat, jestliže došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení.
12. K obsahu uplatněného mimořádného opravného prostředku Nejvyšší soud uvádí, že je v podstatě doslovným opakováním dříve podaného dovolání, směřujícího proti dříve vydanému usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2020, č. j. 7 To 37/2020-777. K předložené argumentaci lze proto uvést, že se jí již Nejvyšší soud zaobíral a shledal ji zejména v části nepodřaditelnou pod tvrzený dovolací důvod a v části nedůvodnou. Mimo dovolací důvod se nacházelo tvrzení obviněného, podle něhož přetrvávají pochybnosti o průběhu skutkového děje a měla být aplikována zásada in dubio pro reo. Nejvyšší soud nicméně obiter dictum konstatoval, že tvrzení takového charakteru by mohlo výjimečně podkládat závěr o existenci extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, proto se věcí do jisté míry zaobíral i z daného pohledu, pochybní však neshledal.
13. Dovolací důvod nenaplnily ani námitky obviněného, již podřaditelné pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., týkající se rozsahu užití §43 odst. 2 tr. zákoníku, a to proto, že vztah souběhu soudy činné dříve ve věci vyhodnotily v podstatě správně, neboť zjistily souběh nyní projednávané trestné činnosti obviněného (ze září 2014) s jeho dřívější trestnou činností, o níž rozhodl Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016 (které se dopustil v říjnu až v prosinci 2013). Současně nepřehlédly, že již tímto naposled zmíněným rozhodnutím byl obviněnému ukládán souhrnný trest, a to pro souběh s trestnou činností (z října 2015), kterou byl shledán vinným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 33 T 37/2015, doručeným obviněnému 13. 1. 2016, jenž nabyl právní moci dne 22. 1. 2016. To značí, že vztah souběhu, daný mezi trestnými činnostmi obviněného, byl následně přerušen doručením předmětného trestního příkazu dne 13. 1. 2016, což značí vyloučení vztahu souběhu k trestné činnosti, projednávané ve věci Okresního soudu Plzeň-město ve věci sp. zn. 32 T 104/2018, které se měl obviněný dopustit v létě a na podzim roku 2016. Pokud se obviněný v dovolání domáhal, aby do vztahu souběhu bylo zahrnuto i toto jeho deliktní jednání, projednávané ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 32 T 104/2018, nebylo možné mu přisvědčit.
14. Nicméně v širších souvislostech, ovšem stále v rámci dovolací argumentace obviněného, která napadala vyhodnocení vztahů souběhu, Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1020/2020, doplnil, že soud prvního stupně nezohlednil závěry soudní praxe (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. Tpjn 301/2010, publikované pod č. 48/2010 Sb. rozh. tr.), podle kterého jestliže soud znovu ukládá pachateli souhrnný trest, který mu byl uložen již dřívějším rozsudkem za některé sbíhající se trestné činy, je třeba vyslovit zrušení výroků o trestech obsažených ve všech dřívějších rozsudcích, jimiž byly uloženy tresty za ostatní trestné činy spáchané v souběhu. Zrušením výroku o trestu pouze v posledním dřívějším rozsudku by totiž zůstal nedotčen výrok o trestu v jemu předcházejícím rozsudku, jehož platnost by se tím obnovila, takže by zde byl vedle sebe jednak nový výrok o uloženém dalším souhrnném trestu a jednak původní výrok o trestu, jehož právní moc byla obnovena (tj. tento výrok tzv. „obživl“) zrušením předchozího výroku o uložení souhrnného trestu. To by byla z hlediska právní jistoty nežádoucí situace, proto je třeba jednoznačně vyjádřit, že nově ukládaný souhrnný trest se týká celého souboru sbíhající se trestné činnosti téhož pachatele, a je nezbytné tak učinit i tím, že soud ukládající (další) souhrnný trest výslovně zruší všechny výroky o trestech obsažené ve všech dřívějších rozsudcích, které se vztahují k tomuto celému souhrnu sbíhající se trestné činnosti téhož pachatele.
15. Okresní soud Plzeň-město takto v rozsudku ze dne 5. 11. 2019, č. j. 5 T 26/2017-739, nepostupoval, neboť v rámci výroku o trestu zrušil pouze výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 To 35/2017, a další vztah souběhu (k trestné činnosti konstatované v trestním příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 33 T 37/2015) zmínil jen v odůvodnění. Zmíněnou nepřesnost neodstranil ani Krajský soud v Plzni v usnesení ze dne 21. 5. 2020, č. j. 7 To 37/2020-777, kterým odvolání obviněného zamítl. Proto bylo jeho rozhodnutí Nejvyšším soudem v dříve vedeném dovolacím řízení zrušeno a věc mu byla vrácena s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
16. V jeho rozsudku ze dne 25. 3. 2021, č. j. 7 To 362/2020-845, ovšem zmíněná nepřesnost nebyla zcela a plně odstraněna, neboť krajský soud podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil opět pouze výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 To 35/2017 (byť doplnil, že jím byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 12. 2015, č. j. 33 T 37/2015-46, doručeného obviněnému 13. 1. 2016 a nabyvšího právní moci dne 22. 1. 2016), a poté zrušil další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak řečeno, zrušením výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 To 35/2017, opět tzv. obživl výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 12. 2015, č. j. 33 T 37/2015-46, který poté již zrušen nebyl.
17. S přihlédnutím k ekonomičnosti řízení a s ohledem na skutečnost, že podstatou zmíněné zjištěné nepřesnosti je pouze absence části kasačního výroku, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě stav napravit tak, že sám danou část výroku o trestu, uvedenou v napadeném rozsudku Krajského soudu v Plzni, upřesní. Proto postupem podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zmíněný zákonu plně nevyhovující výrok, kterým byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen (pouze) výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 To 35/2017 (včetně obsahově navazujících rozhodnutí), zrušil. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na tuto část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §265m odst. 1 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že se podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušuje výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 5 T 46/2016, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 7 To 35/2017, a dále výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 33 T 37/2015, doručeného 13. 1. 2016 a nabyvšího právní moci dne 22. 1. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
18. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud postupem podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť k tomu měl od obviněného i státního zástupce výslovné souhlasy. K vyhlášení rozsudku byla zvolena forma jeho uveřejnění na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu (§265r odst. 8 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu