ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.992.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 992/2021
6
7
sp. zn. 7 Tdo 992/2021-314
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2021 o dovolání obviněného K. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 92/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 10/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. S. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. 1. 2021, č. j. 1 T 10/2020-254, byl obviněný K. S. uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §210 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výši 25 000 Kč, při výměře 50 denních sazeb, s výši jedné denní sazby 500 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku mu bylo povoleno peněžitý trest zaplatit v měsíčních splátkách ve výměře nejméně 5 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán uhradit na náhradě škody částku ve výši 58 126 Kč poškozené Allianz pojišťovně, a. s.
2. Přečinu pojistného podvodu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 7. 5. 2018 učinil oznámení o dopravní nehodě na Policii ČR, Dopravním inspektorátu v XY, kde byla věc zaevidována pod č. j. KRPS-141718/ČJ-2018-010606, přičemž v oznámení uvedl, že dne 3. 5. 2018 v době od 18:10 hodin do 21:15 hodin v XY, v ulici XY, na šikmém parkování u divadla XY, měl nezjištěný účastník silničního provozu jiným vozidlem poškodit jeho stojící vozidlo zn. Škoda Superb 3T, rz: XY, a to tak, že došlo k poškození pravého předního blatníku, pravého předního disku kola a pravých předních dveří včetně prahu, kdy toto poškození podle svého tvrzení zaznamenal až v ranních hodinách dne 4. 5. 2018, načež dne 18. 5. 2018 učinil o pojistné události telefonické oznámení společnosti Allianz pojišťovna, a. s., u níž bylo vozidlo havarijně pojištěno a kde byla věc zaevidována jako pojistná událost č. 2018070655, a v rámci tohoto hlášení k popisu a příčině vzniku újmy výslovně uvedl, že „přišel k autu a zjistil, že je odřené z parkoviště“, a k tomu, zda je znám řidič pojištěného vozidla v době nehody uvedl, že „vozidlo nebylo řízeno“, vozidlo nechal opravit ve společnosti Auto Kralupy, a. s., přičemž likvidace pojistné události byla ukončena výplatou pojistného plnění ve výši 58 126 Kč ze strany Allianz pojišťovny, a. s. a obviněný při shora uvedených oznámeních pojistné události vůči policejnímu orgánu i vůči pojišťovně úmyslně uváděl nepravdivé údaje o příčině vzniku poškození vozidla, neboť jím opakovaně deklarovaný popis vzniku poškození je technicky nepřijatelný a k poškození vozidla nemohlo dojít po kontaktu s jiným vozidlem, čímž Allianz pojišťovně, a. s., způsobil škodu ve výši 58 126 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 10 To 92/2021-275, bylo odvolání obviněného podané do všech jeho výroků podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutková věta v sobě obsahuje dva skutky. Soudy totiž do popisu skutku zahrnuly i to, že oznámení o nehodě učinil Policii ČR, přestože je pojmově vyloučeno, aby takové oznámení poškozovalo cizí majetek a naplňovalo znaky přečinu pojistného podvodu. Pokud tedy byl shledán vinným ze spáchání přečinu pojistného podvodu a ve skutkové větě je zahrnuto i samotné oznámení dopravní nehody Policii ČR, pak se jedná o nesprávné právní posouzení skutku, protože jako trestný čin byl posouzen i skutek, který jím není.
5. Ve vztahu k průběhu skutkového děje obviněný namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními s provedenými důkazy. Skutečnosti uvedené v telefonickém oznámení u pojišťovny Allianz, při němž měl uvést nepravdivé údaje, nebyly dostatečně prokázány, jelikož nebyl k důkazu proveden záznam samotného telefonického hovoru. Přepis záznamu provedl zaměstnanec pojišťovny, která v řízení vystupuje jako poškozený a má zájem na tom, aby obviněný byl uznán vinným a uhradil tvrzenou škodu. Na tomto přepisu se nepodílel ani ho nepodepsal, a i z tohoto důvodu považuje závěr soudu o naplnění objektivní stránky stíhaného přečinu za neúplný a nesprávný.
6. Dále obviněný zpochybnil závěry znaleckého posudku Ing. Vlastimila Srby, který obsahuje v podstatě jen obecné domněnky a názory, aniž by z odborného hlediska posoudil poškození vozidla a možné příčiny jeho vzniku. V tomto druhu znaleckých posudků se standardně vyskytují závěry z počítačových simulací, které v předmětné věci postrádá. Za nesprávný označil závěr znalce, že otěry na pneumatice vypovídají o tom, že kolo při kontaktu s překážkou rotovalo, podle jeho mínění by v takovém případě otěr nebyl lokální, ale nacházel by se na daleko větší ploše pneumatiky. Obdobně se vyjádřil i o poškození disku kola, kde jsou patrné vrypy ve vertikálním, nikoliv horizontálním směru. Vertikální vrypy svědčí o tom, že na kolo působila síla v kolmém směru ke kolu, a je tak vyloučeno, aby působila v situaci, kdy se vozidlo pohybuje dopředu či dozadu. Naopak je zcela reálné, že tato kolmá síla způsobující vertikální vrypy může pocházet od jiného vozidla, které bočně nabourá do stojícího vozidla, jak k tomu také muselo ve skutečnosti dojít. Navíc Ing. Vlastimil Srba při svém výslechu uvedl, že nemůže vyloučit, že by dané poškození vzniklo, aniž by se o něm obviněný dozvěděl ve smyslu nějakého zvuku, který by slyšel. Ing. Vlastimil Srba rovněž připustil, že existuje míra pravděpodobnosti v několika desítkách procent, že k poškození vozidla mohlo dojít nikoliv v situaci, kdy kolo rotuje, ale v situaci, kdy kolo stojí a nějaký jiný další předmět vlastním pohybem poškození působí.
7. Obviněný nesouhlasil ani s výrokem o náhradě škody a namítl, že závěr o výši škody je naprosto nepřezkoumatelný, protože Krajský soud v Praze se ztotožnil s vyjádřením společnosti Allianz pojišťovna, a. s., které sám označil za zmatečné. Skutečnost, že pojišťovna může odmítnout pojistné plnění, ještě neznamená, že tak skutečně učiní. Krajský soud zaměnil význam pojmů „může odmítnout“ a „musí odmítnout“, v důsledku čehož je právní posouzení vzniku škody a její výše nutně nesprávné, pakliže závěr o výplatě pojistného plnění, případně o jeho krácení, vychází pouze z výkladu pojistných podmínek soudem, nikoli z vyjádření vlastní pojišťovny, která pojistné plnění vyplácí. Navíc i podle znaleckého posudku Ing. Karla Hereše by pojistné plnění stejně bylo vyplaceno. Měl sjednáno pojištění tzv. „allrisk“ a byly tak splněny podmínky pro výplatu pojistného plnění, ať už ke škodě na automobilu došlo za situace, kdy vozidlo stálo, nebo kdy se pohybovalo.
8. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že převážná část námitek se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí, neboť směřují výhradně do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, a nadto jim nelze přisvědčit. Nelze shledat ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, jelikož soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro jejich rozhodnutí. Obviněný v podaném dovolání nesprávně pracuje s pojmy skutek a popis skutku. V projednávaném případě se rozhodně nejedná o dva skutky, jak dovozuje, ale pouze o jeden skutek, byť obšírněji popsaný. Pokud jde o požadavek předložení zvukového záznamu hovoru, obhajobě nic nebránilo toto soudu navrhnout. Navíc tyto skutečnosti byly zjištěny ze sdělení a dokladů Allianz pojišťovny, a. s. Obviněný pak v rámci výslechů před policejním orgánem výslovně vyloučil, že by k poškození vozidla mohlo dojít v jiné době a na jiném místě oproti údajům, které oznámil policejnímu orgánu a následně i pojišťovně. Státní zástupkyně rovněž akceptovala závěry znaleckého posudku z oboru dopravy, zpracovaného Ing. Vlastimilem Srbou, neboť výslech znalce u nalézacího soudu byl veden velice podrobně a technické okolnosti mechanismu vzniku poškození vozidla znalec u soudu přesvědčivě obhájil. Pokud obviněný namítl nesprávné právní posouzení vzniku škody a její výše, státní zástupkyně konstatovala, že po novelizaci trestních předpisů (úprava hranice výše škody v §138 tr. zákoníku) obviněnému vůbec nebylo kladeno za vinu způsobení jakékoli škody, neboť škoda není znakem skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
13. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
14. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná. Porušení svého práva na spravedlivý proces obviněný totiž spatřoval pouze v hodnocení důkazů, s nímž nesouhlasil, a předkládal vlastní verzi skutkového děje. Dovolání obviněného tak bylo založeno převážně na námitkách, které jsou mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů, případně proti tomu, jak byly hodnoceny důkazy. To se týká výhrad k hodnocení znaleckého posudku z oboru dopravy, zpracovaného Ing. Vlastimilem Srbou a skutečnosti, že nepravdivé údaje sdělené pojišťovně nebyly prokazovány zvukovým záznamem telefonického hovoru.
15. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s další námitkou obviněného, podle které nebylo dostatečně prokázáno, že by obviněný uvedl nepravdivé údaje během telefonického oznámení Allianz pojišťovně, a. s., dne 18. 5. 2018, protože jako důkaz nebyl proveden záznam tohoto hovoru. Krajský soud v odstavci 13. odůvodnění svého usnesení dostatečně vysvětlil, proč má za to, že výše uvedená skutečnost prokázána byla, a proč tedy nebylo nutné provést důkaz nahrávkou tohoto telefonního hovoru. Je nutné zdůraznit, že nalézací soud měl k dispozici a i vyšel z přepisu nahrávky telefonního hovoru, v němž jsou uvedeny osobní údaje obviněného, v rubrice popis a příčina nehody je uvedeno „přišel jsem k autu a zjistil jsem, že je odřené z parkoviště“ a v rubrice „je znám řidič pojištěného vozidla v době nehody“ je uvedeno „auto nebylo řízeno“. Byť se na zpracování tohoto záznamu obviněný nepodílel a nepodepsal ho – což logicky ani nemohl – není zřejmé, proč by příslušný zaměstnanec pojišťovny do kopie hlášení uváděl údaje jiné, než mu byly oznamovatelem sděleny, a to tím spíše, že samotné pojišťovně hlášení události podezřelé nepřipadalo. Krom toho je třeba zdůraznit, že údaje zaznamenané v hlášení se obsahově zcela shodují s tím, co obviněný uvedl při oznámení nehody dne 7. 5. 2018 na Dopravním inspektorátu v XY.
16. Obviněný zpochybnil také závěry znaleckého posudku Ing. Vlastimila Srby, s tím, že obsahuje v podstatě jen obecné domněnky a názory, aniž by z odborného hlediska posoudil poškození vozidla a možné příčiny vzniku poškození. I touto námitkou se již odvolací soud zabýval a vypořádal (odstavec 14. odůvodnění) a lze na jeho závěry odkázat. Především je nutné zdůraznit, že počítačové simulace, kterých se dovolával obviněný, jsou součástí posudků, jimiž je třeba objasnit konkrétní příčiny a průběh nehodového děje. Což není případ projednávané věci, jelikož úkolem znalce bylo posoudit na základě svých odborných znalostí a zkušeností, zda mohlo ke zjištěnému poškození vozidla obviněným uváděným způsobem dojít či nikoliv. Znalec tuto možnost zcela jednoznačně vyloučil a na svých závěrech setrval i při výslechu v hlavním líčení, když dospěl k závěru, že popis vzniku dopravní nehody uvedený obviněným je technicky nepřijatelný. Úkolem znalce pak již nebylo dospět k závěru, jaký byl průběh nehodového děje (zde by počítačová simulace za jistých okolností měla smysl), ale jen k závěru, zda ke vzniku poškození vozidla mohlo dojít způsobem, který obviněný uvedl pojišťovně. Znalec opakovaně zdůraznil, že k poškození vozidla nemohlo dojít po kontaktu s jiným vozidlem (jak uváděl obviněný), neboť na vozidlech se nenachází prvky, které by mohly zjištěná poškození způsobit. Vozidlo se navíc podle otěru na pneumatice v době nehody pohybovalo, v úvahu jako jedna z nejpravděpodobnějších variant vzniku poškození přicházelo najetí osobního automobilu do pevné překážky v nízké rychlosti. Navíc jak správně zdůraznil odvolací soud, k naplnění skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu podle §210 tr. zákoníku postačí, aby bylo prokázáno, že pojistná událost (poškození motorového vozidla) nevznikla tak, jak tvrdil pachatel, a není třeba, aby bylo dále zjišťováno, jak skutečně k jeho poškození došlo (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1111/2017). V této souvislosti je nutné připomenout, že sám obviněný vyloučil možnost, že by vozidlo řídil a mohl tak poškodit někdo jiný, a s ohledem na rozsah a hloubku poškození (zejména pokud jde o prohnuté plechy v oblasti spodního rohu pravých dveří) považovaly soudy za zcela nepravděpodobné, že by řidič, pokud by jeho schopnosti vnímat jízdu nebyly ničím omezeny, střet s překážkou, která zanechá na vozidle tak výrazné stopy, nezaznamenal.
17. Mezi skutkovými zjištěními Okresního v Mělníku na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé tak není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil.
18. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
19. Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje s rozsahem dokazování a se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
20. S určitou mírou tolerance lze považovat za podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod námitku týkající se nesprávnosti výroku o náhradě škody, konkrétně stran toho, zda pojišťovna mohla vyplacená plnění odmítnout, tedy zda vůbec byl podklad pro přiznání požadovaného nároku na náhradu škody. Jak již ovšem uvedl nalézací soud (odstavec 12. odůvodnění jeho rozsudku), obecně platí ustanovení obsažené ve všeobecných pojistných podmínkách, podle nichž pojistitel je oprávněn plnění z pojistné smlouvy odmítnout, jestliže oprávněná osoba uvede při uplatnění práva na plnění z pojištění vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistného události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčí. Poškozená pojišťovna se k trestnímu řízení připojila s nárokem na náhradu škody řádně a včas, a tudíž minimálně tímto jednáním deklarovala, že kdyby věděla, že ji obviněný poskytuje nepravdivé informace týkající se pojistného plnění, tak by plnění z pojistné smlouvy odmítla, byť se za této situace jedná o její oprávnění, tedy jen možnost, nikoliv povinnost. Obdobně na tento závěr lze usuzovat i ze sdělení Allianz pojišťovny, a. s., ze kterého vyplývá, že pokud by pojišťovna v době likvidace pojistné události měla povědomí o technické nepřijatelnosti vzniku škody s ohledem na úvodní popis, pojistné plnění by odmítla v plné výši s poukazem na všeobecné pojistné podmínky. Nelze tedy souhlasit se závěrem obviněného, který měl za to, že odvolací soud zaměnil význam pojmů „může odmítnout“ a „musí odmítnout“. Pokud k tomuto sdělení odvolací soud uvedl, že jeho formulace je „poněkud zmatečná“, tak tím zjevně netvrdil, že je vadné nebo že se z něj nedá usuzovat na vůli poškozené Allianz pojišťovny, a. s., ale poukazoval na formulační okolnosti. Tvrzení obviněného o tom, že by pojistné plnění bylo vyplaceno, protože měl sjednáno pojištění „allrisk“ i při jiných způsobech vzniku škody, je pak v posuzované věci irelevantní. Nejde totiž o to, jakým způsobem škoda na vozidle obviněného vznikla, ale o to, že pojišťovně sdělil nepravdivé informace.
21. Výrok o náhradě škody tak pochybením v podobě jiného nesprávného hmotněprávního posouzení zatížen není.
22. Pod předmětný dovolací důvod lze podřadit i námitku týkající se popisu skutku, kterou však Nejvyšší soud vyhodnotil jako neopodstatněnou. Nejvyšší soud především nesouhlasí s námitkou obviněného, že skutková věta v sobě obsahuje dva skutky. Obviněný zjevně nesprávně zaměňuje pojem skutku s popisem skutku. Podle ustálené judikatury je třeba rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Nejvyšší soud rovněž doplňuje, že skutková věta obsahuje popis skutkových okolností, nikoliv popis jednotlivých znaků trestného činu, tak jak jsou uvedeny v trestním zákoníku.
23. Podstatu skutku pak tvoří jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva hmotného. Jednání je projev vůle pachatele ve vnějším světě, který může spočívat v konání nebo v opomenutí či nekonání. Následek spočívá v porušení nebo ohrožení hodnot (zájmů, vztahů) chráněných trestním zákonem (tj. života, zdraví, osobní svobody, majetku atd.) a jako znak některého jednotlivého, individuálního trestného činu ve své konkrétní podobě spojuje dílčí útoky (akty) do jednoho skutku a zároveň umožňuje dělit chování člověka na různé skutky (rozhodnutí publikovaná pod č. 8/1985 a č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.). Obviněný v daném případě jednal tak, že oznamoval nepravdivé informace ohledně údajné dopravní nehody (mimo jiné i Policii ČR, avšak zejména příslušné pojišťovně), což mělo za následek poškození majetkových práv, konkrétně práv pojišťovny v oblasti pojištění.
24. V projednávaném případě se tedy rozhodně nejedná o dva skutky, jak dovozuje obviněný, ale pouze o jeden skutek, byť obšírněji popsaný. V této souvislosti je třeba poukázat na odstavec 13. usnesení odvolacího soudu, ve kterém Krajský soud v Praze uvedl, že „údaje o nahlášení události policii jsou v popisu skutku uvedeny poněkud nadbytečně, což ovšem nelze považovat za chybu, pro kterou by skutková zjištění nemohla obstát“. Stěžejní však pro samotný skutek je, že obviněný nepravdivé údaje nahlásil při uplatnění práva na plnění z pojištění u Allianz pojišťovny, a. s., tedy při telefonním hovoru dne 18. 5. 2018. Skutečnost, že nepravdivé údaje sdělil i na Policii ČR, Dopravním inspektorátu v XY dne 7. 5. 2018, je jen rozšířením skutkové věty, ale pořád jen jednoho a téhož skutku, které je možné považovat za do jisté míry nadbytečné. Prokázání této skutečnosti však má svůj význam s ohledem na prokázání viny obviněného (viz dále). Zcela by však postačilo, pokud by tyto informace byly obsaženy v odůvodnění rozhodnutí.
25. Souhrnně řečeno, námitky uvedené v dovolání obviněného zčásti nejsou podřaditelné pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod, zčásti sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.