ECLI:CZ:NS:2021:7.TZ.4.2021.1
sp. zn. 7 Tz 4/2021-149
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal ve veřejném zasedání dne 23. 3. 2021 stížnost pro porušení zákona, podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného A. Š. , nar. XY v XY, Slovenská republika, občana Slovenské republiky, trvale bytem XY, a podle §268 odst. 2 , §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2020, č. j. 8 T 99/2019-122,
byl porušen zákon
v ustanovení §53 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného A. Š..
Tento rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 se zrušuje v celém výroku o trestu.
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 9. 2019, č. j. 8 T 99/2019-106, byl obviněný A. Š. shledán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a byl mu za to uložen jednak podle §358 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen se stanovením zkušební doby v trvání 18 měsíců, a jednak podle §67 odst. 2 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 190 Kč, celkem 19 000 Kč, se současným stanovením náhradního trestu podle §69 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 3 měsíce.1.
2. Uvedeného přečinu se dopustil obviněný tím, že dne 10. 8. 2019 v 19:17 hodin v Praze 1 na ulici XY u křížení s ulicí XY přistoupil k poškozené M. H., nar. XY, která se vracela ze shromáždění na podporu gayů, leseb, bisexuálů a transsexuálů s názvem Prague Pride, uchopil ji za vlajku se symbolem Prague Pride, kterou měla uvázanou na těle a snažil se vlajku strhnout z jejího těla, což se mu nepodařilo, načež její kamarádka, poškozená V. S., nar. XY, ve snaze pomoci poškozené M. H., udeřila obviněného rukou sevřenou v pěst do obličeje, na což obviněný zareagoval slovy: „Ty buzno, nebudeš mě mlátit!“ a poškozenou V. S. udeřil pravou rukou sevřenou v pěst do levé části obličeje v oblasti spánku, čímž jí způsobil drobnou zhmožděninu, následně obě poškozené povalil na zem, kde kopem nohy mírné intenzity udeřil poškozenou V. S. do oblasti břicha, čímž jí způsobil drobnou zhmožděninu a z místa odešel směrem k XY, kam za ním šla další poškozená D. H., nar. XY, která obviněného před obchodním domem Kotva strčila do zad, aby se ho dotázala, proč napadl poškozené M. H. a V. S., ale obviněný poškozenou D. H. odstrčil, až upadla na záda na zem, a dále dvakrát udeřil otevřenou dlaní ruky do pravé tváře poškozeného M. K., nar. XY, který ho předtím také oslovil, následně obviněný odešel do ulice XY, kde byl zadržen hlídkou Policie České republiky, přičemž žádné ze zranění poškozených nebylo takové závažnosti, aby muselo být lékařsky ošetřeno, a tohoto jednání se obviněný dopustil, ačkoli věděl, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 5. 1996, sp. zn. 1 T 95/96, odsouzen pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody se stanovením zkušební doby do 14. 10. 1997.
3. Tento trestní příkaz byl zrušen v důsledku odporu podaného obviněným. Po provedení hlavního líčení Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem ze dne 7. 5. 2020, č. j. 8 T 99/2019-122, kterým obviněného A. Š. shledal při shodných (jako výše popsaných) skutkových zjištěních vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a za to ho odsoudil jednak podle §358 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen se stanovením zkušební doby v trvání 18 měsíců, a jednak podle §62 odst. 1 tr. zákoníku za použití §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin.
4. Rozsudek obvodního soudu nebyl napaden odvoláním žádné z oprávněných osob, resp. tyto osoby se vzdaly práva na podání řádného opravného prostředku a obviněný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání ani jiné oprávněné osoby. V návaznosti na to tento rozsudek, neobsahující s ohledem na §129 odst. 2 tr. ř. odůvodnění, nabyl dne 7. 5. 2020 právní moci.
5. Ministryně spravedlnosti podala dne 26. 1. 2021 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného proti zmíněnému rozsudku, konkrétně proti jeho výroku o trestu, stížnost pro porušení zákona. Poukázala na §52 odst. 2 písm. b) a §53 odst. 1 tr. zákoníku a uvedla, že výrok o vině shledává zákonným, avšak ve výroku o trestu obvodní soud pochybil. Uložil totiž obviněnému vedle sebe dva druhy trestů, a to trest odnětí svobody, kterým se rozumí i podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, a současně trest obecně prospěšných prací. Takový postup je ustanovením §53 odst. 1 tr. zákoníku vyloučen. Dodala, že s ohledem na absenci odůvodnění není zřejmé, jaké úvahy soud k popsanému postupu vedly.1.
2. Závěrem ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným výrokem o trestu byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení §53 odst. 1 tr. zákoníku, dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený výrok zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., popřípadě podle §271 odst. 1 tr. ř.
3. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a učinil následující závěry.
4. Podle §53 odst. 1 tr. zákoníku stanoví-li trestní zákon za některý trestný čin několik trestů, lze uložit každý tento trest samostatně nebo i více těchto trestů vedle sebe. Vedle trestu, který stanoví trestní zákon za některý trestný čin, lze uložit i jiné tresty uvedené v §52 tr. zákoníku. Nelze však uložit domácí vězení vedle odnětí svobody a obecně prospěšných prací, obecně prospěšné práce vedle odnětí svobody, peněžitý trest vedle propadnutí majetku a zákaz pobytu vedle vyhoštění.
5. Podle §52 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se trestem odnětí svobody rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak, i podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody.
6. V návaznosti na to Nejvyšší soud uvádí, že trestní zákoník umožňuje uložit převážnou většinu druhů trestů jak samostatně, tak i vedle jiného nebo jiných druhů trestů. Takový postup (uložení více druhů trestů vedle sebe) může být důležitý, neboť jeho smyslem je zajištění dostatečné nápravy pachatele a ochrany společnosti tam, kde by tyto cíle nebylo možné dosáhnout jen jedním druhem (srov. zejména specificky zaměřené tresty, jakými jsou např. peněžitý trest, propadnutí věci, zákaz činnosti a další). Současně jsou ovšem dány i případy neslučitelnosti určitých druhů trestů, které proto nelze uložit vedle sebe. Důvodem je buď nežádoucí kumulace jejich účinků, které jsou podobné (např. peněžitý trest vedle trestu propadnutí majetku), anebo jde o zachování alternativního charakteru některých druhů trestů vůči trestu odnětí svobody. Je namístě doplnit, že neslučitelnost některých druhů trestů se týká pouze případu, kdy by měly být uloženy vedle sebe týmž rozsudkem (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 727 a násl.).
7. Podle již výše citovaného §53 odst. 1 tr. zákoníku jedním z případů neslučitelnosti trestů je i kumulace trestu obecně prospěšné práce vedle trestu odnětí svobody (kterým je míněn i trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu), což je právě kombinace, kterou vyslovil v nyní přezkoumávaném rozsudku Obvodní soud pro Prahu 1.
8. Nejvyšší soud proto konstatuje, že stížnosti pro porušení zákona bylo nutné přisvědčit. Obvodní soud pro Prahu 1 totiž pravomocným rozsudkem uložil trest, který je ve zjevném rozporu se zákonnými pravidly (§53 odst. 1 tr. zákoníku), a současně i s účelem trestu (srov. §266 odst. 2 tr. ř. a rovněž Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 3308). Pro zmíněnou vadu, působící v neprospěch obviněného, tento výrok nemůže obstát.
9. Nejvyšší soud tudíž podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil uvedené porušení zákona, konkrétně §53 odst. 1 tr. zákoníku, působící v neprospěch obviněného. V návaznosti na to dále podle §269 odst. 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušil, a to v celém výroku o trestu, tedy jak stran trestu odnětí svobody podle §358 odst. 2 tr. zákoníku v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku odložen se stanovením zkušební doby v trvání 18 měsíců, tak i stran trestu obecně prospěšných prací podle §62 odst. 1 tr. zákoníku za použití §63 odst. 1 tr. zákoníku ve výměře 150 hodin. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.1.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 znovu zváží všechny potřebné momenty pro ukládání trestu (§39 a násl. tr. zákoníku), a poté tento výrok vysloví tak, aby byl v souladu se zákonem. Přitom může obviněného odsoudit i k některému z trestů, které byly obsahem nyní již zrušeného výroku rozsudku ze dne 7. 5. 2020, č. j. 8 T 99/2019-122, a to jak samostatně, tak i v případné kombinaci s trestem jiného druhu, avšak za dodržení podmínky neslučitelnosti určitých druhů trestů, a současně za dodržení podmínky zákazu reformationis in peius, neboť zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 3. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel