ECLI:CZ:NS:2021:7.TZ.65.2021.3
sp. zn. 7 Tz 65/2021-213
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal ve veřejném zasedání dne 27. 10. 2021 stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněné M. F. , nar. XY ve XY, bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 4 T 22/2020, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 4 T 22/2020,
byl porušen zákon
v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné M. F.
Tento rozsudek Okresního soudu v Šumperku se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Šumperku se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 4 T 22/2020, byla obviněná M. F. uznána vinnou zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (bod 1 výroku o vině) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (body 2-5 výroku o vině) a odsouzena podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, a podle §75 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu v okrese Šumperk na dva roky. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněná je povinna zaplatit poškozené K. P. na náhradu škody částku 11 110 Kč.
2. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 17. 6. 2020, neboť státní zástupce a obviněná se v hlavním líčení po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání a obviněná učinila prohlášení, jímž co do obsahového významu vyjádřila, že si nepřeje, aby odvolání v její prospěch podaly jiné oprávněné osoby.
3. Ministryně spravedlnosti podala dne 15. 9. 2021 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku. Napadla výrok o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v důsledku toho také výrok o trestu. Namítla, že i když se obviněná dopustila krádeže v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020 z důvodu ohrožení zdraví výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nebyly splněny podmínky pro to, aby skutek mohl být posouzen podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť tu nebyla žádná věcná souvislost činu obviněné s faktickou situací, která byla důvodem vyhlášení nouzového stavu. Svou argumentaci podpořila odkazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Šumperku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby podle §271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
4. Ve veřejném zasedání konaném o stížnosti pro porušení zákona se intervenující státní zástupce i obhájce obviněné plně ztotožnili s podanou stížností pro porušení zákona včetně závěrečného návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
5. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
6. Zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se obviněná dopustila podle výroku o vině v podstatě tím, že dne 14. 4. 2020 v Šumperku, XY, při návštěvě v bytě poškozené K. P. odcizila z její peněženky v kabelce volně odložené vedle postele hotovost ve výši 11 110 Kč a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla pravomocně odsouzena ve věci Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 2 T 44/2016 mimo jiné za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, který vykonala dne 22. 3. 2018, a ve věci Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 1 T 200/2016 za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, který vykonala dne 22. 9. 2019, a navíc se uvedeného jednání dopustila v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020 z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s výskytem koronaviru.
7. Trestný čin krádeže se posoudí podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spáchá-li pachatel takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
8. Vyhotovení napadeného rozsudku má formu zjednodušeného rozsudku a neobsahuje odůvodnění (§129 odst. 2 tr. ř.), takže nelze identifikovat důvody, které vedly Okresní soud v Šumperku k tomu, že posoudil skutek podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Patrně tomu tak ale bylo proto, že čin byl spáchán v době nouzového stavu.
9. Aplikace ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je alternativně podmíněna dvěma skupinami případů. První skupinu představují případy, kdy je vyhlášen stav ohrožení státu (§7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky) nebo válečný stav (čl. 43 odst. 1 Ústavy). Přitom postačí, že čin byl spáchán v době, kdy je vyhlášen stav ohrožení státu nebo válečný stav. Výčet stavů je v citovaném ustanovení taxativní, takže jiný stav – a tudíž ani nouzový stav – není důvodem aplikace citovaného ustanovení. Druhou skupinu představují případy, kdy tu je živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Za „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ lze považovat nikoli nouzový stav, nýbrž fakt výskytu koronaviru označovaného jako SARS Cov-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v měřítku epidemie až pandemie. Avšak pouhá časová shoda doby spáchání činu s dobou zmíněné „události“ není dostatečnou podmínkou pro to, aby čin mohl být posouzen podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. K tomu je třeba, aby čin také nějak věcně souvisel s uvažovanou „událostí“, tj. s výskytem koronaviru a epidemií nemoci COVID-19 nebo s opatřeními přijatými k potlačení či omezení epidemie. Tato souvislost se demonstruje např. tím, že pachatel byl k činu motivován zvláštními okolnostmi vyplývajícími z epidemie nebo z opatření přijatých k jejímu potlačení či omezení, že takových okolností nebo opatření využil k spáchání činu, že mu takové okolnosti nebo opatření umožnily nebo usnadnily spáchání činu, že čin byl namířen proti věcem, které s ohledem na svůj význam při realizaci opatření směřujících k potlačení či omezení epidemie zasluhují zvýšenou ochranu, apod.
10. Vztáhne-li se tento výklad ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na posuzovanou kauzu, lze konstatovat, že obviněná spáchala čin v době, kdy tu byla „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, přičemž touto „událostí“ je třeba rozumět nikoli nouzový stav jako takový, nýbrž výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a epidemii onemocnění COVID-19. Z výroku o vině však není patrna žádná věcná souvislost činu obviněné s uvedenou „událostí“. Ze strany obviněné se podle skutkové části výroku o vině jednalo o běžnou krádež peněz v cizím bytě, aniž by při spáchání činu hrála epidemie nebo opatření směřující k jejímu potlačení či omezení nějakou roli. Z napadeného rozsudku, tj. ani z jeho odůvodnění (i přes řešení poměrně složité skutkové a právní otázky absentujícího) nebylo možné zjistit ani nějaké další okolnosti, které by soud z tohoto pohledu považoval za významné, ani právní úvahy, které ho k použité kvalifikaci činu vedly.
11. Za tohoto stavu nebylo opodstatněné posoudit skutek podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tento závěr je v souladu s právním názorem, který byl vysloven v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. Výrok o vině obviněné zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je v rozporu se zákonem. Tím pádem nemohou obstát ani výrok o trestu a výrok o náhradě škody.
12. Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné, zrušil napadený rozsudek, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného rozsudku pozbyla podkladu, a přikázal Okresnímu soudu v Šumperku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. V souladu s návrhem ministryně spravedlnosti Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, tedy i ve výroku o vině obviněné přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, třebaže proti tomuto výroku ministryně spravedlnosti jinak nic nenamítala. Obviněná spáchala trestný čin krádeže dne 14. 4. 2020 v Šumperku, přičemž se tam zdržovala v době výkonu trestu zákazu pobytu v okrese Šumperk uloženého soudem. Naskýtá se tudíž otázka jednočinného souběhu trestného činu krádeže s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (bod 5 výroku o vině). Bylo tedy třeba zrušit výrok o vině oběma trestnými činy.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu