ECLI:CZ:NS:2021:7.TZ.9.2021.1
sp. zn. 7 Tz 9/2021-336
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph. D., stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby M. L, IČ: XY, se sídlem XY, proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 24 T 146/2019, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 24 T 146/2019,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněné právnické osoby M. L, v ustanovení §8 odst. 1, 2, 3 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim a §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku.
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 24 T 146/2019, se zrušuje .
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 7 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 24 T 146/2019, který nabyl právní moci dne 10. 6. 2020, byla obviněná právnická osoba M. L, uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku v souvislosti s §7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „t. o. p. o“), a přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019 v souvislosti s §7 t. o. p. o. Za výše uvedené přečiny byla odsouzena k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. celkem 50 000 Kč, současně bylo rozhodnuto, že peněžitý trest může být zaplacen v deseti měsíčních splátkách po 5 000 Kč a výhoda splátek odpadá, jestliže dílčí splátka nebude zaplacena včas. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
2. Přečinů krádeže a legalizace výnosu z trestné činnosti se obviněná právnická osoba podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 7 vyjádřených ve výroku rozsudku dopustila stručně řečeno tím, že dne 2. 10. 2018 okolo 9.52 hodin v XY, ulici XY před domem s číslem XY, se přesně nezjištěným způsobem zmocnila zde zaparkovaného a řádně uzamčeného motorového vozidla Škoda Octavia Combi RS v hodnotě 120 000 Kč, ve vlastnictví poškozeného D. K., narozeného XY, poté, co se dosud neztotožnění pachatelé na místo krádeže dopravili jejím motorovým vozidlem Škoda Fabia Combi a bezprostředně po krádeži odvezli vozidlo poškozeného do její provozovny na adrese XY, XY, kam obě vozidla jela za sebou v tzv. doprovodu. Následně bylo vozidlo poškozeného přesně neztotožněnými osobami v blíže nezjištěné době do 10. 10. 2018 rozebráno na díly, přičemž z těchto dílů byly za účelem zastření původu odstraněny identifikační znaky, a tyto díly byly dále připraveny k prodeji a nabídnuty zákazníkům v areálu užívaném obviněnou. Dne 11. 10. 2018 pak byly některé zbývající části odcizeného vozidla (v rozhodnutí vyjmenována) nalezeny Policií ČR v prostoru „autovrakoviště", kde dochází k výběru a prodeji starších dílů vozidel zn. Škoda, přitom obviněná, resp. její jediný jednatel P. Ch. ani jiný zaměstnanec nezajistili evidenci osob disponujících s jejím vozidlem Škoda Fabia Combi, užívaným v rámci podnikatelské činnosti, nezajistila v rozporu s §31 odst. 4, 5, 6, 7 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, dostatečnou identifikaci vykupovaného použitého zboží, resp. zboží bez dokladů o nabytí a dostatečnou identifikací prodávajících osob podle §5, §7 odst. 2 písm. d), §8, §15 a §16 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosu z trestné činnosti a financování terorismu, a v rozporu s §7 odst. 1, 2 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, nezajistila evidenci všech výkupů - účetních případů vztahujících se k získání a evidenci zajištěných použitých věcí, neboť k výzvě policejního orgánu předložila pouze tři výkupní listy, a to k výkupu motoru 2.0 TFSI za částku 3 000 Kč ze dne 4. 10. 2018, kapoty O II za částku 1 000 Kč, kompletního nárazníku O II za částku 1 500 Kč, blatníku Oct za částím 600 Kč ze dne 4. 10. 2018, části karoserie za 100 Kč, LP dveří kompletních za 1 000 Kč, LZ dveří kompletních za 500 Kč, pátých dveří (bez okna) za částku 800 Kč, 2 kompletních náprav za částku 500 Kč a LZ světla za částku 200 Kč ze dne 5. 10. 2018, vše od osoby neznámého pobytu, občana Slovenské republiky L. K.
3. Proti uvedenému pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 podala ministryně spravedlnosti dne 24. 3. 2021 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněné právnické osoby stížnost pro porušení zákona s tím, že zákon byl porušen v ustanoveních §8 odst. 1, 2, 3 t. o. p. o. v neprospěch obviněné.
4. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku připomněla znění §8 odst. 1, 2, 3 t. o. p. o. a poukázala na aktuální judikaturu v otázce přičitatelnosti činu právnické osobě, podle níž v případě předvídaném §8 odst. 3 t. o. p. o. musí pro dovození trestní odpovědnosti právnické osoby soud dospět k závěru ohledně otázky, z kterého z okruhů osob stanovených §8 odst. 1 t. o. p. o. pochází konkrétní nezjištěná osoba, jejíž čin je právnické osobě přičítán.
5. Pochybení Obvodního soudu pro Prahu 7 shledala ministryně spravedlnosti v tom, že ve výroku rozsudku ve vztahu k trestnému činu krádeže uvedl, se ho dopustili dva neznámí (dosud neztotožnění) pachatelé, kteří se na místo krádeže dopravili motorovým vozidlem obviněné právnické osoby. Z odůvodnění sice vyplývá jistá pravděpodobnost, že se trestné činnosti skutečně dopustili zaměstnanci společnosti M. L, s vědomím jednatele, ovšem tyto úvahy nebyly podloženy usvědčujícími důkazy. I v případě, že by právnické osobě mohl být přičítán ve smyslu §8 odst. 3 t. o. p. o. přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, který spáchala nezjištěná fyzická osoba, která je jejím zaměstnancem, musely by být splněny podmínky stanovené v §8 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. b) t. o. p. o. Ve vztahu k přečinu krádeže však argumentace soudu v předmětné věci nemůže obstát, zejména proto, že v trestním řízení nebylo žádným způsobem prokázáno vědomí jednatele P. Ch. o trestném činu krádeže či jeho rozhodnutí, schválení nebo pokyn ve smyslu §8 odst. 2 písm. b) t. o. p. o.
6. Zároveň ministryně namítla, že nelze čin právnické osobě ve smyslu §8 odst. 2 písm. b) t. o. p. o. přičítat ani z toho důvodu, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu. Neobstojí tvrzení soudu, že uvedené pochybení lze spatřovat v nezajištění evidence osob disponujících vozidlem obchodní společnosti Škoda Fabia Combi. Vedení tzv. knihy jízd nespadá mezi bezpodmínečné povinnosti právnické osoby, neboť je relevantní primárně z hlediska prokázání daňové uznatelnosti nákladů vynaložených na provoz motorového vozidla.
7. Oproti tomu ministryně ve vztahu k přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti uvedla, že obviněnou právnickou osobou nebyly v rozporu s právními předpisy vedeny evidence, díky kterým by bylo možné dostatečně identifikovat nakupované zboží, což umožnilo spáchání předmětného trestného činu. V tomto případě jsou tedy podmínky přičitatelnosti činu právnické osobě splněny a její trestní odpovědnost může být platně dovozena.
8. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 24 T 146/2019, byl porušen zákon v neprospěch právnické osoby M. L, v ustanoveních §8 odst. 1, 2, 3 t. o. p. o., podle §269 odst. 2 tr. ř. aby zrušil napadený rozsudek i veškerá další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 7 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se u veřejného zasedání s návrhem ministryně spravedlnosti ztotožnil. Zdůraznil, ve vztahu k přečinu krádeže, že je třeba mít jasno o tom, z jakého okruhu osob v rámci §8 odst. 1 t. o. p. o. pochází nezjištěná fyzická osoba, jejíž čin je právnické osobě přičítán, což v napadeném rozsudku absentuje.
10. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
11. Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob vychází z principu, že sama právnická osoba trestný čin nepáchá, ale právnické osobě se pouze přičítá za podmínek uvedených v §8 odst. 2 t. o. p. o. spáchání trestného činu, je-li spáchán osobami uvedenými v §8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) t. o. p. o., a to příp. ve spojení s podmínkami uvedenými v §8 odst. 3 a 5 t. o. p. o. (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob: Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 160 a násl.).
12. Podle §8 odst. 1 t. o. p. o. trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak
a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,
b) osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),
c) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo
d) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen „zaměstnanec“) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c), jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2.
13. Právnické osobě lze ve smyslu §8 odst. 2 t. o. p. o. přičítat spáchání trestného činu uvedeného v §7 t. o. p. o., jestliže byl spáchán
a) jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), nebo
b) zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.
14. Podle §8 odst. 3 t. o. p. o. trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2.
15. Vlastní základ trestní odpovědnosti právnických osob je upraven zejména v §8 t. o. p. o. Pokud jde o vztah jeho jednotlivých ustanovení, pak odstavec 1 stanoví formální podmínky trestní odpovědnosti (definuje podstatu protiprávního jednání právnické osoby), zatímco odstavec 2 obsahuje jako další materiální podmínku požadavek přičitatelnosti. Přičítat právnické osobě některý z trestných činů v souladu s §7 t. o. p. o. lze proto pouze za předpokladu, že jde o protiprávní čin spáchaný jejím jménem, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti některou z osob uvedených v §8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) t. o. p. o., a to za splnění podmínek přičitatelnosti podle §8 odst. 2 písm. a) nebo b) t. o. p. o., příp. doplněných o podmínky podle §8 odst. 3 nebo 5 t. o. p. o.
16. Ustanovení §8 odst. 3 t. o. p. o. připouští vyvodit trestní odpovědnost právnické osoby i tehdy, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v §8 odst. 1 a 2. Rozhodná skutková zjištění ovšem musí i v tomto případě poskytovat dostatečný podklad ke spolehlivému závěru, že určitá fyzická osoba – byť neznámá či neztotožněná – spáchala protiprávní čin jménem trestně odpovědné právnické osoby, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, že si tak počínala v postavení vyžadovaném podle §8 odst. 1 písm. a) až d) t. o. p. o. a že vzhledem k tomu lze přičítat spáchání trestného činu právnické osobě ve smyslu §8 odst. 2 t. o. p. o. (rozhodnutí č. 34/2017 Sb. rozh. tr.).
17. Vzhledem ke znění §8 odst. 3 t. o. p. o. („… která konkrétní fyzická osoba jednala…“) je zřejmé, že i v tomto případě musí jít o jednání osoby v postavení vymezeném v §8 odst. 1 písm. a), b), c) či d) t. o. p. o., jednající jménem právnické osoby nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, a navíc jednající za splnění podmínek přičitatelnosti podle §8 odst. 2 písm. a) nebo b) t. o. p. o. Byť tedy v konkrétní věci soudem učiněná skutková zjištění nebudou směřovat vůči konkrétní osobě, musí i tak skýtat jednoznačný a odůvodněný podklad pro závěr, že taková neztotožněná osoba mj. spadá do některé ze skupin osob uvedených v §8 odst. 1 pod písmeny a), b), c) či d) t. o. p. o. (rozhodnutí č. 37/2019 Sb. rozh. tr.).
18. V projednávané věci ve vztahu k trestnému činu krádeže podle skutkové věty rozsudku obviněná právnická osoba jednala prostřednictvím „neztotožněných pachatelů“. V odůvodnění odsuzujícího rozsudku sice nalézací soud uvedl, že obviněná jednala buď prostřednictvím jednatel P. Ch. s dalším zaměstnancem či zaměstnanci společnosti, nebo pouze zaměstnanci za vědomí nebo podle pokynu jednatele, avšak toto své tvrzení nedoložil žádnými relevantními důkazy.
19. Je zřejmé, že v projednávané věci se nalézací soud výše uvedenými obecnými východisky neřídil. Neučinil jednoznačný závěr, jaká konkrétní fyzická osoba odcizení vozidla provedla. Pouze uvedl, že šlo o „neztotožněné pachatele“. Neučinil však ani závěr, jaký vztah měla tato osoba k obviněné a z jakého podnětu jednala. Pokud dovolací soud prováže jednotlivé fyzické osoby uvedené toliko v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu s příslušnými ustanoveními t. o. p. o., pak obviněná jednala prostřednictvím nezjištěné osoby (§8 odst. 3 t. o. p. o.), buď jednatele P. Ch. [§8 odst. 1 písm. a) t. o. p. o.], případně některého ze zaměstnanců [§8 odst. 1 písm. d) t. o. p. o., patrně za podmínky §8 odst. 2 písm. b) t. o. p. o.]. Skutková věta neobsahuje žádné vymezení, čí jednání je pro právnickou osobu přičitatelné a z jakého důvodu. Naopak v odůvodnění obsahuje několik v úvahu připadajících kombinací předpokladů umožňujících právnické osobě přičítat některý z trestných činů spáchaných fyzickou osobou ve smyslu §8 odst. 1, 2, 3 t. o. p. o.
20. Takový postup soudu prvního stupně však popírá samotnou podstatu konstrukce trestní odpovědnosti právnických osob založenou na tzv. přičitatelnosti, tedy zvláštní subjektivní odpovědnost právnické osoby. Fakticky nalézací soud dovodil trestní odpovědnost obviněné pouze z výsledku, k němuž jednání neztotožněných pachatelů směřovalo. To je ovšem projev trestní odpovědnosti budované na objektivním principu. Jediným spolehlivým závěrem soudu je, že tato osoba jednala ve prospěch obviněné, tedy v jejím zájmu. Právě okolnost, že předmětné jednání bylo v zájmu obviněné právnické osoby, učinil soud dostačujícím předpokladem přičitatelnosti takového jednání obviněné právnické osobě.
21. Předpoklad spáchání protiprávního činu „v zájmu právnické osoby“ zakotvený v návětí §8 odst. 1 t. o. p. o. však nelze chápat jako samostatně stojící dostačující podmínku přičitatelnosti takového činu právnické osobě, nýbrž pouze jako korektiv, který má zabránit tomu, aby byla právnická osoba volána k odpovědnosti za excesy osob uvedených v §8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) t. o. p. o., které nemají žádnou požadovanou souvislost s právnickou osobou (rozhodnutí č. 23/2016 Sb. rozh. tr.). Jedná se pouze o korektiv doplňující další obligatorní podmínky uvedené zejména v §8 odst. 1 pod písm. a) až d) a v §8 odst. 2 t. o. p. o. Obdobně, byť působícímu v opačném směru, je třeba přistupovat i k pravidlu obsaženému v §8 odst. 3 t. o. p. o., jehož aplikace je možná pouze v případě, že předpokládaným způsobem jednala některá z osob uvedených v §8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) t. o. p. o., navíc za podmínek uvedených v §8 odst. 2 písm. a) nebo b) t. o. p. o.
22. S ohledem na výše uvedené nalézací soud dosud nedospěl k takovým skutkovým závěrům, na jejichž základě by mohl ve skutkové větě popsané jednání dosud nezjištěných pachatelů přičíst podle §8 odst. 1, 2, 3 t. o. p. o. obviněné právnické osobě. Konstrukci trestní odpovědnosti právnických osob opřenou o tzv. přičitatelnost trestného činu právnické osobě a představující zvláštní typ odpovědnosti za zavinění totiž nelze s odkazem na §8 odst. 3 t. o. p. o. obejít blíže nepodloženým formulováním tak široké množiny možných jednajících fyzických osob.
23. V případě, že nalézací soud dovodí, že vytýkaného jednání se dopustili zaměstnanci obviněné právnické osoby podle §8 odst. 1 písm. d) t. o. p. o. (což je jedna z možností vypočtená, ale doposud neprokázaná, nalézacím soudem v odůvodnění napadeného rozsudku), bude nutné se vypořádat i s další podmínkou přičitatelnosti uvedenou v §8 odst. 2 písm. b) t. o. p. o., tedy že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu. Což doposud nalézací soud neučinil, pravděpodobně proto, že doposud jednoznačně nedospěl k závěru, zda se vytýkaného jednání dopustili za obviněnou blíže nezjištění zaměstnanci, statutární orgán nebo úplně někdo jiný.
24. Obecně je možné říci, že neprovedení opatření, které mělo být provedeno podle právního předpisu nebo které lze spravedlivě požadovat, je zejména zanedbání povinné kontroly zaměstnance nebo neučinění opatření k zamezení nebo odvrácení následku spáchaného trestného činu. Taková opatření jsou ukládána právnickým osobám různými právními předpisy, zejména jde o zákony o bezpečnosti práce, které upravují bezpečnost a ochranu zdraví při práci, hygienické zákony, jimiž jsou všechny ty, které upravují hygienickou a protiepidemickou péči, zákony o ochraně životního prostředí, kterými jsou veškeré zákony, které upravují ochranu životního prostředí, dále zákony upravující památkovou péči či zákony o požární ochraně, ale i zákony v oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti atd. (Šámal, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob: Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2018, str. 217).
25. Již za současného skutkového stavu, aniž by Nejvyšší soud předbíhal dalšímu dokazování, je však možné uvést, že pokud jednatel obviněné právnické osoby P. Ch. ani jiný zaměstnanec nezajistili evidenci osob disponujících s vozidlem obviněné právnické osoby Škoda Fabia Combi, pak o takové opatření nejde. Vedení tzv. knihy jízd nespadá mezi povinnosti právnické osoby, neboť je relevantní primárně z hlediska prokázání daňové uznatelnosti nákladů vynaložených na provoz motorového vozidla podle §24 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu. Kniha jízd je účetní doklad, kde jsou zaznamenány údaje o jednotlivých jízdách vozidla v obchodním majetku či soukromého vozu používaného k podnikání. U vozidel z hlediska daně z příjmu se musí psát kniha jízd jen v tom případě, když si podnikatel do nákladů (v daňové evidenci výdajů), uznává skutečné náklady na pohonné hmoty a parkovné. Podnikatel tedy nemusí knihu jízd vždy vést.
26. Jiná je situace u trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V tomto případě, na rozdíl od trestného činu krádeže, bylo možné dovodit, že obviněná právnická osoba neprovedla taková opatření, která měla provést podle jiného právního předpisu, a proto neučinila nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu. Obviněná totiž měla jako podnikatel povinnost prostřednictvím svého jednatele nebo pověřené osoby podle §31 odst. 4 zákona č. 455/1991 zákona o živnostenském podnikání (živnostenského zákona) při nákupu použitého zboží a zboží bez dokladů nabytí identifikovat před uzavřením smluvního vztahu jeho účastníky podle zákona č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Podle §7 odst. 2 písm. d) tohoto zákona ve znění účinném do 23. 4. 2019 vyplývala povinnost identifikace bez ohledu na výši hodnoty obchodu při nákupu nebo přijetí použitého zboží nebo zboží bez dokladu o jeho nabytí ke zprostředkování jejich prodeje. Současně podle živnostenského zákona měla obviněná povinnost vést evidenci o těchto skutečnostech, která měla být přístupná na provozovně, a údaje měla uchovávat po dobu 5 let od uzavření smlouvy (§31 odst. 6 živnostenského zákona).
27. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud připomíná, že nalézací soud by se měl zabývat také otázkou, zda jednání popsané ve skutkové větě rozsudku je jedním skutkem, anebo dvěma skutky, tedy vztahem obou výše uvedených trestných činů a posouzením, zda jde o jednočinný souběh nebo souběh vícečinný, což může mít své procesní důsledky.
28. Tím, že Obvodní soud pro Prahu 7 výše uvedeným způsobem nepostupoval, došlo k porušení zákona v ustanovení §8 odst. 1, 2, 3 t. o. p. o. o přičitatelnosti trestného činu právnické osobě a ustanovení §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku o trestném činu krádeže, jímž byla obviněná právnická osoba uznána vinnou.
29. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 24 T 146/2019, byl porušen zákon v neprospěch obviněné právnické osoby M. L, v ustanovení §8 odst. 1, 2, 3 t. o. p. o. a v §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 7 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.